Tak jsem opet zde. Nebo tam. Vizualni rozdil uz skoro nevidim, vse se prekryva uplne brutalne. Podle te kosy soudim, ze asi sedim v brazilskem autobusu. Ale ne, to bych kecal. Pote, co po me pri platbe v hospode v Madridu chteli pas (bilej ksicht nahle nezabira) a pote co jsem o vlasek unikl zatceni rakouskou policii za nevinnou poznamku o tom, ze Schengensky prostor je vzhledem k prave provadene dukladne kontrole v nocnim vlaku vlastne takovy blby vtip, musim uznat, ze asi v Brazilii nejsem.
Nejdriv jsem malem klasicky nestihl letadlo, nebot bus z Niteroie jel pres most dve hodiny. Diky hrdine snaze ridice, ktery videl spechajiciho turistu a vzal to jako zaminku pro cestu mimo silnici a jizdu na cervenou, se bus stihnout zadarilo. Prave prekvapeni sedelo vedle me. Kupodivu to nebyla zadna cernoska natesena na cizince. Byl to bilej postarsi chlapik.
Mili ctenari blogu, vy vsichni jste svedci! V minulem prispevku jsem napsal, ze po ceste tim letadlem budu psat recenzi na Laingovu knihu "Rozdelene self". Vyndal jsem si knihu, notas a usedl, ze s tim zacnu. Pan vedle ale zacal povidat.
Je pry profesor filozofie na nejake barcelonske univerzite. Hned zacal s tim, ze se s nim prave rozesla nejaka kocka v mem veku a ze je z toho celej spatnej. Nema rad Facebook, ale nyni byl nucen ho pouzit pri komunikaci s ni (ctete, dostala ho tam, kam chtela; resp. ponizila ho tim, tak jak chtela a zaroven se za to o neco vic nesnasela). Je mu 62 a ma v oblibe mlade divky, avsak vztahy s nimi jej vzdycky rozsekaji na maderu, takze se da rict, ze je dost strida. Kdyz jsem mu na to opacil, jestli neni takovej druhej Zizek, ktery na blogu byl casto zminovan, tak se jen tak zasmal ze na tom asi neco bude a ze prej je to jeho znamej.
Pak se me zeptal, jestli nahodou ta kniha, co tam mam, neni Laing... ze pry ho prelozil do spanelstiny. Nahoda je jen slovo, aby nam z toho nejeblo, tak to je.
Z recenze tedy zatim nic neni. Asi 2 hodiny jsem poslouchal patalie pana profesora, vcetne jeho boje s rakovinou a starim. Nebudu zachazet prilis do osobnich detailu, preci jen tohle uz neni nejaka prezdivka jako Belgican nebo Anglican. Pan profesor je byvaly argentinsky gerilovy bojovnik, ktery musel po levicovem puci pred 30ti lety emigrovat do Spanelska, kde od te doby zije. Byl to strasne mily chlapik, mozna prijede na navstevu do Ceska, ponevadz pry uci jen v druhem semestru a nema ted co delat. Ale zarazila me na nem jedna vec. Jakozto znalec filozofie a vlastne vseho, co tu na blogu zminuju, on ty informace vubec neintegruje do sveho zivota!
Asi takto. Nez jsme se odlepili od jihoamerickeho pobrezi, mluvil on. Pak jsem zacal mluvit vicemene ja a pan profesor me k memu udivu poslouchal, divil se a obcas tak jako primhouril oci, jakoby si na neco matne vzpominal. Vim, ze to tady zni uplne blbe, chvastounsky atd., a presne tak se citim, ale snazim se objektivne popisovat, co se delo. Pan profesor proste v necem pusobi dojmem sotva dvacetileteho kloucka a v tom stinu, kdyz vsichni spali, opravdu vypadal jako rostacky adolescent. Jeho vztah k realite a zenskym je podobneho razeni. Je zhruba toho stylu, ze on je ten dobry, ten vzneseny a uceny, bohaty, high class. Ono to vsechno je pravda. Ale nestaci to. (Pobavilo me ze mel dvoje hodinky - jedny levne pro Buenos Aires a Rio de Janeiro a druhe pro Evropu.)
Pochopim jeste, ze asi nevidi, podobne jako Laing, ze kazdy je dnes schizoid nebo primo schizofrenik [zde prozrazuju pointu te budouci Laingovy recenze a uvahy na ni navazane] a tudiz ze kazdy je zavren ve sve ochranne vrstve a doufa, ze ho nekdo konecne odhali a tim mu doslova vdechne zivot. Ale to ze prejde Junga a teorii persony a stinu, to mi prijde silene. Proste on je ten dobry a starajici se chlapik, tak proc ho ty zenske nechteji? Proc je po case dost nevzrusuje? Proc na nej rvou, ze je arogantni a "nevidi je"? Pan profesor si to vysvetluje spatnym vyberem psychicky narusenych holcicek. Takze jsem mu to cele vysvetlil, pocinaje archetypem arogantniho vazeneho profesora v Bergmanovych Lesnich jahodach a konce novym archetypem "public disgrace" v soucasnem pornu a oblibou tohoto zanru prave u slabsiho pohlavi, ktere se (jak nam bude vzdy tvrdit) na porno samozrejme nikdy nediva.
Jen jednou me napadl z nihilismu, ze pry davam na roven dobro a zlo. To tak samozrejme neni. Ale nekdy je adekvatni delat proste "zlo". Neni to nic hezkeho, ale jsou napriklad zraneni, ktera se nevyresi soucitnou laskou, kdyz ten druhy zada spise soucitnou bolest. Trvam na tom, ze trvani na pachani dobra stvorilo vetsinu zla. Skutecne, nefunkcni, implozivni spiraly do nebyti.
Jsou proste dve moznosti. Jedna desivejsi nez druha. Bud jsem mimo ja a nejakou zahadou jsem si vypestoval charizma, takze me lidi poslouchaji, prikyvuji a predstiraji, jak jim to vlastne taky zapada, i kdyz ve skutecnosti nerozumi. Anebo [nekteri] filozofove ve skutecnosti nevedi, co rikaji, a jsou jen takove prazdne prenasece informaci z kolektivniho nevedomi.
Panu profesorovi se kupodivu ulevilo, i kdyz pred pristanim zase zacinal jako adolescent resit "taktiku", co s tou zenskou dal, jestli opravdu nesmi chodit na ten proklaty Facebook sledovat jeji status apod. Pritom na to sam nekde v oblasti Kanarskych ostrovu prisel, kdyz rekl "no mozna vlastne nema smysl resit co a jak rikat a melo by se proste rikat to, co je a co clovek citi".
Je to tezky. Ale je to ono.
PS. Pro spanelstinare. Weby toho pana maji byt tady, ale nefunguji ted zda se:
www.enriquelynch.com
www.lasnubes.net
mirror 1, mirror 2
pátek 29. října 2010
středa 27. října 2010
Prekryvani
Za chvili nastupuju do letadla, ale mam zde takovy lyricky postreh o prekryvani reality. Vubec netusim jestli je to moje schizoidni specialita (v letadle planuju detailni recenzi Lainga, takze o tom tematu prijde vice pozdeji), ale mozna se s necim podobnym setkavate nebo setkate. Krome fantasy knih od Zelazneho jsem se s tim nikde moc nesetkal, takze to berme jako muj naprosto individualni objev :)
Zkratka se mi pres sebe prelevaji reality Brazilie a Ceska. Stavalo se mi i mezicasove prelevani v Cesku, kdyz treba dodnes na Andelu v Praze vidim tu starou fabriku a vlecku, co jede po ulici, jak v 80tych letech. Tady v Brazilii zase chvilema misto palem vidim smrky a v Cesku naopak. Vzdycky v case tesne kolem presunu to nabyva absurdnich rozmeru, kdy koukam na palmu, a predstavuju si ze jsem v Cesku, kde koukam na smrk, co se mi promenuje v palmu.
Nejlepsi na tom je, ze poprve jsem tenhle pocit mel v Cesku jeste NEZ jsem odjel do Brazilie. Sel sem po Masarykove ulici a videl Brazilce, co jsem je nikdy nevidel. Nevim, co to znamena. Zadna velka pointa tu nebude. Spis se tim bavim. Obdobne jako citim i ruzne sve kvantove stavy, jak tomu rikam. Jako v Mr. Nobody. Zaroven jsem uz mrtvej. Zaroven jsem neodletel. Zaroven jsem zustal v Pernambucu atd.
Zkratka se mi pres sebe prelevaji reality Brazilie a Ceska. Stavalo se mi i mezicasove prelevani v Cesku, kdyz treba dodnes na Andelu v Praze vidim tu starou fabriku a vlecku, co jede po ulici, jak v 80tych letech. Tady v Brazilii zase chvilema misto palem vidim smrky a v Cesku naopak. Vzdycky v case tesne kolem presunu to nabyva absurdnich rozmeru, kdy koukam na palmu, a predstavuju si ze jsem v Cesku, kde koukam na smrk, co se mi promenuje v palmu.
Nejlepsi na tom je, ze poprve jsem tenhle pocit mel v Cesku jeste NEZ jsem odjel do Brazilie. Sel sem po Masarykove ulici a videl Brazilce, co jsem je nikdy nevidel. Nevim, co to znamena. Zadna velka pointa tu nebude. Spis se tim bavim. Obdobne jako citim i ruzne sve kvantove stavy, jak tomu rikam. Jako v Mr. Nobody. Zaroven jsem uz mrtvej. Zaroven jsem neodletel. Zaroven jsem zustal v Pernambucu atd.
neděle 24. října 2010
Dost dobre mazce
Tak jsem napriklad zjistil, ze si nelze u Iberie koupit letenku z Brazilie. Alepson ne normalne. Jde to jen pres jejich .com.br verzi, kde ale muzete platit jen brazilskou kartou, kterou samozrejme neni jednoduche dostat (u me uz je nastesti na ceste). Takze ten papir s itinerarem, co mi prisel na email byla jen nezavazna nabidka, po ktere jsem mel nekam faxovat neexistujici kartu. Tudiz jsem se radsi vydal do Ria na letiste vyresit to face2face. Na Iberii v Brazilii o vikendu nikdo nepracuje. Aneb zde nazorne vidite, na cem se da v Brazilii ztratit den a co v Evrope zabere jen pul hodiny na telefonu s Indem.
Tedy - nemohl jsem dospat. Asi v 5 rano jsem se probudil a ze pujdu na prvni bus do Niteroie, vzdyt mam tyden na vylety (den predtim jsem jezdil na kole dunama a rezervaci, kterou mam za barakem a dosud si toho nevsim). Na parkovisti pod barakem stala particka 4 mladych Cariocas. Samozrejme zlatomladezni zhulenci, neco jak tehdy v Sao Paulo. No abych to nezdrzoval, zhulili me na kasi a jeste mi dali huleni na cestu. Jak mi slo THC do zil, tak se zas stala ta vec. Najednou jsem jim zacinal rozumet vic a vic, pak najednou sleh a asi pul minuty jsem nerozumel vubec nicemu. A pak jsem zacal mluvit portugalsky. Zacli se dohadovat, jak je mozny ze za 2 roky prej tak mluvim, ze jsem se pry musel ucit uz nekdy predtim. Jo vazeni, taky nevim co se to deje cloveku s mozkem, ale moznosti zda se, jsou hodne podstreleny.
