Musim vam popsat jednu prihodu, ktera se zde prihodila, a ktera zaroven popre vsechno, co jste se na tomto blogu ohledne internetu dozvedeli.
Pripojeni k internetu tady v nasem mestecku lze realizovat nekolika zpusoby:
-wifi
-pres pevnou linku ADSL
-pres cabo... kabel?
-pres 3G etc...
Jelikoz jsme se s brequinhem prestehovali do jednoho domu blizko plaze, nechteli jsme nic riskovat a vybrali jsme mistni monopol. Ovladaji tady 4 okolni 100.000 mesta... Tudiz reference dobre. Technologie pomoci kabelu a optickych vlaken. Cena 1Mb s neomezenyma datama.
Registrace nam zabrala na jejich pobocce asi 10 minut. Slecna na prepazce nam rekla, ze technik prijede do 5 dnu. Hm, no nic, tak to budem muset prezit. Smirili jsme se s tim v duchu nevericnosti, ze za tech 5 dni prijede a ze stejne budem muset otravovat vickrat. Prece to nejak dopadne...
Meli jsme s brequem fofry, tak jsme jeli do mesta. Cca za hodinu a patnact minut mi volala zena brequa na mobil, ze je u domu nejaky pan a chce nainstalovat internet. V tu chvili se o me pokousel infarkt z necekanosti. Nabehla epilepticka slina a neco jsem vyblil na toho borce od internetu ve stylu at si veme, co chce.
Nekecam 2h a 15 minut po zaregistrovani jsme meli funkcni internet. Nejspis z toho neusnu :))
Jinak zpravy z domu nad lagunou jsou ty, ze La Tiborovi se podarilo rozebehnout kyzene pripojeni po tech 2 letech, co tam ten dum ma...
Brazilie je zeme paradoxu, ktere zatim proste nechapu. Neco jsem podela o 100%, aby se to posleze bez nervu opravilo. Stava se to tu dnes a denne.
čtvrtek 8. prosince 2011
čtvrtek 1. prosince 2011
Jak sem se utopil.
Je tu taková serfařská pláž asi kilák, z obou stran ohraničená šutrama co vystupujou tak padesát metrů do moře. Bazénovej plavec co si dává párkilometrový přeplavby mezi chorvatskýma ostrovama si najde čas vrcholícího přílivu, nazuje serfařský ploutvičky a de si zařádit do vln, poněvadž to má zmáklý, moře jako moře ne, příliv to stejně všechno hrne na písek, tak co.
Každý místo má svoje zvláštnosti, v tomhle případě reprezentovaný středovým kanálem v šířce asi 30 metrů, zhruba uprostřed pláže, kudy teče voda na otevřený moře, protože se to tam točí z těch dvou zálivků. A jaký místo na plavání z tý kilometrový pláže sem si asi moh vybrat.
To, že to odtejká se dá zjistit až za hranicí těch vln, který se balej na pláži - těch je tolik, že vás stíhaj vracet ke břehu. Tam, kde jsou fajn vlny co stojej za to jen jednou za nějakou minutu, už se s tim nedá dělat nic. Blbej gringo zmatkař se snaží dostat zpátky proti proudu co je evidentně v násobku rychlosti jeho ploutviček a za deset minut už nemůže špekoun dejchat i kdyby byl na suchu. Do toho mu ty vlny co maj bejt k zařádění, a co maj když přepadávaj přes tři metry každá, dávaj po palici jak dřevotřískový desky, protože už nemá na to je podplavávat.
Sem úplně zapoměl na to, že zhebnout je docela přiměřený ukončení sebedestrukce a věc na kterou sem nejvíc v životě zvědavej.
Když už sem tak nějak přestával přesně vnímat kdy přicházej vlny a reagovat a popíjel sem ten přesolenej drink, objevil se na pláži kýčovitě trapně učitel ze serfařský školy a zkušeným okem poznal že ten chlápek vzádu si už asi nehraje s vlnama. Byl tam tim kanálem hodně rychle a z patřičný vzdálenosti, abych se neurazil, se mě ptal jestli vim že sem v kanále a jestli tam jako bodysérfinguju. Ani mě nenapadlo bejt vtipnej na téma kanálu a fakt nevim kde sem se naučil říct pomoc podej mi to prkno.
Samozřejmě stačilo plavat do boku a po pár minutách jsme byli v přílivovým proudu, kterej nás vytáh bezpracně ke břehu. Vlek kterej tam zná každý dítě od prken.
Klasika. Rveme se s něčim na sílu bez šance a kouzelně jednoduchý řešení je hned za rohem.
Každý místo má svoje zvláštnosti, v tomhle případě reprezentovaný středovým kanálem v šířce asi 30 metrů, zhruba uprostřed pláže, kudy teče voda na otevřený moře, protože se to tam točí z těch dvou zálivků. A jaký místo na plavání z tý kilometrový pláže sem si asi moh vybrat.
To, že to odtejká se dá zjistit až za hranicí těch vln, který se balej na pláži - těch je tolik, že vás stíhaj vracet ke břehu. Tam, kde jsou fajn vlny co stojej za to jen jednou za nějakou minutu, už se s tim nedá dělat nic. Blbej gringo zmatkař se snaží dostat zpátky proti proudu co je evidentně v násobku rychlosti jeho ploutviček a za deset minut už nemůže špekoun dejchat i kdyby byl na suchu. Do toho mu ty vlny co maj bejt k zařádění, a co maj když přepadávaj přes tři metry každá, dávaj po palici jak dřevotřískový desky, protože už nemá na to je podplavávat.
Sem úplně zapoměl na to, že zhebnout je docela přiměřený ukončení sebedestrukce a věc na kterou sem nejvíc v životě zvědavej.
Když už sem tak nějak přestával přesně vnímat kdy přicházej vlny a reagovat a popíjel sem ten přesolenej drink, objevil se na pláži kýčovitě trapně učitel ze serfařský školy a zkušeným okem poznal že ten chlápek vzádu si už asi nehraje s vlnama. Byl tam tim kanálem hodně rychle a z patřičný vzdálenosti, abych se neurazil, se mě ptal jestli vim že sem v kanále a jestli tam jako bodysérfinguju. Ani mě nenapadlo bejt vtipnej na téma kanálu a fakt nevim kde sem se naučil říct pomoc podej mi to prkno.
Samozřejmě stačilo plavat do boku a po pár minutách jsme byli v přílivovým proudu, kterej nás vytáh bezpracně ke břehu. Vlek kterej tam zná každý dítě od prken.
Klasika. Rveme se s něčim na sílu bez šance a kouzelně jednoduchý řešení je hned za rohem.
pondělí 28. listopadu 2011
Cesta pohádkovým lesem.
Párkrát sem byl s dětma v česku na akci co se takhle jmenovala. U vstupu byly víly, u vrb vodník, mezi smrky hejkal, u chatrče čarodějnice a tak různě. Bylo to strašně jednoduchý. Jen jsme prostě šli a ta stvoření a příběhy se nějak samozřejmě objevovaly.
Přivez sem si sem v hlavě svoje evropský nádobí na instantní byznys s příchutí píle, odhodlání a schopností dotlačit vůlí věci kam chci. A najednou čumim, že tu postávám a chvilkama pobíhám jako ten kůň naproti v rákosí co tu už třetí den uvázanej na dlouho žere tu vysokou trávu a pruděj ho komáři a dochází mi, že se můžu klidně posrat, ale ta tráva stejně rychlejc neporoste, na žádnou schůzku nikdy nikdo nedorazí včas a žádnej slíbenej telefonát se ve slíbenej čas neozve. Stejně jako cokoli spíš nejdřív nebude fungovat než bude.
A pak to přijmu. Sklidnim se, rezignuju, přestanu bejt nasranej a věc kterou chci tejden dohnat a plýtvám energií se objeví jako přídavek mimochodem k pivu se sousedem. Zpozornim a ono se to opakuje téměř jako pravidlo až z toho jde hrůza. Mám podezření, že to tu lidi vědí a proto na všehno dlabou, ne protože to třeba nějak dopadne, ale protože vědí že to dopadne jak má. Nebo to dělaj podvědomě a o to je to děsivější.
Tak vstupuju do toho pohádkovýho lesa a čekám jaká bytost s jakým bombónem, co se rozdává za to, že tudy jdu, bude za rohem a zároven si uvědomuju, že to očekávání toho bonbónu to může nejspíš podělat, tak se snažim nečekat nic a nejen dělat jakože o tom nevim.
Přivez sem si sem v hlavě svoje evropský nádobí na instantní byznys s příchutí píle, odhodlání a schopností dotlačit vůlí věci kam chci. A najednou čumim, že tu postávám a chvilkama pobíhám jako ten kůň naproti v rákosí co tu už třetí den uvázanej na dlouho žere tu vysokou trávu a pruděj ho komáři a dochází mi, že se můžu klidně posrat, ale ta tráva stejně rychlejc neporoste, na žádnou schůzku nikdy nikdo nedorazí včas a žádnej slíbenej telefonát se ve slíbenej čas neozve. Stejně jako cokoli spíš nejdřív nebude fungovat než bude.
A pak to přijmu. Sklidnim se, rezignuju, přestanu bejt nasranej a věc kterou chci tejden dohnat a plýtvám energií se objeví jako přídavek mimochodem k pivu se sousedem. Zpozornim a ono se to opakuje téměř jako pravidlo až z toho jde hrůza. Mám podezření, že to tu lidi vědí a proto na všehno dlabou, ne protože to třeba nějak dopadne, ale protože vědí že to dopadne jak má. Nebo to dělaj podvědomě a o to je to děsivější.
Tak vstupuju do toho pohádkovýho lesa a čekám jaká bytost s jakým bombónem, co se rozdává za to, že tudy jdu, bude za rohem a zároven si uvědomuju, že to očekávání toho bonbónu to může nejspíš podělat, tak se snažim nečekat nic a nejen dělat jakože o tom nevim.
pátek 18. listopadu 2011
Niterói a bouračka
Každý den se tady toho děje tolik, že to nelze ani zapisovat, ale to je dobře. Ve středu jsme jeli do Niteróie se kouknout do obchodů a koupit vybavení do pizzerky. Jelikož LT neměl dobrý zkušenosti s nákupem věcí na internetu a z naší zkušenosti je to na netu hodně zkreslené, tak jsme vyrazili do víru velkoměsta. Je to hodně složité. Zkrátka to co mají na netu zároveň nemají v obchodě. Takže jsme tam chodili jak blázni po celém městě. Asi po třech hodinách, kdy mě brequino chtěl zabít, jsem se konečně doptal a našli jsme obchod, kde měli všechno, co jsme potřebovali.
Lidi tady mají k sobě úctu, to docela jo. Ale když někdo jde po silnici, tak to moc nikoho nezajímá. Lidi musí dávat pozor, co se děje kolem nich a používat zdravý rozum. To v naších krajích chybí. Je to elementární rozdíl oproti česku. Obyvatelstvo u nás je převážně vzdělané a negramotnost prakticky vymizela. O to víc je zarážející, že se chceme nechat zotročovat příkazy EU. Tady se víc používá selský rozum, i když jsou zdejší negramotní a hňupové. Prostě ví, že když jede po cestě auto, tak mu tam nebudou vstupovat do vozovky, poněvadž zastavit auto je těžší než zastavit tělo. A nejspíš si líp uvědomují následky deformačního působení jednoho 1,5t předmětu na jeden 80kg předmět, byť při malé rychlosti.
Už jsem tady viděl jednu paní, která to nepochopila a i když auťák jel snad 30kmh, tak přeletěla přes kapotu. Kolem ní se seběhli lidi, kteří jí pomáhali po brazilsku. To znamená, že ji hladili ruce a říkali jí, jak všechno bude v pořádku. Třeba to pomáhá víc, kdo ví...
Lidi tady mají k sobě úctu, to docela jo. Ale když někdo jde po silnici, tak to moc nikoho nezajímá. Lidi musí dávat pozor, co se děje kolem nich a používat zdravý rozum. To v naších krajích chybí. Je to elementární rozdíl oproti česku. Obyvatelstvo u nás je převážně vzdělané a negramotnost prakticky vymizela. O to víc je zarážející, že se chceme nechat zotročovat příkazy EU. Tady se víc používá selský rozum, i když jsou zdejší negramotní a hňupové. Prostě ví, že když jede po cestě auto, tak mu tam nebudou vstupovat do vozovky, poněvadž zastavit auto je těžší než zastavit tělo. A nejspíš si líp uvědomují následky deformačního působení jednoho 1,5t předmětu na jeden 80kg předmět, byť při malé rychlosti.
Už jsem tady viděl jednu paní, která to nepochopila a i když auťák jel snad 30kmh, tak přeletěla přes kapotu. Kolem ní se seběhli lidi, kteří jí pomáhali po brazilsku. To znamená, že ji hladili ruce a říkali jí, jak všechno bude v pořádku. Třeba to pomáhá víc, kdo ví...
pondělí 14. listopadu 2011
Svatecni vikend
Dneska se nam s Brequinhem v obchode prihodila silenost :))
Prisla ke me hodne stara pani a chtela po me, at ji otevru sacek, ze si do ni strci zeleninu. Jakmile ji tam strcila, tak mi rekla, ze je smutna a ze chce polibit...
Tohle se muze stat jen tady...
A brequinho se pitome tlemil, tak baba nastavila licko a chtela i od nej...
Jinak nam uz tady treti den sousedi slavi svatek 15. listopadu, moje brazilska holka rika, ze to jsou mafiani z favely. Dokonce uz ted hodinu poslouchaji jednu pisnicku dokola. Myslim, ze muzou byt v solidnim transu.
A zaclo prset, takze mame tady jako v pradelne...
Prisla ke me hodne stara pani a chtela po me, at ji otevru sacek, ze si do ni strci zeleninu. Jakmile ji tam strcila, tak mi rekla, ze je smutna a ze chce polibit...
Tohle se muze stat jen tady...
A brequinho se pitome tlemil, tak baba nastavila licko a chtela i od nej...
Jinak nam uz tady treti den sousedi slavi svatek 15. listopadu, moje brazilska holka rika, ze to jsou mafiani z favely. Dokonce uz ted hodinu poslouchaji jednu pisnicku dokola. Myslim, ze muzou byt v solidnim transu.
A zaclo prset, takze mame tady jako v pradelne...
sobota 12. listopadu 2011
Prvni kroky v Brazilii
Dneska napisu bez hacku a carek, protoze jsem ted lenivej.
No prijel jsem pred dvema tydny a tak nejak se vzpamatovavam ze zmeny, kterou jsem prodelal. Moje telo chtelo vic odpocinku, tak me pro jistotu uvrhlo do nemoci.
Nastesti jen nachvili. Zatim si to tady uzivam. Prijel jsem do sveta, ktery je podle vsech pozorovani o nekolik desitek let zpatky. Ano jsou zde vymozenosti moderni doby, ale taky se tady jezdi po prasnych cestach. Clovek, kdyz se nad tim zamysli, tak s tim muze souhlasit, protoze k cemu je kazda cesta vyasfaltovana? Tady nesnezi. Maximalne poradne zaleje. Byla by to zbytecna investice.
Taky zacinam premyslet o tom, v kontextu uverove krize ve svete, ze vlastne spousta veci u nas je neumerne levnych. Soucasna situace je vyhnana nekolikaletym uverovanim a marzovanim, ktere sice do urcite miry zvedlo zivotni uroven, ale na druhou stranu ty zdroje, ze kterych se cerpalo, jednou dojit musi. Abych to upresnil, tak jelo se z penez, ktere ve skutecnosti nebyly. To je jeden z duvodu, proc se vsechno, co se pocita jako zapadni svet, musi zakonite vratit o nekolik desitek let zpatky.
A to, co vidim v BR, mi rika, ze tady ty nasledky nebudou tak drasticke. Brazilci se zkratka do toho tolik nehnali, tudiz si tolik nenatlucou. Ale tezko rict, jsou to jenom domenky.
Z jineho soudku: s Brequinhem makame na pizzerce. Minuly vikend jsme navstivili mistni hnedou boudu, jak ji pojmenoval La Tibor, a z hruzou jsme zjistili, ze tam v patek a sobotu pari kolem 1000 lidi. Byt nam pizzar vzal troubu na pizzu, tak to stejne rozjedem na ten vikend. Jen s koktejlama a drinkama. Troubu koupime pred sezonou (to je cca za 2 tydny). O zbytek se musi postarat prozretelnost a nase pile.
Z zenske, ktera nam pronajima prostory pizzerie a o ktere jsme si mysleli, ze je to mrcha, co nas chce oskubat, se nakonec vyklubala docela fajn zenska, ktera se porad nabizi, ze cokoliv budem chtit, tak at hned volame. Ma pritom docela fajn gesta a prehrava, ale me to prijde srandovni :)
Kazdy den se tady objevuji nove a nove problemy a ukoly, jejichz reseni je prinejmensim zdlouhave. Ale hlavni je se z toho neposrat. Protoze ty lidi tady se z toho taky neposravaji. Navic si chteji porad vykladat a dristat o kravinach typu jaky je muj oblibeny tym ve fotbalu apodobne.
Az budu mit plnej buffer, tak to sem postnu. Abraco
PS: mistni pizza je fakt hnusna, jak vsichni rikali a navic v zemi, kde vynalezli caipirinhu, ji neumi delat a chutna jako chlast dolitej vodou...
No prijel jsem pred dvema tydny a tak nejak se vzpamatovavam ze zmeny, kterou jsem prodelal. Moje telo chtelo vic odpocinku, tak me pro jistotu uvrhlo do nemoci.
