Náchodsko

Tady s tou zemí fakt není něco v pořádku. Každou noc se mi zdá, že už tu nejsem a že jsem v Brazílii, občas prý ze spaní i řvu. Nasraní lidi; lidi, co se ničí; lidi, co se litujou; lidi, co to zabalili; lidi, co dělají číšníky a když jim dáte dýško, tak vám oznámí, ať už vypadnete, neboť "taky chtějí jít domů".  Je tu pár oáz klidu, ale i ty asi upadají. Jakej rozdíl oproti Brazílii, kde jsou lidi asi stále o fous chudší, ale všichni v pohodě, země tam na rozdíl od Evropy voní (jak mi řekl Alexandro, taxikář od nás z městečka, který příležitostně v Německu učí bojová umění). V Brazílii se staví ve velkém, jen po tom létě teď, co jsem byl v Česku se u nás v maloměstě objevila nová industriální zóna a už tam rostou obří sklady. Dál se začala stavět nová nemocnice a škola. Jen mimochodem se kolem objevily úplně nové silnice a do pár měsíců bude dokončená asfaltka k mému domu.

Ostravu teď psychicky živila obskurní soutěž o město kultury 2015, kterou samozřejmě prohrála a tím ego Ostravanů dostalo finální ránu, neb teď je jasné, že tu už nikdy nic nebude a proto asi taky nebude. Přesto ta naděje z té soutěže zde vykřesala jakési přechodné očekávání, že rozpad by se mohl zastavit. Takové očekávání se ve většině koutů Česka nedostavuje už dlouho. Třeba takové Náchodsko.

Kromě hezké přírody to tam vypadá jak v mozku katatonika. Výpadovka na Polsko s opuštěnými krámy, nasraní lidé v centru, jenž se léty nemění a zůstává v takovém tom nevkusu 90tých let. V Bille jsem tam potkal maminku s děckem, dítě si tam vzalo z regálu housku a matka na něj řve: "a máš na to peníze?!". U doktorky čekací doba tři hodiny, přičemž v čekárně plno lidí smrdí a narušují mi osobní prostor (brazilský výraz pro smradlavou osobu je banho tcheco, tj. česká koupel). Jedna story za druhou, stále tentýž pocit.

Když jsem se vydal do ještě odlehlejších koutů, cestou podél rozpadlých fabrik, tak mi došlo, proč byla moje bývalá přítelkyně nešťastná ze svého rodiště s přiléhavým jménem Police nad Metují, složila na jeho "oslavu" báseň Police, palice, makovice... [dál už nevím, vše upadá pozn. aut.]. Ten kraj je hezký, ale prostě zcela beznadějný. Pár lidí jsem odtama poznal a všichni jsou zavřeni ve své vlastní hlavě, ve svých interpretacích. Podobně jako si A. Jirásek vybásnil naši historii, tak i oni žijí ve smutných světech vlastních předsudků, které nezruší ani chudoba. Mimochodem ne náhodou Jirásek pochází také z Náchodska.

Pamatuju si jak jeden člověk z Police chodil do své oblíbené hospody a občas tam ukradl slánku a pepřenku (i když ji nepotřeboval). Jeho žena zase ráno často zvracela, když měla jít do krámu prodávat za minimální mzdu, přestože pak celý den vydržela být na místní kraj až nepřiměřeně žoviální a dost lidí jí to, myslím, závidělo. Mladí se tedy sejdou navečer zhulit ve "Véčku", staří zhulí celou obec tím, že si zatopí PETkou naplněnou pilinami ochucenýma vyjetým olejem. Tímto se zničí to jediné, co tam mají - čerstvý vzduch a vše je vlastně jak má být.

Pokud to berete jako tip na masochisticko-nostalgický výlet, tak nezapomeňte na Broumov. O něm i v Polici říkají, že tam jsou lidé divní. Je za kopcem a tak nějak jakoby patřil k Polsku. Když jsem se zeptal paní, kudy se tam jde k proslavenému klášteru, tak mi ta místní asi 60letá dáma řekla, že neví... že tam ještě nebyla. A proč je Broumov divný? No, jistý chlapík, právě ten, co kradl slánky a pepřenky, tam kdysi jel cosi spravovat. Odložil si tam vrtačku a odešel na pivo. Když se vrátil, tak mu z té vrtačku někdo uříznul kabel, ale Narexku tam nechal.

Tohle je dost nepochopitelné i pro Pražáka nebo Brňáka. Brazilcům to říkat nebudu, je to jako ukázat malému děcku, že Ježíšek není. Brazilci ho pořád mají, prý ho teď v Riu opravili. Symboly nejsou náhoda. Například to, že ten Ježíš s rozpřaženýma rukama kouká směrem na Evropu přímo nad zátokou, kam po staletí připlouvali emigranti.