
Za předchozí týdny bez internetu se toho událo vlastně docela dost. Například jsem si skoro podpálil barák, když se mi během pár sekund rozhořela ohromná hromada pichlavého bordelu ze zahrady, o kterém jsem si myslel, že nikdy hořet nebude a budu ho muset odnosit kamsi do houští.
Předevčírem jsme tak s T. a G. seděli v centru u oceánu na zahrádce v hospůdce a už jsme se chystali po acaí domů, když se ke dreadaté G. přitočil přiopilý chlapík vzezření z obrázku. První, co mě napadlo, bylo dělat si srandu z G. a jejího nového homelessáckého kámoše.
Homeless spustil huhňavou, ale složitější angličtinou. Prý jestli jsme Rusové. Po odpovědi jsme se dozvěděli, že před námi stojí ambasador Brazílie v Česku z let 1965-1968, který opustil republiku týden před sovětskou invazí.
Chlapík se rozjel ve vyprávění, pozval nás do svého domu, kde jsme byli dnes a asi máme nového kámoše.
Jeho profesní dráha začla v Praze a pak 40 let pokračovala přes Izrael, Mosambik, Japonsko /kde se oženil a zplodil syna/, Ukrajinu a mnoho dalších států, kde vedl ambasády.
Na důchod si pořídil dům ve městě Búzios, což je město na pobřeží státu RJ, stejně jako naše městečko, ale Búzios je narozdíl od nás něco jako Karlovy Vary. Místo, kde se scházejí snobové a zlatá mládež, což panu ambasadorovi jaksi nevyhovuje. Jak řekl, po celém životě lží a her už chce žít život, který není umělý. Takže se odstěhoval daleko od svého yacht klubu tam, kde ho nikdo nezná.
Přesně před třemi dny zakoupil obydlí přímo na pláži v našem městečku, kam nahnal svých asi 10 služebných tří generací /kuchařsku s dcerami a vnučkou, opraváře motorů, zahradníka, kapitána, rybáře, pečovatele o psy atd.../ a je zde spokojen, protože tady ten kraj je jaksi modernizace stále ušetřen. Barák má mimochodem opravdu nádhernej, i když teď trpí přebytkem nábytku. Chce zde kupovat ještě jeden jako investici a prodávat svůj 500m2 byt na Copacabaně, přičemž na oboje bych mu rád nechal udělat pořádnej web - aspoň bych se zas mnohému přiučil z místního realitního trhu.
Z rozhovoru s ním bych rád vybral zajímavosti /beru, jak jsem slyšel, neosočujte mě/. Japonci, stejně jako Židi, jsou prý strašní rasisti, ale Židi jsou prý k tomu zloději. Pobyt v Izraeli z něj udělal horšího člověka, neboť se musel naučit nevěřit lidem. V životě prý přišel o všechny iluze, tak už jen sedí před plazmou a předstírá, že ho zajímá fotbal /na dnešní Arsenal-Barcelona, ale odběhl od večeře, kterou nechal připravit ve veganském stylu a mimochodem, první jí pán domu a návštěva a potom zbytky dojídá služebnictvo, což je pořádek, který jsme nechtěně porušili/. Díky fotbalu, televizi a řekl bych i chlastu prý ještě nespáchal sebevraždu. Prý taky uvažoval o tom, že vše prodá a odstěhuje se do jednoho malého bytu a nechá si i změnit jméno.
Tedy sečteno a podtrženo - je to bílý Brazilec, který byl v Evropě patrně napaden nihilismem, je ateista (obvyklá výmluva post-křesťanů: jak může Bůh existovat a připustit tohle všechno?), v životě se mu hodně věcí podělalo, ale až tak mu to nevěříme, neboť z něj pořád sálá, že by chtěl něco hezkého. Ke služebnictvu se chová hezky a vypadá, že služebnictvo ho má rádo. K tomu mé subjektivní pozorování - má dva psy a jsou super vychovaní a je s nima sranda.
V sobotu mě zval na několikadenní výlet na rybaření do hloubi oceánu, ale bohužel nemám čas a musím zde chystat věci. O lovení ohromných ryb však uvažuje naše veganka G, což by mohla být sranda. T. naopak uvažuje, že by se k panu ambasadorovi připojila při výletu do Paraguaye, který bude následovat po rybářské výpravě. T. potřebuje ilegálně přejít hranici, neboť jí prochází vízum a pan ambasador si chce v Paraguayi ilegálně opatřit nějaké zbraně, protože ho "brazilská byrokracie nebaví" a chce chránit svůj dům v té miliardářské čtvrti /což může být taky docela sranda, neboť je slepý jak patrona/.