Nastesti jen nachvili. Zatim si to tady uzivam. Prijel jsem do sveta, ktery je podle vsech pozorovani o nekolik desitek let zpatky. Ano jsou zde vymozenosti moderni doby, ale taky se tady jezdi po prasnych cestach. Clovek, kdyz se nad tim zamysli, tak s tim muze souhlasit, protoze k cemu je kazda cesta vyasfaltovana? Tady nesnezi. Maximalne poradne zaleje. Byla by to zbytecna investice.
Taky zacinam premyslet o tom, v kontextu uverove krize ve svete, ze vlastne spousta veci u nas je neumerne levnych. Soucasna situace je vyhnana nekolikaletym uverovanim a marzovanim, ktere sice do urcite miry zvedlo zivotni uroven, ale na druhou stranu ty zdroje, ze kterych se cerpalo, jednou dojit musi. Abych to upresnil, tak jelo se z penez, ktere ve skutecnosti nebyly. To je jeden z duvodu, proc se vsechno, co se pocita jako zapadni svet, musi zakonite vratit o nekolik desitek let zpatky.
A to, co vidim v BR, mi rika, ze tady ty nasledky nebudou tak drasticke. Brazilci se zkratka do toho tolik nehnali, tudiz si tolik nenatlucou. Ale tezko rict, jsou to jenom domenky.
Z jineho soudku: s Brequinhem makame na pizzerce. Minuly vikend jsme navstivili mistni hnedou boudu, jak ji pojmenoval La Tibor, a z hruzou jsme zjistili, ze tam v patek a sobotu pari kolem 1000 lidi. Byt nam pizzar vzal troubu na pizzu, tak to stejne rozjedem na ten vikend. Jen s koktejlama a drinkama. Troubu koupime pred sezonou (to je cca za 2 tydny). O zbytek se musi postarat prozretelnost a nase pile.
Z zenske, ktera nam pronajima prostory pizzerie a o ktere jsme si mysleli, ze je to mrcha, co nas chce oskubat, se nakonec vyklubala docela fajn zenska, ktera se porad nabizi, ze cokoliv budem chtit, tak at hned volame. Ma pritom docela fajn gesta a prehrava, ale me to prijde srandovni :)
Kazdy den se tady objevuji nove a nove problemy a ukoly, jejichz reseni je prinejmensim zdlouhave. Ale hlavni je se z toho neposrat. Protoze ty lidi tady se z toho taky neposravaji. Navic si chteji porad vykladat a dristat o kravinach typu jaky je muj oblibeny tym ve fotbalu apodobne.
Az budu mit plnej buffer, tak to sem postnu. Abraco
PS: mistni pizza je fakt hnusna, jak vsichni rikali a navic v zemi, kde vynalezli caipirinhu, ji neumi delat a chutna jako chlast dolitej vodou...
pondělí 24. října 2011
Jak koupit dům a nepřijít o prachy.
Se to tu trochu zadrhlo. Já hledám dům a řešim firmu a Bigblogger má plnou hlavu cesty.
V Brazílii se to má s barákama tak. V centrální evidenci (Cartorio) je jen velmi omezené množství evidovaných vlastnických práv. Lidi tu prostě maj baráky, protože si je postavili jejich předci na půdě co si jí zabrali, nebo si dům koupili před mnoha lety od vlastníka, kterýmu věřili, že je vlastníkem. A tak se dá bezpečně koupit jen to, co má zlegalizované vlastnictví (Legalizado). Proces funguje zhruba tak, že vlastník zajde k notáři, prohlásí, že nemovitost je jeho a proč, pak proběhne jakýsi přezkum pak geometr přesně vymezí hranice užívaného pozemku. Pak se to zapíše do Cartorio a je to. Může se to vesele prodávat za cenu přibližně trojnásobnou, než kdyby se to neudělalo.
Háček je v tom, že proces legalizace stojí dost peněz a tak chudí vlastníci Sítia ( obdoba našeho vesnickýho domu s větším pozemkem) když zestárnou a odejdou do města k dětem , dům prostě opustí a tím to končí. Chátrající domek uvidíte na každým rohu. Pokud se ovšem neobjeví typický znalý taxíkář. Zaplatí legalizaci, odcházejícím pár tisíc a ejhle domek je na světě = na prodej s legálním zápisem v evidenci.
To, co se kolem legalizace může dít za věci můžeme nechat volně na fantazii každého.
Další místní vychytávka je rozlišení zda je dům v oblasti "Perimetro urbano" = zastavěná část města, nebo "Hurao" mimo oblast. Banky půjčují jen na nemovitosti nacházející se v Perimetro , takže stačí pár set metrů a stejnej dům můžete mít za polovinu i mín - pokud platíte ze svýho a ne půjčkou. ( Ty mimo skoro nikdo nekupuje, protože si většinou berou hypotéky = nízká cena )
Druhou kapitolu dopíšu až si definitivně naběhnu a něco koupim.
Výše uvedené informace jsem získal pomocí asi deseti sloves co zvládám a pantomimy, která se mi tu vyvinula neuvěřitelně, takže uvítám jakoukoli informaci, pokud to bude číst někdo kdo o tom něco ví.
V Brazílii se to má s barákama tak. V centrální evidenci (Cartorio) je jen velmi omezené množství evidovaných vlastnických práv. Lidi tu prostě maj baráky, protože si je postavili jejich předci na půdě co si jí zabrali, nebo si dům koupili před mnoha lety od vlastníka, kterýmu věřili, že je vlastníkem. A tak se dá bezpečně koupit jen to, co má zlegalizované vlastnictví (Legalizado). Proces funguje zhruba tak, že vlastník zajde k notáři, prohlásí, že nemovitost je jeho a proč, pak proběhne jakýsi přezkum pak geometr přesně vymezí hranice užívaného pozemku. Pak se to zapíše do Cartorio a je to. Může se to vesele prodávat za cenu přibližně trojnásobnou, než kdyby se to neudělalo.
Háček je v tom, že proces legalizace stojí dost peněz a tak chudí vlastníci Sítia ( obdoba našeho vesnickýho domu s větším pozemkem) když zestárnou a odejdou do města k dětem , dům prostě opustí a tím to končí. Chátrající domek uvidíte na každým rohu. Pokud se ovšem neobjeví typický znalý taxíkář. Zaplatí legalizaci, odcházejícím pár tisíc a ejhle domek je na světě = na prodej s legálním zápisem v evidenci.
To, co se kolem legalizace může dít za věci můžeme nechat volně na fantazii každého.
Další místní vychytávka je rozlišení zda je dům v oblasti "Perimetro urbano" = zastavěná část města, nebo "Hurao" mimo oblast. Banky půjčují jen na nemovitosti nacházející se v Perimetro , takže stačí pár set metrů a stejnej dům můžete mít za polovinu i mín - pokud platíte ze svýho a ne půjčkou. ( Ty mimo skoro nikdo nekupuje, protože si většinou berou hypotéky = nízká cena )
Druhou kapitolu dopíšu až si definitivně naběhnu a něco koupim.
Výše uvedené informace jsem získal pomocí asi deseti sloves co zvládám a pantomimy, která se mi tu vyvinula neuvěřitelně, takže uvítám jakoukoli informaci, pokud to bude číst někdo kdo o tom něco ví.
čtvrtek 6. října 2011
Ctrl + C, Ctrl + V a alergie na kočku.
Tohle souvisí jen částečně.
Už mě napadlo párkrát to napsat, ale neudělal sem to nevim proč a teď už mi to nedá.
Asi se tomu budete jenom gebit ( = jízlivě se smát nebo jen smát se ), ale když jsem chtěl před pár lety - na mý poměry před pár lety - něco zjistit, posílal jsem žádosti ze svý městský knihovny do okresní knihovny a ta do krajský až k univerzitním. Tak jsem se dostal ke třem větám co mě zajímaly po dvou měsících korespondence knihoven.
A tak opakovaně celé roky zůstávám konsternovaně civět na to co na mně kouká z vyhledávačů po zkopírování toho co potřebuju vědět za pár vteřin. A jěště konsternovaněji na to, jak to mají kluci v mým tehdejším věku u prdele. Určitě ne všichni. Naštěstí.
Není to stesk jak to bylo tenkrát jiný. Jen potlesk možnostem. A smíření s tim jak to prostě se všim bejvá.
Jo a ta kočka. Asi od dvaceti jsem alergik na různý blbosti. Většinou na to kašlu a když fakt kašlu a tečou mi nudle z nosu a slzy, sežeru nějakej prášek jako vy.
Už dost měsíců sem žádnej prášek nesežral a ta kočka co se na mně teď válí ( žena spí vedle takžeprosim žádný asociace s kočkama dvounohýma ) je asi taky nějaká zázračná, protože v čechách bych byl touhle dobou dost odepsanej.
Už mě napadlo párkrát to napsat, ale neudělal sem to nevim proč a teď už mi to nedá.
Asi se tomu budete jenom gebit ( = jízlivě se smát nebo jen smát se ), ale když jsem chtěl před pár lety - na mý poměry před pár lety - něco zjistit, posílal jsem žádosti ze svý městský knihovny do okresní knihovny a ta do krajský až k univerzitním. Tak jsem se dostal ke třem větám co mě zajímaly po dvou měsících korespondence knihoven.
A tak opakovaně celé roky zůstávám konsternovaně civět na to co na mně kouká z vyhledávačů po zkopírování toho co potřebuju vědět za pár vteřin. A jěště konsternovaněji na to, jak to mají kluci v mým tehdejším věku u prdele. Určitě ne všichni. Naštěstí.
Není to stesk jak to bylo tenkrát jiný. Jen potlesk možnostem. A smíření s tim jak to prostě se všim bejvá.
Jo a ta kočka. Asi od dvaceti jsem alergik na různý blbosti. Většinou na to kašlu a když fakt kašlu a tečou mi nudle z nosu a slzy, sežeru nějakej prášek jako vy.
Už dost měsíců sem žádnej prášek nesežral a ta kočka co se na mně teď válí ( žena spí vedle takžeprosim žádný asociace s kočkama dvounohýma ) je asi taky nějaká zázračná, protože v čechách bych byl touhle dobou dost odepsanej.
sobota 1. října 2011
Jak je to teď s pizzerkou
Po dohodě s La Tiborem jsme s L. vzali pizzerku, o které jste měli možnost se zde dočíst. Odjezd je naplánovaný na konec října. V mezičase se už začaly řešit první provozní věci. Od pizzaře přišla zpráva, že si můžeme celou pizzerku nechat. On se totiž sbalil a vypadl pryč, poněvadž mu nějak neklapla spolupráce na té druhé větší pizzerce. Zárověň oznámil, že nezaplatil za září nájem. No a v tom se to lišilo s výpovědí jedné paní, která vlastní prostory a které se ten nájem má platit. Po brazilsky to začala zkoušet, že je potřeba doplatit. A dokonce, že to nebude standardní platba, ale asi o cca 80 realů víc. A taky, že pizzař nezaplatil od července. Je to guláš. Brequina, který to šel zaplatit zaplatit, stáhla ale více oproti emailové úmluvě.
Bylo potřeba, aby se potkala L. s La Tiborem, protože do téhle chvíle se neviděli. L. z toho byla krajně nervózní. Nakonec si ti dva padli do oka a bylo. Zabrousili i na téma pizzerky, i když jsem to nechtěl moc rozpitvávat, protože jsem měl strach, že mě LT zmlátí. Již předtím naznačoval, že má na starosti jiné věci a nechce se zabývat pizzerkou, když ji máme na starosti my. Ale nakonec se i tohle téma vstřebalo :)
L. se dokonce zmohla na to, aby o chvíli později zavolala madam, které se platí nájem, jakže to s tím navyšováním bude. Tak jak zjistila, že se s ní baví někdo místní, okamžitě popřela všechnu emailovou korespondenci. Dokonce i že nájem bude v původní výši. No uvidíme, jak to dopadne. V každém případě L. se toho chytla a stará se, což mě těší. Nevěřil jsem, že dokáže vést telefonní hovor na takovéhle úrovni. Říkali jsme si, že musela pracovat někde v call centeru. A nebo, jak říká LT, že každý člověk má v sobě neuvěřitelný potenciál.
Co jsem ještě v naší vlasti, tak už mě tady toho moc nečeká. Vymýšlet něco dopředu se mi ani tak moc nechce. Myslím ohledně pizzerky. Kdo ví jak to bude na místě. Nejspíš uplně jinak než si představuju. Koupit POS terminál(pro neznalé elektronická registrační pokladna), ale jen od lidí, co vidí do byznysu a nebo někde za levno. Po těch pár letech sraček mám pocit, že se mnou někdo pořád musí vyjebávat. Třeba někdy zpátky získám tu důvěru v lidi. Napadají mě tisíce věcí, co by se dalo dělat v BR, ale chci se držet hlavního plánu a makat na něm, když to půjde. Dát do toho všechno, co ve mě ještě zbylo a mít konečně pocit, že ta práce za něco stojí.
Odstěhoval jsem se po 5 letech z Prahy. Bydlím na Moravě v Beskydech v domě rodičů. Zjistil jsem, že stačí dva dny a návrat do Prahy je jako návrat do války. S LT jsme tam pobyli den. Chytal jsem schýzy. Nechtěl jsem jíst. Jen ať už vypadnem. Přežili jsme to oba :) Vypravím se tam nejspíš ještě jednou tak na 3-4 dny za L. a vemu si od ní nějaký bagáže. Zjistil jsem, že i když vezmu do letadla všechno, co jsem chtěl, tak mi zbývá cca 42 kg volné hmotnosti. Prý převezu mouku.
Tady u nás je teď nejlepší období na život. Lufťáci táhli zpátky do Ostravy, takže je zde tak 20 místních rodin. Klid. Neuvěřitelný v porovnání s Prahou. Na baráku je otec, který nikdy moc nemluvil a ani se nikdy se moc neptal. Když jsem mu oznámil, že jedu do BR, tak se na mikrosekundu zamračil, ale začal se o to zajímat až za pár dnů. Začali se zajímat všichni. Teda ti, co to ví. Já nemam moc potřebu se někomu svěřovat. Prostě odjedu a nazdar. Ti, co za to stojí se to dověděli. Zbytek to stejně nezajímá a o předstíraní zájmu taky nemám zájem...
Třeba mi to jednou v té Brazílii nebo kdekoliv dojde o co tu jde. Třeba mi dojde, proč otec nemluví se svojí rodinou a místo toho radši jede na kolo. Možná přijdu na význam života a pochopím kvantovou fyziku. A možná taky ne, ale tím se teď netrápím...
Bylo potřeba, aby se potkala L. s La Tiborem, protože do téhle chvíle se neviděli. L. z toho byla krajně nervózní. Nakonec si ti dva padli do oka a bylo. Zabrousili i na téma pizzerky, i když jsem to nechtěl moc rozpitvávat, protože jsem měl strach, že mě LT zmlátí. Již předtím naznačoval, že má na starosti jiné věci a nechce se zabývat pizzerkou, když ji máme na starosti my. Ale nakonec se i tohle téma vstřebalo :)
L. se dokonce zmohla na to, aby o chvíli později zavolala madam, které se platí nájem, jakže to s tím navyšováním bude. Tak jak zjistila, že se s ní baví někdo místní, okamžitě popřela všechnu emailovou korespondenci. Dokonce i že nájem bude v původní výši. No uvidíme, jak to dopadne. V každém případě L. se toho chytla a stará se, což mě těší. Nevěřil jsem, že dokáže vést telefonní hovor na takovéhle úrovni. Říkali jsme si, že musela pracovat někde v call centeru. A nebo, jak říká LT, že každý člověk má v sobě neuvěřitelný potenciál.
Co jsem ještě v naší vlasti, tak už mě tady toho moc nečeká. Vymýšlet něco dopředu se mi ani tak moc nechce. Myslím ohledně pizzerky. Kdo ví jak to bude na místě. Nejspíš uplně jinak než si představuju. Koupit POS terminál(pro neznalé elektronická registrační pokladna), ale jen od lidí, co vidí do byznysu a nebo někde za levno. Po těch pár letech sraček mám pocit, že se mnou někdo pořád musí vyjebávat. Třeba někdy zpátky získám tu důvěru v lidi. Napadají mě tisíce věcí, co by se dalo dělat v BR, ale chci se držet hlavního plánu a makat na něm, když to půjde. Dát do toho všechno, co ve mě ještě zbylo a mít konečně pocit, že ta práce za něco stojí.
Odstěhoval jsem se po 5 letech z Prahy. Bydlím na Moravě v Beskydech v domě rodičů. Zjistil jsem, že stačí dva dny a návrat do Prahy je jako návrat do války. S LT jsme tam pobyli den. Chytal jsem schýzy. Nechtěl jsem jíst. Jen ať už vypadnem. Přežili jsme to oba :) Vypravím se tam nejspíš ještě jednou tak na 3-4 dny za L. a vemu si od ní nějaký bagáže. Zjistil jsem, že i když vezmu do letadla všechno, co jsem chtěl, tak mi zbývá cca 42 kg volné hmotnosti. Prý převezu mouku.
Tady u nás je teď nejlepší období na život. Lufťáci táhli zpátky do Ostravy, takže je zde tak 20 místních rodin. Klid. Neuvěřitelný v porovnání s Prahou. Na baráku je otec, který nikdy moc nemluvil a ani se nikdy se moc neptal. Když jsem mu oznámil, že jedu do BR, tak se na mikrosekundu zamračil, ale začal se o to zajímat až za pár dnů. Začali se zajímat všichni. Teda ti, co to ví. Já nemam moc potřebu se někomu svěřovat. Prostě odjedu a nazdar. Ti, co za to stojí se to dověděli. Zbytek to stejně nezajímá a o předstíraní zájmu taky nemám zájem...