Na rozloucenou mi ukazali kluci tetovani, ten jedinej cernej zna Olindu i Igarassu, ja jim ukazal jizvy, jak byli zhuleni a rozesmati, tak jim najednou svet pripadl jako mensi sranda. No ja se odpotacel do autobusu a uzival si tu cestu uzasnou pohadkovou krajinou atlantskeho destneho pralesa. Vypada to tu uplne jak v Miyazakiho filmech, ktere doporucuju!
Prinzessin Mononoke Trailer - MyVideo
Napadalo me spousta veci. Napriklad ze klic ke vsemu je ztratit vsechny jistoty (alespon o to se snazim). Nebo ze Brazilie je uplne fantasticka zeme. Nekdy zde mozna rozvinu uvahu nad energii, penezi a urokem (urok v teplych zemich by mel byt konstantne vyssi, neb energeticke vynosy jsou zde vyssi; z toho plyne, ze se tu lidi predrit vubec nemusi, ale psst, nekdo musi zustat u polu).
V Niteroi je to bomba, az na to, ze na uplne bezpecnych mistech, viz. moje kavarna na Google Streetview, me porad strasi, ze me jdou zabit kvuli notebooku na ulici plne milionarskych aut. Pote, co jim zacnu vypravet co jsem zac, se nahle uklidni a uz me nikdo zabit nechce. Proste s notebookem tu zabijeji jen turisty, tak bacha. Jo, Google uz nam to tu vyfotil, takze vam to muzu i do budoucna dokumentovat uplne interaktivne - muzete si to tu tou mapou pekne projezdit. Jen silena zeme jako Cesko a Nemecko bude frflat neco o soukromi a nebrat tuhle externalitu desetileti zadara.
Je to tu proste bomba. Brazilie je uzasna zeme. Premyslel jsem i nad tim ohranym Jezisem, co vita prichozi v Riu. Najednou mi docvaklo, ze to vubec neni prazdnej nebo falesnej symbol. Brazilie proste takova je, ale jen pro toho, kdo hraje podle pravidel. Taky mi docvakla cela anabaze s Anglicanem. Myslim, ze jsem mu normalne nasimuloval otce. To, ze jsem ho parkrat zmlatil, kdyz neco zkazil, a on to nakonec podelal, mu pravdepodobne dalo ten boost do zivota, co potreboval. Proste uz vi, ze musi zacit brat veci vazne. No, zanedlouho se zjisti, jak to je.
Tedy - nemohl jsem dospat. Asi v 5 rano jsem se probudil a ze pujdu na prvni bus do Niteroie, vzdyt mam tyden na vylety (den predtim jsem jezdil na kole dunama a rezervaci, kterou mam za barakem a dosud si toho nevsim). Na parkovisti pod barakem stala particka 4 mladych Cariocas. Samozrejme zlatomladezni zhulenci, neco jak tehdy v Sao Paulo. No abych to nezdrzoval, zhulili me na kasi a jeste mi dali huleni na cestu. Jak mi slo THC do zil, tak se zas stala ta vec. Najednou jsem jim zacinal rozumet vic a vic, pak najednou sleh a asi pul minuty jsem nerozumel vubec nicemu. A pak jsem zacal mluvit portugalsky. Zacli se dohadovat, jak je mozny ze za 2 roky prej tak mluvim, ze jsem se pry musel ucit uz nekdy predtim. Jo vazeni, taky nevim co se to deje cloveku s mozkem, ale moznosti zda se, jsou hodne podstreleny.
Na rozloucenou mi ukazali kluci tetovani, ten jedinej cernej zna Olindu i Igarassu, ja jim ukazal jizvy, jak byli zhuleni a rozesmati, tak jim najednou svet pripadl jako mensi sranda. No ja se odpotacel do autobusu a uzival si tu cestu uzasnou pohadkovou krajinou atlantskeho destneho pralesa. Vypada to tu uplne jak v Miyazakiho filmech, ktere doporucuju!
Prinzessin Mononoke Trailer - MyVideo
Napadalo me spousta veci. Napriklad ze klic ke vsemu je ztratit vsechny jistoty (alespon o to se snazim). Nebo ze Brazilie je uplne fantasticka zeme. Nekdy zde mozna rozvinu uvahu nad energii, penezi a urokem (urok v teplych zemich by mel byt konstantne vyssi, neb energeticke vynosy jsou zde vyssi; z toho plyne, ze se tu lidi predrit vubec nemusi, ale psst, nekdo musi zustat u polu).
V Niteroi je to bomba, az na to, ze na uplne bezpecnych mistech, viz. moje kavarna na Google Streetview, me porad strasi, ze me jdou zabit kvuli notebooku na ulici plne milionarskych aut. Pote, co jim zacnu vypravet co jsem zac, se nahle uklidni a uz me nikdo zabit nechce. Proste s notebookem tu zabijeji jen turisty, tak bacha. Jo, Google uz nam to tu vyfotil, takze vam to muzu i do budoucna dokumentovat uplne interaktivne - muzete si to tu tou mapou pekne projezdit. Jen silena zeme jako Cesko a Nemecko bude frflat neco o soukromi a nebrat tuhle externalitu desetileti zadara.
Je to tu proste bomba. Brazilie je uzasna zeme. Premyslel jsem i nad tim ohranym Jezisem, co vita prichozi v Riu. Najednou mi docvaklo, ze to vubec neni prazdnej nebo falesnej symbol. Brazilie proste takova je, ale jen pro toho, kdo hraje podle pravidel. Taky mi docvakla cela anabaze s Anglicanem. Myslim, ze jsem mu normalne nasimuloval otce. To, ze jsem ho parkrat zmlatil, kdyz neco zkazil, a on to nakonec podelal, mu pravdepodobne dalo ten boost do zivota, co potreboval. Proste uz vi, ze musi zacit brat veci vazne. No, zanedlouho se zjisti, jak to je.
sobota 23. října 2010
Houbovy dychanek
Vcera jsem se kvuli nefunkcnimu internetu vytocil tak, ze jsem v marne snaze zoufale zlepsit jeho funkcnost preflashoval firmware routeru tak, ze ho nelze vubec pouzit. V zaloze byl plan B, odletet pracovat na chvili do Ceska. Dalsi termin pro zavedeni pevne linky byla streda, takze na tento ctvrtek jsem si koupil letenku zpet do podzimnich mlh na severni polokouli. Dostal jsem parhodinovy splin z toho, jak se pochopitelne veci nedari a nikdy darit nebudou a pak si celou noc hral s kockou. Behem te noci se z kocky venkovni stala kocka domaci a ted se neustale dobyva vstupu do domu. Dneska si uzivam prvniho volneho dne jakozto plazovy povalec, ktery zajde do internetove kavarny akorat tak napsat neco na svuj pozersky blog.
Tedy zpet k podzimnim mlham. Tenhle tyden je 10lete vyroci meho lysohlavkoveho skoku ze 4teho patra, po nemz mi bylo z tela vynato par kosti a organu a jine zase byly sesity a slepeny. Tyto narozeniny bych samozrejme rad patricne oslavil v temnem lese, ale jsem ve slunne Brazilii a ta dava cloveku zabrat podobne jako indolove derivaty.
Oslavu za me navic prevzali blizci lide a presne v okamziku, kdy pisu tyhle radky, tak 3 ze 4 asi uplne nejblizsich (+ jeden nejlepsi pes na svete), si davaji dychanek v jednom lesiku na dohled atomove elektrarny Dukovany, kde je tajne misto s grandiozni urodou. Jsem nateseny, protoze:
(i) Stred rijna je kolem 50 rovnobezky severni sirky magicke obdobi, kdy energie leta konecne vzda svuj boj a rozhodne ukazat, co ze je zac. I priprava na smrt a zimu proste musi byt oslava.
(ii) Vyse zminene kulate narozeniny tomu dodaji grady.
(iii) Ti 3 me blizci lide se navzajem vlastne vubec neznaji. Znaji jen me a toho psa. Jsem tedy jakasi nepritomna virtualni spojka, coz muze vytvorit dost neprobadanou situaci. Ja z toho mam uplne skvely pocit. Neco jako ze sve pohrebni hostiny. Tohle pujde asi tezko pochopit, pokud vas vase vlastni smrt nebo ne-existence* desi, ale me to dela dobre. Vedomi, ze jsem jen soucast sveta a ten neskonci se mnou, je skvele. A pokud i tehdy, az nebudu, budou veci nejak fungovat dobre i skrze "me" ("me" v uvozovkach, ponevadz technicky nebudu existovat, asi neco jako kdyz bych odletel do Brazilie bez moznosti navratu a komunikace), jako se mi podarilo dat dohromady 3 + 1 fajn bytosti a poskytnout jim narez, tak je ukol splnen. Pocit z toho je svoboda. Nejak matne tusim, ze takhle nejak by mel clovek "vychovat" svoje deti - totiz zprostredkovat svoji zkusenost s nejakou uzasnou pointou. Pak dojde zivot naplneni.
Takze se jdu s psytrancem v mp3ce brouzdat do vln jarniho oceanu a koukat na holky. Jelikoz momentalne "neexistuju", tak mi nezbyde, nez si to zase uzit. On me do toho zivot ve spolupraci se svetem a s tim, jak se budu blizit sve fyzicke smrti, fakt asi dokope (zde dokumentovana brazilska anabaze by mela byt "jen" faze k tomu, abych se stal skutecne obyvatelem tehle cele planety - tj. umet se vsude uvolnit, tak jako ve "svem" pokojicku nebo u "sveho" pocitace, ackoliv samozrejme budu vecem rozumet stale mene a mene, protoze svet dava smysl a je skvele usporadany prave jen dokud neopustime "nas pokojicek" [multikulturalismus prosim nechme stranou, ten tu celou ideu vykradl asi jako Madonna elektronickou muziku anebo politici kazde volby vykradou touhu lidi po zmene]).
* uz jsem zde vysvetloval, ze vyrokova logika je v lidskem podani trochu jina. Negace A je stale A. Des z existence je zaroven des z neexistence. Pokud napriklad cloveka neco boli, tak to bud resi kompenzaci, shromazdovanim prijemnych zazitku a vytesnovanim (hystericky pristup) anebo to resi naopak snahou o dalsi bolest (schizoidni pristup). V praxi myslim nikdo neni jen hysterik nebo schizoid [krome osob, ktere prejdou pres hranici psychozy; do te doby mame tendenci schizoidnost kompenzovat hysterii a naopak, protoze v nas zustava alespon zakladni instinkt: snaha o rovnovahu], takze se to pekne mota dohromady a je to zodpovedne za VSECHNO to divadlo, co vidime kolem.
Tedy zpet k podzimnim mlham. Tenhle tyden je 10lete vyroci meho lysohlavkoveho skoku ze 4teho patra, po nemz mi bylo z tela vynato par kosti a organu a jine zase byly sesity a slepeny. Tyto narozeniny bych samozrejme rad patricne oslavil v temnem lese, ale jsem ve slunne Brazilii a ta dava cloveku zabrat podobne jako indolove derivaty.
