Novy Cech v Brazilii

... a vypada to na jeho blogu dost jako to bylo na tomhle. Tak vsichni hledaci pravd, guruu a poseroutkove, co se nikdy nikam nevydate: tady je dalsi blog do vasich RSS ctecek:

http://bigglobetrotter.blogspot.com.br/

a ja se jdu zase mlcet, do not worry

Končí léto

Bydlíme na pousádě hnedka naproti moře v místní suprové čtvrti. Hnedka vedle ambasadora Heldera. Pláž je super, podívám se na ní přibližně tak 0,1x za týden. Zrovna včera byli hezky velké vlny. Musel jsem si vychutnat tu sílu a málem sem se utopil, jak mě proud vody stahoval zpátky do moře.
Vedra už trochu polevily. Místo obvyklých 35-40°C je teď kolem 30°C a když prší víc jak jednu hodinu, tak se ochladí i na takových 22 a v noci tipuju i na méně. Vypadá to směšně, ale fakt je mi zima a to jsem v dětství zvládal mnohem nižší teploty...

Takhle vypadá pohled na pláž


Vypadá to, že po karnevalu turistický ruch utichl a je tady tak 1/10 toho co obvykle v sezóně. Na jednu stranu se mi to líbí, ale nadruhou stranu rapidně klesly tržby v pizzerce. Nicméně dostali jsme novou grafiku, tak děláme na masivní virálové a propagační kampani.
Chodíme po městě a lepíme nálepky s logem pizzerky, zatím bez telefonu a adresy, jen logo, které mimochodem vypadá jako hakenkreuz. Pocity ve chvíli lepení jsou skvělé. Mám pocit, že dělám něco hodně ilegálního. Doufám, že mi někdo nerozbije hubu, zatím do děláme tajně aby nás nikdo neviděl, takže v noci.
Hlavně mě zajímají dopady téhlé akce na místě, kde o tom nikdo nic neví.

O čem je emigrace

Nevím, jestli to tady už náhodou někdy nezaznělo v dřívějších příspěvcích od La Tibora, ale pokusím se popsat, co znamená emigrace do Brazílie pro mě.

Nechci říkat, že jsem něco pochopil nebo mě osvítilo, ale poslední dobou mezi tím co nespím a zároveň nepracuju, hodně přemýšlím, proč tady vlastně jsem. Proč jsem se rozhodl opustit teplo domova, práce, dosavadního "normálního" života. Nechci tady vyprávět, že sem z Česka odfrčel jen pod vlivem existencionálních problémů. Určitě jeden z hlavních důvodů byl útěk z nepříznivé situace, do které sem se dostal svým bezvýznamným životem a pošetilýma krokama. Myslím, že to je jedna z věcí, kterou sem si tady musel přiznat sám před sebou. Leź, která je produkována vlastní osobě, že se vlastně nic neděje, je možná nesčetně krát horší než když lžete okolí nebo klientům.

Všechny ostatní lži jsou vlastně dost o ničem, ale tahle vnitřní lež vás zamotává takovým způsobem, že by se z toho jeden posral. Ničí to něco vevnitř, možná to zahnívá. Nejde si prostě nalhávat, že je to všechno v pohodě a že se vlastně nic neděje.

Měl jsem za to, že musím vyjít ze zaběhnutých kolejí a přiznat, že je to celé v hajzlu. Dojel jsem tady a po prvotním opojení tím vším jsem došel k myšlence, že BR je pro mě peklo, protože z něho není úniku. Možná je to ještě horší, než mi to La Tibor v předstihu vysvětloval... Jednou na pláži jsem mu to vytkl, že to tak není, ale když se kouknu podrobněji, tak je to tak a ještě mnohem víc a rychleji. Jestli jsem zažíval krizové stavy v česku průměrně 4x do roka, tak tady je to 4x do dne. Celá realita se hroutí a vlastně všechno se hroutí a člověk už k tomu přihlíží jak se to hroutí a snaží se to příjmout.

Hledat smysl žití byla taky blbost. On nejspíš žádný smysl tohohle utrpení proste žádný není. Všechno se to prostě děje a je bez jakéhokoliv smyslu.
Emigrace je teda o tom tohle všechno přijmout a neposrat se z toho. A nebo se posrat, ale převlíknou si trenky a pokračovat. A vědět, že jsem se posral a myslet na to a uvědomovat si tu absurditu toho všeho.
A myslím, že únik do jiné země to hodně zjednodušuje. Myslím, že by to bylo dost velké psycho "emgirovat" a přitom zůstat v česku.

To je pro ty, co mě znají a mají potřebu ptát se mě, jak se mám. Tak nějak takhle. Jo a jinak začlo pršet a je mi fakt zima při těch 20 stupních. No jo, končí nám léto a začíná podzim.

Trochu pracujem

Hrozně rád bych vás chtěl zásobovat šťavnatýma zprávama z Brazílie, ale tak nějak nezbývá čas napsat blogpost. Zrovna teď, když to píšu, jsem nevyspalý, mám 4 ráno a padá mi hlava.
Pracujeme v picérii, kde teď po příchodu ovarise, dochází ke změnám, pracujem na grafice, pracujem na webu v portugalštině o tom místě, kde se nacházíme, děláme do grafiky, snažíme se o SEO pro místního kupodivu velmi schopného účetního, zakládáme firmy, abysme zjistili, že to je shit a běháme po všech možných úřadech a vyřizujem různé nesmysly, abysme se pak u jiné osoby z té samé instituce dověděli, že nic takového nepotřebujeme.
Jezdíme ve velkým vedru na kole přes kopec a děláme zkrátka spoustu věcí k ničemu. Ale snad to nějaký konečný obraz dává.
S ovarisem bydlíme v pousadě na břehu oceanu. Sice nám zachvilku zkolabujou počítače, ale můžem se masírovat, že bydlíme u oceanu.
Lidi, jak se dověděli, že dělám něco s webama, tak mě zavalují více či méně nesmyslnou prací typu udělej mi stránky. Tohle fakt moc neumím a je dost těžké jim vysvětlit co to je SEO.
Brazílíe je plná nefunkčností a neefektivit. Třeba jsem šel ovarisovi do pobočky operátora koupit předplacenou 3G simku. Slečna mi vysvětlila, že se musí zajet do vedlejšího města, že u ní mají jen na paušál.
Takových věcí jsou miliony. A když potřebujete něco řešit rychle, protože na vás čeká další tuna práce, může přijít velice rychle zklamání.
Ale když si člověk uvědomí, že síla je v outsiderech...