Spolecenska zmena a zmena na blogu

Dovolte mi na uvod zamysleni nad timhle blogem. Za ty dva roky se z blogu stalo neco vic, nez jakysi zapisnik z cest. Zacal mi dost definovat zivot. Nejen tim stylem, ze nez abych skutecne nekde prozil nejaky zazitek, tak radsi vytahnu fotak a fotim, "aby z toho neco bylo", a je z toho prd. To je jinymi slovy popsany Heisenberguv princip, preneseny na makroobjekty. Holt se s nim nic neda delat. Interpretace zazitku meni samotny zazitek.

Horsim spodobnenim teto pozitivni zpetne vazby je vliv blogu na bloggera. Mam pocit, ze tenhle blog me zachycuje v dost staticke a krecovite pozici. T. se mi za to opravnene posmiva. Neon tu kdysi napsal tu repliku z Zivota Briana. Nemam rad spolecnost prave z tohohle duvodu. Vcelku nahodne s prispenim motyliho efektu do spolecnosti proste zaplujete a jste budto ten nesika, ten chytrej, ta cerna ovce nebo ta devka. Ve skutecnosti jsme vsichni stejni, velmi variabilni a prave tahle redefinice skrz spolecnost nam zabranuje pochopit kdo jsme. Protoze neni zadne jadro. Jsme i tim, cim se stavame v te spolecnosti. Posledni vety vyjadruji rozpor, ale jinak to napsat neumim. Nemaji pravdu ani ti, co rikaji, ze clovek je determinovan okolim a nemaji pravdu ani ti, kdoz rikaji, ze clovek ma svuj vlastni nemenny zaklad. Cele tohle deleni je vlastne velmi neuzitecna schizoidni predstava a je dobre s nim prestat.

A proto uvazuju, ze tenhle blog prestanu psat. Bud uplne, anebo jen ty filozoficke kecy. Pravda je ta, ze ty filozoficke kecy me zajimaji cim dal vic, takze v jejich psani budu patrne pokracovat, ale s vetsi intenzitou, s jeste mensi autocenzurou a predevsim: jinde a pod uplne novym nickem, ktery protentokrat nebude akronymem zadneho meho predchoziho nicku. Nebudu svoji novou identitu nijak prolinkovavat, zkratka jako vzdy, podobne jako v Brazilii, pekne od nuly. Timto jsem chtel jen osvetlit, to, co se pravdepodobne stane; ale co se stane nakonec je fakt zahada.

Jinak ted lezim pred zapadem slunce a koukam do zahradky a dosla mi vec jasna jako facka, co uz tady blogem asi proletela. Spolecnost se zmeni jedine tehdy, kdy se lide nauci opoustet. Opoustet ty, co nesnasi i miluji, ale neco nefunguje. Opoustet sve identity. Opoustet vse, pokud citi, ze je treba to opustit. Ne opustit to, na cem je treba vytrvat, aby se nemuselo opustit neco, co je opustenihodne. Proto mozna neni emigrace pro kazdeho, napriklad pro toho, kdo citi v Cesku resty. Proto mozna neni spravny napad prestat psat tenhle blog. Jeste to nevim.

Spolecenska zmena nebo snad mene klisoidne fazova zmena spolecnosti nenastane, dokud se nezvysi kriticke mnozstvi opusteni toho, co ma byt opusteno. Zatim jsme jen ve fazi cim dal vetsiho opaku - sysleni nesmyslu. EU se radeji o neco pozdeji uplne znici, nez aby opustila evidentne spatnou cestu a analogie muzeme videt napric spolecnosti. Nevidel bych to tak skepticky, ze k tomu nemuze dojit. Zaprve kazda bublina jednou praskne. Zadruhe lidska hlava je rozhodne schopna vetsi flexibility nez ta prumerna z pocatku 21. stoleti. Dobrodruzi ze staroveku i stredoveku jsou toho dukazem. Tehdy byli ti lide vzory, dnes jsou za podiviny a to v lepsim pripade (prosim, tady si nestezuju a neprosim se o svych par sekund slavy - proste upozornuju, ze vzhlizet k kretenum s napomadovanou hlavou cloveku prinese jen kretenismus s napomadovanou hlavou; a cosi mi rika, ze proto tenhle vesmir stvoren nebyl).

V okamziku, kde se lidi skutecne nauci hlasovat nohama, dostanou moc. Dokud se bude stale davat nadeje do revoluci, jako je ta v Egypte, ktera uz prave v tehle chvili je jiste kurvena nejakym mistnim Havlem, budou lidi s tou falesnou nadeji stale ve stejne dire. V okamziku, kdy clovek zacne pragmaticky delat svoji praci v nejsirsim moznem meritku (tj. treba vychovavat deti) a pragmaticky zacne volit nejvhodnejsi prostredi pro tu svoji praci (analogie s Roarkem a jeho filozofii funkcni architektury se nabizi), nastane ta fazova zmena. Dokud se clovek bude zabyvat nesmysly, ktere nevedou k tomu, co potrebuje, bude to co potrebuje marne hledat ve vnejsim svete a v schizoidnich pranich od toho sveta splnenych. Postmoderni clovek tady namitne: ale co jsou ty veci co skutecne potrebuju? Je potreba se zastavit a zklidnit uprostred te vravy. Kazdej hurikan ma pry svoje oko (nemuzu potvrdit, Brazilii se hurikany vyhybaji). Kdyz jsem byl malej, tak sem si rikal, ze bych v tom oku chtel byt a pohybovat se paralelne s nim a treba u toho jist kedluben. Urcite nejaka snove-symbolicka paralela mozku, kterou s nami ten uzasnej organ komunikuje a primo na nas rve, co mame delat.

Ted mi jen doslo, ze s tim koncem blogu jsem jak Stwora na Zvedavci. Nemusite sem psat kolik lidi sem chodi a jak moc se to cte a jaka by byla skoda a bla bla. Od toho mam Google analytics. Navic jak rikam, vsichni lidi jsou stejni a ja hodlam psat dal. Proste jen pro jine-stejne lidi. Nejsme vubec tak duleziti, jak se nam v nasi existenci zda. Tou posledni vetou nechci nikoho ponizovat - melo by to byt velmi prijemne oddychnuti.