Třeba mi to jednou v té Brazílii nebo kdekoliv dojde o co tu jde. Třeba mi dojde, proč otec nemluví se svojí rodinou a místo toho radši jede na kolo. Možná přijdu na význam života a pochopím kvantovou fyziku. A možná taky ne, ale tím se teď netrápím...
sobota 24. září 2011
STK a úplatek - Brazilskoje
To už je zase jen praktickej poznatek s vhledem do brazilský mentality primitivním okem.
Protože jsem si koupil auto dostalo se na řad dotažení "formalit", v domluvený den prodávající a kupující zajdou na DETRAN ( obdoba čr dopravního inspektorátu nebo jak se to teď jmenuje).
Filé ( fronta) č.1 na příjezdové komunikaci k DETRAN ve vhodně zvolený čas ( probůh maximálně do 14 hod než lidi začnou zdrhat z práce( pracovní doba do 17 hod)). Pohoda dvacet minut a jste ve vratech.
Je to trochu šlehlý USA stylem, kde lékárny i banky fungujou "do auta" ( asi ne na Alajašce nebo poušti, ale na Floridě třeba), takže i další hoďku, dvě ve frontě máte možnost zkoušet kvalitu klimy ve voze. Pokud máte ten pech a koupíte auto z jinýho kraje, čeká vás technická kontrola.
Ta má dvě úrovně. Jednu brazilskou, při který vám na rozdíl od čr jen zkontrolujou jestli svítěj světla parkovací potkávací dálkový brzdový a blinkry, jestli stíraj stěrače a ostřikujou ostřikovače předního skla a HLAVNĚ jestli troubí klakson, protože bez něj zhebnete do půl hodiny, nebo někoho sestřelíte do půl hodiny ( pořád trvám na tom, že zdejší spontání systém dopravních pravidel vytvořených řidiči je nejdokonalejší ne světě mnou poznaným ) a samozřejmě neoholená ani jedna z pneumatik, nebo její podstatná část. Nikdo se nemíchá do podvozku a technických blbostí - to je vaše věc.
Až na úroveň číslo dvě. Ano, ekozmrdimor je skutečně i zde. Kvalitní emisní computer aparatura Bosch číhá u každýho ze třiceti stanovišť ( ze kterých jsou samozřejmě jako u přepážek kdekoli otevřený jen čtyři) aby odhalila všechny ty zasraný výfukový plyny co nám ničí svět hned vedle 1 184 zapálených hald všeho v každým městečku za vhodnýho větru.
Moje 10 let starý auto asi chlastalo a tak nafoukalo. ( Tu značku a typ a motor měli před lety moji zaměstnanci v čechách a i když to bylo při kloupi hodně starý a zmožený auto, vydrželo neskutečný věci a nakonec se prodalo s firmou a dalšíma verkama před mým odletem s + 200 tis km jen s výměnama oleje a spotřebních dílů). Motor běží jako u novýho auta a funguje jak má. Ale čísla jsou jasný a computer co do něj vede trubička z vejfuku je holt computer a bliká na něm červenej štráfek, takže je zle.
Brazílie už není naštěstí před olympiádou a fotbalovým mistrovstvím světa vůbec korupční země, takže se tu jen mrká a chodí na záchod, kde se zaměstnanec DETRAN a majitel znečištujícího auta společně vyčůraj a při té šťastné příležitosti si předaj 30 BRL ( tři stovky český). Po té obdrží vyčůraný majitel od vyčůraného zaměstnance dokumenty, že je auto OK a s tušením že je vše spečetěno vyrazí majitel do haly s nápisem "DOCUMENTOS".
A tušení je správné, po Brazilsku máte vyhráno. Nejdřív Vám dojde proč ve třiceti stupňovým počasí chodí lidi na úřady v kalhotách a dlouhým rukávu - v hale je 17 stupňů a čtvrtinu z ní zabírá klimatizace, která to zvládá - pro evropana pohoda v tričku a kraťasech. Pak už jen hoďku čekáte než někdo začne řvát vaše jméno a podle toho poznáte k jakýmu ze tří obvykle otevřených okýnek z deseti máte vyrazit.
Brazílie je svět mladých, takže se tu pořád někde někdo zaučuje a za přepážkama sedí dvacetiletý holky a kolem nich běhá někdo kdo tomu trochu rozumí a na střídačku radí. Po půlhodině na přepážce kdy slečna objevuje taje softwaru a jeho prodlev a taje rozdílů mezi autem vyrobeným v Br a importovaným opustíte přepážku a šťastně se zařadíte do fronty na vydávání vytištěných dokumentů. Po další půl hodině zajásáte při zvolání vašeho jména z jiných mladých úst a dojdete si dokumenty vyzvednout. V autě si pak při zastrkávání za stínítko pro jistotu přečtete vytištěný techničák a ani vás příliš neudiví, že vaše křestní jméno je natolik zmrvené, že to při srovnání s pasem nebudete policajtům schopen obhájít a tak si na 40 minut ještě odběhnete doklad jen opravit.
To nejdůležitější na tom je to, že lidi ve frontách v autech i v hale, kde se mi to zdá přirovnat jen k úřadům v Kyjevě, na sebe pořád mluví, smějou se a zahrnujou se pozornostma a informacema a pomáhaj si aby ulehčili. Je to naprosto neuvěřitelný a chvílema sem si přál abych tam moh bejt celej den, protože ta krása z těch drobných pozorností a laskavostí a souznění by se u nás dala chápat snad jenom na nějakým rodinným setkání.
A tak zatímco v tom Kyjevě lidi vypadaj jako kdyby byli po stakanu vodky, nebo se na něj těšili, tady je to smíření s byrokracií nějaký přirozený a krásný. ( Lidi na ukrajinským venkově mám strašně rád a dost se těm lidem tady podobaj, jen ty dubový lesy a mráz na nich asi dělaj jinej první dojem).
Protože jsem si koupil auto dostalo se na řad dotažení "formalit", v domluvený den prodávající a kupující zajdou na DETRAN ( obdoba čr dopravního inspektorátu nebo jak se to teď jmenuje).
Filé ( fronta) č.1 na příjezdové komunikaci k DETRAN ve vhodně zvolený čas ( probůh maximálně do 14 hod než lidi začnou zdrhat z práce( pracovní doba do 17 hod)). Pohoda dvacet minut a jste ve vratech.
Je to trochu šlehlý USA stylem, kde lékárny i banky fungujou "do auta" ( asi ne na Alajašce nebo poušti, ale na Floridě třeba), takže i další hoďku, dvě ve frontě máte možnost zkoušet kvalitu klimy ve voze. Pokud máte ten pech a koupíte auto z jinýho kraje, čeká vás technická kontrola.
Ta má dvě úrovně. Jednu brazilskou, při který vám na rozdíl od čr jen zkontrolujou jestli svítěj světla parkovací potkávací dálkový brzdový a blinkry, jestli stíraj stěrače a ostřikujou ostřikovače předního skla a HLAVNĚ jestli troubí klakson, protože bez něj zhebnete do půl hodiny, nebo někoho sestřelíte do půl hodiny ( pořád trvám na tom, že zdejší spontání systém dopravních pravidel vytvořených řidiči je nejdokonalejší ne světě mnou poznaným ) a samozřejmě neoholená ani jedna z pneumatik, nebo její podstatná část. Nikdo se nemíchá do podvozku a technických blbostí - to je vaše věc.
Až na úroveň číslo dvě. Ano, ekozmrdimor je skutečně i zde. Kvalitní emisní computer aparatura Bosch číhá u každýho ze třiceti stanovišť ( ze kterých jsou samozřejmě jako u přepážek kdekoli otevřený jen čtyři) aby odhalila všechny ty zasraný výfukový plyny co nám ničí svět hned vedle 1 184 zapálených hald všeho v každým městečku za vhodnýho větru.
Moje 10 let starý auto asi chlastalo a tak nafoukalo. ( Tu značku a typ a motor měli před lety moji zaměstnanci v čechách a i když to bylo při kloupi hodně starý a zmožený auto, vydrželo neskutečný věci a nakonec se prodalo s firmou a dalšíma verkama před mým odletem s + 200 tis km jen s výměnama oleje a spotřebních dílů). Motor běží jako u novýho auta a funguje jak má. Ale čísla jsou jasný a computer co do něj vede trubička z vejfuku je holt computer a bliká na něm červenej štráfek, takže je zle.
Brazílie už není naštěstí před olympiádou a fotbalovým mistrovstvím světa vůbec korupční země, takže se tu jen mrká a chodí na záchod, kde se zaměstnanec DETRAN a majitel znečištujícího auta společně vyčůraj a při té šťastné příležitosti si předaj 30 BRL ( tři stovky český). Po té obdrží vyčůraný majitel od vyčůraného zaměstnance dokumenty, že je auto OK a s tušením že je vše spečetěno vyrazí majitel do haly s nápisem "DOCUMENTOS".
A tušení je správné, po Brazilsku máte vyhráno. Nejdřív Vám dojde proč ve třiceti stupňovým počasí chodí lidi na úřady v kalhotách a dlouhým rukávu - v hale je 17 stupňů a čtvrtinu z ní zabírá klimatizace, která to zvládá - pro evropana pohoda v tričku a kraťasech. Pak už jen hoďku čekáte než někdo začne řvát vaše jméno a podle toho poznáte k jakýmu ze tří obvykle otevřených okýnek z deseti máte vyrazit.
Brazílie je svět mladých, takže se tu pořád někde někdo zaučuje a za přepážkama sedí dvacetiletý holky a kolem nich běhá někdo kdo tomu trochu rozumí a na střídačku radí. Po půlhodině na přepážce kdy slečna objevuje taje softwaru a jeho prodlev a taje rozdílů mezi autem vyrobeným v Br a importovaným opustíte přepážku a šťastně se zařadíte do fronty na vydávání vytištěných dokumentů. Po další půl hodině zajásáte při zvolání vašeho jména z jiných mladých úst a dojdete si dokumenty vyzvednout. V autě si pak při zastrkávání za stínítko pro jistotu přečtete vytištěný techničák a ani vás příliš neudiví, že vaše křestní jméno je natolik zmrvené, že to při srovnání s pasem nebudete policajtům schopen obhájít a tak si na 40 minut ještě odběhnete doklad jen opravit.
To nejdůležitější na tom je to, že lidi ve frontách v autech i v hale, kde se mi to zdá přirovnat jen k úřadům v Kyjevě, na sebe pořád mluví, smějou se a zahrnujou se pozornostma a informacema a pomáhaj si aby ulehčili. Je to naprosto neuvěřitelný a chvílema sem si přál abych tam moh bejt celej den, protože ta krása z těch drobných pozorností a laskavostí a souznění by se u nás dala chápat snad jenom na nějakým rodinným setkání.
A tak zatímco v tom Kyjevě lidi vypadaj jako kdyby byli po stakanu vodky, nebo se na něj těšili, tady je to smíření s byrokracií nějaký přirozený a krásný. ( Lidi na ukrajinským venkově mám strašně rád a dost se těm lidem tady podobaj, jen ty dubový lesy a mráz na nich asi dělaj jinej první dojem).
středa 21. září 2011
Proč emigrace?
Začneme teda. Byl jsem požádán La Tiborem, abych, jakožto budoucí emigrant stěhující se do Brazílie, popsal svoje myšlenky na tomto blogu. Abych zkrátka popsal to, co se mí honí hlavou před odjezdem. Nejspíš to bude narušovat koncepci brequinhových postů a budete z toho mít, milí čtenáři, nejspíš guláš, protože ho mám taky.
Emigrace je u mě nutností. Došel jsem do stádia, kdy jsem se v naší vlasti zasekl na jednom bodě, u kterého cítím, že to není tak moc super. Cítím se na 40 - nejspíš krize středního věku - ale ještě mi není ani pětadvacet. Moje strmá kariéra začala u pojistek u jedné MLM firmy. Prostě kluk z vesnice přijel do Prahy vydělávat škváru. Tak mi navalte vaše prachy. Pro jistotu mě vyzbrojili solidním arzenálem v podobě prodejních dovedností. Každý v té firmě to musel umět. Jinak si nevydělal. A pak byl doslova za sráče. A to já sem nechtěl. Chtěl jsem být hvězda. Tak jsem to z těch lidí tahal. No netrvalo tomu dlouho, protože přišla změna. Já, hvězda firmy a největší extrovert, jsem dostával záchvaty "introvertismu". Zavřel jsem se doma a vypl jsem telefon a seděl jsem za gaučem. Týden mě nikdo nemohl dohnat. Začal jsem cítit, že něco není v pohodě.
Říkal jsem si, že je na čase změnit působiště. Někde, kde mě nebudou tlačit do prasáren. Kde naopak můžu lidem i pomoct. Burze jsem rozuměl. Nebo jsem alespoň o ní měl nějaké povědomí. Třeba, že se tam dají vydělat peníze, když do toho člověk vidí. Taky jsem si říkal, že když budu zaměstnanec a né OSVČ, tak asi nebudu dělat takové prasárny jako dříve. HAHAHA. Jo když jste mladej hlupáček, tak uvěříte všemu. Mým úkolem bylo nahnat klienty s co největším kapitálem a narvat to do turbo- chtete-li knock-out certifikátů a obchodovat jako blázen pro poplatky. To všechno po cca 2 týdenním proškolení. Dal bych tady milion smajlíků, abych vám ukázal, kolik hlupáků se našlo, co mi sežrali, že jsem skoro bůh na trhu. Fakt k tomu nepotřebujete moc. Stačí jen lhát tak, abyste tomu věřili i vy sami. Přece nemůžeš být úspěšný obchodník, když nevěříš svému produktu XY. Takže jsem se doslova prolhal k penězům, ale stejně jsem je záhy rozfofroval za koks. Protože to přece makléři dělají, protože to je bohémský. Taky stačilo... I koksu i lhaní.
Zrušil jsem telefonní číslo, aby mě nikdo neotravoval. Nedělám nic, sedím doma u internetu a přemýšlím. Všechny rychlokvašky jsou špatně. Jako z trhu, když něco vystřelí prudce nahoru, tak zákonitě příjde korekce. Kdo by řekl, že ta moje korekce příjde až do totálního propadu. Kdo by řekl, že ze "zábavného" extroverta je člověk, který ani nemůže vyjít na ulici, protože už neví, jak má dal lhát, ani neví, proč na tomhle světě je. Ale co, nebudu tady brečet, že za to můžou oni. Že za to může ten evil systém. Ne. Už dávno jsem si toho vědom, že si do gatí seru pouze já sám. Jak z toho ven?
Moje holka, zachováme zdejší pojmenování blízkých osob, L. je brazilka. Jak typické... Jako makléř musíš mít něco extra. Přece nebudeš chodit s češkou, jsou to špíny a nikoho tím neohromíš. Super beru ji. Ze začátku dost povrchně a s lhaním. Všechno to vyšlo najevo. Nevysrala se na mě, jako jedna z mála. Je to latina a miluje mě. Neřídí jí mozek ale emoce. Po tom všem, kdy mě nejspíš prokoukla, řekla: tak jedem do Brazílie. Hm, proč ne. Tak jsem sedl k internetu a začal hledat, co to ta Brazílie je. A našel jsem blog, u kterého jsem strávil týden, abych alespoň porozuměl obsahu. Ale pak sem si řekl, že jsou v tom obsaženy ty myšlenky, co se mi furt v hlavě motají. A tak jsem vlastně tady.
Tenhle blog z mojí strany není o Brazílii, i když tam jedu za měsíc. Je to snad o nějakým přerodu a revoluci. A možná taky trochu o punku a o trhu, jestli to někoho bude zajímat.
Takže ten punk
Emigrace je u mě nutností. Došel jsem do stádia, kdy jsem se v naší vlasti zasekl na jednom bodě, u kterého cítím, že to není tak moc super. Cítím se na 40 - nejspíš krize středního věku - ale ještě mi není ani pětadvacet. Moje strmá kariéra začala u pojistek u jedné MLM firmy. Prostě kluk z vesnice přijel do Prahy vydělávat škváru. Tak mi navalte vaše prachy. Pro jistotu mě vyzbrojili solidním arzenálem v podobě prodejních dovedností. Každý v té firmě to musel umět. Jinak si nevydělal. A pak byl doslova za sráče. A to já sem nechtěl. Chtěl jsem být hvězda. Tak jsem to z těch lidí tahal. No netrvalo tomu dlouho, protože přišla změna. Já, hvězda firmy a největší extrovert, jsem dostával záchvaty "introvertismu". Zavřel jsem se doma a vypl jsem telefon a seděl jsem za gaučem. Týden mě nikdo nemohl dohnat. Začal jsem cítit, že něco není v pohodě.
Říkal jsem si, že je na čase změnit působiště. Někde, kde mě nebudou tlačit do prasáren. Kde naopak můžu lidem i pomoct. Burze jsem rozuměl. Nebo jsem alespoň o ní měl nějaké povědomí. Třeba, že se tam dají vydělat peníze, když do toho člověk vidí. Taky jsem si říkal, že když budu zaměstnanec a né OSVČ, tak asi nebudu dělat takové prasárny jako dříve. HAHAHA. Jo když jste mladej hlupáček, tak uvěříte všemu. Mým úkolem bylo nahnat klienty s co největším kapitálem a narvat to do turbo- chtete-li knock-out certifikátů a obchodovat jako blázen pro poplatky. To všechno po cca 2 týdenním proškolení. Dal bych tady milion smajlíků, abych vám ukázal, kolik hlupáků se našlo, co mi sežrali, že jsem skoro bůh na trhu. Fakt k tomu nepotřebujete moc. Stačí jen lhát tak, abyste tomu věřili i vy sami. Přece nemůžeš být úspěšný obchodník, když nevěříš svému produktu XY. Takže jsem se doslova prolhal k penězům, ale stejně jsem je záhy rozfofroval za koks. Protože to přece makléři dělají, protože to je bohémský. Taky stačilo... I koksu i lhaní.
