Mrtví motorkáři

Během krátké doby se tu pod kopcem rozsekal už druhý motorkář. Tentokrát to viděl brácha + dva čtenáři blogu, co zrovna dnes přiletěli si sem zaskákat na padáku.

Policie přijela hned a co bylo zajímavé, že bráchu, který chtěl začít s první pomocí, odehnali. Asi se báli, že hodlá krást či co. V Česku je neposkytnutí pomoci trestnej čin, tady je to naopak. Do příjezdu záchranky na toho chlapíka pod dodávkou ti policajti jen lili vodu.

Uvítání v Brazílii jak má být.

Zase něco o pizzerii a portugalštině

Tak přišly problémy s pizzerií. Nevím, nakolik to sem mám rozepisovat, respektive nakolik vlastně můžu psát o jiných lidech, aniž bych se jich příliš dotknul. Ale naznačím.

T. s pizzařovou ženou pracují v té naší pizzerii. Ta jeho slečna je cca. 30+ let stará, maká jak o život. Je to patrně její první "samostatná" práce (její manžel pracuje asi 500 metrů daleko, proto ""). Pizzař je v poslední době dost nemocnej, byznys nejde úplně tak, jak má jít [ROI je pořád naprosto závratný na evropský poměry]. Je toho prostě na ně a především na ni moc a zároveň to neumí přiznat. Zkrátka a dobře - T. nechodila z pizzerie úplně v pohodě. Což je pro nás dost zásadní věc. Takže dnes proběhl brainstorming, bez mé účasti, celé to vymyslela T., což považuju za úžasný, protože se můžu soustředit na jiné věci, třeba vydělávání peněz /pro změnu/. Mám pocit, že to pomůže. Ono, když se lidi úplně neznají, tak hrajou různý hry... Dokud se neuzavře komunikace, tak se pořád dá jít. Jakmile se komunikace přeruší, nemá smysl tam setrvávat. To se naštěstí nestalo (procento, že k tomu dojde jsem nepokládal po předchozích zkušenostech za zanedbatelný - byli jsme připraveni to složit, ať to stojí, co to stojí). Takže jedem dál.

 Zdá se že tržby jdou už nahoru. V sobotu to bývá pro těch našich 50% cca 500 BRL, pátky a neděle bývají tak 250BRL, zbytek týdne 100-150 BRL. Ale dnes, na to že je úterý, už bylo 250 BRL za 4 hodiny, plus stále nefunguje rozvoz a byly vypnuté lednice, takže se neprodalo žádné pití, které dělá dost. Za dva měsíce se to nezaplatí, ale do českého léta ano. Whatever.

Problémy jsou s číšnicí. Máme tam jednu mladou docela schopnou holku /kromě toho, že nás požádala, ať jí dáváme dýška na konci týdne, že jí jinak nic nezbyde/. Ale její matka je psycho a když už prý dělá v té naší zkažené pizzerii /zkažená proto, protože vedle je zkažený hudební klub/, tak jí máme někdo vozit autem domů. Kdybych měl auto, tak s tím nemám problém, ale auto nemám, pizzařovi ji vozit nechtějí. Dneska tam brečela, no bude se to muset řešit s její matkou. Je to tu jak ve školce.

Pak tam máme paní, co myje nádobí. Je pečlivá, svědomitá za minimální mzdu, ale negramotná a není schopná si zapamatovat, co je gorgonzola. Navíc v náplni její práce je zvedat telefon pro objednávky pizzy, čehož není schopná vůbec. Asi ji tedy budeme muset propustit, přestože je jí asi všem líto. Možná ji přeci jen zaměstnáme u nás doma na úklid.

No a dnes jsme konečně byli na lekci portugalštiny u soukromého učitele, což je takovej střelenej týpek, co žil v LA. Strašně se snaží, strašně řve a prožívá své úspěchy a neúspěchy se svými studenty. Myslím, že jsem se za ty dvě hodiny fakt dost naučil, což mě překvapilo. Když jsme odcházeli, tak nám zazpíval píseň (teda spíš jen pro T.) a zabouchl si dveře, takže zpět přelézal komicky plot. Budem k němu chodit myslím 2x týdně na 2 hodiny. Za ty 2 hod pro 3 lidi jsme dali 60 BRL a rozhodně to za to stálo.

