Od Kundery, přes Kalužu, Ahyda až po Ďurička

Včera se mi "do ruky" dostalo něco, co odesílatel označil za dadaistický text. Nejsem si jistý, jestli ten termín ten text popisuje přesně, ale pokud bereme dadaismus jako asociační žvatlání, jímž se na vrch dere podvědomí, tak se odesílatel trefil.

Jedna z nejcharakterističtějších scén Kunderovy Nesmrtelnosti je, když Agnes začne mezi lidmi rozpoznávat prázdná gesta, kterými si lidé zakrývají vlastní prázdnotu, přičemž ta prázdnota se právě kvůli tomu provaluje čím dál víc, až člověka dostane. Kundera již v 60. letech popsal společenskou schizoidnost ve formě přetvářky - masky, kterou si člověk nasazuje před domnělým nebo skutečným ohrožením. (Věřím, že ohrožení je jen domnělé, ale jelikož téměř všichni věří, že je skutečné, tak se to těžko dokazuje. Jít proti falešné realitě obecného ohrožení nelze extenzivní hrubou silou, jak zjišťuju, ale spíše dobře mířeným destruktivním úderem přesně na místo, kde realita nedrží pohromadě.)

Nejcharakterističtějším rysem Kunderova života byla jeho vlastní schizoidnost, vyplývající z toho, že trpí chorobným strachem z přiznání pravdy, kterou přiznal pouze do toho bodu, že vše napsal do svých textů (abych nemachroval, četl jsem jen tu Nesmrtelnost + jsem sledoval Respekt a z toho odvozuju zbytek). Právě proto v tom byl tak dobrý. (Což je i výrok Teddyho z Mementa, na adresu hlavního hrdiny, který úplně jako Kundera popírá realitu tak přesvědčeně, až ji zhmotňuje nejlépe ze všech.)

Zpět k dadaistickému textu. Nemusíte ho číst celý (já to včera skutečně zvládnul, po pár stránkách se to dá). Text je naštěstí pro čtenáře psán fraktálovitě: v každé jeho části je i celek. Vyberte si pár krátkých pasáží, udělejte s nimi 100x CTRL+C CTRL+V, dejte to sežrat a vyblít kocourovi, zhulte se THC a udělejte s vyblité kuličky koláž a máte 100% původní text.

Ve zkratce:
1. Autor je šílenec. [Dokázat, že jeho realita je "mimo" po postmoderně nelze, lze ale najít téměř v každé větě nekonzistence typu: miluji H. protože je úžasná & H. je semetrika nebo byl jsem jí věrný & zkoušel jsem v zármutku všechny možné prostitutky či, což mě dostalo nejvíc nikdy jsem nekradl, protože krást se nemá a společnost pak nefunguje vs. rozhovor s jemu nepříjemným spoluvězněm pokud máš někde těch 50 milionů, tak si to odsedíš a jsi v pohodě (věty nejsou výroky ale parafráze)]
2. Autor je/byl společensky úspěšný, dá se říct "elita" v postmoderním slova smyslu, nebo spíš přesněji člověk s vlivem, byť nepochybně menším, než sám sobě i čtenářům tvrdí (což je jinak v "pořádku", tj. plně v souladu s narcistním archetypem současnosti).
3. Otázka je, jestli dnešní mocenské, intelektuální atd... elity, které určují nebo naopak ztělesňují archetypy, se liší od těch předchozích <=> Stala se snad nadprůměrná míra šílenství vstupenkou do "elit"? <=> Existuje rozdíl mezi Kunderou a Ďuričkem?

Stále víc se přikláním k názoru, že ano. Koneckonců, je to i pozitivnější závěr než ne, protože pak by se nic nedělo, a to přestože dochází k zvýrazňování schizoidních rysů namísto otupování (dadaistický text je zatím asi vrchol toho, co jsem četl a zažil). Je to pořád jedno z ústředních témat tohohle blogu. Kam až zajde schizoidní narcisismus, sebeprezentace a čím dál víc zamotaná lež, která má být sofistikovaná, ale je přesně opačná. Lež je navzdory úsilí čím dál průhlednější. Kunderovi se udavačství dařilo skrývat půl století. Dnes svoje sračky na sebe většina lidí napráská na blogu nebo v autobiografické knížce a pak se strašně diví. Vždyť je to to, co chtějí. Stačí přijmout jen ten fakt, že to člověk vlastně chce, dostává / + samozřejmě vydržet nějaké důsledky, co bolí, jako například destrukci svého doposud patetického života/.

99% lidské činnosti je činnost "neproduktivní", zdá se. Spočívá v tom, že se člověk snaží zadržet prosakující realitu, čehož se děsí, přičemž ji původně sám prosáknout nechal. Hlupáci si nejsou vůbec vědomi toho, že se se to děje a že to sami dělají. Kdo to vidí, tak možná předstírá, že se tím "bavi" a je nad věcí. Později, když pochopí, že se to týká i a především jeho, tak je zděšen a snaží se proti tomu bojovat, případně sám sebe zničit. Nakonec to ovšem dojde, kam má. Gándhího popis změny [ignorance-zesměšnění-boj-vítězství] byl totiž o vnější realitě stejně jako o vnitřní (protože ony jsou jedno).

Takže cože to napsal Denny v diskuzi jednoho blogu a bylo to pak smazáno, přičmž inspiraci pro cenzuru poskytl mindset Fritzlovy manželky a všech nevegetariánů (co oči nevidí, to srdce nebolí)?