Oslavu za me navic prevzali blizci lide a presne v okamziku, kdy pisu tyhle radky, tak 3 ze 4 asi uplne nejblizsich (+ jeden nejlepsi pes na svete), si davaji dychanek v jednom lesiku na dohled atomove elektrarny Dukovany, kde je tajne misto s grandiozni urodou. Jsem nateseny, protoze:
(i) Stred rijna je kolem 50 rovnobezky severni sirky magicke obdobi, kdy energie leta konecne vzda svuj boj a rozhodne ukazat, co ze je zac. I priprava na smrt a zimu proste musi byt oslava.
(ii) Vyse zminene kulate narozeniny tomu dodaji grady.
(iii) Ti 3 me blizci lide se navzajem vlastne vubec neznaji. Znaji jen me a toho psa. Jsem tedy jakasi nepritomna virtualni spojka, coz muze vytvorit dost neprobadanou situaci. Ja z toho mam uplne skvely pocit. Neco jako ze sve pohrebni hostiny. Tohle pujde asi tezko pochopit, pokud vas vase vlastni smrt nebo ne-existence* desi, ale me to dela dobre. Vedomi, ze jsem jen soucast sveta a ten neskonci se mnou, je skvele. A pokud i tehdy, az nebudu, budou veci nejak fungovat dobre i skrze "me" ("me" v uvozovkach, ponevadz technicky nebudu existovat, asi neco jako kdyz bych odletel do Brazilie bez moznosti navratu a komunikace), jako se mi podarilo dat dohromady 3 + 1 fajn bytosti a poskytnout jim narez, tak je ukol splnen. Pocit z toho je svoboda. Nejak matne tusim, ze takhle nejak by mel clovek "vychovat" svoje deti - totiz zprostredkovat svoji zkusenost s nejakou uzasnou pointou. Pak dojde zivot naplneni.
Takze se jdu s psytrancem v mp3ce brouzdat do vln jarniho oceanu a koukat na holky. Jelikoz momentalne "neexistuju", tak mi nezbyde, nez si to zase uzit. On me do toho zivot ve spolupraci se svetem a s tim, jak se budu blizit sve fyzicke smrti, fakt asi dokope (zde dokumentovana brazilska anabaze by mela byt "jen" faze k tomu, abych se stal skutecne obyvatelem tehle cele planety - tj. umet se vsude uvolnit, tak jako ve "svem" pokojicku nebo u "sveho" pocitace, ackoliv samozrejme budu vecem rozumet stale mene a mene, protoze svet dava smysl a je skvele usporadany prave jen dokud neopustime "nas pokojicek" [multikulturalismus prosim nechme stranou, ten tu celou ideu vykradl asi jako Madonna elektronickou muziku anebo politici kazde volby vykradou touhu lidi po zmene]).
* uz jsem zde vysvetloval, ze vyrokova logika je v lidskem podani trochu jina. Negace A je stale A. Des z existence je zaroven des z neexistence. Pokud napriklad cloveka neco boli, tak to bud resi kompenzaci, shromazdovanim prijemnych zazitku a vytesnovanim (hystericky pristup) anebo to resi naopak snahou o dalsi bolest (schizoidni pristup). V praxi myslim nikdo neni jen hysterik nebo schizoid [krome osob, ktere prejdou pres hranici psychozy; do te doby mame tendenci schizoidnost kompenzovat hysterii a naopak, protoze v nas zustava alespon zakladni instinkt: snaha o rovnovahu], takze se to pekne mota dohromady a je to zodpovedne za VSECHNO to divadlo, co vidime kolem.
středa 20. října 2010
Další Ital
Jelikož pizzař je buhvíkde a pizzerie stále na prodej, tak na dobré evropské jídlo to mám trochu z ruky. Budu teda pokračovat v neobjektivním popisu podobně, jako v článku o Niteroii, protože ne vše je tady úplně boží.
K Italovi jezdím na kole. Nejdřív z kopce podél laguny, přes most kolem kostela a valnou část cesty pak po pobřežní silničce dlážděné kočičími hlavami. Po levé straně zuří oceán s ohromnými vlnami, které vždycky přes noc zaplaví pláž lemovanou kaktusy a právě tou silnicí. Oceán tak vytvoří dlouhá přírodní jezírka, co se pak přes den samy vypouštějí takovým tobogánem zpět a obvykle u té výpustě řádí několik malých děcek nechávajíce se unášet proudem. Teď už byla noc, docela chladno, tak 21-22 stupňů s ostrým větrem, tj. počasí na mikinu. Od vody se valí kapénky mořské vody, takže to vytváří v kombinaci s lampami efekt asi jako podzimní mlhy.
Tenhle asi 60letý Ital, naštěstí taky mluvící německy, si vzal místní mladou černošku, která s ním sdílí restauraci/domov v domku na pobřeží v odlehlé chudé čtvrti. Vaří výhradně z italských surovin, které tam i prodává. Celá ta restaurace je dost neuvěřitelná. Jakoby se tam zastavil čas někde mezi 60. - 80.lety. Prostě italská hospoda se vším klišé. V něčem jakoby se rozpadající a neupravená, ale přitom tam cítíte plno pravidel, která byste nikdy neporušili. Asi jedinej podnik na světě, kde by mě nenapadlo si otevřít noťas. Zákaz vstupu v plavkách a zákaz vjezdu s kolem na dvorek mu musí ubrat valnou většinu potenciálních zákazníků, ale právě proto je to tam takové, jaké je. Pokud znáte film Kmotr, tak ta sicilská hospoda, kam si jde mladej pro nevěstu, to je ono. Anebo je to hospoda z jiného kultovního filmu - Magické hlubiny.
Prostě stolky dřevěné a příjemné, ale je na nich nějaký vikslajvantový ubrus. Na nich jsou vázy tvořené lahvemi od olivového oleje, ale v nich s omítkou a ubrusy ladící obarvené klasy pšenice. Místnost funkčně rozdělená fortelnými cihlovými zákoutími, ale v půlce jsou světla jako takové ty normalizační bublinkové koule známé ze zájezdů ROH v Krkonoších, v druhé půlce, aby vám byla připomenuta Brazílie, bledě září úsporky bez krytu. Dům má novou omítku, strašně starý a úplně čistý záchod a místo dveří je na brance železná tyčka, kterou, pokud je v horizontální poloze, vám pán domu oznamuje, že ten den se mu vařit nechce.
Ale pokud se mu vařit chce, tak to opravdu stojí za to. Obvykle tam je člověk sám a chlapík se mu naplno věnuje jako králi. Rozsvítí svíčky a když vám šmakuje, tak se rozsvítí i on. Neobtěžuje, ale víte, že když položíte prázdnou skleničku, tak že to uslyší a přijde se podívat, jestli nechcete něco dalšího. Do toho tam hraje klasická hudba 80tých let a to psycho, co je známo z českých rádobypizzerií a rádobyrádií, tam prostě sedí. Tak moc, že jsem se do těch slaďáků zaposlouchal a slyšel v tom něco jako ambient od Aphexe Twina... no nekecám.
A nejlepší je jeho celkem úplně černý 4letý synek, který se tam opatrně plíží a kouká na vás buď zpoza rohu nebo zpoza okna a nesmírně se tím baví. Když ho zmerčíte, tak se potichu stáhne, aby o pár minut později vykukoval zpoza jiného kouta, obvykle zastavěného nějakými italskými pochutinami nebo kýčovitými artefakty pocházejícími z Ria 60tých let.
Tohle nebude supervýdělečný byznys, ale ta spokojenost...
K Italovi jezdím na kole. Nejdřív z kopce podél laguny, přes most kolem kostela a valnou část cesty pak po pobřežní silničce dlážděné kočičími hlavami. Po levé straně zuří oceán s ohromnými vlnami, které vždycky přes noc zaplaví pláž lemovanou kaktusy a právě tou silnicí. Oceán tak vytvoří dlouhá přírodní jezírka, co se pak přes den samy vypouštějí takovým tobogánem zpět a obvykle u té výpustě řádí několik malých děcek nechávajíce se unášet proudem. Teď už byla noc, docela chladno, tak 21-22 stupňů s ostrým větrem, tj. počasí na mikinu. Od vody se valí kapénky mořské vody, takže to vytváří v kombinaci s lampami efekt asi jako podzimní mlhy.
Tenhle asi 60letý Ital, naštěstí taky mluvící německy, si vzal místní mladou černošku, která s ním sdílí restauraci/domov v domku na pobřeží v odlehlé chudé čtvrti. Vaří výhradně z italských surovin, které tam i prodává. Celá ta restaurace je dost neuvěřitelná. Jakoby se tam zastavil čas někde mezi 60. - 80.lety. Prostě italská hospoda se vším klišé. V něčem jakoby se rozpadající a neupravená, ale přitom tam cítíte plno pravidel, která byste nikdy neporušili. Asi jedinej podnik na světě, kde by mě nenapadlo si otevřít noťas. Zákaz vstupu v plavkách a zákaz vjezdu s kolem na dvorek mu musí ubrat valnou většinu potenciálních zákazníků, ale právě proto je to tam takové, jaké je. Pokud znáte film Kmotr, tak ta sicilská hospoda, kam si jde mladej pro nevěstu, to je ono. Anebo je to hospoda z jiného kultovního filmu - Magické hlubiny.
Prostě stolky dřevěné a příjemné, ale je na nich nějaký vikslajvantový ubrus. Na nich jsou vázy tvořené lahvemi od olivového oleje, ale v nich s omítkou a ubrusy ladící obarvené klasy pšenice. Místnost funkčně rozdělená fortelnými cihlovými zákoutími, ale v půlce jsou světla jako takové ty normalizační bublinkové koule známé ze zájezdů ROH v Krkonoších, v druhé půlce, aby vám byla připomenuta Brazílie, bledě září úsporky bez krytu. Dům má novou omítku, strašně starý a úplně čistý záchod a místo dveří je na brance železná tyčka, kterou, pokud je v horizontální poloze, vám pán domu oznamuje, že ten den se mu vařit nechce.
Ale pokud se mu vařit chce, tak to opravdu stojí za to. Obvykle tam je člověk sám a chlapík se mu naplno věnuje jako králi. Rozsvítí svíčky a když vám šmakuje, tak se rozsvítí i on. Neobtěžuje, ale víte, že když položíte prázdnou skleničku, tak že to uslyší a přijde se podívat, jestli nechcete něco dalšího. Do toho tam hraje klasická hudba 80tých let a to psycho, co je známo z českých rádobypizzerií a rádobyrádií, tam prostě sedí. Tak moc, že jsem se do těch slaďáků zaposlouchal a slyšel v tom něco jako ambient od Aphexe Twina... no nekecám.
A nejlepší je jeho celkem úplně černý 4letý synek, který se tam opatrně plíží a kouká na vás buď zpoza rohu nebo zpoza okna a nesmírně se tím baví. Když ho zmerčíte, tak se potichu stáhne, aby o pár minut později vykukoval zpoza jiného kouta, obvykle zastavěného nějakými italskými pochutinami nebo kýčovitými artefakty pocházejícími z Ria 60tých let.
Tohle nebude supervýdělečný byznys, ale ta spokojenost...
pondělí 18. října 2010
Mr. Nobody
Prý je to nejdražší belgický film historie. To svádí k pesimizmu. Náklady 47M dolarů, výnosy 2M. ROI -95% už zní lépe. Je to takový kvantový Matrix. Překvapil mě pozitivně.