Neskutecny clanek o neskutecnem webu

A jeho majiteli, co nejen ze vypada jako prase, ale take se tak chova. A je mu to natolik jedno, ze to i verejne rika.

2012 je na tuty konec sveta.

Brazilská práce

Tak jak dokončují silnici, museli zavrtat trubky s přívodem vody hlouběji. Dopadlo to tak, že KAŽDÁ přípojka vody je netěsná. Je víkend, takže to bude téct dlouho.

Vivo a pivo

Tak včera, jak se konečně něco dělo, jsem se rozhodl využít situace a šel koupit další internet. U nás na vsi bylo zas několik zážitků jak něco nejde, že už tady s tím neotravuju. Prostě jsem zase strávil pár dnů v honu s byrokraty, tentokrát kvůli tarifu pro blackberry, kterým se snad dá obejít limit dat. (Telefon jsem si nechal dovézt z USA neboť tam je násobně levnější.)

V Niteroi samozrřejmě žádný problém nebyl a simku s tarifem jsem od VIVO operátora dostal /Claro funguje lépe/, takže už mám i záložní net na stahování dat. Jak jsem byl veselej a vyšel z toho krámu v shopping centru, tak mi padl zrak na jakousi povědomou láhev.

 Tak se podíváme na cenu. No to je ňáký levný, za 2 stovky pivko z Česka, až jsme se tam z toho...

 ... všichni rozchechtali (tohle je pro změnu Budvar za 150,-)

Neměl jsem ani vindru, páč jsem peníze odevzal na sociální účely. Ale povídal jsem si tam s holkama a pivo se prý prodává velice dobře /hned vedle měli tenisky za 7litrů/.

Takže půl litru piva je v Česku za 20 a v Brazílii za 200. Půl kila maté je v Brazílii za 20 a v česku za 200. Co jsem to jen chtěl...

Konecne loupez

Za bileho dne, v centru Ria, se ukazalo, jak je to mesto nebezpecny pres svatky a nedele, kdy jsou ulice prazdne.

Je tu ted na navsteve bratr, grafik a fotograf. Takze trpelivost tohohle mesta dosla svych mezi a dva mladi cerni smradi na nas vytahli asi pred 10 minutama kudly. Ta mantra - nervat se - je urcite sazka s hodnotou.

Vydeseni byli asi vic nez my, dali jsme jim nejdriv penize z kapes, necelych 60 BRL, pak chteli bagly - zrcadlovka za 50k, notas, blacberry a predevsim vsechny moje papiry vcetne pasu. V tu chvili jsem rekl "jdem do nich". Nechali nas s vecma a utekli - preci jen to bylo primo na Castello.

Takze hranice toho, co si clovek muze dovolit, je zmerena. Nic se nestalo, nikdo nechtel nikoho zabit. Narozdil od toho, kdy me zkopali cikani nejsem ani nastvanej. Proste delali svuj byznys a stalo nas to malo. V baglu nam nastesti zbyly prachy na cestu domu, i kdyz autobusaci, co to sledovali z povzdali, by nas asi domu nechali dojet.

Bratrovi se porad snazim neco vysvetlovat a nejde to, tak tohle je konecne levna zkusenost, ktera me nestala zadny nervy. A jeho taky ne tam mam pry dopsat.

Duvod proc neprijit do prace

...uvedla umyvacka nadobi... pry si musela ostrihat nehty a to se ji nelibilo.

Pizzarova zena prestala chodit ke sve kadernici, jelikoz ta ji vypravela o svem oblibenem herci. Oblibeny herec pry jel do Evropy a zkazil se tam. Prestal se pry myt.

Povodne 2011

Tak je tu dalsi vlna povodni, jako kazdy rok. 500 mrtvych nebo tak nejak. Tentokrat to bylo primo ve state Rio de Janeiro, nejvic v Teresopolisu, kde jsme byli nedavno na vylete.

