Pořád mi někdo píše, jak mi závidí, jak si tu užívám. Tak takhle se tu bavím. Tentokrát je to pětka, minule šestka. Po dvou bezesných nocích. Moji známí z minulého dílu dělají extrakce jen v sobotu, pokaždé tam sedí jiný medik, který se zubu dotýká jak matka dítěte.
Ale v Brazílii máme kapitalizmus. Na hlavním náměstí je asi 8 dentistických ordinací a můžete si vybrat. Někde jsou extrakce ve čtvrtek, jinde vůbec. Ceny od 30 BRL do nekonečna.
V agónii po pár pokusech jsem došel do úžasné oldschool ordinace. Vybavení z přelomu 70 a 80 tých let. Okno bez výplně s markízou a výhledem na náměstí. Všude kýčovité obrázky ptáčků a Ježíše. V Česku by to člověka vyděsilo, tady je ovšem křesťanství záruka člověka, který má alespoň vůli se snažit.
Byl tam překvapivě doktor, tak 35 let, vzal mě hned a vypadal skoro jako Čech. Archaické vybavení laboratoře připomínalo zašlou slávu Ria, po které slintá Fandor. Týpek byl ovšem hustej. Injekci píchnul na několikrát, strašně rychle, a tak, že jsem ji necítil. Pak udělal jen rychle lup, já zařval a šel domů. Myslím, že tu mám zubaře. Konečně mi je zas na chvíli dobře. V baráku neodtéká odpad, zítra musím zas na prohlídku auta do Ria a do toho mi pořád píše pan ambasador, který vesele paří v Riu, zároveň mu z USA sháním naviják na ryby a zároveň se snažím od tama připravit na návštěvu 4 lidí. Čekáme plno kusů nábytku. Atd atd.
kurva dobrej vyhled
OdpovědětVymazat