Ačkoliv se mezi masami neujal, zcela přirozeně, tak byl pro masy vytvořen. Takové ty hypermarketové kulisy, počítačová grafika, všechno čisté skoro jak ve venezuelské telenovele. To se snad dá filmu odpustit. Druhá námitka je přeci jen jakási jeho rozvláčnost, která má ale umělecky ztvárnit nekonečno. Nekonečno možností, které se nakonec protnou v jednom konečném bodě, ať jdete, kudy jdete.
Správně by se ten film měl nazývat
Ačkoliv se mezi masami neujal, zcela přirozeně, tak byl pro masy vytvořen. Takové ty hypermarketové kulisy, počítačová grafika, všechno čisté skoro jak ve venezuelské telenovele. To se snad dá filmu odpustit. Druhá námitka je přeci jen jakási jeho rozvláčnost, která má ale umělecky ztvárnit nekonečno. Nekonečno možností, které se nakonec protnou v jednom konečném bodě, ať jdete, kudy jdete.
Správně by se ten film měl nazývat
Feynmanovo sčítání přes historie
(pro ty, kdož nemají rádi vědecké kecy). Mimochodem jsem v tomhle kontextu četl zajímavý článek.
Tady jsem chtěl recenzi ukončit, ať máte místo na film, ale nedá mi to. Interpretací kvantové fyziky, jakožto zdroje současné filozofie i původce krizí lidské psýchy, se zabývalo už hodně filmů. Myslím, že docela boost byla před 10+ lety Lola běží o život. Tři příběhy, z nichž každý se každý vydal po úplně jiné ose v závislosti na tom, zda tam ta holka tuším do někoho narazila na chodníku nebo byla ohleduplná. Toho jsem si tuším tehdy v kruhu sledovatelů všiml jen já a ostatní to považovali za marginálii. Marginálie to není, ale ve filmu to opravdu tak vypadá, až si člověk říká, zda to tam tvůrci nedali "náhodou", tj, napojením na matrix. Tedy Lola byla taky velmi didaktivní film, který měl tři příběhy se třemi kvantovými konci, přičemž dva byly dost blbé.
Mr. Nobody znázorňuje příběhů mnohem víc (byť číslo tři tam je taky důležité). Těch "fraktálových rozhraní", kde se příběh láme a přichází snad na scénu tzv. hehehe svobodná vůle, je tam taky hodně. Je to uděláno tak, aby to právě simlulovalo nekonečně fraktálových rozhraní a ještě více (nekonečno s vyšší mocností) alternativních příběhů. A jak jsem zmínil. Šok nakonec. Konec je jen jeden. Ivo Vašíček takhle popisoval vesmír (nebo já si to teda myslím). Od zrození /velkého třesku/ ke smrti /totální implozi/ přes všechny pravděpodobnostní stavy.
Podívejte se na to. Trochu to zamíchá hodnotami. Zrození není taková radost, smrt není takový smutek. To, čemu se říká láska, je ve skutečnosti omyl, ale zároveň je láska jenom jedna. Všechno je to jedno dohromady a je to strašnej nářez. A už končím.
Mr. Nobody znázorňuje příběhů mnohem víc (byť číslo tři tam je taky důležité). Těch "fraktálových rozhraní", kde se příběh láme a přichází snad na scénu tzv. hehehe svobodná vůle, je tam taky hodně. Je to uděláno tak, aby to právě simlulovalo nekonečně fraktálových rozhraní a ještě více (nekonečno s vyšší mocností) alternativních příběhů. A jak jsem zmínil. Šok nakonec. Konec je jen jeden. Ivo Vašíček takhle popisoval vesmír (nebo já si to teda myslím). Od zrození /velkého třesku/ ke smrti /totální implozi/ přes všechny pravděpodobnostní stavy.
Podívejte se na to. Trochu to zamíchá hodnotami. Zrození není taková radost, smrt není takový smutek. To, čemu se říká láska, je ve skutečnosti omyl, ale zároveň je láska jenom jedna. Všechno je to jedno dohromady a je to strašnej nářez. A už končím.
sobota 16. října 2010
Vylet do Niteroie
Do 30ti dnu po prijezdu jsem se mel zaregistrovat a jit si pro obcanku. Je to zde Brazilie, takze se to neobeslo bez komplikaci. Cesta do mistniho krajskeho mesta Niteroi nebyla jedna, ale dve. Banky, kde se plati poplatek, byly po stavce, tudiz fronta no hodiny. K tomu lze pripocist bezne starosti jako ze muj soucasny uzasny ISP mi na zadost o novou antenu rekl, at si ji zaplatim, pricemz uz ted platim pronajem zarizeni, ktere nejen ze nefunguje, ale dokonce jsem si ho jak znamo musel dovezt sam. Muj novy provider - Oi, provozovatel pevnych linek a DSL, mel zavest linku do 7mi dnu. Po 14 dnech jsem se tam radeji sel zeptat a pry potrebuji kopii pasu, kterou jsme jim puvodne nabizel a nechteli ji. Proste se to musi brat s klidem.
Kdyz se to totiz vezme s klidem, tak se dostavi necekane veci, jako pri dnesnim vyletu do pulmilionoveho Niteroie - mensiho dvojcete Rio de Janeira, kam jsem tedy jel na policii. V cekarne jako vzdy plno lidi, prede mnou si dva nervozni argentinsti homosexualove osahavali zadecky. Asi po hodine na me dosla rada, vsechny papiry jsem mel v poradku, poplatky zaplacene (kdyz jsme je platil, mel jsem jednu bankovku roztrzenou, bankovni urednik si ji prohledl, vzak izolepu, slepil ji a dal do kasy k ostatnim). Policajti tam za sklem predvadeji uzasne divadlo. Rozlozity ctyricatnik se tam celou pracovni dobu naparuje jak policajt z Miami Vice, s ohromnym znakem Policia Federal na krku. Lepi si tam slozenky pro manzelku a jen ceka, az si prijde pro pas nejaka hezka holka a on moh zacit machrovat. Dalsi typek si tam lepi ztracene pasove fotografie na stenu kumbalu. Urednik, co me mel na starost, se me nejdriv ptal samoztrejme na fotbal, kdyz jsem mu rekl, ze ja tak leda americkej, tak ho to kupodivu neodradilo. Ta viza, co mam, jsou asi nejak super special, i ambasador se divil, a strejda byl rad ze si muze pokecat i s nekym jinym nez s bolivijskyma makacema, nad napul nevyplnenym strojopisem mavnul rukou a dal mi docasnou obcanku, nez mi zhotovi plastovou kartu. Poslal me na otisky prstu, ale chlapik tam byl nejakej nevrlej a vyhodil me z kanclu, ze si musim pockat. Ten puvodni strejda se sel podivat, co ze se deje a kdyz sem mu rikal, ze kolega je nejak nervozni, tak na me zacal mrkat a sklebit se a kricet tam pred vsemi, ze ten kolega je gay!!! Prosim tenhle narodni brazilsky vtip si zapamatujte. Neni divu, ze Fabiano Golgo utekl z Brazilie a zacal nas obstastnovat v Blistech. Proste rict o nekom ze je teplej zde zpusobuje vseobecne fanaticke veseli.
Z policie jsem trochu coural po meste. Mam tam oblibenou kavarnu, az na plazmovou obrazovku s MTV moc peknou, 10mbit wifi, co funguje, a pul litru vymackanych pomerancu za 3 BRL. Po par hodinach jsem sel courat dal a sel se podivat na mistni shopping, kde to hucelo jako v ulu. Neco mezi prazskou Pariszkou a vietnamskou trznici. Davy lidi pripominaly autobusy v Riu, ale vse bylo uplne v klidu, uprostred haly byl napusteny ohromny bazen, kde se male deti postuchovaly v motorovych nafukovacich clunech. Mel jsem hlad, tak jsem zamiril do nejakeho fastfoodu na pizzu. System byl zaplatit, dostat cislo a cekat, az se cislo objevi na obrazovce. Behala tam mezi lidma takova mala mlada 3/4 mulatka s hezkym zadkem a prsama. Pribehla ke me, jelikoz videla, ze dlouho cekam a sla na kasu mi vyridit jidlo. Tak tomu rikam servis. Kdyz jsem ho dostal, tak jsem si ho na tacu odnesl a kdyz jsem si sedal, tak mi spadl maracujovy dzus z prohnuteho tacu. Chlapik, co to zacal uklizet, mi rekl, at si jdu pro novy, ze ho dostanu zadarmo. Tak tomu rikam servis! Na schodech k baru jsem potkal tu mulatku a vzala mi kelimek z ruky, ze mi ten novy dzus donese. To uz jsem jen sedel nad pizzou a smal se na cely kolo, do jaky sileny zeme jsem se to dostal a nekde matne vzadu mam schovane vzpominky z hekticke Prahy nebo nasrane Ostravy. Kdyz jsem dojidal pizzu, tak se ke me pritocila jina cenroska, co tam uklizela a vrazila mi do ruky papirek, ze je pry od kamaradky. Na papirku bylo jmeno a telefonni cislo te mulatky.
No tak ted potrebuju Anglicana, at mi prelozi, ze jsem zadanej, ale kdyby na tom trvala, ze je mozna trojka v domku nad lagunou, aneb test, zda jsou brazilky hedonistky, nebo jdou fakt jen po prachach bilych lidi.
Kdyz se to totiz vezme s klidem, tak se dostavi necekane veci, jako pri dnesnim vyletu do pulmilionoveho Niteroie - mensiho dvojcete Rio de Janeira, kam jsem tedy jel na policii. V cekarne jako vzdy plno lidi, prede mnou si dva nervozni argentinsti homosexualove osahavali zadecky. Asi po hodine na me dosla rada, vsechny papiry jsem mel v poradku, poplatky zaplacene (kdyz jsme je platil, mel jsem jednu bankovku roztrzenou, bankovni urednik si ji prohledl, vzak izolepu, slepil ji a dal do kasy k ostatnim). Policajti tam za sklem predvadeji uzasne divadlo. Rozlozity ctyricatnik se tam celou pracovni dobu naparuje jak policajt z Miami Vice, s ohromnym znakem Policia Federal na krku. Lepi si tam slozenky pro manzelku a jen ceka, az si prijde pro pas nejaka hezka holka a on moh zacit machrovat. Dalsi typek si tam lepi ztracene pasove fotografie na stenu kumbalu. Urednik, co me mel na starost, se me nejdriv ptal samoztrejme na fotbal, kdyz jsem mu rekl, ze ja tak leda americkej, tak ho to kupodivu neodradilo. Ta viza, co mam, jsou asi nejak super special, i ambasador se divil, a strejda byl rad ze si muze pokecat i s nekym jinym nez s bolivijskyma makacema, nad napul nevyplnenym strojopisem mavnul rukou a dal mi docasnou obcanku, nez mi zhotovi plastovou kartu. Poslal me na otisky prstu, ale chlapik tam byl nejakej nevrlej a vyhodil me z kanclu, ze si musim pockat. Ten puvodni strejda se sel podivat, co ze se deje a kdyz sem mu rikal, ze kolega je nejak nervozni, tak na me zacal mrkat a sklebit se a kricet tam pred vsemi, ze ten kolega je gay!!! Prosim tenhle narodni brazilsky vtip si zapamatujte. Neni divu, ze Fabiano Golgo utekl z Brazilie a zacal nas obstastnovat v Blistech. Proste rict o nekom ze je teplej zde zpusobuje vseobecne fanaticke veseli.
