Nesourodé mininovinky

Bratr mi vynadal, že moje katastrofické kecy už se nedají poslouchat. Takže se omlouvám. Mám totiž vždycky pocit, že jsem to neřekl dost nahlas. Většina lidí s nimi souhlasí, ale nikdo nic nedělá. Připomíná mi to story z povodní 1997, kdy chlapík volal své ženě: Máňo stoupá voda... No už ji máme u dveří... A támhle nám plave auto. Takže už budu mlčet nebo se pokusím. Prostě mi nejde do hlavy, že když tolik lidí vidí, co vidí, že nikdo nic nedělá. Jediné co má smysl, pokud se blíží katastrofa, je nějakým způsobem se z toho systému vyvázat. Ale dost řečí. Jdu na počasí, za to mi nikdo nevynadá.

Vídeň hlásí v zimě 18, Rio v létě 21 přes den. To jsou věci. Po 2 měsících sucha přišel deštivý týden. Jsem přesně rok v Brazílii. Dneska za mnou přes Atlantik letí T., před rokem jsem se líbal nad Atlantikem s jakousi černoškou, po které se slehla zem /to je redakční poznámka, kterou sem sem musel v rámci objektivity dopnit/.

Co dál? Urychleně musím koupit auto, dovybavit barák. Přes zimu /červen-září/ si dám oddech někde mimo Jižní Ameriku. Pak bych rád, pokud ještě nepraskne celej systém, koupil nějaké ty pozemky. Zároveň sem má přijet plno lidí, o které se musím postarat. Tak to je plán na příští rok, takže přesně vím, co se nestane, protože co se naplánuje, to se nikdy nesplní.

Dneska mi strčili leták, co se dává za stěrače aut, do košíčku na kole. To mě pobavilo. Jak leje jak z konve, tak mi do toho padá řetěz na kole, takže jsem od kolomazi a všechny děsím zjevem. V Brazílii se nepracuje když je hezky, neboť je potřeba slavit a když prší tak se nepracuje taky, aby se nezmoklo, což mi řekli dnes pánové od internetu. Naštěstí nepracují ani ti, co ho měli odpojit, takže můžu psát.

Nejveselejší jsou doslova hejna vlašťovek, co dělají se švitořením nálety na jakési velké hmyzáky u baráku.

Nevím, proč mi skoro všichni v Česku říkají, že jsem nasranej nebo negativistickej. Je možný, že si na sebe něco hraju, ale prostě to nevidím. Jediný co vím, že nemám čas na jídlo ani spaní. Opravdu očekávám konec světa a snažím se na netu z toho starého vytěžit, co to ještě jde. Na jednu stranu bych rád, aby systém vydržel do podzimu; na druhou stranu jsem hodně unavenej a po kolapsu si odpočinu. Ale přijdu si šťastnej protože konečně mám pocit, že jsem přesně tam, kde mám být. Opačnej pocit jsem měl nejasně už na gymplu, na vejšce rozhodně, musím říct, že jsem ho měl i s předchozíma ženskýma. Jediný, kde jsem se cítil tak dobře jako teď, byla nemocnice a čas těsně před Brazíliií. Jen v nemocnici a Brazílii jsem měl pocit přítomnosti a toho, že dělám přesně, co mám dělat.

Ještě jsem zkoumal sazby zdravotního pojistného v Brazílii. Pojištění je zde zdarma, ale pokud chcete nadstandardní péči, tak je možno si pořídit pojistku samozřejmě. Pojistka není odstupňovaná od platu, ale od stáří. Důchodce zaplatí skoro 10x tolik, co mladík. Tak jen abyste věděli, jak budete platit pojištění za pár let už úplně v jiné měně, než CZK *.

* Euro to nebude