Výlet na Copacabanu

Helder mě pozval do bytu na Copacabanu. G. jela do Ria se mnou. T. byla ve Foz de Iguazu na Paraguaysko-Argentinsko-Brazilském pomezí a prý sem napíše samostatnou reportáž. Stálo to tam taky za to.

Z busu jsme viděli, že našem městě především stále stojí rybníky po povodních, takže nám nejdou splachovat záchody. Do Ria klasicky přes Niteroi a přívozem, tam jsem se od zevlující G. oddělil a jel za ambasadorem.

Byt přímo uprostřed Copy má úžasnej. Styl 50tých let, Corbusier style, zabírá celé patro mrakodrapu. Občas se lehce rozpadá, ale to na atmosféře spíš přidává. Celý je vybaven z jeho cest - ohromné lampy z Iránu, sošky z Mosambiku. Další služebná, co tam bydlí. Rychlej internet, dávka novin. Ten chlap musí mít šílené režie, neboť v tomhle bytě je určitě míň jak měsíc do roka.

Ambasador spí nepravidelně, takže jsme se vcelku shodli na koexistenci. Po návštěvě Sushi baru /já se na rybu necítil/, kde se mu obsluha klaněla jak císařovi a on si toho ani nevšim, jsme šli asi v 7 večer spát a probrali se o půlnoci.

Mezi prací pustil v TV nějaký záběry z topless parties z nějakýho obskurního programu v USA a ptal se, jestli to v Česku frčí taky. Že prý když u nás byl v 65-68mém, tak jsme měli nějakou národní hru, že když člověk udělá chybu, tak musí svléct část oděvu. A některé dívky prý skončily úplně nahé! Tak to jsem šel do kolen.

Pak měl přednášku o Izraeli. Když o spiknutí Židů mluví Stwora, nebo nějací pošuci, tak to člověk pomine. Když tuhle teorii ale zopakuje nejvyšší diplomat, neměli bychom se nad tím zamyslet? Sám nevím, ale druhý den jsem narazil na Praca XV na Palestince od kterého jsem si koupil tričko Hizballáh se samopalem a jako bonus dostal magnetickou vlajku Palestiny na lednici. Mám rád symboly. Až někoho uvidíte v Praze zkopaného od Židů kvůli tričku, budu to já.

Na dvě hodinky jsem se jel podívat na Lapa, kde byla i G., kterou tou dobou asi okrádali, ale nenašel jsem ji. Party byla tentokrát malá, neboť Rio má prázdniny a všichni jsou pryč /třeba v našem městečku/.

Druhý den mě Helder dostal zase. Jeho služebníka to tam již nebavilo, tak si vzal Jeepa, a odjel domů. Helder teda musí cestovat busy a taxíky. Šel ještě zařizovat nějakej deal /prodává svoji loď a kupuje větší/ a vymódil se skvěle. Pohorky, tričko turista a na hlavu žluto-modrý klobouk s nápisem Sweden.

Rozloučili jsme se, pozval jsem ho na zelený čaj, kterej má moc rád, ale nemá žádnej kvalitní a já šel čekat na T., co se vracela z Fozu.

Auto opět není, chlapíka se mi za celou dobu nepodařilo kontaktovat, i když to Helder zkoušel intenzivně. V 72 nebo kolika letech je každopádně Helder úžasnej agilní týpek, to se mu musí nechat. Uvidíme, co pro něj budu moct udělat. V každém případě: Mít z Copacabany kam zajít během minuty a natáhnout se v klidu v takovém menším paláci bylo mocinky příjemný.