Zrušil jsem telefonní číslo, aby mě nikdo neotravoval. Nedělám nic, sedím doma u internetu a přemýšlím. Všechny rychlokvašky jsou špatně. Jako z trhu, když něco vystřelí prudce nahoru, tak zákonitě příjde korekce. Kdo by řekl, že ta moje korekce příjde až do totálního propadu. Kdo by řekl, že ze "zábavného" extroverta je člověk, který ani nemůže vyjít na ulici, protože už neví, jak má dal lhát, ani neví, proč na tomhle světě je. Ale co, nebudu tady brečet, že za to můžou oni. Že za to může ten evil systém. Ne. Už dávno jsem si toho vědom, že si do gatí seru pouze já sám. Jak z toho ven?
Moje holka, zachováme zdejší pojmenování blízkých osob, L. je brazilka. Jak typické... Jako makléř musíš mít něco extra. Přece nebudeš chodit s češkou, jsou to špíny a nikoho tím neohromíš. Super beru ji. Ze začátku dost povrchně a s lhaním. Všechno to vyšlo najevo. Nevysrala se na mě, jako jedna z mála. Je to latina a miluje mě. Neřídí jí mozek ale emoce. Po tom všem, kdy mě nejspíš prokoukla, řekla: tak jedem do Brazílie. Hm, proč ne. Tak jsem sedl k internetu a začal hledat, co to ta Brazílie je. A našel jsem blog, u kterého jsem strávil týden, abych alespoň porozuměl obsahu. Ale pak sem si řekl, že jsou v tom obsaženy ty myšlenky, co se mi furt v hlavě motají. A tak jsem vlastně tady.
Tenhle blog z mojí strany není o Brazílii, i když tam jedu za měsíc. Je to snad o nějakým přerodu a revoluci. A možná taky trochu o punku a o trhu, jestli to někoho bude zajímat.
Takže ten punk
čtvrtek 15. září 2011
Sex a svíčková.
Jednou kdysi před mnoha lety jsem ležel na koupálku, místo učení na maturitu, a přede mnou se válela partička starejch chlapů mezi 40 - 50 ti lety. Z hlasitýho hovoru mi utkvělo pár vět, který by se daly reprodukovat zhruba tak, že ta mladá manželka je sice skvělá, ale že ta svíčková co umí je jěště lepší. Dál tam výslovně padlo od jednoho účastníka, že sex neni špatnej, ale že hodně dobrý jídlo je v tomhle věku o dost lepší požitek, což se setkalo s všeobecným souhlasným mmručením.
Jako čerstvě zamilovanej s čerstvýma milostnýma zkušenostma jsem se blaholsklonně nad těmi hloupými straci usmíval.
No dneska sem poprvé za ty měsíce tady koupil svíčkovou a správně jí kousek osmah na správným oleji a správně sežral s tím sosíkem a bagetkou a sem smířenej s tim, že by se nade mnou moh někdo na koupálku blaholsklonně usmívat. A to mám ženskou která se mi líbí a tak 70% dnů jí žeru a jen tak 10% dnů přemejšlim jak bych jí nenápadně poslal do Evropy, kdyby ty děti neměli na ty ženský takovou nepochopitelnou vazbu ...
Ten chlap co tu chlazenou svíčkovou z volečka co žere jen trávu přines jí deset minut pitval až zůstalo jen maso, pak to zvážil, půlku rozkrájel na přesný steaky a půlku na medailonky. Vsadim se o deset kilo tohodle, že to bylo stejný jako bio svíčková za 660,- Kč / Kg v čechách. Jo pro žiďáky - stálo to 17 BRL / Kg.
Jako čerstvě zamilovanej s čerstvýma milostnýma zkušenostma jsem se blaholsklonně nad těmi hloupými straci usmíval.
No dneska sem poprvé za ty měsíce tady koupil svíčkovou a správně jí kousek osmah na správným oleji a správně sežral s tím sosíkem a bagetkou a sem smířenej s tim, že by se nade mnou moh někdo na koupálku blaholsklonně usmívat. A to mám ženskou která se mi líbí a tak 70% dnů jí žeru a jen tak 10% dnů přemejšlim jak bych jí nenápadně poslal do Evropy, kdyby ty děti neměli na ty ženský takovou nepochopitelnou vazbu ...
Ten chlap co tu chlazenou svíčkovou z volečka co žere jen trávu přines jí deset minut pitval až zůstalo jen maso, pak to zvážil, půlku rozkrájel na přesný steaky a půlku na medailonky. Vsadim se o deset kilo tohodle, že to bylo stejný jako bio svíčková za 660,- Kč / Kg v čechách. Jo pro žiďáky - stálo to 17 BRL / Kg.
pondělí 12. září 2011
Kočka, karamel e outros.
Prej je to nějaká emigrační krize nebo co, ztráta energie a sounáležitosti s něčim co považujeme za svůj svět a přitom je to jen v naší hlavě, každopádně jsem se trochu vypliv a nezbylo mi dost síly v prstech na nějakej příspěvek. Rád bych vám nasypal trochu informací o Brazílii a místo toho z toho leze autopsychoanalýza.
Vypadá to, že se dostávám k tomu proč jsem vlastně hlavně tady. Bez toho zavrhovanýho okolí, co ale obsahuje zaběhlý jistoty, sám za sebe a se sebou a je to hustý, ale k nezaplacení. Pro svobodný o 70 % snažší - nemusej otvírat bolesti vztahu a vyrovnávat to do hladka, protože bez toho vyrovnání a smíření trablů to vztahy, nikde kde zůstanou samy s realitou, nepřežijou. Trochu mi to "kazej" noví lidi okolo jako třeba soused co zamete silnici i před mým barákem, protože příště to třeba zametu já - aniž by s tim počítal. Nebo ženská co s námi běhá celej den po úřadech, protože jsme pro ni fajn famílie a chce pomoct a tak různě podobně.. Ale to asi jen začíná dejchat novej svět tady okolo takovej jakej doopravdy je. I když slovu doopravdy se začínám cynicky smát čím dál tím víc.
Děti dostaly černou kočku. Když spěj, vrčívá mi v houpací síti u ucha, do ksichtů nám svítí měsíc, příboj v dálce buší do písku a život se zdá příjemně zamotanej.
Karamel co se v čechách dává po kapkách do bombonů se tu prodává po kýblech = dietní pobyt skončil.
Vypadá to, že se dostávám k tomu proč jsem vlastně hlavně tady. Bez toho zavrhovanýho okolí, co ale obsahuje zaběhlý jistoty, sám za sebe a se sebou a je to hustý, ale k nezaplacení. Pro svobodný o 70 % snažší - nemusej otvírat bolesti vztahu a vyrovnávat to do hladka, protože bez toho vyrovnání a smíření trablů to vztahy, nikde kde zůstanou samy s realitou, nepřežijou. Trochu mi to "kazej" noví lidi okolo jako třeba soused co zamete silnici i před mým barákem, protože příště to třeba zametu já - aniž by s tim počítal. Nebo ženská co s námi běhá celej den po úřadech, protože jsme pro ni fajn famílie a chce pomoct a tak různě podobně.. Ale to asi jen začíná dejchat novej svět tady okolo takovej jakej doopravdy je. I když slovu doopravdy se začínám cynicky smát čím dál tím víc.
Děti dostaly černou kočku. Když spěj, vrčívá mi v houpací síti u ucha, do ksichtů nám svítí měsíc, příboj v dálce buší do písku a život se zdá příjemně zamotanej.
Karamel co se v čechách dává po kapkách do bombonů se tu prodává po kýblech = dietní pobyt skončil.
úterý 30. srpna 2011
Koupě ojetýho auta v Brazílii.
Možná potřebujete jezdit pár kiláků k pláži a nechce se vám autobusem ani na kole, možná máte proč najezdit spoustu kilometrů. Pokud víte k čemu tu auto budete potřebovat, můžete se pustit do hledání. Pojízdnej vrak můžete mít někde od 5 tis R, ale pokud nejste mechanici, počítejte spíš s 8 -10 tis R. Kolem 15 tis R najdete auto, který s trochou štěstí něco najezdí.
Je třeba dát pozor na věci, co se tu dojížděj za hranici - ložiska kol, řízení, spojka, tlumiče, čepy. Ani nejde tak o to co kupujete jako spíš od koho. Hledejte na internetu OLX, BOMNEGOCIO. Koukejte po autech s olepeným sklem - nejčastější způsob prodeje tady. Pokud dorazíte na místo prohlídky, vypadá to tam jako na smeťáku a čekaj tam nějaký divný lidi, tak jeďte pryč. Ne že by se vám mohlo něco stát, ale to auto bude v hajzlu. Když Narazíte na bankovního úředníka, co Vás pozve domů a ukáže vám, že tři auta fakt nepotřebuje a proto ho prodává, máte naopak předpoklad, že je to v poho. Bazary oproti tomu jsou obchodníci v uvozovkách podobně jako v čechách, ale zase nepůjdou do úplný levárny při převodu.
Prověřte si jestli jsou zaplaceny silniční daně, pokuty a pojistka. Slušnej prodávající to má pro vás nachystaný a předloží k nahlédnutí. Jinak se to dá zjistit v bance ITAU, viz už se tu o tom prej psalo. Převod pak probíhá zápisem na DETRAN.
Bývá zvykem mít svědka na to, že bylo zaplaceno - vemte sebou souseda. Pokud žijete v blbý čtvrti, očumujte před igreja metodista a ulovte někoho kdo tam chodí pravidelně ( metodistická církev), nebo získejte dobrou duši v hospodě nabo tak někde. Lidi jsou šťastný když můžou pomoct mi připadá a až jim budete dávat na benzín, vnutte jim stovku navíc.
Pokud by to někdo chtěl vzít jako návod, můžu přidat konkrétní info, nebo nějak pomoct.
Je třeba dát pozor na věci, co se tu dojížděj za hranici - ložiska kol, řízení, spojka, tlumiče, čepy. Ani nejde tak o to co kupujete jako spíš od koho. Hledejte na internetu OLX, BOMNEGOCIO. Koukejte po autech s olepeným sklem - nejčastější způsob prodeje tady. Pokud dorazíte na místo prohlídky, vypadá to tam jako na smeťáku a čekaj tam nějaký divný lidi, tak jeďte pryč. Ne že by se vám mohlo něco stát, ale to auto bude v hajzlu. Když Narazíte na bankovního úředníka, co Vás pozve domů a ukáže vám, že tři auta fakt nepotřebuje a proto ho prodává, máte naopak předpoklad, že je to v poho. Bazary oproti tomu jsou obchodníci v uvozovkách podobně jako v čechách, ale zase nepůjdou do úplný levárny při převodu.
Prověřte si jestli jsou zaplaceny silniční daně, pokuty a pojistka. Slušnej prodávající to má pro vás nachystaný a předloží k nahlédnutí. Jinak se to dá zjistit v bance ITAU, viz už se tu o tom prej psalo. Převod pak probíhá zápisem na DETRAN.
Bývá zvykem mít svědka na to, že bylo zaplaceno - vemte sebou souseda. Pokud žijete v blbý čtvrti, očumujte před igreja metodista a ulovte někoho kdo tam chodí pravidelně ( metodistická církev), nebo získejte dobrou duši v hospodě nabo tak někde. Lidi jsou šťastný když můžou pomoct mi připadá a až jim budete dávat na benzín, vnutte jim stovku navíc.
Pokud by to někdo chtěl vzít jako návod, můžu přidat konkrétní info, nebo nějak pomoct.
pondělí 22. srpna 2011
Jak se nakupuje bez peněz.
Tohle stojí za zmínku. Je to další ze série jak jsou brazilci nebezpeční a jak vysoká je tu kriminalita.
Když v marketu naplníte košík a dojdete ke kase, hezky vám to tam nacpou do igelitek, který mimochodem v rámci nějakýho ekoprogramu dělaji slaboučký, takže místo do jedný dají nákup do tří aby se ta jedna slabá neprotrhla. Ale o to nejde. Při placení vytáhnete místo bankovky padesát Realů bankovku 50 EUR, protože ta nová padesátka je tý eurový hodně podobná, takže jste si jí strčili do kapsy místo tý správný. Prodavačka se zatváří jako když jste si doma vystříhli něco z novin a otočí se na šéfa co se prochází u pokladen. Ten to taky jěště neviděl, takže = nemáte na zaplacení. Nikdy v životě vás neviděl, takže mu automaticky dáváte nákup, že si dojdete domů pro peníze. Ano, nechápavě se na vás podívá jestli jste se nezbláznili, nákup vám vrazí do ruky, nechá si lístek od pokladny a pošle vás pryč. Neříká vám kdy to máte přinýst, dokonce ani že to máte přinýst, protože o tak samozřejmý věci neni potřeba mluvit ani s cizincem, protože to je přece jasný každýmu všude na světě ne ?
Jěště že se sem nedá dojet za stovku favoritem. Mám obavu, že by je to češi rychle odnaučili.
Když v marketu naplníte košík a dojdete ke kase, hezky vám to tam nacpou do igelitek, který mimochodem v rámci nějakýho ekoprogramu dělaji slaboučký, takže místo do jedný dají nákup do tří aby se ta jedna slabá neprotrhla. Ale o to nejde. Při placení vytáhnete místo bankovky padesát Realů bankovku 50 EUR, protože ta nová padesátka je tý eurový hodně podobná, takže jste si jí strčili do kapsy místo tý správný. Prodavačka se zatváří jako když jste si doma vystříhli něco z novin a otočí se na šéfa co se prochází u pokladen. Ten to taky jěště neviděl, takže = nemáte na zaplacení. Nikdy v životě vás neviděl, takže mu automaticky dáváte nákup, že si dojdete domů pro peníze. Ano, nechápavě se na vás podívá jestli jste se nezbláznili, nákup vám vrazí do ruky, nechá si lístek od pokladny a pošle vás pryč. Neříká vám kdy to máte přinýst, dokonce ani že to máte přinýst, protože o tak samozřejmý věci neni potřeba mluvit ani s cizincem, protože to je přece jasný každýmu všude na světě ne ?
Jěště že se sem nedá dojet za stovku favoritem. Mám obavu, že by je to češi rychle odnaučili.
úterý 16. srpna 2011
Masculinum superior.
Dejte mi odpovídající nářadí a manuál a opravim jadernou elektrárnu, co teprve brzdy na brazilským kole.
Znáte to, už ste si to určitě nekdy řekli, i když místo těch brzd tam bylo něco jinýho. Nejde o dva realy za opravu. Mám německou kompletní supergolu a ostatní supernářadí, takže jsou to dvakrát dva šroubky s matkama a tři minuty ne ?
Ten vožralej a polodebilní konstruktér co to vymyslel musel bejt bratr ministra průmyslu, protože jinak to neni možný. Z principu to NEMUŽE fungovat na víc než na několik skutečných zabrždění třeba při sjezdu kopce z nějaký rychlosti.
Trochu zadostiučinění se mi sice dostalo když sem to teda přivez ke kolomechanikovi (co má mimochodem ohnutej drát a jeden klíč s kleštěma) a ten mi ukázal, jako že je to dobrý. Vysvětloval sem jim, že to neni dobrý, že to chci opravit tak, aby to úplně a pořád brzdilo. Mysleli si, že sem si to u konkurence nechal spravit a nejsem spokojenej a tak sem přijel k nim.
Závěr je ten, že už chápu proč tu kola úplně běžně nemívaj brzdy, nebo proč když zastavuje i kolo s brzdama tak chrčej podrážky o asfalt, ty moje už chrčej taky. Aspoň víc předvídáme co se děje a řidiči při tom známým zvuku podrážek za vás odhadujou, jestli stihnete zastavit a jestli vám tam teda maj vjet nebo ne. O tom, že sem kvůli tý opravě neudělal nějakou jinou důležitou věc, co zaplatí asi tak sto takových kol, radši ani nepřemejšlim.
Půjdu a koupim ty brzdy celý nový a pak si s chutí zabrzdim. Dvakrát, možná třikrát.
Znáte to, už ste si to určitě nekdy řekli, i když místo těch brzd tam bylo něco jinýho. Nejde o dva realy za opravu. Mám německou kompletní supergolu a ostatní supernářadí, takže jsou to dvakrát dva šroubky s matkama a tři minuty ne ?
Ten vožralej a polodebilní konstruktér co to vymyslel musel bejt bratr ministra průmyslu, protože jinak to neni možný. Z principu to NEMUŽE fungovat na víc než na několik skutečných zabrždění třeba při sjezdu kopce z nějaký rychlosti.
Trochu zadostiučinění se mi sice dostalo když sem to teda přivez ke kolomechanikovi (co má mimochodem ohnutej drát a jeden klíč s kleštěma) a ten mi ukázal, jako že je to dobrý. Vysvětloval sem jim, že to neni dobrý, že to chci opravit tak, aby to úplně a pořád brzdilo. Mysleli si, že sem si to u konkurence nechal spravit a nejsem spokojenej a tak sem přijel k nim.
Závěr je ten, že už chápu proč tu kola úplně běžně nemívaj brzdy, nebo proč když zastavuje i kolo s brzdama tak chrčej podrážky o asfalt, ty moje už chrčej taky. Aspoň víc předvídáme co se děje a řidiči při tom známým zvuku podrážek za vás odhadujou, jestli stihnete zastavit a jestli vám tam teda maj vjet nebo ne. O tom, že sem kvůli tý opravě neudělal nějakou jinou důležitou věc, co zaplatí asi tak sto takových kol, radši ani nepřemejšlim.
