Ve chvílích kdy nefungoval internet jsme s T. dělali různé věci. Například sledovali filmy. Ingmar Bergman je chlapík, kterej by neměl uniknout vaší pozornosti, pokud se zajímáte o mezilidské hry anebo o hlubinu psýchy.
Nebudu tady jak v čtenářském deníku vypisovat o co jde, to si najdete na imdb.com nebo csfd.cz. Driv jsem četl jeho filmové povídky, pak jsem viděl Sedmou Pečeť, což je skvělej film ukazující východ z bezvýchodnosti smrti. Alespoň pro mě ano. Je to v tom celém filmu jedna hodně krátká scéna.
Nyní jsme koukali na trilogii Fany a Alexander a je to mazec. Story jedné šílené rodinky, která je ale vlastně úplně normální. Najdete v tom všechno. 6 nebo 7 hodin, ale nuda to není. Od nudy k smrti, od smrti k psychu, od psycha k boji a od boje k nudné harmonii.
Poslední jsou známé Lesní jahody, což je taková psychoanalýza starce před smrtí a opět je tam po tom všem velmi neočekávané vyklidnění.
Pro úplnnost jsem před lety viděl rozhovor se stařičkým Bergmanem a to si jen člověk říká... takhle bych chtěl zestárnout a umřít. /Tuším že jsem četl, že zemřel někde na svém ostrově obklopen čtyřmi manželkami/
Proč to sem píšu? Nejen abyste to brali jako tip na dobrý film, ale taky proto, že nám sem začala chodit kočka a jméno jsme jí dali Bergman. Je to kočka divná - autistická. Mazlí se a reaguje minimálně. Ale T. je z ní nadšená a Bergman je nadšen z granulí. A hlídá nám dvorek, protože prakticky neodchází.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.