Z policie jsem trochu coural po meste. Mam tam oblibenou kavarnu, az na plazmovou obrazovku s MTV moc peknou, 10mbit wifi, co funguje, a pul litru vymackanych pomerancu za 3 BRL. Po par hodinach jsem sel courat dal a sel se podivat na mistni shopping, kde to hucelo jako v ulu. Neco mezi prazskou Pariszkou a vietnamskou trznici. Davy lidi pripominaly autobusy v Riu, ale vse bylo uplne v klidu, uprostred haly byl napusteny ohromny bazen, kde se male deti postuchovaly v motorovych nafukovacich clunech. Mel jsem hlad, tak jsem zamiril do nejakeho fastfoodu na pizzu. System byl zaplatit, dostat cislo a cekat, az se cislo objevi na obrazovce. Behala tam mezi lidma takova mala mlada 3/4 mulatka s hezkym zadkem a prsama. Pribehla ke me, jelikoz videla, ze dlouho cekam a sla na kasu mi vyridit jidlo. Tak tomu rikam servis. Kdyz jsem ho dostal, tak jsem si ho na tacu odnesl a kdyz jsem si sedal, tak mi spadl maracujovy dzus z prohnuteho tacu. Chlapik, co to zacal uklizet, mi rekl, at si jdu pro novy, ze ho dostanu zadarmo. Tak tomu rikam servis! Na schodech k baru jsem potkal tu mulatku a vzala mi kelimek z ruky, ze mi ten novy dzus donese. To uz jsem jen sedel nad pizzou a smal se na cely kolo, do jaky sileny zeme jsem se to dostal a nekde matne vzadu mam schovane vzpominky z hekticke Prahy nebo nasrane Ostravy. Kdyz jsem dojidal pizzu, tak se ke me pritocila jina cenroska, co tam uklizela a vrazila mi do ruky papirek, ze je pry od kamaradky. Na papirku bylo jmeno a telefonni cislo te mulatky.
No tak ted potrebuju Anglicana, at mi prelozi, ze jsem zadanej, ale kdyby na tom trvala, ze je mozna trojka v domku nad lagunou, aneb test, zda jsou brazilky hedonistky, nebo jdou fakt jen po prachach bilych lidi.
středa 13. října 2010
Zase do jiste miry zajimavy clanek
http://blisty.cz/2010/10/14/art54933.html
Psal ho levicak a American. Takze se opira nejvic do pravice a to do konzervativni pravice (a trochu i trefne do ekologicke levice). Uplne s klidem tam rozebirane "vnejsi hodnoty" muzeme vztahnout treba na socialisticka hesla o rovnosti a spravedlnosti. Anebo je snad lepsi liberalne-pravicova posedlost nizkymi danemi/odvody, ktere, kdyz uz nic jineho, proste nezajisti verejne sluzby a nekompenzuji extrenality ci iracionalitu spotrebitelu [ano, napriklad mezicasovou spotrebu v otazce duchodu], jejichz vyznam bohuzel roste?
Skoda, ze autor sam nevidi jeste dale; totiz politika uz tak nejak z definice bude vzdy o vnejsich hodnotach, at vpravo, ci vlevo. Pokud chce nekdo vnitrni hodnoty, tak se bohuzel bude muset obratit treba na urcite chemikalie, anebo se proste zacit individualne protloukat zivotem bez globalnich kecu, byt bude tvrdit, ze jsou zalozeny na tech pravych "vnitrnich hodnotach". Tedy na prupovidky typu "Namísto toho, abychom pohřbívali své hodnoty, musíme je vysvětlovat a veřejně podporovat." lze s klidem zapomenout. Podle hodnot staci zit. Hlavne podle nich nezakladat politickou stranu! Neboli pan ekolog jde presne ve stopach svych predchudcu, kteri hlasaji, ze zelena je trendy. Vnitrni hodnoty nikdy nebudou tak cool, jako polonaha zenska na plakatu. Jakmile se vytahnou ven, tak ztrati svou opravdovost a holt se k nim bude muset pridat zenska uplne naha, aby zaujaly, a tim se kruhem vracime k cool zelene politice, ktera je vrcholem povrchnosti.
Politicka cesta neni. Jestli vam nekdo ve skole naockoval, ze nejaka cesta byt musi, tak mi s tim uz dejte pokoj a bezte si koupit treba kus pole v Brazilii, at mate backup reseni, pote co selze i TOP09. System bud vyhnije a stane se neco, co nikdo nevidi, anebo se vse uz ponekolikate otoci v kruhu. Je to uplne nedulezite. Zvlast kdyz uz jsou technicke a institucionalni moznosti, jak se z toho lze individualne vyvazat.
Dodatek: To, ze tam tak trapne prekrucuje Thatcherovou v "Ekonomika, to je metoda, cílem je ale změnit srdce a duši." jen ukazuje, jak tu dobrou analyzu neumi vztahnout sam na sebe. Neni pochyb o tom, ze Thatcherova apelovala na totez, co autor clanku, totiz na cestu k vnitrnim hodnotam, k nimz je udajne mozno dospet po ekonomickem dostatku (timto ji neobhajuji, jen poukazuji na demagogii a slovickareni autora clanku, ktery Thatcherovou obvinuje z konzumerickeho vymyvani mozku, neb se mu to hodi do kramu a konzervativci v onom hesle udajne odkryvaji svuj dabelsky promysleny plan; takovy plan ve skutecnosti neni na levici ani pravici; na levici i pravici jsou pouze ty prave vnitrni hodnoty rizle bulvarem, plus se tam samozrejme chteji vsichni trosku nebo vice individualne nazrat... to uplne staci, o zbytek se postara prirozena lidska stadnost).
Psal ho levicak a American. Takze se opira nejvic do pravice a to do konzervativni pravice (a trochu i trefne do ekologicke levice). Uplne s klidem tam rozebirane "vnejsi hodnoty" muzeme vztahnout treba na socialisticka hesla o rovnosti a spravedlnosti. Anebo je snad lepsi liberalne-pravicova posedlost nizkymi danemi/odvody, ktere, kdyz uz nic jineho, proste nezajisti verejne sluzby a nekompenzuji extrenality ci iracionalitu spotrebitelu [ano, napriklad mezicasovou spotrebu v otazce duchodu], jejichz vyznam bohuzel roste?
Skoda, ze autor sam nevidi jeste dale; totiz politika uz tak nejak z definice bude vzdy o vnejsich hodnotach, at vpravo, ci vlevo. Pokud chce nekdo vnitrni hodnoty, tak se bohuzel bude muset obratit treba na urcite chemikalie, anebo se proste zacit individualne protloukat zivotem bez globalnich kecu, byt bude tvrdit, ze jsou zalozeny na tech pravych "vnitrnich hodnotach". Tedy na prupovidky typu "Namísto toho, abychom pohřbívali své hodnoty, musíme je vysvětlovat a veřejně podporovat." lze s klidem zapomenout. Podle hodnot staci zit. Hlavne podle nich nezakladat politickou stranu! Neboli pan ekolog jde presne ve stopach svych predchudcu, kteri hlasaji, ze zelena je trendy. Vnitrni hodnoty nikdy nebudou tak cool, jako polonaha zenska na plakatu. Jakmile se vytahnou ven, tak ztrati svou opravdovost a holt se k nim bude muset pridat zenska uplne naha, aby zaujaly, a tim se kruhem vracime k cool zelene politice, ktera je vrcholem povrchnosti.
Politicka cesta neni. Jestli vam nekdo ve skole naockoval, ze nejaka cesta byt musi, tak mi s tim uz dejte pokoj a bezte si koupit treba kus pole v Brazilii, at mate backup reseni, pote co selze i TOP09. System bud vyhnije a stane se neco, co nikdo nevidi, anebo se vse uz ponekolikate otoci v kruhu. Je to uplne nedulezite. Zvlast kdyz uz jsou technicke a institucionalni moznosti, jak se z toho lze individualne vyvazat.
Dodatek: To, ze tam tak trapne prekrucuje Thatcherovou v "Ekonomika, to je metoda, cílem je ale změnit srdce a duši." jen ukazuje, jak tu dobrou analyzu neumi vztahnout sam na sebe. Neni pochyb o tom, ze Thatcherova apelovala na totez, co autor clanku, totiz na cestu k vnitrnim hodnotam, k nimz je udajne mozno dospet po ekonomickem dostatku (timto ji neobhajuji, jen poukazuji na demagogii a slovickareni autora clanku, ktery Thatcherovou obvinuje z konzumerickeho vymyvani mozku, neb se mu to hodi do kramu a konzervativci v onom hesle udajne odkryvaji svuj dabelsky promysleny plan; takovy plan ve skutecnosti neni na levici ani pravici; na levici i pravici jsou pouze ty prave vnitrni hodnoty rizle bulvarem, plus se tam samozrejme chteji vsichni trosku nebo vice individualne nazrat... to uplne staci, o zbytek se postara prirozena lidska stadnost).
pondělí 11. října 2010
Cikáni v Brazílii a Angličan květinářkou
Tedy jak jsem předeslal, dnes se měl ozvat Angličan s něčím, čeho jsem se hrozil. Věci nevypadají tak hrozně, naopak, byl jsem tak příjemně překvapen, jako snad nikdy.
S jeho klasickým stylem, kdy člověk roste, začal vyprávět o tom, že se jim u Igarassu na severovýchodě utábořila nějaká divná skupina lidí, o které jsem mu už povídal a on mi snad ani nevěřil, že existují. Ti lidé prý vůbec nepracují, jen kradou a občas vykládají z ruky. Ano milé děti, ti lidé byli Cikáni.
Kde se tu bere nějaký oldschool kmen Cikánů netuším, ale asi kluky z favel začínají dost nasírat. Byla tu už dřív lehce rasistická diskuze a srovnání Brazilců s Cikány - já oponoval a myslím, že myšlení černochů/mulatů a cikánů/indů bude asi jinde a tohle by mohl být důkaz. Věci nejsou černo-bílé ani ty černo-černé. Až se Brazílie trochu globalizuje, tak se místní budou divit, co že se to ve světě děje. Možná i víc, než ti Romové, až tam na ně naběhnou z favel se střelnýma zbraněma. Češi tomu budou pochopitelně fandit a řvát, jakou že to potřebujem vládu na ty černé svině. No, mít takovou vládu jak tady, tak by se nestačili divit pro změnu Češi. Celé je to prostě divné, ale za břicho sem se smíchy popadal.
Podstatné sdělení bylo to, že Angličan pracuje pro svou matku v jakési domácí firmě na rozvoz květin. Mají jednu rozvrzanou dodávku, co neustále kolabuje, ale matka nechce reinvestovat. Angličan z toho roste, protože absolutně nestíhají uspokojovat poptávku. Na kytce prý vydělává 150% a je levnější, než kytka na krámě. Sám Angličan nemá řidičák a v životě jsem neslyšel, že by řídil, ale květiny doručuje on. Matka ho drtí.
