CZ Trip 2010

Motto: Úkolem dneska je poznávat jiné kultury a vidět na nich jejich selhání. Teprve až tohle zvládneme, tak můžeme vidět svoji vlastní kulturu a to, v čem selhává ona. Slavoj Žižek

Tak je to zde. Poměrně rychle jsem si koupil letenku a okupuju na léto prostor EU. Letěl jsem přes Madrid a ačkoliv je nádherný, tak to opravdu je Evropa a není to latinská Amerika. Čistě ulice, nízká vlhkost vzduchu a především evropsky vyhlížející lidi. Pokud jsem tedy psal o městech na jihu Brazílie jako o evropských městech, berte to s rezervou.

V minulém příspěvku jsem psal o LSD a jako ukázku použil skladbu "Test" od Chemiků. Po příletu na letiště do jednoho sousedního státu jsem se jako na tripu začal cítit hned. Víte o tom že břízy a topoly jsou neskutečně krásné stromy? Čistota ulic ve střední Evropě je taky pěkně nedoceněná záležitost. Přehledné ulice, přehledná značení. Kolem dálnic a silnic člověka nic neruší, všichni jsou někde zalezlí a neblokují dopravu plastovými židličkami. Co se sakra děje? Nic!

To, že to bude fakt vážný mi došlo, když jsem projížděl branou bývalé celnice a přesně na hranicích začala v rádiu hrát skladbě "Test" od Chemical brothers. Náhody neexistují, důkaz je všude kolem, jen stačí otevřít oči.

Již v noci jsme dojeli do mého milovaného města B. Ok dojeli jsme s moji kamarádkou K. (ještě o ní asi uslyšíte, přispívá sem i občas na blog) do Brna, abych byl konkrétní. Rovnou do mě oblíbené hospůdky Traubka kde jsem si dál smažák s hranolkama, Fandovy fazole a kofolku. Paráda. Pak jsme jeli vyložit těch 27 litrů Guarana Antarcticy, co bude u K. v Brně čekat na jednoho zasloužilého čtenáře blogu, jenž si ji objednal, protože už se mi s ní nechce po Česku tahat a do Prahy hnedle nepojedu.

Soběšice jsou taková malá vesnice v dosahu MHD Brna. Vraceli jsme tam auto a tam to taky začalo. Při čekání na autobus strašný řev a jakási mladá dvojice se mlátila v nedalekém domečku, kluk potom holku vykopal ven a vyházel za ní její věci. Jako vždy jsem se zas chystal se návrat do průseru skrz altruismus, ale když jsem k nim přišel s K. blíž tak jsem nezasahoval. Bude povrchní říct, že z výrazu obličeje lze během letmého okamžiku udělat závěr, že je někdo ztracen? Jestli ano, tak mi je líto, ale včera jsem to udělal.

Dojeli jsme na Skleněnku, což je činžák v centru Brna se třemi hospodami a jednou čajovnou. První objekt, který jsem navštívil při první návštěvě Brna někdy před 13ti lety. Střední hospoda měla být předělaná, ale atmosféra v ní je vlastně pořád stejná, jako za času barmana-feťáka Stokyho. Jen zmizel fotbálek. Takové příjemné dojezdové místo. Příjemné v rámci možnosti.

Slečna K. má chlapce. Má a nemá. Jestli vám je mezi 20-40 lety a žijete v Česku, tak jste si možná všimli, že mediální masírka konzumerizmu se promítá i do vztahů mezi lidmi. Takže ideálem je nezávislý, volný vztah. Ten defacto vypadá tak, že se navenek předstírá svoboda a cool nálada a uvnitř se schovává frustrace, žárlivost, absence víry, disciplíny... no prostě všechny takové srandy. Hlavně nezávazně.

Takže po příchodu na mě nevraživě zíral jakýsi týpek, jelikož jsem provázel jeho designovanou nabíječku K. Bavil se předtím s majitelem jedné známé brněnské kavárny, který se právě chystal slavit své kulaté narozeniny, ale to bych předbíhal. Po našem příchodu hovor utichl snad na hodinu a přišlo trapné ticho. Vedle, v naprosté tmě, četl jakýsi obrejlený chlapík nějakou strašně zajímavou knížku. Po brazilsku jsem se ho žoviálně zeptal něco jako "Čau kamo, nebojíš se, že přijdeš o zrak?". "Co ti mám na to říct," odsekl. Asi už fakt nejsem v Brazílii.

