Inception

Nolan je režisér, který natočil Memento. Podle mě nejlepší film všech dob a určitě se o něm taky někdy zmíním. Ale i ostatní filmy, co natočil, mají co říct. Líbilo se mi od něj všechno, ale podotýkám, že koukat na Batmana jsem se zatím neodvážil. Nolan, jako každý druhý, má jedno životní téma a to souvisí i s tím, o čem se zde na blogu diskutuje. Jde mu o mozek, o křehké vědomí, o naše lži, kterými se ničíme a dáváme si falešné naděje, o kterých víme, že nebudou fungovat a že si jen strašně draho kupujeme čas, po jehož uplynutí budeme ve stejném místě, ale s menším množstvím energie.

Inception jako předpoklad bere to, co už snad dochází čím dál většímu počtu lidí. Totiž že uvnitř naší hlavy, která se naoko tváří na světě nezávislá a schopná činit autonomní rozhodnutí, jsou obvykle skryta traumata a strachy, díky nimž je vlastně rozhodnuto, jak se v určité situaci budeme rozhodovat, přestože si to na sebe zahrajeme skrz onu nezávislost.

Film se odehrává v budoucnosti, kdy je možné vstupovat do snů. Hlavní hrdina je hacker, co krade informace z hlav, ale tentokrát dostane speciální zakázku. Do hlavy určitou informaci dostat, resp. ji změnit. Jde právě o tu informaci, které František říká "základní rovnice". Jde o odstranění jistého traumatu, aby se jeho nositel v určité situaci zachoval jinak, než by se zachoval s tím traumatem v hlavě. Mimochodem je to právě to, co máme udělat i my, ale sami za sebe. Tak jak o tom píše Jung, Preece, Laing, Castaneda a prakticky všichni, kdož zde na blogu byli zmíněni.

Nolan je génius, kterému když nařídí, že ve filmu musí být stupidní akční scény z Ramba, tak je tam nacpe a ty směšné situace nevypadají směšně, protože jsou ve snu a tam se takové věci dějí. Což je samozřejmě detail, promakané mívá všechno. Na Memento jsem se musel dívat 10x, abych zachytil čtvrtvteřinový záběr na tetování 5 sekund před koncem filmu, aby byla potvrzena hypotéza, že všechno je jinak. Inception jsem viděl jednou a jsou tam věci, které nesedí, takže předpokládám, že budou návodem k překvapení.

To ale nevadí, počkám si. Jednak teď nemám čas koukat na to znovu a jednak mi ten film, který se odehrává ve vzájemně vnořených snech, udělal s hlavou to, že se mi bezprostředně po něm zdálo, že jsem v Brazílii a zdá se mi, že jsem odletěl do Česka. Neboli vše, co se teď od mého posledního příletu děje, je prý sen. Takže mě nestačí jen "moje" překrývání. Prostě chodím tady po republice a zírám na krásné podzimní stromy, jako například na náměstí v Rychnově nad Kněžnou a říkám si, že je to proto, že jsem v Brazílii a ty stromy si vysnívám, protože se mi po nich asi stýská.

Opět se tu nabízí srovnání s 10 let starým ExistenZ a stejně jako u Mr. Nobody vs. Lola běží o život se za dekádu let událo mnohé. ExistenZ byla jen pochopitelná a děsivá hříčka, která končí v pekle. Pokud je závěr Inception takový, že klasicky nevíme v jaké že jsme realitě (a to zatím nevím - možná Nolan nějakou indicií opravdu potvrdí, že realita filmu je falešný sen), tak je to jedno, což už před 20 lety bylo v Total Recall na motivy P.K. Dicka. I v ráji, i v pekle, i mezi tím je prostě potřeba dělat věci správně. Tím je především míněno neodcházet dobrovolně do reality falešné, tak jako kdysi odešel hlavní hrdina Inception do vlastní snové země. Pravdu možná nelze poznat, ale cynicky (si) lhát nelze. Jakmile si člověk začne lhát, místo toho, aby své lži odhaloval, tak je to konečná, čímž se Nolan opět vrací k tématu z Mementa.