Dostal taky nabídku práce, tam kde pracoval předtím za drobné, a to se podržte, tentokrát za 1000BRL (přičemž odvody jsou zde malé, důchodové, zdravotní ani sociální se neplatí). Na naše je to něco přes 10000 korun. Věřím, že do pár let tu budou platy vyšší než v Česku. Nicméně tohle odřekl, protože v rodinné firmě vidí potenciál. Prý může ovládnout trh v celém okolí a v tomhle mu věřím. Počítat umí a logické myšlení taky má.
Závěr: jak bude čas, musím se tam zajet podívat a pokud vše bude jak říká, zkusil bych koupit první dodávku a prostě se uvidí. Jsem na to natěšenej, ale času je málo a práce hodně. Pokud to půjde, tak proč z toho třeba neudělat pracovní farmu pro Čechy, co se tu chtějí rozkoukat, že. Jsou to samozřejmě jen úvahy. Ale že by to celé s Angličanem nakonec k něčemu bylo? To by byla hezká pointa.
S jeho klasickým stylem, kdy člověk roste, začal vyprávět o tom, že se jim u Igarassu na severovýchodě utábořila nějaká divná skupina lidí, o které jsem mu už povídal a on mi snad ani nevěřil, že existují. Ti lidé prý vůbec nepracují, jen kradou a občas vykládají z ruky. Ano milé děti, ti lidé byli Cikáni.
Kde se tu bere nějaký oldschool kmen Cikánů netuším, ale asi kluky z favel začínají dost nasírat. Byla tu už dřív lehce rasistická diskuze a srovnání Brazilců s Cikány - já oponoval a myslím, že myšlení černochů/mulatů a cikánů/indů bude asi jinde a tohle by mohl být důkaz. Věci nejsou černo-bílé ani ty černo-černé. Až se Brazílie trochu globalizuje, tak se místní budou divit, co že se to ve světě děje. Možná i víc, než ti Romové, až tam na ně naběhnou z favel se střelnýma zbraněma. Češi tomu budou pochopitelně fandit a řvát, jakou že to potřebujem vládu na ty černé svině. No, mít takovou vládu jak tady, tak by se nestačili divit pro změnu Češi. Celé je to prostě divné, ale za břicho sem se smíchy popadal.
Podstatné sdělení bylo to, že Angličan pracuje pro svou matku v jakési domácí firmě na rozvoz květin. Mají jednu rozvrzanou dodávku, co neustále kolabuje, ale matka nechce reinvestovat. Angličan z toho roste, protože absolutně nestíhají uspokojovat poptávku. Na kytce prý vydělává 150% a je levnější, než kytka na krámě. Sám Angličan nemá řidičák a v životě jsem neslyšel, že by řídil, ale květiny doručuje on. Matka ho drtí.
Dostal taky nabídku práce, tam kde pracoval předtím za drobné, a to se podržte, tentokrát za 1000BRL (přičemž odvody jsou zde malé, důchodové, zdravotní ani sociální se neplatí). Na naše je to něco přes 10000 korun. Věřím, že do pár let tu budou platy vyšší než v Česku. Nicméně tohle odřekl, protože v rodinné firmě vidí potenciál. Prý může ovládnout trh v celém okolí a v tomhle mu věřím. Počítat umí a logické myšlení taky má.
Závěr: jak bude čas, musím se tam zajet podívat a pokud vše bude jak říká, zkusil bych koupit první dodávku a prostě se uvidí. Jsem na to natěšenej, ale času je málo a práce hodně. Pokud to půjde, tak proč z toho třeba neudělat pracovní farmu pro Čechy, co se tu chtějí rozkoukat, že. Jsou to samozřejmě jen úvahy. Ale že by to celé s Angličanem nakonec k něčemu bylo? To by byla hezká pointa.
neděle 10. října 2010
Anglican
Tak k beznemu pernemu dni, co se tyce osobnich vztahu, a ktere nema moc smysl specifikovat, se pridala tresnicka na dortu a tou byl neocekavany skype chat s Anglicanem. Za tu pulhodinu, co mu zbyval kredit v netkavarne z nej nevypadlo vubec nic, jen to, ze brzy umre (ale jak podotkl, pry to neni problem, nebot umreme vsichni).
Pry se ozve zitra. Na prime otazky, co chce, nereagoval. Ocekavam zas nejakou hru, vsak hodnych debilu, jako jsem ja, co se postaraji, po svete chodi dost, ze ano. Zacinam byt lehce znechucen, i kdyz jsem ho "slysel" vlastne dost rad. Ale nevim, uz nejak na pijavice nemam energii. Prijde mi to mozna vlastne dost nefer. Staral sem se o nej pul roku, i na cestu domu dostal pocitac a penize. Penize by nejake byly, energie ne. Docela by me zajimalo, co si o tom kdo mysli, nebot ja jsem s rozumem v koncich.
Pry se ozve zitra. Na prime otazky, co chce, nereagoval. Ocekavam zas nejakou hru, vsak hodnych debilu, jako jsem ja, co se postaraji, po svete chodi dost, ze ano. Zacinam byt lehce znechucen, i kdyz jsem ho "slysel" vlastne dost rad. Ale nevim, uz nejak na pijavice nemam energii. Prijde mi to mozna vlastne dost nefer. Staral sem se o nej pul roku, i na cestu domu dostal pocitac a penize. Penize by nejake byly, energie ne. Docela by me zajimalo, co si o tom kdo mysli, nebot ja jsem s rozumem v koncich.
sobota 9. října 2010
Patrick Zandl
napsal pekny clanek, ktery vysvetluje dnesni zoufalstvi a beznadej, a neni treba ho tady moc komentovat. Plytka realita strvorila Facebook a Facebook zesilil plytkou realitu. A vsichni se divi a budou chtit vice Facebooku, aby si lidi byli uz konecne bliz. Singularita prijde. Kazdy bude mit 6 miliard pratel a bude sympatizovat se vsemi projekty, co kdy kdo vymyslel a kazdy bude zaroven socialne-fobni schizofrenik, ktery nesnasi uplne vsechno. A bude to "normalni".
pátek 8. října 2010
Rob Preece: Moudrost nedokonalosti
Autor je pán, co je jednak psychoterapeut a jednak desítky let praktikující buddhista. V knížce naštěstí téměř neobtěžuje cool východními pojmy, vše je psáno pomalu a srozumitelně, podobně jako Kosmický had, s nímž se kříží i v tom, jak je do ní zakomponován autorův život, a to tak, že je použit na ilustraci některých situací.
Kniha není žádným návodem, co a jak dělat. Předpokládá se, že člověk se sebou už něco dělá a jsou vypíchnuté ty věci, kde je možno "ujet" na stranu. Týká se to samozřejmě prioritně těch loopholes, do kterých může zahučet západní člověk, co se najde ve východním učení. Ono když dva říkají totéž, nemusí to být totéž. Jak si to vykládám já je, že západ se svým apriorním pojetím individuality přináší už určitý rámec, v jakém jsou věci z východu chápány. Jak je známo, možnosti sugesce lidského mozku, který je mistr ve vytěsňování, jsou neskutečné. A možnosti západního schizoidního mozku, trénovaného od mala buzeracemi a zraněními, přenášenými z rodičů na děti, jsou ve fabulacích takřka neomezené. Preece tedy ukazuje, kde si člověk, který prohlédne primární máju - lež naší reality - může vytvořit lež novou. Ukazuje taky, že tam většina hledačů troskotá, často s psychiatrickou diagnózou.
Vysvětlím to na neduchovním příkladu. Máme tendenci po prohlédnuté lži se stáhnout, resp. naprosto otočit. Marx zjistí, že dělníci jsou vykořisťováni - dáme jim moc. Zjistí se, že peníze slouží k manipulaci a uzurpování moci - zrušme je. Partner nám zahne - je to největší hajzl na světě. Drogy ničí životy - zkriminalizujeme je. Kriminálníci terorizují naši zem - odsuneme je na druhý konec světa, pokud tam máme kolonii jako měla Velká Británie Austrálii. Atd atp. Chceme pevné hranice, chceme vědět, co je dobře, a pak potlačíme opak s tím, že svět nebude ideální, ale budeme mu nejblíž. Je to omyl, zůstaneme ve stejném místě, jen hlouběji zahrabáni.Teze i antiteze jsou totéž, jak už zde poněkolikáté píšu.
Vykořisťování se stalinismem nezrušilo - naopak. Bez peněz si moc kanály najde, stejně tak se vždy vytvoří prostředek směny, takže peníze jsou nezrušitelné (podobně jako úrok v islámském světě). Partner se nestává hajzlem okamžikem nevěry, stejně jako zlomek sekundy před ní není vysněný idol, kterého si projektujeme. Kriminalizací drog jen posílíme jejich stín, takže až budeme svým nešťastným dětem cpát do hlavy nějaký nesmysl a ony to nebudou moct vydržet, tak tím spíš se k nim díky té kriminalizaci uchýlí, neboť v nich (opět mylně) uvidí něco, co je s tím stupidním světem disjunktní. A jak píše Komárek - po odsunu kriminálníků a prostitutek z Anglie se k překvapení všech občanů zrekrutovala ze ctihodných občanů nová vrstva spodiny, zatímco v Austrálii se z exkluzivních kriminálníků vytvořila moderní liberální společnost, byť s některými specifiky (pro zajímavost jejich podíl gamblingu na HDP má být údajně 5%). Pro skutečný posun je prostě potřeba vhledu a změny nikoliv reflexivní o 180°. Asi že žijeme na kulaté planetě - tak prostě se 180kami dojdeme do stejného bodu. Jenže když jsme vystresovaní, tak funguje náš primitivní plazí mozek, který umí buď jen útočit nebo se stáhnout a nic mezi tím. Takže se otáčíme a prcháme vstříc své hrůze. Tedy je potřeba se především uklidnit. Kéž bych si to pamatoval 24/7, i když tohle tady kecám z hladu já a ne Preece.
Pokud někdo četl recenzi v Respektu, tak je tam myslím příliš vypíchnuta nepřenositelnost východního učení na západ. Člověk ze západu si pak skoro přijde jakoby retardovaný; jakoby na východě se stačilo narodit a jít do kláštera a na západě má člověk štěstí, když se před smrtí začne prokousávat tím, co mu bylo individuálně naloženo a podaří se mu to zadržet, aby to nepředával dál. Už jsem o tom přemýšlel a myslím, že tady evoluce připravila nějaký grandiózní plán, kdy právě to osvícení s prokousáním se bude spojené s hlubším porozuměním. Však taky Preece to naznačuje v tom, že jeho deprese jsou mnohem hlubší a delší a buddhističtí učenci jsou z nich nadšeni.
