Mission: Impossible

Sedim zas v Brne, ponevadz dnesni den byl opravdu vyzivnej. S timhle blogem je trochu potiz, ze lidi, o kterych bych mel psat ten blog ctou a pripadne sem i pisou. Zkratka se ted nahromadily nejake srackoidni veci v realite a je potreba je resit. V Ostrave jsem nepracoval presne necely den.

Ted jsem na neocakavane ceste do Cech za jednim kamaradem. Jak se blizi rok 2012 (berte s rezervou), tak se nejak mnozi diry v realite, az je derava jak emental. Proste se lidem sype realita a jak cloveka uci LSD, jedina moznost je: nechat ji sesypat. Verim si, ze to zvladnem. Vic sem psat nebudu, ono se to vyvrbi.

Pozitivni zprava je, ze na Ozoru sezene bratr snad Tranzita, takze tranzit muzeme posharovat. Ale pozor, v ruce budu mit stopky, kazdej bude mit na Velkeho Tibora jen 5 minut, Slunicko bude mit mexikanskej klobouk a mravenci budou tancovat pogo.

Pozitivni je jeste jedna vec. Zasekl jsem se v Brne a opet po nekolika mesicich prisel vecer, kdy nemam co delat, takze si musim jen uzivat. A ze je ceho. Projizdim si tady svym starym autem ulice a vzdycky na chvili zapadnu do nejakeho podniku. Za pulden jsem obrazil: Traubka, Zakki pizzerka, v Husove sboru vyborna nova vyvarovna, U medene panve, Sklenenka a nakonec asi nejlepsi cajovna v Brne, co se tyce kvality caju: Cesta caje. (Atmosferou je mozna lepsi literarni cajovna na Mendlaku.)

A zitra zas do offline i online prace. Konecne se veci hybou kam maji. Ke konecnemu kolapsu.