Půjdu a koupim ty brzdy celý nový a pak si s chutí zabrzdim. Dvakrát, možná třikrát.
neděle 14. srpna 2011
Info pro dlouhou dovolenou v Brazil - ceny a možnosti.
Protože se ptaj kámoši po mailu co to obnáší kdyby si to tu chtěli zažít na nějakej měsíc tak napíšu pár vět pro všechny jak to vidim já. Ceny v korunách, za co se to zhruba dá pořídit v běžných kvalitách ani luxus ani hnus. ( mimo motorových vozidel teda - ty sou za ty peníze hnus).
LETENKA: 18-25 tis, mně nejvíc vyhovuje s TAM z Frankfurtu přímej let do Ria ( 2 x 23 Kg zavazadla + příruční). Odvoz z letiště do místa určení 1- 3 tis.
BYDLENÍ: 5 tis/měs, 1+1 u oceánu někde mimo Rio, ale v dosahu s dobrým spojením.
SPOTŘEBA: 5 tis/měs, pro dva lidi v pohodě
DOPRAVA: 3 tis kolo / 20 tis nejlevněšjší olítanej moped / 50 tis nejlevnější olítanej brouk. Busy dál 1 kč/ 1 km. Místní dopravy kolem 25 kč / za cestu jedno jestli 1, nebo 20 km. Benzín 25 kč. Nafta 20.
ADMINISTRATIVA: Vyřízení CPF, vyřízení prodloužení pobytu 3 + 3 měs. Zvládnete nebo zaplatíte několik tisíc kč.
Dvouměsíční pobyt pro dva lidi může teda vyjít na 30 tis + letenky, včetně nějakýho putování.
LETENKA: 18-25 tis, mně nejvíc vyhovuje s TAM z Frankfurtu přímej let do Ria ( 2 x 23 Kg zavazadla + příruční). Odvoz z letiště do místa určení 1- 3 tis.
BYDLENÍ: 5 tis/měs, 1+1 u oceánu někde mimo Rio, ale v dosahu s dobrým spojením.
SPOTŘEBA: 5 tis/měs, pro dva lidi v pohodě
DOPRAVA: 3 tis kolo / 20 tis nejlevněšjší olítanej moped / 50 tis nejlevnější olítanej brouk. Busy dál 1 kč/ 1 km. Místní dopravy kolem 25 kč / za cestu jedno jestli 1, nebo 20 km. Benzín 25 kč. Nafta 20.
ADMINISTRATIVA: Vyřízení CPF, vyřízení prodloužení pobytu 3 + 3 měs. Zvládnete nebo zaplatíte několik tisíc kč.
Dvouměsíční pobyt pro dva lidi může teda vyjít na 30 tis + letenky, včetně nějakýho putování.
pátek 12. srpna 2011
Chlast v Brazílii.
Jak jsem někdy psal o cenách potravin, ozvalo se mi pár lidí (= dva) a zajímalo je co se tu pije za alkohol a kolik to stojí. Tak jsem to pojal zodpovědně, obětoval sem se a provedl praktické testy.
Mezitim mi trochu povyrostly děti a koukám, že to netrvalo den, ale o trochu dýl. No nic. Pročtu co sem tu nestih a zodpovím.
Pivo: V obchodech několik značek skoro vždycky v plechovkách kolem asi 0,3 a 0,5 litru. Skol, Brahma, ale je to jedno, všechno je to hnusný a po Svijanech točených vzduchem v hospůdce za rohem hořce zapláčete. ALE v hospodách mají pivo stejných značek i názvů jako v obchodech, jenže to je v lahvích 0,6 l. Moc na tom nedržej víčka, protože se to někde točí ve velkým a rozváží a to už není tak moc hnusný. Pijou to z decových sklének a láhev cpou do izolačního válce, chlazený tak do pěti stupňů. Někde jsou hospody, kde se točí pivo, ale nedošel jsem až do nich, poněvadž vypiju jedno dvě, takže mě to až tak nebere. Cena malý plechovky v marketu 0,9 R, cena lahve 0,6 l v hospodě 4 R +- autobus.
Víno: Hnusný a drahý. Maj tu nějaký stolní vína v lahvích co se tvářej jako víno, ale kucí před Tescem by je za to umlátili krabkama. Nedá se to vypít ( vážně) - to stojí kolem 5 R za 0,7. Víno musí mít v názvu FINO a pokud je tam uvedená odrůda, asi to nevylejete i kdyby už jenom proto, že za to dáte víc než 15 R, ale nebude to nic moc. Nejdražší víno, který jsem koupil stálo 25 R a nebylo o nic lepší než to za 15. Nedá se v tom vůní najít nic, protože to smrdí jako druhák a s čistou hladkou čitelnou chutí slušnýho vína taky nepočítejte. Kouknul sem do obchodu s vínama, ale utek sem. Nemůžu si prostě koupit za 40 R něco srovnatelnýho s tim, co se dalo vychytat po krabicích v čechách za stovku lahev. Takže ekvivalent rozdělení vín stolní - jakostní- přívlastkový jako jsou v čechách ze skrblích důvodů nemůžu poskytnout. A to mě tu zatim sere nejvíc, protože seňor víno moc rád rád ( takhle nějak v překladu mluvim portugalsky když chci říct nejradši).
Tvrdí pitý: To je hřebíček na hlavičku. Pokud rádi rádi, tak jste tu doma mezi BEBÍNOS ( to sou takový milí ožralkové - vůbec je divný že lidi když tu chlastaj nejsou ani agresivní ani machři, ale pohodáři jako by to byla tráva ( a ona to vlastně tráva je, poněvadž cukrová třtina je tlustá tráva)). Pálej to tu bez daní - stát se pakuje na něčem jiným, takže půllitr regulérní pálenky stojí 2 R a 0,850 l hodně kvalitní čistý víckrát destilovaný věci 5,5 R. K tomu limetka za 0,5 Kč za kus, hrubej tmavej třtinovej cukr za 20 kč kilo a máte představu co se tu děje a proč se tu neprodává víno. Všude mixej drinky za pár fufníků, ale skrblíci si toho za těch pár fufníků namixej tunu doma s kamošema u grilu.
Nealko: To ani nemá cenu rozebírat. Zkuste u stánků kokosovou a třtinovou šťávu, v krámě quaravitu a hlavně maté šťávy - výtažky z maté co chutnaj s vodou jako udělaný vychlazený maté. Suco da xy, kde xy rovná se nějakýmu ovoci všude možně několik druhů freš pití od 1 R za 1,5 deci. Nebo doma vyždímějte limetky a pak to lejte do džbánu s tim cukrem a ledem a pár kolečkama zázvoru a dětem řekněte že je to limča. Splněj si pitnej režim na den za hodku.
To je dlouhý. Asi je to pro mně nějaký podstatný téma. Něco s tim udělám. Počkám až mě to přestane bavit. Jo to je vono.
Mezitim mi trochu povyrostly děti a koukám, že to netrvalo den, ale o trochu dýl. No nic. Pročtu co sem tu nestih a zodpovím.
Pivo: V obchodech několik značek skoro vždycky v plechovkách kolem asi 0,3 a 0,5 litru. Skol, Brahma, ale je to jedno, všechno je to hnusný a po Svijanech točených vzduchem v hospůdce za rohem hořce zapláčete. ALE v hospodách mají pivo stejných značek i názvů jako v obchodech, jenže to je v lahvích 0,6 l. Moc na tom nedržej víčka, protože se to někde točí ve velkým a rozváží a to už není tak moc hnusný. Pijou to z decových sklének a láhev cpou do izolačního válce, chlazený tak do pěti stupňů. Někde jsou hospody, kde se točí pivo, ale nedošel jsem až do nich, poněvadž vypiju jedno dvě, takže mě to až tak nebere. Cena malý plechovky v marketu 0,9 R, cena lahve 0,6 l v hospodě 4 R +- autobus.
Víno: Hnusný a drahý. Maj tu nějaký stolní vína v lahvích co se tvářej jako víno, ale kucí před Tescem by je za to umlátili krabkama. Nedá se to vypít ( vážně) - to stojí kolem 5 R za 0,7. Víno musí mít v názvu FINO a pokud je tam uvedená odrůda, asi to nevylejete i kdyby už jenom proto, že za to dáte víc než 15 R, ale nebude to nic moc. Nejdražší víno, který jsem koupil stálo 25 R a nebylo o nic lepší než to za 15. Nedá se v tom vůní najít nic, protože to smrdí jako druhák a s čistou hladkou čitelnou chutí slušnýho vína taky nepočítejte. Kouknul sem do obchodu s vínama, ale utek sem. Nemůžu si prostě koupit za 40 R něco srovnatelnýho s tim, co se dalo vychytat po krabicích v čechách za stovku lahev. Takže ekvivalent rozdělení vín stolní - jakostní- přívlastkový jako jsou v čechách ze skrblích důvodů nemůžu poskytnout. A to mě tu zatim sere nejvíc, protože seňor víno moc rád rád ( takhle nějak v překladu mluvim portugalsky když chci říct nejradši).
Tvrdí pitý: To je hřebíček na hlavičku. Pokud rádi rádi, tak jste tu doma mezi BEBÍNOS ( to sou takový milí ožralkové - vůbec je divný že lidi když tu chlastaj nejsou ani agresivní ani machři, ale pohodáři jako by to byla tráva ( a ona to vlastně tráva je, poněvadž cukrová třtina je tlustá tráva)). Pálej to tu bez daní - stát se pakuje na něčem jiným, takže půllitr regulérní pálenky stojí 2 R a 0,850 l hodně kvalitní čistý víckrát destilovaný věci 5,5 R. K tomu limetka za 0,5 Kč za kus, hrubej tmavej třtinovej cukr za 20 kč kilo a máte představu co se tu děje a proč se tu neprodává víno. Všude mixej drinky za pár fufníků, ale skrblíci si toho za těch pár fufníků namixej tunu doma s kamošema u grilu.
Nealko: To ani nemá cenu rozebírat. Zkuste u stánků kokosovou a třtinovou šťávu, v krámě quaravitu a hlavně maté šťávy - výtažky z maté co chutnaj s vodou jako udělaný vychlazený maté. Suco da xy, kde xy rovná se nějakýmu ovoci všude možně několik druhů freš pití od 1 R za 1,5 deci. Nebo doma vyždímějte limetky a pak to lejte do džbánu s tim cukrem a ledem a pár kolečkama zázvoru a dětem řekněte že je to limča. Splněj si pitnej režim na den za hodku.
To je dlouhý. Asi je to pro mně nějaký podstatný téma. Něco s tim udělám. Počkám až mě to přestane bavit. Jo to je vono.
pondělí 25. července 2011
Koláč na prkýnku aneb pizza v letovisku.
Jestli taky vybíráte hospodu podle toho kolik je tam místních, můžete třeba ujet na tom, že místním prostě chutná něco jinýho než na co jste zvyklí vy.
Tři picérie vedle sebe, jak jinak v Brazílii, kde jsou všechny truhlářství ve městě v jedný ulici a krámy s elektronikou zase ve druhý pěkně u sebe. Sednete do tý nejplnější a objednáte si pizzu s nějakou sušenou šunkou a mozzarellou a oreganem. Když vás začne obsluha upozorňovat, že pro vaší rodinu bude jedna stačit zpozorníte, ale tak maj velký pizzy, no. Nakonec vám na dvou fošnách přinesou na čtverečky velikosti jednohubek nakrájený nějaký obrovský kranatý koláče s dřevěnejma megapárátkama. Těsto pět až deset milimetrů, to na tom deset až dvacet. Bez rajčatovýho základu - to se dožene kečupem, hořticí a majonézou z pytlíků co si na to všichni ve velkým mačkaj a zalejvaj to olejem. To už vám samozřejmě dochází, že to co porůznu lidi jedí u stolů nejsou předkrmy, nebo nějaký echtovní brazilský lazaně, jak jste si mysleli, ale TA PIZZA.
Jasně. Určitě najdete i tady na vesnici nějakou fakt pizzu, co teprve vRiu, nebo Sao Paulu. To je jenom takový ponaučení že je dobrý pokoukat jak vypadá to co si chcete dát. Jo a ta šunka byla skvělá a ta mozazrella nebyla mozzarella, ale nějakej podobnej dobrej sýr made in Brazil.
Tři picérie vedle sebe, jak jinak v Brazílii, kde jsou všechny truhlářství ve městě v jedný ulici a krámy s elektronikou zase ve druhý pěkně u sebe. Sednete do tý nejplnější a objednáte si pizzu s nějakou sušenou šunkou a mozzarellou a oreganem. Když vás začne obsluha upozorňovat, že pro vaší rodinu bude jedna stačit zpozorníte, ale tak maj velký pizzy, no. Nakonec vám na dvou fošnách přinesou na čtverečky velikosti jednohubek nakrájený nějaký obrovský kranatý koláče s dřevěnejma megapárátkama. Těsto pět až deset milimetrů, to na tom deset až dvacet. Bez rajčatovýho základu - to se dožene kečupem, hořticí a majonézou z pytlíků co si na to všichni ve velkým mačkaj a zalejvaj to olejem. To už vám samozřejmě dochází, že to co porůznu lidi jedí u stolů nejsou předkrmy, nebo nějaký echtovní brazilský lazaně, jak jste si mysleli, ale TA PIZZA.
Jasně. Určitě najdete i tady na vesnici nějakou fakt pizzu, co teprve vRiu, nebo Sao Paulu. To je jenom takový ponaučení že je dobrý pokoukat jak vypadá to co si chcete dát. Jo a ta šunka byla skvělá a ta mozazrella nebyla mozzarella, ale nějakej podobnej dobrej sýr made in Brazil.
Létající koťata a papoušci na vodítku.
Možná je to, co budu popisovat jen projevem dvou rozdílných sociálních skupin, ale z děsu koček a psů z lidí spíš usuzuju, že ne.
Při procházce se povedlo dětem zaujmout jedno kotě natolik, že se nechalo hladit a lísalo se jak už to uměj. Dáváte pozor aby ho nemačkaly, netahaly za ocas a tak, neni přece vaše a co tomu řekne majitel, znáte to. Bylo to před domem v takový chudší čtvrti, ale s asfaltovou cestou, ne úplně děs. Motaly se tam děti z toho domu a dospělí seděli pár kroků vedle. Po pár minutách jsem děti odlákal a pokračovali jsme v cestě, když tu po deseti krocích přiběhnou ke koťátku místní děti tak 5 - 7 let. Jedno chytne kotě za ocásek, zatočí a kouká kam doletí. Druhý za zadní nožičku a flák s nim o asfalt a tak v různých obměnách dokola. Děti natahovaly a žena asi trochu taky, ale odtáh jsem je jako že jiný kraj jiný mrav a že se třeba proto tady nebijou děti, že se vyřáděj na zvěři - nebo něco v tom smyslu. Dospělí si úplně nezaujatě nevšímali = je to normální.
V bárku kam chodíme na Acaí běhá po mrazáku Korela jménem Lenon - zábava pro místní děti co teprv pro cizincový. Zrovna když děti začali blízat to Acaí procházela kolem čtyřčlená rodinka a na rameni tak čtrnáctiletýho výrostka seděla taky korela ( doufám že se ten papouch tak jmenuje - má to na hlavě takový roští co se zvedá když se naštve a je to barevný a menší než kakadu). No a když uviděli toho na tom mražáku, začali různě pokřikovat a paní z krámku taky, takže jsem si myslel, že jde o blízký příbuzný co se už roky neviděli, ale kulo. Fakt to bylo kvůli těm papouchům. Z hovoru, do kterýho vtahovali všechny okolo vyplynulo, že se nikdy neviděli, ale frčeli v tom podobně, jako když se potkaj důchodkyně před panelákem a obě maj tlustý prošedivělý jezevčíky. Celých dvacet minut co jsme tam byli o nich mluvili, rodinka sundala z toho svýho postroj s vodítkem a rozplývali se jak tam spolu ťapkaj. Úžasný.
No a pak mi řekněte jak to tu s těma zvířatama teda maj.
Při procházce se povedlo dětem zaujmout jedno kotě natolik, že se nechalo hladit a lísalo se jak už to uměj. Dáváte pozor aby ho nemačkaly, netahaly za ocas a tak, neni přece vaše a co tomu řekne majitel, znáte to. Bylo to před domem v takový chudší čtvrti, ale s asfaltovou cestou, ne úplně děs. Motaly se tam děti z toho domu a dospělí seděli pár kroků vedle. Po pár minutách jsem děti odlákal a pokračovali jsme v cestě, když tu po deseti krocích přiběhnou ke koťátku místní děti tak 5 - 7 let. Jedno chytne kotě za ocásek, zatočí a kouká kam doletí. Druhý za zadní nožičku a flák s nim o asfalt a tak v různých obměnách dokola. Děti natahovaly a žena asi trochu taky, ale odtáh jsem je jako že jiný kraj jiný mrav a že se třeba proto tady nebijou děti, že se vyřáděj na zvěři - nebo něco v tom smyslu. Dospělí si úplně nezaujatě nevšímali = je to normální.
V bárku kam chodíme na Acaí běhá po mrazáku Korela jménem Lenon - zábava pro místní děti co teprv pro cizincový. Zrovna když děti začali blízat to Acaí procházela kolem čtyřčlená rodinka a na rameni tak čtrnáctiletýho výrostka seděla taky korela ( doufám že se ten papouch tak jmenuje - má to na hlavě takový roští co se zvedá když se naštve a je to barevný a menší než kakadu). No a když uviděli toho na tom mražáku, začali různě pokřikovat a paní z krámku taky, takže jsem si myslel, že jde o blízký příbuzný co se už roky neviděli, ale kulo. Fakt to bylo kvůli těm papouchům. Z hovoru, do kterýho vtahovali všechny okolo vyplynulo, že se nikdy neviděli, ale frčeli v tom podobně, jako když se potkaj důchodkyně před panelákem a obě maj tlustý prošedivělý jezevčíky. Celých dvacet minut co jsme tam byli o nich mluvili, rodinka sundala z toho svýho postroj s vodítkem a rozplývali se jak tam spolu ťapkaj. Úžasný.
