Úvaha o korupci

Na jiném webu jsem byl dotázán, jak vnímám korupci v Brazílii. Následující řádky bych psal soukromě jednomu člověku, tak proč to nedat do placu. O korupci jsem již psal a ani tohle nebude naposledy. Než se dostanu ke korupci v Brazílii, tak bych rád zamyšlení nad tím, co to korupce je.

Korupce jako mechanizmus vytláčení neefektivit z regulovaného trhu

Předně je potřeba pochopit, že korupce je projev skutečně svobodného a anarchistického trhu. Liberálové zde najdou opodstatnění pro korupci, levičáci a konzervativci začnou lamentovat. Ani jedno není nutné, držme se pouhého pozorování, pokud to půjde. Korupce je zkrátka projev skutečného trhu, který se projevuje na trhu regulovaném, typicky socialistickém.

Ivo Vašíček i mnozí jiní popisují korupci za reálného socializmu, kde byla všudypřítomným jevem. Doporučená literatura je k tomuto například Mlčoch /institucionální kecací ekonom, který teď asi bude v kurzu/. Socializmus nedal prostor potřebám lidí na oficiálním "trhu", takže byly ty potřeby naplněny na trhu černém. Ať to byly gramofonové desky nebo práce melouchářů.

Za reálného kapitalizmu, který, jak jsem přesvěčen, nebude za pár let hodnocen od reálného socializmu, co se fungování "trhu" týče, příliš odlišně, existuje korupce taktéž. Je to proto, že působení státu například skrze daňovou soustavu, která při započítání skrytých daní jako jsou třeba dividendy ČEZu, je opět enormní. I viditelné daně v Česku, tj. přímé daně, daně z majetku, DPH, spotřební daně, sociální a zdravotní pojištění jsou jistě dost přes 50%. Kdesi jsem četl, že v SSSR byla čtvrtina!!! zemědělské produkce pěstována v záhumencích. Strašně rád bych viděl srovnání podílu státu a soukromého sektoru v reálném socializmu a reálném kapitalizmu, zvaném sociálně-tržní hospodářství. Jakkoli to je samozřejmě špatně postižitelné, například i kvůli kvazistátním firmám typu zmiňovaného ČEZu v kapitalizmu a Slušovic v socializmu.

Proč je podíl vlády na ekonomice zajímavý pro korupci jsem již zmínil. Čim více vládního sektoru, tím více, ceteris paribus, deformací skutečného trhu. Co lze s přesvědčením tvrdit je následující:
(i) kdekoliv stát zasahuje do trhu, dochází k deformaci (neb bez zásahu je trh skutečně svobodný... toto prosím nesměšovat s antimonopolní politikou, tak jak to dělá propaganda; svobodný trh může být klidně monopol - antimonopolní politika pak v nejlepším případě provede deformaci deformace, která obvykle vypadá asi jako když vložíte nakřáplé vajíčko pod buldozer)
(ii) deformace znamená, že něco je příliš levné nebo příliš drahé
(iii) neadekvátně drahé či levné věci vytvoří tlak na vytvoření skutečného trhu, více viz. například rakouská škola, která tak trh přímo definuje
(iv) každý trh má něco jako transakční náklady, náklady legálního trhu jsou typicky náklady státu; mezi náklady ilegálního trhu patří korupce

Náklady a výnosy korupce

Zásadní otázka je, zda je korupce prospěšná, či nikoliv. Bez pravolevé ideologie zde vyjmenuju plusy i minusy.

Jednoznačné plus korupce je, že uspokojuje potřeby jednotlivce lépe, než regulovaný trh, jak bylo řečeno výše. V dnešní odosobněné společnosti individualit utopených v mase nelze čekat, že tento tlak pomine. Ba právě naopak. Snaha omezovat korupci, tj. naplnění individuálních potřeb, je prostě marná, dokud bude spolčnost mít rysy, jaké má. Pokud bude mít individuum peníze například na lékařský zákrok, který mu může pomoci, tak - etiku stranou - tyto zákroky budou prováděny, byť by to byly transplantace orgánů popravených vězňů.

Minus korupce je totéž, viděno z druhé strany. Mnoho statků může být na volném trhu směněno ku prospěchu obou stran, ale trpí strana třetí, tj. je zde problém externalit. Právě tyto externality jsou v pozadí lamentací rozzuřených občanů a novinářů. Ale je to jen zúžený pohled na korupci, protože korupce, jak bylo popsáno výše, k vyšší efektivitě vést může.

Problém je, jako vždy ve veřejné ekonomii, ve vymezení externalit. Co skutečně externality jsou a co ne? Lze externality vůbec rozpoznat nějakým obecným pravidlem? A zásadní otázka: je sociální smír externalitou?