Bude to znit povrchne, ale nejvic se to zde projevilo na trzbach v pizzerii, protoze prestoze zde neni vylozene hnusne, tak proste nejezdi turisti z Ria v ocekavani soudneho dne. Tak doufame, ze to mokre pocasi uz brzo skonci. Asi o tom bylo i neco v TV Nova, protoze porad dostavame dotazy, zda jsme v poradku. Myslim, ze i kdyz jednou spadne kubik na m2 tady u nas, tak se nic nestane. Bydlime asi na 60 metrovem kopci, zahrada je zpevnena terasama a konecne tu dodelavaji tu asfaltku. S kanalama!

Ztraceny pas

Uz tri tydny nemuzu najit pas. Bohuzel ten drahocenny, ve kterem jsou brazilska podnikatelska viza. Naposledy jsem s nim byl zarizovat internet.

Nemel jsem cas se stavit v krame Claro (skutecne - zarizuju ted vsechno v druhe casti mesta a vstavam dost pozde). Pokud by byl pas ztraceny, resil bych to pozdeji, pokud by byl skutecne v tom krame, tak tam vydrzi.

Dnes jsem tam konecne dosel a uvital me oslavny potlesk. Pas tam samozrejme byl a cekali, kdy si ho vyzvednu. Ze by je treba napadlo mi dat vedet na moji adresu?? nebo snad ze by pouzili jedno ze dvou telefonnich cisel co mam a poslali treba SMS???

Proste Brazilie.

Jako doma

Kdyz jsem sem jel, tak jsem mel jedinou jistotu. Jak budu mit FUNKCNI internet VSUDE, budu se citit jako doma. Trvalo to skoro dva roky, ale o mistnim 3G od Clara se da rict, ze je vyhovujici (cca. na urovni O2 v Cesku, s tim ze ma o neco horsi ping a prenosovou rychlost, ale ma lepsi pokryti). Ted jsem jel s netem poprve do Ria a vzpomnel jsem si na tu svou jedinou jistotu ve svete a funguje! Jak mam ten malicky funkcni USB stick v baglu, tak si pripadam neohrozene asi jako Havran s atomovou bombou napojenou na EEG vlastniho mozku z Stephensonova Snehu, ktery tu byl zminen uz v souvislosti s frenchistaty.

Jinak ted sedim v Tempehu a je to parada. Konecne poctiva bezmasa strava jako kdysi u Kudrny v Brne, ale lepsi. Do toho hraje nejaky elektronicky ambient a ne zadnej Saude cajdak. Pokud mate v Riu uz dost feijoady, tak tohle si nenechte ujit.

Tohle nas ted budi

a jezdi hned u okna do loznice.

Pokus o úplatek

Měl jsem dnes trochu volnější den, tak jsem zamířil do pizzerie, kterou jsme zkušebně zkusili otevřít v pondělí (do 22hod nepřišel nikdo, ale to je normální, v pondělí bývá zavřeno všude). Rozhodl jsem se to tam uklidit.

V poslední době jsem z internetu přepracovanej, takže si často vyberu třeba jedno okno a začnu ho mýt. Zapomenu na všechno kolem a odstraňuju každou nečistotu třeba několik hodin. Taková zenová meditace. Plus si člověk uvědomí tu nestálost světa, to, že vše co je jednou nové a čisté, bude brzy špinavé a rozpadlé. V Brazílii k tomu dojde ještě mnohem dřív. Takový archetypální middle class strach to je. Od Lenina po Malthuse jsme všichni v zajetí stálého stavu. Patrně za tím vším je klasická škola politické ekonomie, která pronikla do našeho podvědomí. Až mnohem později o ekonomii, za kterou je právě setrvalý stav a v mikroekonomii jakýsi bod nasycení, prohlásil Knight, že je královnou všech sociálních věd. Přesnější je, že ekonomie z nás vytváří homo oeconomicus, než aby popisovala stav věcí. Věříme ekonomii, že svět je takový, jaký říká, že je a proto takový svět vytváříme. Jedinej problém je, že znásilňujeme realitu. Není nic stálého, není bod nasycení (vždyť já můžu pracovat jeden den do roka na standard, jakým žiju a přesto pracuju, ačkoliv jsem spokojen se svým životním standardem) a všechno jednou pomine (těším se na stáří v maringotce, kdy si budu vydělávat na polívku z pytlíku mytím oken a budu mít čas spát, psát a číst).