No a pak mi řekněte jak to tu s těma zvířatama teda maj.
pondělí 18. července 2011
Kvalita potravin.
Chystám se na tohle téma od začátku a nevím z jakýho kraje to vzít. Tak dneska o krámkách a "supermarketech" supermerchado s jídlem. Jde spíš o větší sámošky s hodně podobným sortimentem. Řetězce, zabírající nějakou podstatnou část trhu jsem nevypozoroval. Pokud srovnávám se stejně velkým městem v ČR, tak jde fakt o obchody v přirozené zástavbě města s nějakým parkovištěm " zezadu". Na hangáry většinou nenarazíte. Sortiment je omezenější, ale kvalita všeho co najdete je vysoko nad tím na co jste zvyklí. Pokud řešíte cenu, tak nejlevnější druh uzeniny je pořád 99 % maso, mlíko a sýry chutnají jako ty co nakoupíte v čechách na farmě. Konečně si dáte slepici a kuře, co jste měli naposledy jako malí v roce 78 u babičky v Horní Planý. Každá zmrzlina je ze smetany a ovoce, každý kafe je skvělý. Sice všechny rajčata nemaj stejnou velikost a barvu, ale chutnaj jako rajčata. Mrkve tu nemaj předepsanej rozměr, ale i debil si vybere ten svůj. Rejže a fazole v pytlích, ale nedejte se zmást. Desetikilový balení nebude většinou o nic výhodnější, než kilový. Asi to je fakt o tom, že proč by ten co nemá prachy na zásoby měl nakupovat dráž, než ten co na to má.
Nejspíš je znát, že nejsem vegeterián a že mi chutná, ale vedlejší efekt tohodle podnebí je přesto pár kilo měsíčně o který přijdete i když se cpete. Přemejšlim nad cestovní kanceláří se specializací na evropský faldy :) .
Úžasný jsou samozřejmě rybárny s chlazenýma rybama ( kolem dvaceti druhů), kde vám rybu v ceně připraví tak, že jí doma rovnou vaříte grilujete pečete smažíte za naprosto úžasný ceny. Ty tři vykuchaný ryby co budou na fotce měly přes kilo a stály 6 R.
Bolístka je přístup brazílie k GM potravinám. Dlabou na to a jedou ve velkým, takže se jim těžko vyhnete. Na obalech nejsou označený. Štve mě to, ale zatim nevim co s tim.
Tak to je asi tak první čtvrtina náhodných plků o nákupu dlabance. Příště třeba pití.
Nejspíš je znát, že nejsem vegeterián a že mi chutná, ale vedlejší efekt tohodle podnebí je přesto pár kilo měsíčně o který přijdete i když se cpete. Přemejšlim nad cestovní kanceláří se specializací na evropský faldy :) .
Úžasný jsou samozřejmě rybárny s chlazenýma rybama ( kolem dvaceti druhů), kde vám rybu v ceně připraví tak, že jí doma rovnou vaříte grilujete pečete smažíte za naprosto úžasný ceny. Ty tři vykuchaný ryby co budou na fotce měly přes kilo a stály 6 R.
Bolístka je přístup brazílie k GM potravinám. Dlabou na to a jedou ve velkým, takže se jim těžko vyhnete. Na obalech nejsou označený. Štve mě to, ale zatim nevim co s tim.
Tak to je asi tak první čtvrtina náhodných plků o nákupu dlabance. Příště třeba pití.
neděle 17. července 2011
Jak se krade peněženka.
Žiju v místě, kde jsou sice obezděný pozemky, ale stavební materiál se běžně povaluje na silnici u stavebních pozemků tejdny a nic se neztrácí. Když necháte pár měsíců otevřenej dům, nikdo kliku nezkusí. Nějaká národní schíza nebo co. Netvrdim samozřejmě, že bych si na náměstí v Riu připadal stejně jako tady na vesnici.
Tak zhruba tohle jsem si myslel do pátku a pak mě to na chvíli přešlo. Když jsem chtěl v jednom krámě zaplatit, zjistil sem že nemám peněženku. Jo, přesně tu co v ní byly ty věci co všichni říkaj abych je sebou nenosil. Jako třeba řidičák když jedu na kole, kartu když jedu na trh pro kilo banánů, nemluvě o železný zásobě dolarů kdyby něco. Knoflíky u bezpečný kapsy na noze otevřený. Byl sem sice smířenej s tím, že se stanou horší věci, ale sralo mě že jsem takovej dement a beru ty dobrácký tváře jako záruku ráje na zemi. Za minutu mi ale začalo hlodat, že jsem třeba dement já a i když sem si nechtěl přiznat, že by průměrnej rozumnej chlap v letech moh ztratit takovou věc, úplně jistej sem si najednou nebyl. Prošel jsem teda pár míst, kde jsem vzpomínal že sem očumoval a před jedním z nich stál chlápek a někoho vyhlížel. Jo, mně. A v ruce držel co asi. Měl z toho hroznou prču dokud sem se ho nepokusil urazit nálezným. Vysvětloval mi, že jsem si zapisoval něco do notesu a peněženku nechal na pultě a on že na to přišel až když sem byl pryč a že uvnitř není žádnej telefon ani adresa v br, takže čekal až na to přijdu.
No nic. Jedno propocený triko a zase můžu říkat, že se tu nekrade a lidi jsou skvělí. Pokoušim se nepřipadat si jako dost dezorientovanej turista co pohazuje věci kam nemá.
Tak zhruba tohle jsem si myslel do pátku a pak mě to na chvíli přešlo. Když jsem chtěl v jednom krámě zaplatit, zjistil sem že nemám peněženku. Jo, přesně tu co v ní byly ty věci co všichni říkaj abych je sebou nenosil. Jako třeba řidičák když jedu na kole, kartu když jedu na trh pro kilo banánů, nemluvě o železný zásobě dolarů kdyby něco. Knoflíky u bezpečný kapsy na noze otevřený. Byl sem sice smířenej s tím, že se stanou horší věci, ale sralo mě že jsem takovej dement a beru ty dobrácký tváře jako záruku ráje na zemi. Za minutu mi ale začalo hlodat, že jsem třeba dement já a i když sem si nechtěl přiznat, že by průměrnej rozumnej chlap v letech moh ztratit takovou věc, úplně jistej sem si najednou nebyl. Prošel jsem teda pár míst, kde jsem vzpomínal že sem očumoval a před jedním z nich stál chlápek a někoho vyhlížel. Jo, mně. A v ruce držel co asi. Měl z toho hroznou prču dokud sem se ho nepokusil urazit nálezným. Vysvětloval mi, že jsem si zapisoval něco do notesu a peněženku nechal na pultě a on že na to přišel až když sem byl pryč a že uvnitř není žádnej telefon ani adresa v br, takže čekal až na to přijdu.
No nic. Jedno propocený triko a zase můžu říkat, že se tu nekrade a lidi jsou skvělí. Pokoušim se nepřipadat si jako dost dezorientovanej turista co pohazuje věci kam nemá.
středa 13. července 2011
Čím se tu uživíte.
To bych taky rád věděl. HAHA. Ba ne. Tohle bude asi téma na pokračování, jak se mi bude rozšiřovat obzor a schopnost komunikovat v Portugalštině a jak budu sbírat data od lidí, kteří tu léta žijí či žili.
Takže zatím postřehy obecně. Nejvýš na žebříčku možností ( práce, ne byzhnisu ) bude stát asi člověk kterej umí dobře nějakou profesi ( programátor, instalatér, automechanik, truhlář, grafik...) a je schopen a ochoten naučit se jazyk.
S Angličtinou uspějete v několika firmách v Sao Paulu, takže pro běžnější provoz nula. Pokud uvažujete o výletu, začněte s učením hned. Pokud nejste jen plánovači jako já, dokážete se doma za pár měsíců naučit základy a ušetříte tak spoustu času. I když učení se v provozu má svoje kouzla (o tom někdy zvlášť).
Lidi tu jsou fakt šikovní a pracovně zdatní, jen mají v sobě nějakou úroveň provedení podřízenou jen funkčnosti a na estetickou stránku a propracovanost tak jak to známe z Evropy se moc nehledí. Přitom ale roste skupina zákazníků, kteří takové provedení vyžadují. Ve vyšší úrovni služeb má nelínej, pracovitej evropan, zvyklej dotahovat věci do konce obrovskou automatickou výhodu před místníma.
Pokud jste párkrát v životě něco koupili a prodali, zprostředkovali a šlo vám to, tak tady budete na pokraji šílenství, protože všude uvidíte příležitosti. Pokud jste byli na začátku devadesátých let už produktivní a " ujel vám vlak", tak tohle tady se dá nejlíp přirovnat právě k tý době v čechách, jen ne tolik zmateně a zbrkle.
Jěště ke stylu práce a "masírování". Všechno tu probíhá v poklidu, i tlačenice a zmatky mají nějakým způsobem klidnej průběh a práce teprv. Kolem poledne vidíte dělníka pospávat pod stromem před branou domu, kterej opravuje, ale úplně stejnýho člověka vidíte jindy makat s takovou přirozenou lehkostí a takovým tempem, že máte pocit že jde o nějakou soutěž. Souvisí to s teplotou a fyzickýma možnostma člověka a kdoví s čim jěště.
Masáž tu moc nefrčí. Lidi na ulici nedávaj příliš najevo bohatství a všechno je mnohem přirozenější.
To je děs. Za každou větou vidim dalších deset, který bych měl dodat aby to co chci říct bylo přesnější, ale nedá se to. Prostě to berte jako dojmy a nezapomínejte, že Brazílie je tisíce různejch míst a stovky mentalit a úplně jinejch světů. Žiju v pohodový sedmdesátitisícový vesnici u Ria, kde je cizinec jěště něco exotickýho a nikoho nenapadne prodat mu na trhu limetky za víc, než místnímu a když něco nesedí, tak jen proto, že neumí spočítat kolik má vrátit. Připravte si drobný.
Takže zatím postřehy obecně. Nejvýš na žebříčku možností ( práce, ne byzhnisu ) bude stát asi člověk kterej umí dobře nějakou profesi ( programátor, instalatér, automechanik, truhlář, grafik...) a je schopen a ochoten naučit se jazyk.
S Angličtinou uspějete v několika firmách v Sao Paulu, takže pro běžnější provoz nula. Pokud uvažujete o výletu, začněte s učením hned. Pokud nejste jen plánovači jako já, dokážete se doma za pár měsíců naučit základy a ušetříte tak spoustu času. I když učení se v provozu má svoje kouzla (o tom někdy zvlášť).
Lidi tu jsou fakt šikovní a pracovně zdatní, jen mají v sobě nějakou úroveň provedení podřízenou jen funkčnosti a na estetickou stránku a propracovanost tak jak to známe z Evropy se moc nehledí. Přitom ale roste skupina zákazníků, kteří takové provedení vyžadují. Ve vyšší úrovni služeb má nelínej, pracovitej evropan, zvyklej dotahovat věci do konce obrovskou automatickou výhodu před místníma.
Pokud jste párkrát v životě něco koupili a prodali, zprostředkovali a šlo vám to, tak tady budete na pokraji šílenství, protože všude uvidíte příležitosti. Pokud jste byli na začátku devadesátých let už produktivní a " ujel vám vlak", tak tohle tady se dá nejlíp přirovnat právě k tý době v čechách, jen ne tolik zmateně a zbrkle.
Jěště ke stylu práce a "masírování". Všechno tu probíhá v poklidu, i tlačenice a zmatky mají nějakým způsobem klidnej průběh a práce teprv. Kolem poledne vidíte dělníka pospávat pod stromem před branou domu, kterej opravuje, ale úplně stejnýho člověka vidíte jindy makat s takovou přirozenou lehkostí a takovým tempem, že máte pocit že jde o nějakou soutěž. Souvisí to s teplotou a fyzickýma možnostma člověka a kdoví s čim jěště.
Masáž tu moc nefrčí. Lidi na ulici nedávaj příliš najevo bohatství a všechno je mnohem přirozenější.
To je děs. Za každou větou vidim dalších deset, který bych měl dodat aby to co chci říct bylo přesnější, ale nedá se to. Prostě to berte jako dojmy a nezapomínejte, že Brazílie je tisíce různejch míst a stovky mentalit a úplně jinejch světů. Žiju v pohodový sedmdesátitisícový vesnici u Ria, kde je cizinec jěště něco exotickýho a nikoho nenapadne prodat mu na trhu limetky za víc, než místnímu a když něco nesedí, tak jen proto, že neumí spočítat kolik má vrátit. Připravte si drobný.
neděle 10. července 2011
Caldo, hrábě a ochranka v supermarketu.
Ne, že by to mělo něco společného - ty tři věci. Možná jen dnešek.
Na caldo ( kaudu tomu tak nějak po různu říkaj ) byste si měli zajít určitě. V místech, kde ho maj stojí za pultem lis na curovou třtinu a někdo tam ty klacky co vypadají jako zežloutej bambus cpe a do konývky mu vytéká čerstvá šťáva. S cukrovou vodou to nemá společnýho nic. Je to samozřejmě sladký, ale to je tak všechno co se dá evropským slovníkem chutí popsat. Když sem si ho dneska vychutnával napadlo mě. že bych o něm měl dát vědět. Nebyl tam obvykle obsluhující chlápek, tak jsem nechtěl prudit s foťákem, ale dám sem fotky věcí co si myslim že má cenu mlsnout, nebo úplně žrááát a tohle tam bude. Dvě deci vyjdou na 1,4 R. Když se se vylisuje štávy víc, tak vám jí nalejou, ukážou abyste si to rychle vypili a dolejou zbytek, přece to nenechaj stát v konvičce když se to prodává čerstvý ne? Ne, že by šlo o těch 1,4 R, ale je to milý a brazilský.
Asi většinou nebudete shánět na dovolený hrábě, ale kdyby Vás to napadlo, nedělejte to. Devátej krám s nářadím a něco trochu podobnýho našim hrábím s čim jde víc než jenom shrabovat suchý listí ( jsem si myslel ) v zaprášeným koutě. Násada většího průměru pak v krámě dvanáctým. Prostě je nepoužívaj asi, ale o to nejde. Prodavač, kterej mi prodal tu násadu když jsem mu ukázal hrábě, mi začal vysvětlovat kde najdu truhláře a když jsem mu rukama řek, že to zvládnu sám vyděsil se a předváděl mi co všechno bych musel udělat abych tu větší násadu dostal do tý díry. Třeba vypadám jako dement. Nebo fakt není všude na světě běžný nasadit nářadí na násadu ?
V supermarketu si jde takhle desetiletá holka a dojídá sáček s brambůrkama. Chlápek co to tam hlídá jde proti ní a když jí míjí trochu se předkloní až ho ona zaregistruje a koukne se mu do očí a přitom se oba se usmějou a jdou dál. Proč to tak je nevim, ale připadá mi to skvělý.
Trochu nesourodý témata, ale nějak to tak prostě vyšlo.
Na caldo ( kaudu tomu tak nějak po různu říkaj ) byste si měli zajít určitě. V místech, kde ho maj stojí za pultem lis na curovou třtinu a někdo tam ty klacky co vypadají jako zežloutej bambus cpe a do konývky mu vytéká čerstvá šťáva. S cukrovou vodou to nemá společnýho nic. Je to samozřejmě sladký, ale to je tak všechno co se dá evropským slovníkem chutí popsat. Když sem si ho dneska vychutnával napadlo mě. že bych o něm měl dát vědět. Nebyl tam obvykle obsluhující chlápek, tak jsem nechtěl prudit s foťákem, ale dám sem fotky věcí co si myslim že má cenu mlsnout, nebo úplně žrááát a tohle tam bude. Dvě deci vyjdou na 1,4 R. Když se se vylisuje štávy víc, tak vám jí nalejou, ukážou abyste si to rychle vypili a dolejou zbytek, přece to nenechaj stát v konvičce když se to prodává čerstvý ne? Ne, že by šlo o těch 1,4 R, ale je to milý a brazilský.
Asi většinou nebudete shánět na dovolený hrábě, ale kdyby Vás to napadlo, nedělejte to. Devátej krám s nářadím a něco trochu podobnýho našim hrábím s čim jde víc než jenom shrabovat suchý listí ( jsem si myslel ) v zaprášeným koutě. Násada většího průměru pak v krámě dvanáctým. Prostě je nepoužívaj asi, ale o to nejde. Prodavač, kterej mi prodal tu násadu když jsem mu ukázal hrábě, mi začal vysvětlovat kde najdu truhláře a když jsem mu rukama řek, že to zvládnu sám vyděsil se a předváděl mi co všechno bych musel udělat abych tu větší násadu dostal do tý díry. Třeba vypadám jako dement. Nebo fakt není všude na světě běžný nasadit nářadí na násadu ?
V supermarketu si jde takhle desetiletá holka a dojídá sáček s brambůrkama. Chlápek co to tam hlídá jde proti ní a když jí míjí trochu se předkloní až ho ona zaregistruje a koukne se mu do očí a přitom se oba se usmějou a jdou dál. Proč to tak je nevim, ale připadá mi to skvělý.
Trochu nesourodý témata, ale nějak to tak prostě vyšlo.
čtvrtek 7. července 2011
O co tu sakra jde?
