Jeremy Narby: Kosmický had

Dokud mám trochu času, tak budu psát recenze, co to jen půjde. Tuhle knížku jsem přečetl na doporučení z diskuze zde na blogu. Dílko je to pozoruhodné a po jeho přečtení mám chuť si po návratu do Brazílie koupit místo kombíka nějakého pořádného teréňáka a vyrazit mezi indiány do Amazonie, přestože mě nikdy nezajímal ani indiánský sentiment, natož pak auta.

Ayahuaska & Tabák vs. Život & DNA. Tak by se dala shrnout knížka Kosmický had. Jestli si myslíte, že jde o další esoterický blábol (a obal knihy by tomu mohl napovídat), tak jste mimo, přestože sám autor na tuhle možnost pokorně a z vědecké poctivosti upozorňuje.

Autor je antropolog a jak říká, antropologie pozvolna opouští vědu a stává se z ní jakési vyprávění a v podobném duchu sepsal i knihu. Přestože celá kniha je popis jisté hypotézy, jde zároveň o autobiografické vyprávění bez zbytečných odboček. Odbočky ze života autora jsou jen načtrnuty, odborné odbočky jsou shrnuty v druhé půlce knihy (aby nerušily plynulost vyprávění).

Výsledkem je velmi snadno čitelný text a jaká je to změna například oproti textům McKenny, který se zabývá podobnými věcmi, anebo koneckonců i oproti tomuhle blogu. Je to zkrátka čistý tok myšlenek, něco jako produkuje Smrtibrácha.

K tématu knihy:

Motiv hada, často dvojitého, se často zjevuje i po požití amazonského halucinačního nápoje ayahuasky nebo kouření silného tabáku. Kupodivu se tento mýtus, podobně jako jiné mýty, vyskytuje i v jiných kulturách. Na tuto synchronicitu mýtů upozorňuje již Campbell a vysvětluje to tím, že mýty jsou projekce mozku a mozek lidí je v zásadě stejný.

Narbyho vysvětlení synchronicity je trochu jiné. V dvojitém hadovi vidí dvoušroubovici DNA. Sám život a vědomí má být obsažen spíše v DNA než v živých bytostech nebo rostlinách. Vědomí je pak rozprostřeno jaksi napříč - mimo naše ega. Tato myšlenka je samozřejmě pro nás těžko přijatelná, neboť mimo ego nedokážeme uvažovat. Vědomí ztotožnujeme s já a možná pak maximálně připouštíme existenci jiného vědomí někde vně nás.

Jak říká Narby - DNA je všude na světě stejná, má 64 znaků, včteně interpunkcí a kóduje 20 slov = aminokyselin, ze kterých je složeno vše živé na zeměkouli. Sama je sdělením, chcete-li bohem. Strašně zajímavá je interpretace odpadní DNA. Je známo, že informaci nese v DNA pouze z 3%. Zbytek jsou dlouhé sekvence znaků jako ...ACACACACACA..., které evidentně informaci nenesou a není známo, proč jsou v DNA obsaženy, když by bylo možno je kódovat energeticky úsporněji jako 1000000x(ACA). Proč je to tak důležité? Protože současná věda a Darwinismus tvrdí, že vše se děje efektivně, tj. s nejmenší energetickou náročností. A co je náročnější... naťukat milionkrát ACA do klávesnice, nebo napsat 1000000x(ACA)?

Darwinismus se s tímto problémem /a nejen s ním/ dostává do slepé uličky. Neumí spolehlivě vysvětlit existenci pavího peří, protože ohromná péra páva znevýhodňují v přežití a přesto je vytváří a čím větší péra vytváří, tím je "lepší". Odpadní DNA je něco jako ta paví péra, alepsoň dne Narbyho.

Odpadní DNA existuje proto, aby dokázala transportovat informaci - je to komunikační prostředek (znovu a znovu připomenu Learyho láska je komunikace). Díváme se na ní navíc přiliš úzce - myslíme, že s ní neumíme komunikovat napřímo; neumíme ji číst. DNA ale nemusí být kódována pouze enzymy a buňkami (nebo v poslední době i primitivně počítači). Je možné DNA vidět přímo, proniknout do jejího kódu. Stačí si rozostřit vědomí a naladit se na vlnu DNA. Primitivní kultury to umí, ale umí to i vědci a každý vědecký objev má na začátku právě toto rozostření. DNA i podle vědců prý vysílá své fotony ve zvláštních zářivých barvách. Nepřekvapuje, že jsou to právě TY barvy, co září na plakátcích na psy-trance parties. Mimochodem ty barvy jsou emitovány lasery. Laser je světlo chycené do krystalické mřížky, zesílené a vypuštěné. Ony ACACACACA sekvence v odpadní DNA jsou podle Narbyho právě krystalem! Nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že tuhle informaci dávno vím z LSD a houbových sedánků a jen jsem ji zapomněl.

DNA je něco jako (krystalická) dodávka naložená knihami. Je blbost říkat, že jsou to jen knihy, protože jen ty mají informaci a je blbost říkat, že je to jen dodávka. Je to prostě dodávka plná knih.

Uvedená hypotéza má samozřejmě plno konsekvencí. Je možné zjistit "intuicí", co je dobré k jídlu v pralese, kde nic neznáme. Je možné, aby se život během krátkého období vyvinul do podoby, jakou známe teď a pak stamiliony let stagnoval. Je možné fungovat na jemnější bázi než jen omyl-smrt; správná cesta-čekání na omyl a snaha o zanechání potomstva.

K pochopení knihy je třeba následující (citace): Vidíme, co věříme, že vidíme - a ne obráceně. K tomu, abychom mohli vidět něco jiného, je občas zapotřebí změnit to, čemu věříme.


Zajímavé jsou také autorovy závěry ohledně apriornosti vědy. Zpochybňuje jak antropologii jako vědeckou disciplínu, tak i biologii, alespoň takovou, co předstírá odpovědi na otázky, o kterých neví nic. Argumenty pro zpochybnění obou jsou stejné, jako mé argumenty proti neoklasické ekonomii. Jako bychom měli co do činění s interdisciplinární vědeckou krizí - takovou, která se pouze zavinuje sama do sebe v tautologii.

A přesto bych vědu nezatracoval a autor má vědu taky rád, přestože po napsání této knihy již nikdy seriozně brán nebude. Navzdory všem škarohlídům je kniha psána s mnohem větší vědeckou poctivostí, než skripta plná hieroglyfů. Řekl bych, že je psána úplně novou beletristickou formou a to tak čitelnou, že si ji prostě musíte přečíst. Nezabere to bez poznámek více než pár hodin a dozvíte se v ní více, než v téhle recenzi.