Tak tohle všechno se mi při mytí oken a vytírání podlah honí hlavou. Katya, manželka pizzaře, která u nás dělá pizzu a se španělským temperamentem tam šéfuje, ze mě byla nadšená, protože miluje čistotu. Na druhou stranu, tyhle práce "copeiristů" jsou zde asi to nejnižší, kam může člověk klesnout, takže z toho byla i zároveň dost rozpačitá, protože ani v low class tyhle práce nedělají chlapi.

No a do toho všeho tam přišla jen tak na pokec ta ženská z OI (něco jako telefonica), co je kamarádka Katyi, což jsem netušil. Zjistil jsem, že internet ke mě domů není možný, protože kapacita ústředny pro moji oblast je prý naplněna a musím to řešit přímo s kýmsi po telefonu a nikdo to za mě nemůže udělat. Jelikož já, i lidi co sem mají dojet opravdu potřebují rychlý internet, s rychlým pingem a velkým limitem dat, tak jsem konečně zkusil to, co mi sem pořád cpe Franta. Nabídl jsem jí 500 BRL, pokud do měsíce bude u mě doma internet. Dokonce jsem jí to s pomocí google překladače napsal na papír. Tak uvidíme. Byla šokována, že stvoření, co leze po kolenou a vydloubává zpoza rohu shnilou mouku, by kdy v životě mohlo dát dohromady pět stovek.

Ale mám radost. Přesně kvůli těmhle "side efektům" jsem pizzerii kupoval. Pomůže to v kontaktu s lidma i v zapadnutí do prostředí. I když třeba teď ten internet opět nevyjde. (V záloze jsem našel loophole v datovém tarifu pro Blackberry, takže už sem jeden míří z USA přes Evropu, ale o tom zas jindy).

Sny vědomí, CIA, LSD a revolta 60. let, B. Shlain, M.A. Lee

Už dlouho tu nebyla recenze, ale mám jich v hlavě hrozně moc, tak už to sem musím začít psát. Pokud jste na blogu noví, tak to klidně ignorujte. Nejde o knihy nebo filmy týkající se Brazílie, ale je to o naší západní kultuře. Jak jsem řekl, mám toho moc, takže nebudu chodit moc hluboko a proto jsem si vybral jednu faktografickou knížku, kterou jsem teď četl snad po patnácti letech. Možná to nebude zajímavé ani pro pravidelné filozofické čtenáře blogu, protože anii mezi nimi není mnoho psychonautů.

Tahle knížka, v anglickém vydání zde (v česku se snad dá taky sehnat), je něco jako suchopárný knižní Strach a hnus v Las Vegas. Postrádá sice smyšlený děj, ale to co se v 60. letech dělo nemá chybu samo o sobě.

To, co začlo jako výzkum armádní služby a CIA se zvrhlo v šílenství, které mělo hippies jen na povrchu. V knížce se můžeme dočíst, že první generace psychedelických feťáků nebyli profesoři a jejich žáci v 60. letech, ale agenti a jejich nic netušící oběti v 50. letech, kteří psychedelickému kouzlu propadli úplně stejně. Za celou drogovou scénou prostě stojí americký establishment a nemusíme zrovna hledat teorie o tom, jak za ním stojí materiálně skrz podporu vybraných narkomafií. US mainstream vytvořil i ideový základ pro revoltu 60. let a to mi přijde jako jeden z největších paradoxů světa. Na druhou stranu, když se podíváme, jak celá ta revoluce dopadla, tak se nebízí otázka, jestli to není právě kvůli její genezi.