Jak jsem slibil, s blogem koncim. Ale jako v zivote neco na neco navazuje, jako psi vyji a karavana tahne dal, jako je kral mrtev a dalsi kral zije, jako Holdstockova Legie se vsechno vali -> je tu novy blogger.
Dalsi brazilsky imigrant, byvaly ctenar tohohle blogu. Co prozradi a co si ponecha nechme na nem.
Dovolim si posledni intelektualni canc. Ve chvili, kdy jsem se tady na to psani blogu vykaslal, tak se cela realita otocila. Neboli nic neni platnejsi nez ze tim, ze se neceho vzdame, ziskame vse.
Momentalne jsem v Cesku a vypada to, ze prijedou dalsi lidi, co uz je sere se tak nejak vzajemne postmoderne podvadet a mrznout 9 mesicu v roce.
Dalsi brazilsky imigrant, byvaly ctenar tohohle blogu. Co prozradi a co si ponecha nechme na nem.
Dovolim si posledni intelektualni canc. Ve chvili, kdy jsem se tady na to psani blogu vykaslal, tak se cela realita otocila. Neboli nic neni platnejsi nez ze tim, ze se neceho vzdame, ziskame vse.
Momentalne jsem v Cesku a vypada to, ze prijedou dalsi lidi, co uz je sere se tak nejak vzajemne postmoderne podvadet a mrznout 9 mesicu v roce.
středa 6. července 2011
Proč Brazil a co tu kolik stojí ?
Trochu zrádnej nadpis i autor. Nečekejte odteď rozbory vaší mysli a intošský odpovědi jednoho chlápka, kterýho mám rád. Čeká vás trochu primitivizmu a spousta konkrétních, většinou prožitých surových a emotivních dat o Brazílii ( nebo alespoň o jejím kousku RJ - státu Rio de Janeiro).
Jěště je třeba říct, že to nebude pro lidi, kteří rádi tráví deset dnů ve čtyři plus hvězdičkových hotelích se soukromýma plážema světa - kus jako kus - s fotkama pro masáž sousedů a lidí z kanclu.
Vyjděme z toho, že pokud chcete zažít zemi, uděláte si měsíc čas a kromě letenky vás to nebude stát o moc víc než měsíc doma. A pokud jen cestujete po netu a kocháte se tím, co byste mohli kdybyste chtěli, nejspíš tu najdete trochu toho, co byste rádi.
Proberem taxíky, autobusy - ónybusy, ceny a druhy másla. ovoce na trhu, temporada pronájmy bytů na pláži za 500R/měs ale hlavně brazilce, jejich klid, jejich usměvavost, jejich radost, nakažlivost maňány, bezprostřednost odhalený životnosti - zjednodušeně to, proč má smysl tu trávit čas.
Pro lidi, kteří spatřují dostatečnost důvodů v Realech, Dolarech, Korunách, - jako částečně já, jakkoli se snažíme dělat, že ne - nezbyde, než přiznat, že každá zdejší vesnice překonává sny o růstu a možnostech uplatnění investic v hlavních evropských městech.
Nemůžu slíbit pravidelnost příspěvků - těžko říct, jestli o ně někdo bude stát - ale budu se snažit předat to, co tu zažívá čerstvý uvážlivý emigrant s rodinou, někdo jako ty, co právě teď chcípáš nad zprávami ČT, který jsem měsíc neviděl, protože řeším dopravu vody a plynu do domu a kochám se radostí lidí v autobusech a cikádama a kolibříkama namísto holubů a mořskýma orlama a příbojem oceánu a quaravitou za šest Kaček a kajpiriňou za patnáct a kuřecím špízem za dvacet a hlavně, ale úplně nejvíc hlavně, zírám co se to se mnou dějě a proč stojím s otevřenou pusou uprostřed světa, kterej letí nějakou vysokou rychlostí a přitom se stíhá radovat z toho, že je.
Jěště je třeba říct, že to nebude pro lidi, kteří rádi tráví deset dnů ve čtyři plus hvězdičkových hotelích se soukromýma plážema světa - kus jako kus - s fotkama pro masáž sousedů a lidí z kanclu.
Vyjděme z toho, že pokud chcete zažít zemi, uděláte si měsíc čas a kromě letenky vás to nebude stát o moc víc než měsíc doma. A pokud jen cestujete po netu a kocháte se tím, co byste mohli kdybyste chtěli, nejspíš tu najdete trochu toho, co byste rádi.
Proberem taxíky, autobusy - ónybusy, ceny a druhy másla. ovoce na trhu, temporada pronájmy bytů na pláži za 500R/měs ale hlavně brazilce, jejich klid, jejich usměvavost, jejich radost, nakažlivost maňány, bezprostřednost odhalený životnosti - zjednodušeně to, proč má smysl tu trávit čas.
Pro lidi, kteří spatřují dostatečnost důvodů v Realech, Dolarech, Korunách, - jako částečně já, jakkoli se snažíme dělat, že ne - nezbyde, než přiznat, že každá zdejší vesnice překonává sny o růstu a možnostech uplatnění investic v hlavních evropských městech.
Nemůžu slíbit pravidelnost příspěvků - těžko říct, jestli o ně někdo bude stát - ale budu se snažit předat to, co tu zažívá čerstvý uvážlivý emigrant s rodinou, někdo jako ty, co právě teď chcípáš nad zprávami ČT, který jsem měsíc neviděl, protože řeším dopravu vody a plynu do domu a kochám se radostí lidí v autobusech a cikádama a kolibříkama namísto holubů a mořskýma orlama a příbojem oceánu a quaravitou za šest Kaček a kajpiriňou za patnáct a kuřecím špízem za dvacet a hlavně, ale úplně nejvíc hlavně, zírám co se to se mnou dějě a proč stojím s otevřenou pusou uprostřed světa, kterej letí nějakou vysokou rychlostí a přitom se stíhá radovat z toho, že je.
pondělí 18. dubna 2011
úterý 8. března 2011
Tak je to tady
Jiz jsem to avizoval. Po dvou letech se loucim. Muzu tady mit takove ty kidy, jak mi to hodne dalo. A v komentarich se objevi kidy: "Good luck, chlape" (ktere se tam od ironiku objevi tak jako tak a dobre mi tak). Zkousim se te preddefinovane hre vyhnout, jak to jde a jde to ztuha. Zkusim to jinde a jinak a chvili to zase pujde. Je to surfovani na vlnach... ze zacatku kazdej jednu chytnem, pak se ale placame na melcine. Je potreba jit chytit jinou. A pokud vlna neprijde, nebo ne takova poradna - narezova, a proud nas jen dotlaci ke brehu, tak ma clovek zas dve volby. Bud se tam placat, nebo se namahat dal a cekat po namaze na dalsi vlnu.
Tenhle blog, stejne jako muj zivot, zacina byt proste monotonni. Navic prestavam vedet, co delam. Napriklad vubec nevim, jestli skutecne beru svet jako misto, o ktery se staram, nebo na nej zvysoka seru. I pokud to nahodou delam, tak to proste neprinasi vysledky. Nevidim, ze by nekdo citil, ze jsem pro nekoho neco udelal, takze mrham energii. Takze je na case se na to vysrat. Coz tady taky ostatne vsem pisu a coz se mi uz v zivote parkrat podarilo, ale energie z te zmeny a z toho opusteni je proste pryc. Clovek z toho opusteni muze zit dlouho, ale po case prestane citit pritomnost a o to tu jde.
Spolu s blogem jsem se rozhodl vykaslat i na specificky online byznys, na kterem jsem delal par let (a o kterem neluvim ani s lidmi, co vedi, co delam). Dam to svemu spolecnikovi a doufam, ze za to nic nedostanu. Nelibi se mi to a uz nechci hamtat prachy, pro ktery nemam vyuziti. To, kolik potrebuju, si vydelam vzdycky - svet se postara. Svet cloveka podrzi. Je trapny si tady chystat tu "maringotku" na stari, kdyz to clovek muze udelat hned. Je to analogie s top manazery, co se v 50ti daji na spravnou cestu a odjedou pomahat detem v Africe. Skutecne: s jistym postavenim a personou, co si clovek vybuduje, je tenhle pristup jen trapna hra. Muj kamos a spolecnik to zatim nevi, tak mi drzte palce. Jeste nez jsme vydelali penize, tak jsme si predstavovali neco hezkyho, na cem budem delat, ale timhle tempem, kdy hlavni je vydelavani prachu skrz lidskou debilitu, to proste nejde. Mam pocit, ze hrozne moc veci drzim za ostatni lidi a jejich lenost a Jezisem se necitim byt. Na druhou stranu citim, jak lidi cim dal vic zranuju a jak to, ze za nekoho neco nesu muze byt docela klidne totalni blud, kterej si namlouvam... a v tom bych rozhodne nebyl prvni ani posledni. Anebo tim blokuju u jinych lidi schopnost se postavit na vlastni nohy. To opravdu nechci.
Boze, vzdyt neni nic jasnejsiho, nez co ma clovek delat. Je neskutecny, ze i clovek, kterej to kdysi v minulosti dal (a skutecne si mozna namlouvam i to), se boji do toho jit znovu. Coz je informace, ktera by snad nekdy nekomu mohla byt k vyuziti. Vam vsem, kdo se nahodou rozhodnete opustit hru. To nekonci. Stanete se silnejsimi a zaroven se naucite si jeste vic lhat, takze ten boj je vzdycky tak absolutni a tezkej, jako opustit osobu, kterou milujete.
Presto neni jine moznosti, nez se vsemu postavit celem. Clovek musi umrit vedome a pripravenej a ne tak, ze zivotem postupne zdegeneruje a drzi si identitu, kdyz ji ma nechat odplout.
Tenhle blog, stejne jako muj zivot, zacina byt proste monotonni. Navic prestavam vedet, co delam. Napriklad vubec nevim, jestli skutecne beru svet jako misto, o ktery se staram, nebo na nej zvysoka seru. I pokud to nahodou delam, tak to proste neprinasi vysledky. Nevidim, ze by nekdo citil, ze jsem pro nekoho neco udelal, takze mrham energii. Takze je na case se na to vysrat. Coz tady taky ostatne vsem pisu a coz se mi uz v zivote parkrat podarilo, ale energie z te zmeny a z toho opusteni je proste pryc. Clovek z toho opusteni muze zit dlouho, ale po case prestane citit pritomnost a o to tu jde.
Spolu s blogem jsem se rozhodl vykaslat i na specificky online byznys, na kterem jsem delal par let (a o kterem neluvim ani s lidmi, co vedi, co delam). Dam to svemu spolecnikovi a doufam, ze za to nic nedostanu. Nelibi se mi to a uz nechci hamtat prachy, pro ktery nemam vyuziti. To, kolik potrebuju, si vydelam vzdycky - svet se postara. Svet cloveka podrzi. Je trapny si tady chystat tu "maringotku" na stari, kdyz to clovek muze udelat hned. Je to analogie s top manazery, co se v 50ti daji na spravnou cestu a odjedou pomahat detem v Africe. Skutecne: s jistym postavenim a personou, co si clovek vybuduje, je tenhle pristup jen trapna hra. Muj kamos a spolecnik to zatim nevi, tak mi drzte palce. Jeste nez jsme vydelali penize, tak jsme si predstavovali neco hezkyho, na cem budem delat, ale timhle tempem, kdy hlavni je vydelavani prachu skrz lidskou debilitu, to proste nejde. Mam pocit, ze hrozne moc veci drzim za ostatni lidi a jejich lenost a Jezisem se necitim byt. Na druhou stranu citim, jak lidi cim dal vic zranuju a jak to, ze za nekoho neco nesu muze byt docela klidne totalni blud, kterej si namlouvam... a v tom bych rozhodne nebyl prvni ani posledni. Anebo tim blokuju u jinych lidi schopnost se postavit na vlastni nohy. To opravdu nechci.
Boze, vzdyt neni nic jasnejsiho, nez co ma clovek delat. Je neskutecny, ze i clovek, kterej to kdysi v minulosti dal (a skutecne si mozna namlouvam i to), se boji do toho jit znovu. Coz je informace, ktera by snad nekdy nekomu mohla byt k vyuziti. Vam vsem, kdo se nahodou rozhodnete opustit hru. To nekonci. Stanete se silnejsimi a zaroven se naucite si jeste vic lhat, takze ten boj je vzdycky tak absolutni a tezkej, jako opustit osobu, kterou milujete.
Presto neni jine moznosti, nez se vsemu postavit celem. Clovek musi umrit vedome a pripravenej a ne tak, ze zivotem postupne zdegeneruje a drzi si identitu, kdyz ji ma nechat odplout.
neděle 6. března 2011
Karneval
Zacal karneval. Dolu nechodi, pracuju. Ale story, co ke me dojdou, jsou zajimavy.
Prvni den je dedikovan chlapum. A to tim stylem, ze v tehle homofobni zemi, kde nazvat cloveka gayem je povazovano za strasne smesnou troufalost, si vsichni ti heterosexualni chlapi s silikonovymi hrudniky (ano, zde se silikonem vylepsuji i chlapske hrudniky) navlecou minisukne, vycpou prsa a vezmou boticky na tech nejvyssich podpatcich a zacnou si na ulicich osahavat prdelky.
Prvni den je dedikovan chlapum. A to tim stylem, ze v tehle homofobni zemi, kde nazvat cloveka gayem je povazovano za strasne smesnou troufalost, si vsichni ti heterosexualni chlapi s silikonovymi hrudniky (ano, zde se silikonem vylepsuji i chlapske hrudniky) navlecou minisukne, vycpou prsa a vezmou boticky na tech nejvyssich podpatcich a zacnou si na ulicich osahavat prdelky.
pátek 4. března 2011
Brazilie a trademarky
Furt premyslim, i vzhledem k domenam, jak moc vazne se tu berou dusevni vlastnictvi. Uz i to co vidim na netu, nejak asociovalo, ze to nehroti, viz bezne pouzivani TM v domenovych jmenech.
A tohle je vrchol... sama brazilska vlada krade obsah :)
A tohle je vrchol... sama brazilska vlada krade obsah :)
Sao Paulo - streetart
Sao Paulo je, jako kterýkoliv jiný brazilský město, plný streetartu. A fakt to nejsou jen malůvky puberťáků a přestárlých puberťáků, kteří ve věčné opozici tvrdí celému světu, že jejich nasranost a syrovost JE uměním. Tady žádná nasranost není. Možná i proto, že streetart i člověk, co ho dělá, je zbytkem světa brán za člověka, který se snaží něco hezkého stvořit. A i proto to hezké je. V Evropě se natírají ploti antigrafiti nátěry a tady jsou sprejeři zváni jak městy tak soukromníky, aby zvelebili ten betonový chaos.
Taková zastávka metro-nadzemky jihovýchodně od centra v Mooca.
Tamtéž.
Druhá část.
Sloupek rodinného domku v Pinheiros.
Školní družina nebo tak něco.
Opravna aut - výměna oleje.
To už je volnější pojetí streetart. Je to ten hezký funkcionalistický domek, co jsem posledně ukazoval. Majitel si k němu stvořil logo.
Houbičky se tu řeknou gogomelo a mají je všichni rádi.
Pozůstatek nějakého caipirinha happeningu na ulici.
Umění favel je něco mezi amazonským pralesem a vietnamským kýčem.
Nohy, co by koupil i Warhol.
Streetart tvořený časem.
Funkční streetart.
Tahkle fotka je hrozně vtipná, ale musíte trochu znát Brazílii. Je tu na venkově takový zvyk, dávat do oken takové dřevěné figuríny - makety ženských, co jakoby koukají z oken /dost nás děsí/. Brazilcům to připadá asi hezké. V Sao Paulu na ten redneck zvyk reagují tak jak vidíte na fotce níže. Právě kvůli tý vtipnosti se mi Sao líbí. Sao si dělá prdel samo ze sebe i z Brazílie. Tuší o věcech pod povrchem. Zbytek Brazílie, co jsme viděl mi přijde naivní a tím je jaksi unavující. Tahle naivita se ale v Sau vytrácí, aniž by odešla přívětivost.
Takové prostranství v centru.
... které lze přiblížit a místo reklamy na Colu nebo pojištění je tam panáček s krevetou na hlavě.
Nádherný město. Barevný, rozkvetlý a lidský a přitom funkční a inteligentní.
Taková zastávka metro-nadzemky jihovýchodně od centra v Mooca.
Tamtéž.
Druhá část.
Sloupek rodinného domku v Pinheiros.
Školní družina nebo tak něco.
Opravna aut - výměna oleje.
To už je volnější pojetí streetart. Je to ten hezký funkcionalistický domek, co jsem posledně ukazoval. Majitel si k němu stvořil logo.
Houbičky se tu řeknou gogomelo a mají je všichni rádi.
Pozůstatek nějakého caipirinha happeningu na ulici.
Umění favel je něco mezi amazonským pralesem a vietnamským kýčem.
Nohy, co by koupil i Warhol.
Streetart tvořený časem.
Funkční streetart.
Tahkle fotka je hrozně vtipná, ale musíte trochu znát Brazílii. Je tu na venkově takový zvyk, dávat do oken takové dřevěné figuríny - makety ženských, co jakoby koukají z oken /dost nás děsí/. Brazilcům to připadá asi hezké. V Sao Paulu na ten redneck zvyk reagují tak jak vidíte na fotce níže. Právě kvůli tý vtipnosti se mi Sao líbí. Sao si dělá prdel samo ze sebe i z Brazílie. Tuší o věcech pod povrchem. Zbytek Brazílie, co jsme viděl mi přijde naivní a tím je jaksi unavující. Tahle naivita se ale v Sau vytrácí, aniž by odešla přívětivost.
Takové prostranství v centru.
