Prej je to nějaká emigrační krize nebo co, ztráta energie a sounáležitosti s něčim co považujeme za svůj svět a přitom je to jen v naší hlavě, každopádně jsem se trochu vypliv a nezbylo mi dost síly v prstech na nějakej příspěvek. Rád bych vám nasypal trochu informací o Brazílii a místo toho z toho leze autopsychoanalýza.
Vypadá to, že se dostávám k tomu proč jsem vlastně hlavně tady. Bez toho zavrhovanýho okolí, co ale obsahuje zaběhlý jistoty, sám za sebe a se sebou a je to hustý, ale k nezaplacení. Pro svobodný o 70 % snažší - nemusej otvírat bolesti vztahu a vyrovnávat to do hladka, protože bez toho vyrovnání a smíření trablů to vztahy, nikde kde zůstanou samy s realitou, nepřežijou. Trochu mi to "kazej" noví lidi okolo jako třeba soused co zamete silnici i před mým barákem, protože příště to třeba zametu já - aniž by s tim počítal. Nebo ženská co s námi běhá celej den po úřadech, protože jsme pro ni fajn famílie a chce pomoct a tak různě podobně.. Ale to asi jen začíná dejchat novej svět tady okolo takovej jakej doopravdy je. I když slovu doopravdy se začínám cynicky smát čím dál tím víc.
Děti dostaly černou kočku. Když spěj, vrčívá mi v houpací síti u ucha, do ksichtů nám svítí měsíc, příboj v dálce buší do písku a život se zdá příjemně zamotanej.
Karamel co se v čechách dává po kapkách do bombonů se tu prodává po kýblech = dietní pobyt skončil.
pondělí 12. září 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ty jo ted tam pod prispevkem blikla fotka "Ingmar Bergman" s fotkou kočky a to je přesně ta naše, jen víc kotěcí.
OdpovědětVymazatNo jo, ale co potom? To tam budeš ležet do konce života? Prostě jsem se přestěhoval do B a teď má cesta končí...můžu umřít.
OdpovědětVymazatKlidně. Ležení v houpací síti je taková odlehčená forma sezení proti zdi.
OdpovědětVymazatPřestěhováním kamkoli nic nekončí ani se nezačíná, dokonce ani nějak významně se neláme. Všude na nás čeká "já" se kterým tak nějak budem, dokud nebudem moct umřít, což je spíš vyhlížená meta, než nějaká tragická definitiva. Nebo ti to tak nepřipadá ?
No a ty fajn věci co jim dáváme takovej význam jako dobře se najíst, vychovat děti a tak se musej zvládat s vědomím toho prvního, jako nějaká pokud možno nenucená hra.
A zárověň to všechno neznamená, že nemůžu mít radost z plavání v příboji, svíčkový, nebo dětí.
A zárověň to všechno znamená, že můžu mít radost z toho všeho jen s určitýma obtížema.
A s Brazílií to má společnýho, že to zintenzivňuje jako každá emigrace kamkoli.