Druhá pozoruhodná záležitost jsou osobní prožitky zúčastněných, které jsou popsány nesmírně vyváženě. Totiž tak, jak se na zkušené požívače tripů sluší a patří. Děs a krása v jednom balíčku, dalo by se říci. Kniha je přehledem toho, jak na onen děs a krásu reagovaly různé názorové proudy. Timthy Leary se rozhodl všechny spasit v americkém televizním stylu. Beatnici se cítili ohroženi (úžasný popis tripů A. Ginsberga, který v nich 20. let hledal krásu a našel ji až v okamžiku, kdy její hledání po šíolených depresích vzdal trochu připomíná momentální motto tohohle blogu). Weathermani a jiné skupinky spřádaly politické revoluce. Veselí šprýmaři jezdili autobusem skrz USA a nebrali nic vážně. Charles Manson jezdil autobusem skrz USA s hromadou kurviček, a bral všechno tak vážně, že nakonec vidličkou-do-břicha zavraždil těhotnou manželku režiséra Polanského (který má teď na krku US establishment za "znásilnění" jisté 13ky, co už je pomalu v důchodu). A hippies hlásali lásku a celé se jim to rozpadalo pod rukama a přidávali se k ostatním skupinám.

Prostě obraz 60. let je pro mě tahle kniha. Nevím, nezažil jsem je, ale z textu je cítit jakási pravdivost, kdy nikdo nikomu neubírá ani nepřidává. To se týče nejen lidí a hnutí, ale i konkrétních drog.

Na celé věci je fascinující to, že jsem knihu jako teenager četl. Text je pořád stejný. Ale jeho interpretace je naprosto jiná. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem si tehdy z knížky musel vybrat jen to, co se mi hodilo do krámu a jako každý jiný hlupák vzal tripa přes-to-všechno jako pilulku k rychlé spáse. Je to šílené, protože před podobným ohýbáním reality kniha varuje třeba na příkladu zmíněného Ginsberga, ale i mnoha dalších. U drog nelze rozlišovat na špatné x dobré. Boží x pekelné. Pravděpodobně ani na užitečné x neužitečné. (IMHO to nelze ani u života, ale tam to bohužel nejde hned poznat). Jakmile člověk na tripu udělá rozhodnutí, že se k něčemu přimkne, něco začne prosazovat atd., tak je okamžitě stržen na druhou stranu a svůj konstrukt - pevný bod (krásu, božství, lásku, násilí...) začne ztrácet. A to je celé psychedelické poznání. Teď co s tím?

Další příklad, jak jsou extrémy k ničemu

Pizzař pravil, že za 3 měsíce musel vyházet 15 lidí. Přijde kuchař. Pizzař se ho zeptá, jestli umí vařit. Kuchař suverénně, že ano a hned se řízne do prstu. Co dnes předváděla slečna, co o sobě tvrdila, že je servírka, byl taky masakr. Já za tu chvíli jen viděl, že si nevybrala dýško.

Co se týče mé práce na netu, tak tam máme s E. takový menší tým lidí, většinou mladé kluky ze Severní Ameriky, co jim poskytujem kapitál. Opět neskutečné neopodstatněné falešné sebevědomí, které má ovšem tu placeboidní moc vás zmanipulovat tak, že věříte úplně všemu.

Oproti tomu typický Čech zvládne úplně všechno, protože ho nehostinné podmínky leccos naučily. Resp. zvládl by, kdyby se do něčeho pustil. Čech nechápe investici jako něco, co s určitou pravděpodobností vyjde a s určitou ne. Představa, že něco nevyjde, jej natolik paralyzuje, že se angažuje pouze v "tutovkách", kde se nemůže nic podělat. Tutovky samozřejmě nejsou a podělat se může vždycky něco (jak říkají fyzikové, pokud se něco může podělat, tak je jen otázkou času, kdy se to stane), takže Čech je i se svými "zaručenými investicemi do nemovitostí" a "stabilním zaměstnáním s perpektivou kariérního růstu" vůbec nejohroženější lidská bytost na planetě. Jsem přesvědčen, že hluboko v sobě právě tohle tuší a proto je v Česku tolik neuróz, sebevražd a násilí.