Ano, konečně je tu kniha, která říká, že je zcela normální a žádoucí, aby se člověk třeba i mnoho let potácel v depresích a v tzv. duchovní pustině. A to možná i opakovaně. Je to prostě nezbytný stav přechodu. Preece s poctivostí dodává, že je stejně srab a znovu se modlí, aby ho to příliš nebolelo a tohle jsou chvíle, kdy mu prostě musíte věřit. Přímo tam vystupuje proti současné epidemii předepisování antidepresiv, která způsobují pravý opak toho, co proklamují. Zastřou vidění světa a hodí člověka o level níže - do větší beznaděje a bolesti. S Laingem, na kterého taky přijde recenze, by se dalo říci, že způsobují schizofrenní stav bytí-ve-smrti, kdy člověk katatonicky strne. Jestli jste viděli obličej nějaké současné celebrity - pornohvězdy ve výslužbě - tak tam prostě už nic nezbývá. Žádná emoce, žádné bytí, žádná energie. Anorganičnost. Život je ekonomická směna, sex je mechanická záležitost, vesmír je deterministický stroj. Zbavíme se emocí, aby nás nemohl nikdo zranit, to je logika schizoida, který to nezvládl a začal papat antidepresiva. Mimochodem - nefunguje to.
Kniha má v názvu vlastně i cíl. Pravá moudrost je v nedokonalosti a v neuzavřenosti a především ve smíření s oběma. I proto asi Preece i u antidepresiv a jakékoliv kategorické otázky nemá kategorickou odpověď. Na jednu stranu se mi to líbí, na druhou mě to, jako západního člověka odkojeného materialismem, taky trochu sere. I u těch antidepresiv je Preece nakonec smířlivý a říká, že někdy dojdou věci až tak daleko, že se nasadit musí. Jenže ono to tak je. Není ani jedno univerzální pravidlo, kterým se na světě řídit; takové, co platí vždy a všude. Podobně jako není ani fyzikální zákon, který platí vždy. Fyzikální zákony jsou platné pouze v souvstažnosti k jiným fyzikálním parametrům (viz. supravodivost za nízkých teplot, nekonstantní čas závislý na rychlosti, míra ovlivňování pozorovatelem korelovaná s hmotností pozorovaného atd.). To, že si zjednodušujeme život na konstanty, neboli že náš mozek je redukcionistický je v pořádku, jinak to neumíme, ale je třeba si být vědom toho, že náš model má implikovány nepřesnosti, o jejichž rozsahu, především v měnícím se světě, nemáme potuchy. A proto jsme nedokonalí. A proto z toho nesmíme šílet a nesmíme to zabalit. Většina věcí se holt nepovede, nicméně stahovat se do sebe a nic nezkoušet - to by byl ten jediný absolutní omyl, co existuje. Přesto ho většina lidí dělá. Když už jsem do toho zamotal Einsteina a důsledky speciální relativity, tak ať je to teda recenze s citátem (ano, je to ubohé, machruju, ale já jsem nedokonalý a taky dodržuju většinu klišé):
Jediný člověk, co nic nezkazil, je ten, co nikdy nic neriskoval.
Ukázku z knížky si můžete přečíst zde.
úterý 5. října 2010
Zpět v Brazílii
Takže jsem zpět. Opět kulturní šok a hned několik historek.
Letadlo mělo 4 hodinovou sekeru. Do země mě pustili bez pokuty za roční přetáhnutí turistických víz, neboť jsem si ta podnikatelská víza nechal dát do druhého pasu. Holka se na to ani nemrkla a už můžu stát v prioritní frontě s Brazilci. Celníci si mě vyhmátli, protože jsem měl hodně bagáže. Tušil jsem průser, neb jsem měl 2 notebooky a dovézt lze jen jeden. Jenže toho druhého si nevšimli, neboť byl zamotaný v županu a spacáku. Tak tohle prošlo.
Poslední bus do mého města jel 10 minut po mém příchodu na autobusák Novo Rio. Prý ale již není možné na něj koupit lístek. Koupil jsem si tedy lístek do vzdálenějšího města, kam ale jel i ten původní bus jinou trasou přes moje město. Přišel jsem k řidiči toho původního autobusu, co prý už dávno ujel (chlap co prodával jízdenky si totiž samozřejmě vymýšlel a jako každý jiný Brazilec tvrdil, že něco nejde) a uplatnil jsem to, co nás učí na středních a vysokých školách, totiž vařit z vody. Řidič to sežral a pustil mě dovnitř. Pak jsme měli 20minut zpoždění, protože jim jaksi přebýval jeden pasažér, ale kluci černí nevědí, co dokáže zoufalej běloch, co se mu nechce spát 8 hodin na nádru se židlema z Ikey.
V baráku nebyly žádné škody, jen trochu shnilo něco v místnostech, které byly utěsněné. V těch, které luftovaly nebylo ani zatuchlo. Takže nový poznatek pro tropickou termodynamiku: větrat.
Druhý den jsem během 3 minut nějakým zázrakem dokázal zprovoznit internet u mého providera, nicméně jsem si radši šel zažádat o pevnou linku. Prý bude do 6ti dnů. Příjemný poznatek je, že jsem byl schopen se nějak domluvit i v tomhle úřadě, i když mám pořád pocit, že rozumím tak na 3%.
Ambasador dělá nějaké šílené čachry machry s byty. Chce kupovat byt ve Vídni, přestože jak říkal, v životě neviděl tolik deprese, jako teď na návštěvé ve střední Evropě. Vyčenžoval byty v Riu a svoji rezidenci tady u pláže zdvojnásobil tím, že nechal přistavět druhé patro. Největší starosti mu teď dělá stavba jeho škuneru a bazén na zahradě, který chce takový, aby se v něm dalo plavat, tj aspoň 25ku. Byl potěšen, když jsem mu řekl, že existuje něco jako protiproud. Landrover Defender vyměnil za nějakou 3litrovou Toyotu. Evropský výlet strávil na diplomatických recepcích, které nesnáší a do Brazílie si přivezl nějakou šílenou ženskou, která z něj chtěla začít tahat prachy (jak říkal, když je člověk moc hodnej, tak si lidi myslí, že je i blbej). Někdo z pracovníků v jeho domě mu ukradl docela drahé věci, přestože tam má jednu bezpečnostní kameru. Snad mu budu moct píchnout se zabezpečovacím systémem - teda ne že bych na to byl expert.
Letadlo mělo 4 hodinovou sekeru. Do země mě pustili bez pokuty za roční přetáhnutí turistických víz, neboť jsem si ta podnikatelská víza nechal dát do druhého pasu. Holka se na to ani nemrkla a už můžu stát v prioritní frontě s Brazilci. Celníci si mě vyhmátli, protože jsem měl hodně bagáže. Tušil jsem průser, neb jsem měl 2 notebooky a dovézt lze jen jeden. Jenže toho druhého si nevšimli, neboť byl zamotaný v županu a spacáku. Tak tohle prošlo.
Poslední bus do mého města jel 10 minut po mém příchodu na autobusák Novo Rio. Prý ale již není možné na něj koupit lístek. Koupil jsem si tedy lístek do vzdálenějšího města, kam ale jel i ten původní bus jinou trasou přes moje město. Přišel jsem k řidiči toho původního autobusu, co prý už dávno ujel (chlap co prodával jízdenky si totiž samozřejmě vymýšlel a jako každý jiný Brazilec tvrdil, že něco nejde) a uplatnil jsem to, co nás učí na středních a vysokých školách, totiž vařit z vody. Řidič to sežral a pustil mě dovnitř. Pak jsme měli 20minut zpoždění, protože jim jaksi přebýval jeden pasažér, ale kluci černí nevědí, co dokáže zoufalej běloch, co se mu nechce spát 8 hodin na nádru se židlema z Ikey.
V baráku nebyly žádné škody, jen trochu shnilo něco v místnostech, které byly utěsněné. V těch, které luftovaly nebylo ani zatuchlo. Takže nový poznatek pro tropickou termodynamiku: větrat.
Druhý den jsem během 3 minut nějakým zázrakem dokázal zprovoznit internet u mého providera, nicméně jsem si radši šel zažádat o pevnou linku. Prý bude do 6ti dnů. Příjemný poznatek je, že jsem byl schopen se nějak domluvit i v tomhle úřadě, i když mám pořád pocit, že rozumím tak na 3%.
Ambasador dělá nějaké šílené čachry machry s byty. Chce kupovat byt ve Vídni, přestože jak říkal, v životě neviděl tolik deprese, jako teď na návštěvé ve střední Evropě. Vyčenžoval byty v Riu a svoji rezidenci tady u pláže zdvojnásobil tím, že nechal přistavět druhé patro. Největší starosti mu teď dělá stavba jeho škuneru a bazén na zahradě, který chce takový, aby se v něm dalo plavat, tj aspoň 25ku. Byl potěšen, když jsem mu řekl, že existuje něco jako protiproud. Landrover Defender vyměnil za nějakou 3litrovou Toyotu. Evropský výlet strávil na diplomatických recepcích, které nesnáší a do Brazílie si přivezl nějakou šílenou ženskou, která z něj chtěla začít tahat prachy (jak říkal, když je člověk moc hodnej, tak si lidi myslí, že je i blbej). Někdo z pracovníků v jeho domě mu ukradl docela drahé věci, přestože tam má jednu bezpečnostní kameru. Snad mu budu moct píchnout se zabezpečovacím systémem - teda ne že bych na to byl expert.
neděle 3. října 2010
Madrid a schizofrenie
Tak po dlouhe dobe zase neco prubezne sepisuju. Jsem na ceste zpet, viza jsem dostal na dobu neurcitou, tj. do ziskani obcanstvi. Veci jsou vubec zvlastni, vlastne naprosto rozporne. V necem jsem nejunavenejsi za cely zivot a v necem citim, ze se konecne rozjizdi poradnej narez. Navsteva Ceska byla takovy katalyzator.
Opet se vratim k tomu Zizekove (nebo kdo to byl) vyroku, ze clovek pozna svoji kulturu jen kdyz pozna nejakou cizi, uvedomi si jeji absurdity a pote konecne vidi ty absurdity v te sve materske kulture. Kdyz jsem letel do Ceska, tak mi Madrid pripadal jako Praha, kdyz letim zpet, tak ze me spadl podivny pocit, ktery maji Cesi snad v genech nebo nekde blizko a mam pocit, ze jsem v Brazilii. To samozrejme nejsem, ale konecne se tady muzu smat na lidi a nevypadat jako idiot a tim se tak taky implikovane necitit. Heyoka, prispevatel zde z diskuzi, ktereho jsem navstivil v jedne kralovehradecke knajpe, kde jsem mel podobne kidy jako tady na blogu, na me zacal rvat, ze jsem asocial. Rekl jsem, ze ano, ale neni to tak. Jen na mezilidske interakce v Cesku proste nemam dost energie. Heyoka mi tez dal knizku, napsal ji R. D. Laing, jmenuje se Rozdelene self a popisuje schizoidni a schizofrenni osoby. Je 50 let stara, tak je mozna jeste prilis shovivava nebo konzervativni. Nevsima si toho, ze schizofrenni je patrne cely svet a patrne kazda jeho cast specificky. Ta ceska cast je pred rozpadem uplne stejne jako slintajici dement s tikem, co se blizi na Nuselsky most nebo k psychiatrovi, kde mu VZP zaplati dozivotni "lecbu" sedativy.