Mnoho regulací totiž nejsou regulace na ochranu zjevných externalit /příklad: vypouštění nečistot do přírody, které může být vyřešeno podplacením úředníka - takovou korupci patrně konsenzuálně budeme považovat za neefektivní/, ale jde o regulace ohledně sociálního smíru. Sociální smír je zkrátka tvoření rovnosti "natvrdo". Pokud zůstanu u "korupce" v medicíně, tak zkrátka pokud bude obchod mezi vámi a špičkovým onkologem a ten vám za 10 milionů vyléčí neléčitelnou formu rakoviny, tak vyděláte vy, vydělá onkolog a společnost, podle mnohých, prodělá. Na vině je práve externalita rovnosti, kdy zkrátka hněv chudých zvýší entropii ve společnosti a zvýší se riziko jejího rozpadu a tudíž i například znárodnění právě těch bohatých.

Legální korupce, která škodí

Korupce bývá užitečnými idioty občas posuzována pouze podle legislativního rámce. Pokud úkon A porušuje zákon, je to špatně; pokud ho neporušuje, je to dobře.

Tento přístup má jedinou výhodu. V mysli takového inferiorního jedince /typicky politika, podnikatele nebo hospodského filuty/ dělá zdání jednoduchého systému, který je možno dodržovat a využívat bez problémů se svědomím. Ono korumpovat s tím, že sami sebe považujete za svini je o něco nepohodlnější, než když se považujete za geniální čistou lilii. Cynikové se samozřejmě vyskytují (a jsou jistě co se korumpovánítýče úspěšnější), ale užitečných idiotů je, jak mě přesvědčilo už dost lidí, taky dost. Tedy pokud člověk obejde protikorupční zákon, anebo chybí zákon postihující jistý druh korupce, tak to v žádném případě neznamená, že o korupci (=nastolení skutečného trhu místo regulovaného) nejde.

Uvažujme případ hezké prsaté studentky v prváku a sexuálně frustrovaného doktoranda. Užitek studentky může být vylepšen tím, že se nebude učit a dostane zápočet. Užitek dokoranda může být zvýšen sexuálním stykem nebo i jen jeho představou. Náklady na zvýšení užitku studentky jsou podpis do indexu /případně kondom/ (a černé svědomí doktoranda, pokud ho počítá); náklady na zvýšení užitku dokoranda jsou 49 CZK za top s výstřihem ve výprodeji v Terranově (a zvýšení indexu vykurvenosti studentky, pokud ho ještě počítá). Je možné, že dojde ke směně, která bude výhodná, nebo se tak bude v tu chvíli zdát. Společenské náklady ve formě degenerace školství jsou zjevné /plus je zde možná i vnitřní degenerace obou zúčastněných/. Celý vtip je v tom, že podobné transakce je možné provádět zcela legálně a samozřejmě velká část lidského konání je na nich založena. (I to je důvod mé emigrace.)

Lacanovko-Žižekovsky bych zde mohl psát, kterak je přesnější vymezování podobné korupce na národní a nadnárodní úrovni za mnohými levicovými snahami o reformu euroatlantické civilizace a kterak právě takové vymezování detailů rozkládá společnost a pravidla tak, jak by bojovník Hizballáhu nezvládl a zároveň takovou společnost sjednocuje v boji s imaginárním nepřítelem, kterým je ve skutečnosti každý člen oné společnosti. Vidět je to všude. Zákony o sexuálním obtěžování na pracovišti, nahrávání dopravních policistů, omezení maximálních částek vyplácených v hotovosti, limity na veřejné zakázky, zákaz dárků pro lékaře i politické strany atd atp. Vše skvělá idea, kterou dokáže obejít i retardovaný adolescent. Ale sleduje mě tady ještě někdo?

Kriminální korupce, která pomáhá

V každém případě platí i opačná úvaha. Zatímco studentka a doktorand byla společensky neprospěšná korupce v rámci legálního systému, existuje i společensky prospěšná korupce, která je ale zcela nelegální. Taková korupce jsou například úplatky úředníkům, kteří teprve až díky tomu pracují právě tak, jak mají. Například rychle. Fakticky se dá říct, že jde o extra zdanění, ale tak jednoduché to není. I zde jsou na místě negativní externality ve smyslu morální degenerace, která ústí v nevíru v systém. Jak mizerně placený úředník, tak znechucený a riskující uplácející, tak i společnost, pokud se taková korupce provalí, přestává /oprávněně/ věřit v systém.

Zkrátka jsem naprosto skeptický k nějakým kvanitativním výzkumům korupce. Ve složitém světě, kde žijeme, je korupce jeho nedílnou součástí a často ji ani nepostřehneme. Korupce sama o sobě pomáhá systém udržovat. Podobně jako melouchy nebo zahrádkaření pomohly udržet socializmus po desetiletí, tak úplně stejně dokáží úplatky pohnout s nepohyblivými brazilskými úředníky nebo policisty, co mají za úkol vynucovat papírově drsnou imigrační politiku, a právě to udržuje systém v chodu. Neboť úředník zařídí, co podnikatel a ekonomika potřebuje a policista přimhouří oko nad Bolivijcem, který zemi dodá levnou pracovní sílu.