No a já jsem mezi dvěma mlýnskými kameny a snažím se to zpracovat. Z jedné strany, té americké, musím poslouchat, jak člověk, co nemá kapacitu ani na zavazování tkaniček, mi zcela přesvědčeně a přesvědčivě tvrdí, že je mistr světa. Z druhé evropské strany musím poslouchat, jak těm, co se již něco zhroutilo (a že jich přibývá), přijde celý svět na hovno a to na věčné časy.

Jako vždy: obě pozice jsou jedna. Lidi bez falešného sebevědomí se občas zmůžou ke křeči a začnou na sobě propagovat právě to, v čem jejich "edge" nespočívá. Lidi s falešným sebevědomím, jako ta hydra zde z internetového providera, často narazí na informaci, že jsou zcela neschopní a na okamžik je v jejich očích vidět hrůza. Dokud nenasadí buď americký úsměv nebo masku arogance.

Nestěžuju si. Jen popisuju.

Prvni hosti Zidi

Tak prisla prvni rodinka a kdyz zjistili, kolik stoji piti (3Brl plechovka koly), tak si sli vedle koupit do kramu dvoulitrovku :)

Ale jinak to vypada dobre. Pizzarova zena, ktera dela v pizzerce na pul s T., maka za 10 lidi. Prestoze byla pizzerie 3 mesice zavrena, tak hned prvni lidi volaji na rozvoz. Je tu ovsem maly problem. Do prace neprisel ani chlapik, co ma pizzy rozvazet, ani cisnik. Cisnika zaskakuje cerna holcicka, co mela myt nadobi, nastesti to ted prvnich par dni nebude snad hekticky.

Moje veskera prace zatim byla spocitat drobne na kase; nejak mi dela moc dobre v necem hrat uplne vedlejsi roli a do niceho se nemotat.

Anglican

Pro ty, kdoz jsou zvedavi, co s nim je... tak nic moc. Obcas jsem s nim v kontaktu po skype, ale obvykle vypadne spojeni bud u nej nebo u me. Stale pracuje jak barevnej u svy matky ve firme, kterouzto ma prevzit (coz mu matka rekla), ale drzi si ho v ni za minimalni mzdu. Klasickej brazilskej extrem. Bud jste otrok nebo otrokar.

Verim mu ohledne penez, ale min uz ohledne jeho schopnosti ridit jine lidi (coz se mozna jiz ted prokazuje na jeho interakcich s matkou). Dnes jsem mu dal nabidku jit do uceni do jedne z pizzerii a ukazat, co v nem je. Koneckoncu, cisnici jsou potreba. Jeho naivni predstavy, ze bych investoval do neceho, co vubec nevidim, jsou nerealne. Na to, abych letal do Pernambuca, ted proste neni cas. Navic je zde dost moznosti, kde se da uplatnit kapital. Jsem sice moc hodnej clovek, ale nenecham si znicit zdravi.

Jak je to s bankovním účtem pro cizince

Co jsem musel udelat pro civilni bankovni ucet diky nemuz muzu napriklad platit v Brazilii realy, nakupovat zde online nebo prevadet penize DO zahranici bez prutahu jste mohli sledovat na blogu. Zalozeni firmy, trvala viza, uplatky, desitky navstev kanclu.

Ted jsem byl za pizzarem (ktery ma silenou chripku a diky tomu se o dalsi den odlozil start nasi pizzerie) dojednat podrobnosti naseho obchodu. [Pro vsechny, co rikaji ze nemohou bez kapitalu do Brazilie: dohoda je takova, ze to zaplatim ve trech mesicnich splatkach, ktere by mely byt pokryty z vynosu pizzerie. Nechce se mi sem prevadet uz zadne dalsi penize, toky z offshore uctu se snazim minimalizovat.] Ptal jsem se ho, jestli jako italsky obcan tu ma bankovni ucet. Prej ano a bez problemu. Mel cash vsude poschovavany po baraku /pry ve vetraku/, tak dal bankovky do krabice a ucet mu otevreli bez problemu.