Ted, jak v letadle koukam na jakousi uzasnou rodinnou komedii z Hollywoodu, kde ustredni roli hraje asi jakysi afroamericky tatinek od rodiny, tak me napada, ze neni daleko doba, kdy bude negr hrat tatinka od bile rodiny. Vzdyt prece vsichni vedi ze jde o nadsazku. Asi tak jako zde pisou ve Financial times (jak hezke ze nam je tu nabizeji i se znackovymi parfemy a hodinkami a to dokonce zdarma - vzdyt diky tomu si snad vsugerujeme, ze vubec nejsme nasrani z toho 3hod 50 minut trvajiciho cekani na vymenu letadla, kdy dalsich 20 minut jsme stravili na ranveji, takze nedoslo k prekroceni magicke hranice 4 hodin, kdy EU, suplujici trh, ktery nefunguje stejne jako ona sama, narizuje tucne kompenzace), tedy jak pisou ve FT, ze je potreba podporit poptavku po levnych automobilech a to zachrani svet a rust. Coz je mimochodem neco, o cem reklamozrouti pred 20ti a mozna i 10lety nahlas nemluvili, prestoze se slepou skvrnou (= ovlivnovani poptavky skrze slogany u nichz je nadsazka "jasna") celou dobu pracovali. Ted je jen otazka, zda se tim priznanim manipulaci, stav blizi kolapsu anebo je to paprsek nadeje... ci snad nejakym zvracenym zpusobem jde o oboji?
Ted tady koukam taky na jednoho starnouciho slizskeho Brazilce jak obtezuje a nasira dve mlade Americanky, ktere uz maji implementovany mod vsech modernich zen, tj. "emancipovane anebo moderne antifeministicky, zvladnu uplne vse a zaplatim sebeuctou" (pokud opustime sexualne-behavioralni oblast, tak je to vlastne mod chovani uplne vsech pohlavi, jak pred casem kdosi trefne napsal na Blisty v analogii zamestnance a prostitutky). Tak tedy prototyp slizouna jde napric kulturami, ale v cem je ceska i zapadni kultura napred [specialne toto zobecneni jsem konzultoval s E. z USA], je fatalni nedostatek duvery. V tomto smeru jsem v Cesku ucinil nejake vedome i nevedome testy. Co mi nejvic vezi v hlave je pripad, kdy jsem se vracel z Prahy vlakem na otocku (radeji po kolejich: D1 a jeji spojka mezi Vyskovem a Olomouci, to je taky pripad pro psychiatra, no narozdil o skopcackych dalnic se tam alespon neco zoufaleho deje - v Rakousku na silnicich jakoby proste zivot jiz definitivne vyhasl jako v konecne fazi schizofrenika vymizi Self). Pri dlouhe ceste vlakem se v Cesku vyplati sitova jizdenka a prave tu jsem mel v kapse a nemel pro ni jiz dalsi vyuziti. Napadlo me ji venovat nekomu ve fronte v chudem kraji, kde i 10 let stare Audi TT pusobi dojmem bohatstvi (nepocitame-li dusevni...tak daleko to jeste nedoslo, i kdyz IQ 160...). Prestoze jsem daval najevo, ze za jizdenku nic nechci a zeptal se osobne vsech lidi ve fronte, tak jsem byl naprosto nepochopen. Obvykle se na me divali jako na somraka nebo prodejce predrazenych kastrolu (kteremu tech svych dvacet litru za skopek z nerezu stejne priste strci, ponevadz on narozdil ode me manipuluje). Jedina pani, ktera se na me nedivala jako na somraka (trochu tak, pravda, vypadam, nebot jachtarskou bundu z vyplavenych skladu si lze snadno splest s vestou metare, ale zas tak moc ne), se mi snazila pomoct s tim, ze bych mel listek vratit, coz ale bylo opet tragicke nepochopeni situace. Zkratka postulat, jak si kazdy hrabe pro sebe a nikdo neni schopen pro nikoho druheho nic jen tak udelat, ma 100% platnost. Veskera lidska interakce se pak sestava pouze z triku, kdy sikovnejsi manipulator a hrabac pod sebe, prinuti slabsiho na chvili zapomenout na onen postulat, aby toho slaby posleze litoval a snazil se stat silnym a silny se snazi ve svem Audi (mozna i novejsim modelu nez ono TT) zjistit, proc to cele vlastne nefunguje, kdyz je ten winner, ale litovat nemuze, protoze je winner. Muze se jen rozstepit.
Tohle tedy klidne muzete brat jako recenze na vyse zminenou pozoruhodnou Laingovu knihu. Prestoze Laingovy popisy schizofrenie jsou obdivuhodne, tak mi nesouhlasi jeho tvrzeni, ze blazna lze odhalit testem konfronatce dvou jedincu; pokud pry nesouhlasi jejich pohledy na realitu, jeden z nich je pry blazen. A je to pry ten, ktery ma pohled, ktery se neslucuje s vetsinou. Tak tomu oponuji, i kdyz tak nejak bohuzel tusim, ze tenhle nazor ve vetsine neni. Jak by rekl pan s Audi: jsem rebel.
Opet se vratim k tomu Zizekove (nebo kdo to byl) vyroku, ze clovek pozna svoji kulturu jen kdyz pozna nejakou cizi, uvedomi si jeji absurdity a pote konecne vidi ty absurdity v te sve materske kulture. Kdyz jsem letel do Ceska, tak mi Madrid pripadal jako Praha, kdyz letim zpet, tak ze me spadl podivny pocit, ktery maji Cesi snad v genech nebo nekde blizko a mam pocit, ze jsem v Brazilii. To samozrejme nejsem, ale konecne se tady muzu smat na lidi a nevypadat jako idiot a tim se tak taky implikovane necitit. Heyoka, prispevatel zde z diskuzi, ktereho jsem navstivil v jedne kralovehradecke knajpe, kde jsem mel podobne kidy jako tady na blogu, na me zacal rvat, ze jsem asocial. Rekl jsem, ze ano, ale neni to tak. Jen na mezilidske interakce v Cesku proste nemam dost energie. Heyoka mi tez dal knizku, napsal ji R. D. Laing, jmenuje se Rozdelene self a popisuje schizoidni a schizofrenni osoby. Je 50 let stara, tak je mozna jeste prilis shovivava nebo konzervativni. Nevsima si toho, ze schizofrenni je patrne cely svet a patrne kazda jeho cast specificky. Ta ceska cast je pred rozpadem uplne stejne jako slintajici dement s tikem, co se blizi na Nuselsky most nebo k psychiatrovi, kde mu VZP zaplati dozivotni "lecbu" sedativy.
Ted, jak v letadle koukam na jakousi uzasnou rodinnou komedii z Hollywoodu, kde ustredni roli hraje asi jakysi afroamericky tatinek od rodiny, tak me napada, ze neni daleko doba, kdy bude negr hrat tatinka od bile rodiny. Vzdyt prece vsichni vedi ze jde o nadsazku. Asi tak jako zde pisou ve Financial times (jak hezke ze nam je tu nabizeji i se znackovymi parfemy a hodinkami a to dokonce zdarma - vzdyt diky tomu si snad vsugerujeme, ze vubec nejsme nasrani z toho 3hod 50 minut trvajiciho cekani na vymenu letadla, kdy dalsich 20 minut jsme stravili na ranveji, takze nedoslo k prekroceni magicke hranice 4 hodin, kdy EU, suplujici trh, ktery nefunguje stejne jako ona sama, narizuje tucne kompenzace), tedy jak pisou ve FT, ze je potreba podporit poptavku po levnych automobilech a to zachrani svet a rust. Coz je mimochodem neco, o cem reklamozrouti pred 20ti a mozna i 10lety nahlas nemluvili, prestoze se slepou skvrnou (= ovlivnovani poptavky skrze slogany u nichz je nadsazka "jasna") celou dobu pracovali. Ted je jen otazka, zda se tim priznanim manipulaci, stav blizi kolapsu anebo je to paprsek nadeje... ci snad nejakym zvracenym zpusobem jde o oboji?
Ted tady koukam taky na jednoho starnouciho slizskeho Brazilce jak obtezuje a nasira dve mlade Americanky, ktere uz maji implementovany mod vsech modernich zen, tj. "emancipovane anebo moderne antifeministicky, zvladnu uplne vse a zaplatim sebeuctou" (pokud opustime sexualne-behavioralni oblast, tak je to vlastne mod chovani uplne vsech pohlavi, jak pred casem kdosi trefne napsal na Blisty v analogii zamestnance a prostitutky). Tak tedy prototyp slizouna jde napric kulturami, ale v cem je ceska i zapadni kultura napred [specialne toto zobecneni jsem konzultoval s E. z USA], je fatalni nedostatek duvery. V tomto smeru jsem v Cesku ucinil nejake vedome i nevedome testy. Co mi nejvic vezi v hlave je pripad, kdy jsem se vracel z Prahy vlakem na otocku (radeji po kolejich: D1 a jeji spojka mezi Vyskovem a Olomouci, to je taky pripad pro psychiatra, no narozdil o skopcackych dalnic se tam alespon neco zoufaleho deje - v Rakousku na silnicich jakoby proste zivot jiz definitivne vyhasl jako v konecne fazi schizofrenika vymizi Self). Pri dlouhe ceste vlakem se v Cesku vyplati sitova jizdenka a prave tu jsem mel v kapse a nemel pro ni jiz dalsi vyuziti. Napadlo me ji venovat nekomu ve fronte v chudem kraji, kde i 10 let stare Audi TT pusobi dojmem bohatstvi (nepocitame-li dusevni...tak daleko to jeste nedoslo, i kdyz IQ 160...). Prestoze jsem daval najevo, ze za jizdenku nic nechci a zeptal se osobne vsech lidi ve fronte, tak jsem byl naprosto nepochopen. Obvykle se na me divali jako na somraka nebo prodejce predrazenych kastrolu (kteremu tech svych dvacet litru za skopek z nerezu stejne priste strci, ponevadz on narozdil ode me manipuluje). Jedina pani, ktera se na me nedivala jako na somraka (trochu tak, pravda, vypadam, nebot jachtarskou bundu z vyplavenych skladu si lze snadno splest s vestou metare, ale zas tak moc ne), se mi snazila pomoct s tim, ze bych mel listek vratit, coz ale bylo opet tragicke nepochopeni situace. Zkratka postulat, jak si kazdy hrabe pro sebe a nikdo neni schopen pro nikoho druheho nic jen tak udelat, ma 100% platnost. Veskera lidska interakce se pak sestava pouze z triku, kdy sikovnejsi manipulator a hrabac pod sebe, prinuti slabsiho na chvili zapomenout na onen postulat, aby toho slaby posleze litoval a snazil se stat silnym a silny se snazi ve svem Audi (mozna i novejsim modelu nez ono TT) zjistit, proc to cele vlastne nefunguje, kdyz je ten winner, ale litovat nemuze, protoze je winner. Muze se jen rozstepit.
Tohle tedy klidne muzete brat jako recenze na vyse zminenou pozoruhodnou Laingovu knihu. Prestoze Laingovy popisy schizofrenie jsou obdivuhodne, tak mi nesouhlasi jeho tvrzeni, ze blazna lze odhalit testem konfronatce dvou jedincu; pokud pry nesouhlasi jejich pohledy na realitu, jeden z nich je pry blazen. A je to pry ten, ktery ma pohled, ktery se neslucuje s vetsinou. Tak tomu oponuji, i kdyz tak nejak bohuzel tusim, ze tenhle nazor ve vetsine neni. Jak by rekl pan s Audi: jsem rebel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