... které lze přiblížit a místo reklamy na Colu nebo pojištění je tam panáček s krevetou na hlavě.
Nádherný město. Barevný, rozkvetlý a lidský a přitom funkční a inteligentní.
čtvrtek 3. března 2011
Sao Paulo - atmosféra uliček
Tak sem nahodím zase něco z archivu. Sao a Rio jsou úplně jiný světy. Pohleďte. (Obrázky jsou jako vždy náhledy, takže je lze rozkliknout).
Typickej obrázek SP na začátek. Starý barabizny, nový luxusnější paneláky /ve skutečnosti jsou to cihlobý domy se železobetonovym skeletem jako všude v Brazílii/ a dráty s elektrikou.
Favely v Sao Paulu jsou spíš dřevěné/lepenkové složeniny, než cihlové rychlokvašky.
Zase to náměstíčko ze sna.
Další domek opodál s hezkou atmosférou.
Maj tam nahoře bazén?
Tenhle obrázek je dobrý rozkliknout, pokud chcete vědět kam se vypařil Luca Brazzi z Godfathera a jestli spí s rybama.
Tady začínají obrázky ze čtvrti Pinheiros, což je jedna z top SP čtvrtí a taky bych si uměl představit tam bydlet.
Je tam plno hospůdek v jednosměrkách jako je tahle.
Trendy dorazily už i sem.
Tohle je nádhernej barák.
Ještě jednou jak z Brna z Masarykovy čtvti.
Japan style.
Tohle není švajc, i když tady dokonce už nejsou ani dráty.
Další obrázky z šíleného, ale příjemného centra.
Netypická banka jak z Ria.
U kostela se chytí wifi, ale řvou tam po sobě ty satanisticko-evangelický modlitby.
Stále centrum.
Tady jiná část centra. Hlavní tepna, něco jako avenida pres. Vargas v Riu. Tedy avenida Paulista. Jak jste si povšimli /možná/ v Sau je plno prostoru, působí to trochu jak v Rotterdamu.
V noci z mostu, kde jsem jako správnej homeless usnul, než mě vzbudil ožrala, že to tam prý je nebezpečný.
Vyhlášený trancový útulek - A Club.
Typickej obrázek SP na začátek. Starý barabizny, nový luxusnější paneláky /ve skutečnosti jsou to cihlobý domy se železobetonovym skeletem jako všude v Brazílii/ a dráty s elektrikou.
Favely v Sao Paulu jsou spíš dřevěné/lepenkové složeniny, než cihlové rychlokvašky.
Zase to náměstíčko ze sna.
Další domek opodál s hezkou atmosférou.
Maj tam nahoře bazén?
Tenhle obrázek je dobrý rozkliknout, pokud chcete vědět kam se vypařil Luca Brazzi z Godfathera a jestli spí s rybama.
Tady začínají obrázky ze čtvrti Pinheiros, což je jedna z top SP čtvrtí a taky bych si uměl představit tam bydlet.
Pohled z hotelu v centru na Luzu.
Tady jiná část centra. Hlavní tepna, něco jako avenida pres. Vargas v Riu. Tedy avenida Paulista. Jak jste si povšimli /možná/ v Sau je plno prostoru, působí to trochu jak v Rotterdamu.
V noci z mostu, kde jsem jako správnej homeless usnul, než mě vzbudil ožrala, že to tam prý je nebezpečný.
Vyhlášený trancový útulek - A Club.
úterý 1. března 2011
Od Kundery, přes Kalužu, Ahyda až po Ďurička
Včera se mi "do ruky" dostalo něco, co odesílatel označil za dadaistický text. Nejsem si jistý, jestli ten termín ten text popisuje přesně, ale pokud bereme dadaismus jako asociační žvatlání, jímž se na vrch dere podvědomí, tak se odesílatel trefil.
Jedna z nejcharakterističtějších scén Kunderovy Nesmrtelnosti je, když Agnes začne mezi lidmi rozpoznávat prázdná gesta, kterými si lidé zakrývají vlastní prázdnotu, přičemž ta prázdnota se právě kvůli tomu provaluje čím dál víc, až člověka dostane. Kundera již v 60. letech popsal společenskou schizoidnost ve formě přetvářky - masky, kterou si člověk nasazuje před domnělým nebo skutečným ohrožením. (Věřím, že ohrožení je jen domnělé, ale jelikož téměř všichni věří, že je skutečné, tak se to těžko dokazuje. Jít proti falešné realitě obecného ohrožení nelze extenzivní hrubou silou, jak zjišťuju, ale spíše dobře mířeným destruktivním úderem přesně na místo, kde realita nedrží pohromadě.)
Nejcharakterističtějším rysem Kunderova života byla jeho vlastní schizoidnost, vyplývající z toho, že trpí chorobným strachem z přiznání pravdy, kterou přiznal pouze do toho bodu, že vše napsal do svých textů (abych nemachroval, četl jsem jen tu Nesmrtelnost + jsem sledoval Respekt a z toho odvozuju zbytek). Právě proto v tom byl tak dobrý. (Což je i výrok Teddyho z Mementa, na adresu hlavního hrdiny, který úplně jako Kundera popírá realitu tak přesvědčeně, až ji zhmotňuje nejlépe ze všech.)
Zpět k dadaistickému textu. Nemusíte ho číst celý (já to včera skutečně zvládnul, po pár stránkách se to dá). Text je naštěstí pro čtenáře psán fraktálovitě: v každé jeho části je i celek. Vyberte si pár krátkých pasáží, udělejte s nimi 100x CTRL+C CTRL+V, dejte to sežrat a vyblít kocourovi, zhulte se THC a udělejte s vyblité kuličky koláž a máte 100% původní text.
Ve zkratce:
1. Autor je šílenec. [Dokázat, že jeho realita je "mimo" po postmoderně nelze, lze ale najít téměř v každé větě nekonzistence typu: miluji H. protože je úžasná & H. je semetrika nebo byl jsem jí věrný & zkoušel jsem v zármutku všechny možné prostitutky či, což mě dostalo nejvíc nikdy jsem nekradl, protože krást se nemá a společnost pak nefunguje vs. rozhovor s jemu nepříjemným spoluvězněm pokud máš někde těch 50 milionů, tak si to odsedíš a jsi v pohodě (věty nejsou výroky ale parafráze)]
2. Autor je/byl společensky úspěšný, dá se říct "elita" v postmoderním slova smyslu, nebo spíš přesněji člověk s vlivem, byť nepochybně menším, než sám sobě i čtenářům tvrdí (což je jinak v "pořádku", tj. plně v souladu s narcistním archetypem současnosti).
3. Otázka je, jestli dnešní mocenské, intelektuální atd... elity, které určují nebo naopak ztělesňují archetypy, se liší od těch předchozích <=> Stala se snad nadprůměrná míra šílenství vstupenkou do "elit"? <=> Existuje rozdíl mezi Kunderou a Ďuričkem?
Stále víc se přikláním k názoru, že ano. Koneckonců, je to i pozitivnější závěr než ne, protože pak by se nic nedělo, a to přestože dochází k zvýrazňování schizoidních rysů namísto otupování (dadaistický text je zatím asi vrchol toho, co jsem četl a zažil). Je to pořád jedno z ústředních témat tohohle blogu. Kam až zajde schizoidní narcisismus, sebeprezentace a čím dál víc zamotaná lež, která má být sofistikovaná, ale je přesně opačná. Lež je navzdory úsilí čím dál průhlednější. Kunderovi se udavačství dařilo skrývat půl století. Dnes svoje sračky na sebe většina lidí napráská na blogu nebo v autobiografické knížce a pak se strašně diví. Vždyť je to to, co chtějí. Stačí přijmout jen ten fakt, že to člověk vlastně chce, dostává / + samozřejmě vydržet nějaké důsledky, co bolí, jako například destrukci svého doposud patetického života/.
99% lidské činnosti je činnost "neproduktivní", zdá se. Spočívá v tom, že se člověk snaží zadržet prosakující realitu, čehož se děsí, přičemž ji původně sám prosáknout nechal. Hlupáci si nejsou vůbec vědomi toho, že se se to děje a že to sami dělají. Kdo to vidí, tak možná předstírá, že se tím "bavi" a je nad věcí. Později, když pochopí, že se to týká i a především jeho, tak je zděšen a snaží se proti tomu bojovat, případně sám sebe zničit. Nakonec to ovšem dojde, kam má. Gándhího popis změny [ignorance-zesměšnění-boj-vítězství] byl totiž o vnější realitě stejně jako o vnitřní (protože ony jsou jedno).
Takže cože to napsal Denny v diskuzi jednoho blogu a bylo to pak smazáno, přičmž inspiraci pro cenzuru poskytl mindset Fritzlovy manželky a všech nevegetariánů (co oči nevidí, to srdce nebolí)?
Jedna z nejcharakterističtějších scén Kunderovy Nesmrtelnosti je, když Agnes začne mezi lidmi rozpoznávat prázdná gesta, kterými si lidé zakrývají vlastní prázdnotu, přičemž ta prázdnota se právě kvůli tomu provaluje čím dál víc, až člověka dostane. Kundera již v 60. letech popsal společenskou schizoidnost ve formě přetvářky - masky, kterou si člověk nasazuje před domnělým nebo skutečným ohrožením. (Věřím, že ohrožení je jen domnělé, ale jelikož téměř všichni věří, že je skutečné, tak se to těžko dokazuje. Jít proti falešné realitě obecného ohrožení nelze extenzivní hrubou silou, jak zjišťuju, ale spíše dobře mířeným destruktivním úderem přesně na místo, kde realita nedrží pohromadě.)
Nejcharakterističtějším rysem Kunderova života byla jeho vlastní schizoidnost, vyplývající z toho, že trpí chorobným strachem z přiznání pravdy, kterou přiznal pouze do toho bodu, že vše napsal do svých textů (abych nemachroval, četl jsem jen tu Nesmrtelnost + jsem sledoval Respekt a z toho odvozuju zbytek). Právě proto v tom byl tak dobrý. (Což je i výrok Teddyho z Mementa, na adresu hlavního hrdiny, který úplně jako Kundera popírá realitu tak přesvědčeně, až ji zhmotňuje nejlépe ze všech.)
Zpět k dadaistickému textu. Nemusíte ho číst celý (já to včera skutečně zvládnul, po pár stránkách se to dá). Text je naštěstí pro čtenáře psán fraktálovitě: v každé jeho části je i celek. Vyberte si pár krátkých pasáží, udělejte s nimi 100x CTRL+C CTRL+V, dejte to sežrat a vyblít kocourovi, zhulte se THC a udělejte s vyblité kuličky koláž a máte 100% původní text.
Ve zkratce:
1. Autor je šílenec. [Dokázat, že jeho realita je "mimo" po postmoderně nelze, lze ale najít téměř v každé větě nekonzistence typu: miluji H. protože je úžasná & H. je semetrika nebo byl jsem jí věrný & zkoušel jsem v zármutku všechny možné prostitutky či, což mě dostalo nejvíc nikdy jsem nekradl, protože krást se nemá a společnost pak nefunguje vs. rozhovor s jemu nepříjemným spoluvězněm pokud máš někde těch 50 milionů, tak si to odsedíš a jsi v pohodě (věty nejsou výroky ale parafráze)]
2. Autor je/byl společensky úspěšný, dá se říct "elita" v postmoderním slova smyslu, nebo spíš přesněji člověk s vlivem, byť nepochybně menším, než sám sobě i čtenářům tvrdí (což je jinak v "pořádku", tj. plně v souladu s narcistním archetypem současnosti).
3. Otázka je, jestli dnešní mocenské, intelektuální atd... elity, které určují nebo naopak ztělesňují archetypy, se liší od těch předchozích <=> Stala se snad nadprůměrná míra šílenství vstupenkou do "elit"? <=> Existuje rozdíl mezi Kunderou a Ďuričkem?
Stále víc se přikláním k názoru, že ano. Koneckonců, je to i pozitivnější závěr než ne, protože pak by se nic nedělo, a to přestože dochází k zvýrazňování schizoidních rysů namísto otupování (dadaistický text je zatím asi vrchol toho, co jsem četl a zažil). Je to pořád jedno z ústředních témat tohohle blogu. Kam až zajde schizoidní narcisismus, sebeprezentace a čím dál víc zamotaná lež, která má být sofistikovaná, ale je přesně opačná. Lež je navzdory úsilí čím dál průhlednější. Kunderovi se udavačství dařilo skrývat půl století. Dnes svoje sračky na sebe většina lidí napráská na blogu nebo v autobiografické knížce a pak se strašně diví. Vždyť je to to, co chtějí. Stačí přijmout jen ten fakt, že to člověk vlastně chce, dostává / + samozřejmě vydržet nějaké důsledky, co bolí, jako například destrukci svého doposud patetického života/.
99% lidské činnosti je činnost "neproduktivní", zdá se. Spočívá v tom, že se člověk snaží zadržet prosakující realitu, čehož se děsí, přičemž ji původně sám prosáknout nechal. Hlupáci si nejsou vůbec vědomi toho, že se se to děje a že to sami dělají. Kdo to vidí, tak možná předstírá, že se tím "bavi" a je nad věcí. Později, když pochopí, že se to týká i a především jeho, tak je zděšen a snaží se proti tomu bojovat, případně sám sebe zničit. Nakonec to ovšem dojde, kam má. Gándhího popis změny [ignorance-zesměšnění-boj-vítězství] byl totiž o vnější realitě stejně jako o vnitřní (protože ony jsou jedno).
Takže cože to napsal Denny v diskuzi jednoho blogu a bylo to pak smazáno, přičmž inspiraci pro cenzuru poskytl mindset Fritzlovy manželky a všech nevegetariánů (co oči nevidí, to srdce nebolí)?
neděle 27. února 2011
Metro v Sao Paulu
Mam tady spousty fotek ze Saa, mozna to tu nekoho zajima, tak nejdriv na tema metro/nadzemka/primestske vlaky. Fotky jsou z kompaktu, takze zadny fotograficky tuning. Umim jen blejsknout co vidim a znam 2 mody: AUTO a VIDEO. Az potom nekdy napisu treba o sexualnim zneuziti nasich hostu od mistnich domorodkyn, protoze i kdyz k tomu mam prava (za predpokladu neuvedeni jmen), tak takove veci jako nahodny sex v ramci jedne sirsi brazilske rodiny v baru na vecirku, kdy navic "obetmi" byli bili chlapci z Evropy, nikoho nezajimaji.
Metro je v Sao Paulu rozsahle. Obcas je to podzemka, obcas nadzemka a casto je to hybrid. V ramci celeho mesta, coz jsou ohromne vzdalenosti (Sao ma mit 20 milionu obyvatel), lze jet za 2.9 BRL, ledaze prestupujete na urychlovacich prestupnich stanicich, jez jsou na mape zobrazeny cerne.
Neni tohle Budapest Keleti? Ne, to je jen hlavni prestupni stanice Luz, ktera ma ted 4 linky a pata se dobudovava. Je tam dobrej chaos a sileny davy i mimo spicku.
Beton je vsude... tady ta stanice byla aspon trochu stylizovanej tusim do podoby lodi. Plus hezky streetartovy obrazky jako ostatne v celym SP.
Tady ten vychod ze stanice (pres takovou mensi favelu, kterou ukazu jindy), trochu pripomina Ostravu.
Tady uz to fakt skoro Ostrava je.
Tady uz je to Ostrava definitivne.
Tady je to Ostrava, ale s palmou.
Dalsi ajznbonacke city zatisi.
Tunel, co usti do mostu se stanici metra.
Typicka brazilska stanice. Beton jak z pod Barrandovskeho mostu. Je to sympaticke, je citit, ze se proste snazi s minimalnimi naklady funkcne resit dopravni situaci. Je lepsi postavit za stejne penize postavit 3 km spickoveho metra jako v Praze, nebo 10km v lowcostu jako v Brazilii? Tahle uvaha se da aplikovat na veskere infrastrukturni projekty (viz dalnice bez nadjezdu, ktere jsou podobne jako ve Velke Britanii a rostou jako houby po desti).
Metro je v Sao Paulu rozsahle. Obcas je to podzemka, obcas nadzemka a casto je to hybrid. V ramci celeho mesta, coz jsou ohromne vzdalenosti (Sao ma mit 20 milionu obyvatel), lze jet za 2.9 BRL, ledaze prestupujete na urychlovacich prestupnich stanicich, jez jsou na mape zobrazeny cerne.
Neni tohle Budapest Keleti? Ne, to je jen hlavni prestupni stanice Luz, ktera ma ted 4 linky a pata se dobudovava. Je tam dobrej chaos a sileny davy i mimo spicku.
Beton je vsude... tady ta stanice byla aspon trochu stylizovanej tusim do podoby lodi. Plus hezky streetartovy obrazky jako ostatne v celym SP.
Tady ten vychod ze stanice (pres takovou mensi favelu, kterou ukazu jindy), trochu pripomina Ostravu.
Tady uz to fakt skoro Ostrava je.
Tady uz je to Ostrava definitivne.
Tady je to Ostrava, ale s palmou.
Dalsi ajznbonacke city zatisi.
Tunel, co usti do mostu se stanici metra.
Typicka brazilska stanice. Beton jak z pod Barrandovskeho mostu. Je to sympaticke, je citit, ze se proste snazi s minimalnimi naklady funkcne resit dopravni situaci. Je lepsi postavit za stejne penize postavit 3 km spickoveho metra jako v Praze, nebo 10km v lowcostu jako v Brazilii? Tahle uvaha se da aplikovat na veskere infrastrukturni projekty (viz dalnice bez nadjezdu, ktere jsou podobne jako ve Velke Britanii a rostou jako houby po desti).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
