Létající koťata a papoušci na vodítku.

Možná je to, co budu popisovat jen projevem dvou rozdílných sociálních skupin, ale z děsu koček a psů z lidí spíš usuzuju, že ne.
Při procházce se povedlo dětem zaujmout jedno kotě natolik, že se nechalo hladit a lísalo se jak už to uměj. Dáváte pozor aby ho nemačkaly, netahaly za ocas a tak, neni přece vaše a co tomu řekne majitel, znáte to. Bylo to před domem v takový chudší čtvrti, ale s asfaltovou cestou, ne úplně děs. Motaly se tam děti z toho domu a dospělí seděli pár kroků vedle. Po pár minutách jsem děti odlákal a pokračovali jsme v cestě, když tu po deseti krocích přiběhnou ke koťátku místní děti tak 5 - 7 let. Jedno chytne kotě za ocásek, zatočí a kouká kam doletí. Druhý za zadní nožičku a flák s nim o asfalt a tak v různých obměnách dokola. Děti natahovaly a žena asi trochu taky, ale odtáh jsem je jako že jiný kraj jiný mrav a že se třeba proto tady nebijou děti, že se vyřáděj na zvěři - nebo něco v tom smyslu. Dospělí si úplně nezaujatě nevšímali = je to normální.

V bárku kam chodíme na Acaí běhá po mrazáku Korela jménem Lenon - zábava pro místní děti co teprv pro cizincový. Zrovna když děti začali blízat to Acaí procházela kolem čtyřčlená rodinka a na rameni tak čtrnáctiletýho výrostka seděla taky korela ( doufám že se ten papouch tak jmenuje - má to na hlavě takový roští co se zvedá když se naštve a je to barevný a menší než kakadu). No a když uviděli toho na tom mražáku, začali různě pokřikovat a paní z krámku taky, takže jsem si myslel, že jde o blízký příbuzný co se už roky neviděli, ale kulo. Fakt to bylo kvůli těm papouchům. Z hovoru, do kterýho vtahovali všechny okolo vyplynulo, že se nikdy neviděli, ale frčeli v tom podobně, jako když se potkaj důchodkyně před panelákem a obě maj tlustý prošedivělý jezevčíky. Celých dvacet minut co jsme tam byli o nich mluvili, rodinka sundala z toho svýho postroj s vodítkem a rozplývali se jak tam spolu ťapkaj. Úžasný.

No a pak mi řekněte jak to tu s těma zvířatama teda maj.