Nicméně alkohol a nějaké holky, co si přišly přisednout, nakonec přeci jen rozproudily debatu. Když K. odešla na záchod, tak se mě její designovaný přítel nenápadně zeptal zda a kdy hodlám odjet. Když jsem ho ujistil, že tu budu zaclánět jen chvilku, tak se mu hned zvedla nálada. Pak se probíraly nějaké nesmysly, kde se například jedna holčička snažila zapůsobit na chlapečka, ten přitom zíral na jinou, ta byla znuděná. Všichni věděli všechno (i já, a to jsem tam prosím vůbec nepatřil), přesto všichni hráli jakousi zvláštní hru na partu, kámoše, nezávislost a svůj drajv. Problém je, že ve skutečnosti nic takového není, nebude a čím déle lidé hrají podobné nesmysly, ožírají se s kamarády po večerech, aby případně třeba i tak nějak skončili s někým v posteli nebo ve vztahu - "protože ono vlastně ani nic moc jiného dělat nejde, že", tak tím dále jsou od skutečně svobody a blízkosti. K. mám tohle hodně za zlé, protože K. toto všechno moc dobře ví a přesto to dělá podle normy. Narovinu. Myslím, že holky tohle vědí dost často, vidí tu ubohost, ale jsou prostě příliš slabé, než aby s tím něco udělaly. Chlapi jsou buď sračky hloupé, anebo sračky, co to celé zahrávají tak, aby to sami neviděli. Koneckonců, dokud se vždycky najde nějaká, co jim, být různé trapně a s vytáčkami, ale přeci jenom "dá", tak je zdánlivě nic netlačí.

No a pak se téma stočilo na Brazílii. Nejdřív mě jedna taková místní kavárensko-podnikatelská postavička začala povídat, jak že to v Brazílii vypadá. S úžasem jsem poslouchal a ptal se jí dál. Zajímavé. Všechno věděla, aniž by tam byla a ani jí nic nezajímalo! Večer začal nabírat v obrátky a já jsem si ten trip fakt užíval. Lidí mají svoji realitu a dělají vše pro to, aby jí nic nenarušilo. Například realita jiná nebo realita objektivní nebo pravda. Prostě účelem člověka je mít svoji realitu. To, že ta realita je nesmysl, to že je ta realita vnitřně rozporná (nekonzistentní nemohu používat) je úplně jedno. Hlavně mít svoji realituu, na kterou má každý nárok a ukázat, jakej že jsem tvrďák a stojím si za ní.

Terminální fázi večera si do detailu nepamatuju. Asi jsem začal říkat něco z úvah, co byly popsané výše. Taky jsem nechtíc ztrapnil jednu slečnu, jak mi K. později pověděla. A to jen tím, že jsem zopakoval to, co řekla ona sama. Poté, co jsem se rozmluvil, se velmi rozesmutněly pan kavárník omluvil (ale nebyl smutný jen že mě - jestli vůbec; slečna co seděla vedle mě se evidentně netvářila, že s ním bude trávit právě tuto noc) a vydal domů. Pak odešly i slečny. Ta, jež mu odmítla večerní koitus (odmítla mu společného panáka a jak se věci mají a trapně vydávají stále stejnou cestou víme všichni), původně říkala, že chtěla jet do Brazílie. Ale po mě agitaci na rozloučenou řekla, že si to prý rozmyslí. Co jsem to tam tak sakra říkal? :)

Skončili jsme u K. na bytě. Spolu s jejím instantnim boyfriendem. Proč tam jel nevím, neměl ráno ani na autobus, takže jsem musel K. dát nějaké peníze, ať ho založí. Holt dělat za 50,- na hodinu číšníka po brněnských kavárnách není terno pro nikoho. Lidé jsou s tím však jaksi trapně smíření. Žádné příjemné věci tam taky neděly, samozřejmě vzhledem k mě přítomnosti v 1+1 s vysklenými dveřmi k tomu neměli prostor (dveře vysklil předchozí přítel K.; chudáček, kterého psychohry života vysílily natolik, že si našel zálibu v mlácení svých partnerek a ničení vybavení bytu). Takže jediný důvod, proč tam onen chlapec šel, byla asi prevence toho, aby mu nějaký cizák neojel partnerku, se kterou má i po půl roce úžasný nezávislý vztah do té míry, že se ji na veřejnosti ani nedotkne.

Smál jsem se toho večera hodně a je to neuvěřitelné, ale už se mě ty hry vůbec nedotýkají. Nedotýkaly se mě ani předtím, ale jen proto, že jsem mezi lidi nemohl chodit. Ted už můžu, i když to samozřejmě dělat nebudu, není o co stát. Ale už mi to nehodí psycho stav v hlavě. Nějakých 10000 km odtud je krásná laguna a nad ní domeček a kdykoliv v něm mužů během pár hodin být. A přesně tak to má být a můžete si dělat úplně, co chcete, poněvadž prostě ztraceni ve svých lžích, nejistotách a slabostech jste. Jsem zvědav zda bude slečna K. lajkovat tenhle článek. Mohli bychom se zasmát zas o něco víc, protože aktéři zde uvedení budou samozřejmě navzájem dělat, že si vůbec nic nepřečetli. Není to fantastický?

PS. Ještě příhoda z cesty na vlak do Ostravy. Nějaký chlapík u Mercedesu řval na strážníky, týkal jim a posílal je do prdele, když mu asi vytýkali špatně parkování před Alfa pasáží na pěší zóně. Strážnici zklapli a šli, viditelně ponížení. To, co by se tomu pánovi stalo v Brazílii, by bylo buď velmi ošklivé nebo hnusné. Tady "vyhrál". Moc zajímavé.