Past sociologických výzkumů

Ano, Brazílie je země prolezlá korupcí. Netroufám si kvantifikovat jak moc, ale je jisté, že se o ní zde mluví ještě víc než v Evropě. V totalitních státech se o korupci zpravidla mluví nejméně. Můžeme na základě výpovědí lidí o korupci něco zjistit? Podle mě je to úplně špatný postup. Stačí si jen uvědomit vrozenou loayalitu Asiatů k jejich režimům. Jsou snad proto asijské země nejméně korupční?

Tím mám na mysli následující: V Brazílii pokud například dojde ke znáslnění, vykradení domu nebo sebevraždě, tak je to velká událost. Například kdyby v našem městě náhodou například k onomu vykradení domu došlo, tak se zde /s trochou nadsázky/ druhý den objeví armáda a bohatí lidé se odstěhují pryč. V Česku jsou bytové krádeže naprosto běžné. Pokud se však podíváte na chatrné ploty v Česku a na nedobytné pevnosti v Brazílii, tak nedojdete k ničemu, co dává smysl. Brazilci se prostě bojí mnohem víc. Brazilci rozeberou každou vloupačku nebo přepadení za devatero horami. Pokud uděláte anketu, jak je to s vloupačkami v Česku a Brazílii, tak dojdete k tomu, že Čech řekne že je to hrozné a mávne rukou (stejně jako často vloupání nebo znásilnění ani nenahlásí) a Brazilec bude půl hodiny lamentovat a na jeho podporu se sejde celá ulice s neuvěřitelnými historkami.

Ptát se lidí na korupci v různých kulturách zkrátka nemá smysl, pokud se chcete dozvědět něco relevantního.

Big fail: Měření neefektivity (=společenské škodlivosti) korupce

A konečně, pokud se někde prokáže korupce, tak jak měřit její závažnost? Určitě to nelze dělat pouze výší úplatku, poněvadž většina škod je ve formě externalit a ty z definice nelze měřit /externalita je cosi co neprochází trhem a jedině trh umí stanovit cenu/. Jak bylo řečeno, korupce vždy něco zefektivňuje a něčemu škodí. Povrchní průzkumy ohledně korupce nemohou mít ani ambici hlubšího porozumění problému. Osobně nemyslím, že například úplatek, který popožene úředníka je takový problém, jako když musím uplácet zaměstnance soukromé firmy, aby provedl to, za co platím již majiteli a jeho zaměstnavateli (státní úředník je z definice neefektivní, pokud je neefektivní i soukromá firma, tak Houstone, tady Reagan a Thatcherová, máme opravdu problém). Uvedené dva příklady navíc přesně korespondují příklady výše uvedenými, kdy efektivní úplatek úředníka je těžký zločin a úplatek soukromníkovi je vlastně jen spropitné, čímž je tragédie antikorupčních zákonů dokonána, protože více bude postihována korupce, která je patrně zefektivňující nebo méně neefektivní.

Jediný smysl žebříčků korupce a podobných ptákovin je ten, že se má tupé mase předložit něco velmi jednoduchého, proti čemu se má bojovat. Rád bych v této souvislosti jen upozornil, že každý systém, který by byl do puntíku udržován tak, jak je formálně vyžadováno, by se rozpadl ve zlomku sekundy.

A jsme zpět u filozofie a reality

Mimochodem o 2 posty zpět jsem uvedl citát, který stojí za zopakování:
Jinými slovy, nejen že každý systém počítá se svým vlastním inherentním přestoupením, ale identifikace s tímto přestoupením, které musí zůstat nevysloveno, utajeno, je skutečnou formou konformismu.
Ano, modří i oranžoví již vědí, rudé jenom oči svědí. Korupce je přesně tím skrytým konformizmem, který provádíme v každodenním životě všichni, ale nikdy to otevřeně nepřiznáme. Hezky to napsala Bublina ohledně komentářů zde na blogu, protože i zde dochází ke korupci. Že mi často podkuřujete až příliš, patrně abyste výměnou dostali potvrzení nějaké své ideologie, která vám pomůže setrvat ve vaší jednoduché realitě, protože Tibor je přeci ten, co se hýbe a využije každou chvilku, aby se snažil rozpohybovat i okolí. A za to, že vám to žeru, se tu do mě nikdo pořádně nepustí. Protože tak to funguje. A jde nám to pěkně. Já tobě a ty mě. Oba jsme spokojeni a realita jde do prdele. Tentokrát nikoliv státní zřízení, ale objektivní realita je zkorumpována. Jako by nestačilo, že ji nemůžeme poznat.

Těším se na komentáře.

(CC) La Tibor