Cesta pohádkovým lesem.

Párkrát sem byl s dětma v česku na akci co se takhle jmenovala. U vstupu byly víly, u vrb vodník, mezi smrky hejkal, u chatrče čarodějnice a tak různě. Bylo to strašně jednoduchý. Jen jsme prostě šli a ta stvoření a příběhy se nějak samozřejmě objevovaly.

Přivez sem si sem v hlavě svoje evropský nádobí na instantní byznys s příchutí píle, odhodlání a schopností dotlačit vůlí věci kam chci. A najednou čumim, že tu postávám a chvilkama pobíhám jako ten kůň naproti v rákosí co tu už třetí den uvázanej na dlouho žere tu vysokou trávu a pruděj ho komáři a dochází mi, že se můžu klidně posrat, ale ta tráva stejně rychlejc neporoste, na žádnou schůzku nikdy nikdo nedorazí včas a žádnej slíbenej telefonát se ve slíbenej čas neozve. Stejně jako cokoli spíš nejdřív nebude fungovat než bude.

A pak to přijmu. Sklidnim se, rezignuju, přestanu bejt nasranej a věc kterou chci tejden dohnat a plýtvám energií se objeví jako přídavek mimochodem k pivu se sousedem. Zpozornim a ono se to opakuje téměř jako pravidlo až z toho jde hrůza. Mám podezření, že to tu lidi vědí a proto na všehno dlabou, ne protože to třeba nějak dopadne, ale protože vědí že to dopadne jak má. Nebo to dělaj podvědomě a o to je to děsivější.

Tak vstupuju do toho pohádkovýho lesa a čekám jaká bytost s jakým bombónem, co se rozdává za to, že tudy jdu, bude za rohem a zároven si uvědomuju, že to očekávání toho bonbónu to může nejspíš podělat, tak se snažim nečekat nic a nejen dělat jakože o tom nevim.

Niterói a bouračka

Každý den se tady toho děje tolik, že to nelze ani zapisovat, ale to je dobře. Ve středu jsme jeli do Niteróie se kouknout do obchodů a koupit vybavení do pizzerky. Jelikož LT neměl dobrý zkušenosti s nákupem věcí na internetu a z naší zkušenosti je to na netu hodně zkreslené, tak jsme vyrazili do víru velkoměsta. Je to hodně složité. Zkrátka to co mají na netu zároveň nemají v obchodě. Takže jsme tam chodili jak blázni po celém městě. Asi po třech hodinách, kdy mě brequino chtěl zabít, jsem se konečně doptal a našli jsme obchod, kde měli všechno, co jsme potřebovali.

Lidi tady mají k sobě úctu, to docela jo. Ale když někdo jde po silnici, tak to moc nikoho nezajímá. Lidi musí dávat pozor, co se děje kolem nich a používat zdravý rozum. To v naších krajích chybí. Je to elementární rozdíl oproti česku. Obyvatelstvo u nás je převážně vzdělané a negramotnost prakticky vymizela. O to víc je zarážející, že se chceme nechat zotročovat příkazy EU. Tady se víc používá selský rozum, i když jsou zdejší negramotní a hňupové. Prostě ví, že když jede po cestě auto, tak mu tam nebudou vstupovat do vozovky, poněvadž zastavit auto je těžší než zastavit tělo. A nejspíš si líp uvědomují následky deformačního působení jednoho 1,5t předmětu na jeden 80kg předmět, byť při malé rychlosti.

Už jsem tady viděl jednu paní, která to nepochopila a i když auťák jel snad 30kmh, tak přeletěla přes kapotu. Kolem ní se seběhli lidi, kteří jí pomáhali po brazilsku. To znamená, že ji hladili ruce a říkali jí, jak všechno bude v pořádku. Třeba to pomáhá víc, kdo ví...

Svatecni vikend

Dneska se nam s Brequinhem v obchode prihodila silenost :))
Prisla ke me hodne stara pani a chtela po me, at ji otevru sacek, ze si do ni strci zeleninu. Jakmile ji tam strcila, tak mi rekla, ze je smutna a ze chce polibit...
Tohle se muze stat jen tady...
A brequinho se pitome tlemil, tak baba nastavila licko a chtela i od nej...

Jinak nam uz tady treti den sousedi slavi svatek 15. listopadu, moje brazilska holka rika, ze to jsou mafiani z favely. Dokonce uz ted hodinu poslouchaji jednu pisnicku dokola. Myslim, ze muzou byt v solidnim transu.
A zaclo prset, takze mame tady jako v pradelne...

Prvni kroky v Brazilii

Dneska napisu bez hacku a carek, protoze jsem ted lenivej.
No prijel jsem pred dvema tydny a tak nejak se vzpamatovavam ze zmeny, kterou jsem prodelal. Moje telo chtelo vic odpocinku, tak me pro jistotu uvrhlo do nemoci.
Nastesti jen nachvili. Zatim si to tady uzivam. Prijel jsem do sveta, ktery je podle vsech pozorovani o nekolik desitek let zpatky. Ano jsou zde vymozenosti moderni doby, ale taky se tady jezdi po prasnych cestach. Clovek, kdyz se nad tim zamysli, tak s tim muze souhlasit, protoze k cemu je kazda cesta vyasfaltovana? Tady nesnezi. Maximalne poradne zaleje. Byla by to zbytecna investice.
Taky zacinam premyslet o tom, v kontextu uverove krize ve svete, ze vlastne spousta veci u nas je neumerne levnych. Soucasna situace je vyhnana nekolikaletym uverovanim a marzovanim, ktere sice do urcite miry zvedlo zivotni uroven, ale na druhou stranu ty zdroje, ze kterych se cerpalo, jednou dojit musi. Abych to upresnil, tak jelo se z penez, ktere ve skutecnosti nebyly. To je jeden z duvodu, proc se vsechno, co se pocita jako zapadni svet, musi zakonite vratit o nekolik desitek let zpatky.
A to, co vidim v BR, mi rika, ze tady ty nasledky nebudou tak drasticke. Brazilci se zkratka do toho tolik nehnali, tudiz si tolik nenatlucou. Ale tezko rict, jsou to jenom domenky.
Z jineho soudku: s Brequinhem makame na pizzerce. Minuly vikend jsme navstivili mistni hnedou boudu, jak ji pojmenoval La Tibor, a z hruzou jsme zjistili, ze tam v patek a sobotu pari kolem 1000 lidi. Byt nam pizzar vzal troubu na pizzu, tak to stejne rozjedem na ten vikend. Jen s koktejlama a drinkama. Troubu koupime pred sezonou (to je cca za 2 tydny). O zbytek se musi postarat prozretelnost a nase pile.
Z zenske, ktera nam pronajima prostory pizzerie a o ktere jsme si mysleli, ze je to mrcha, co nas chce oskubat, se nakonec vyklubala docela fajn zenska, ktera se porad nabizi, ze cokoliv budem chtit, tak at hned volame. Ma pritom docela fajn gesta a prehrava, ale me to prijde srandovni :)
Kazdy den se tady objevuji nove a nove problemy a ukoly, jejichz reseni je prinejmensim zdlouhave. Ale hlavni je se z toho neposrat. Protoze ty lidi tady se z toho taky neposravaji. Navic si chteji porad vykladat a dristat o kravinach typu jaky je muj oblibeny tym ve fotbalu apodobne.
Az budu mit plnej buffer, tak to sem postnu. Abraco

PS: mistni pizza je fakt hnusna, jak vsichni rikali a navic v zemi, kde vynalezli caipirinhu, ji neumi delat a chutna jako chlast dolitej vodou...