A muj drahy pritel E. tady chce vsechno delat legalne a legitimne. Zatim jsem se o to snazil /stejne jsem za ta viza musel ale extra zaplatit, jinak bych se nedockal a taky jsem kvuli cekani pretahl turisticka viza/, ale to proste nema vubec zadny smysl. Jen to stoji strasne moc casu a penez, uplne stejne, jako u nas v Cesku.

Zas jeden (politicky) mem

Vaclav Klaus oblazil obcany Ceske republiky novorocnim projevem. Jako spravny politik-manipulator presne vystihl obavu tzv. high class Ceska. Vizte:


"Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet „za lepším“ do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není."

Vyrok, ktery je po Jakesove projevu z Cerveneho Hradku kandidat na vstup do dejin.

Momentka

To co se ted deje je docela hekticke. Na netu vydelavam vubec nejvic a presto mi toho spoustu utika. Holt kdyz se clovek do neceho pusti, tak je jen cesta ke zlepsovani. Nemam cas spat a nemam ani chut k jidlu, diky cemuz (hypoglykemie) jsem ted opet skoro zkolaboval. Mozna to bylo i kvuli pocasi (25stupnu v noci, nizkej tlak, dest, 100% vlhkost). Hlava mi vypina a kdyz si zapamatuju 3 veci z 10ti a jednu z nich udelam, da se to povazovat za uspech.

Sedim ted v te velke pizzerii protoze uz se na online praci nemuzu soustredit. Cekam ze domluvim zpusob platby za pizzerku s Pizzarem, ale ma tolik prace a do toho chripku, ze to asi zas nevyjde. Je tu tolik lidi, ze se musi cekat na mista. Dela se jen pizza, protoze varit jina jidla neni cas. Dnes se mela otevirat nase pizzerka, ale jeste se to nestihlo, takze T. skoncila jako cisnice pro jeden den zde. Takovej chaos pry nevidela v zivote.

Do toho ma prijet bratr pracovat do nasi pizzerie, protoze proste nejsou lidi, jak jsem psal, takze se snazim mu koupit letenku a zaridit pres nej v Cesku co je potreba (ty cesty Brazilie<->Cesko maji velkou hodnotu co se tyce prevozu zbozi).

Nekde v pozadi jsou dalsi veci... jako treba Anglican a jeho byznys, nakup pole, muj kamos E. v USA a jeho snad prijezd a adaptace na Brazilii a mnoho dalsiho. Snazim se najit kousek klidu, at myslenky sednou, ale to co se tu deje je proste naproste silenstvi:

Zacaly prazdniny a nekonecne proudy aut, ktera jsou rok od roku vetsi a drazsi se sunou nebohou vesnickou. Prodat a zbohatnout se tu da na suchem z nosu. Jsou tu dva lunaparky a plaz na rozhrani laguny a oceanu je precpana. Vsude hraje nejaka hudba, vsude neco blika, kazdej se snazi ukazat. Pripomina to ruch pred stankem se zaclonami z Polska v roce 1991, ale asi to tu je uplne normalni. Je neskutecny jak to tu zije, kdyz zcela fundamentalne tady zadna velka atrakce k videni neni. Tou atrakci myslim predevsim pohodli nebo nejakou specialni sluzbu. Budu se opakovat: Brazilie ma extremni hodnotu na vydelavani penez a mnohem mensi na uzivani si radosti zivota. Kdeze jsou perfektni a levne sluzby jako ceske hotely, sauny nebo bazeny. Tohle je proste nerizena exploze.

Kdo kde slysel o krizi? Strasne bych pral tohle videt co nejvic lidem z Ceska. Neda se rict, ze je to prijemne, je to silene. Nabizi se srovnani s LSD, kdy clovek nejak citi, jak vsechno tepe a zene se a clovek sam na to nema skoro zadnej vliv. Jen se muze snazit trochu kormidlovat.