Před lety vyšla v Česku zábavná trilogie Ilumináti, která vrcholí katastrofou světa, kdy skryté nacistické vojsko vystoupí na svět z jezera Totenkopf. Jestli se pamatuju, tak za všechno mohl takový mužík, co pobíhal po světě a různě věšel cedulky se zdánlivě nesmyslnými nápisy, které začaly dávat smysl, když přišel ten den a zároveň onen den přiblížily.
Tenhle post nebude tak úplně o katastrofě, kterou všichni potřebujeme. Jen taková poznámka na okraj týkající se detailů, které ovlivňují možná mnohem víc.
Zkrátka: V Brazílii je fascinující, jak lidi tahají děcka v ruce, na rameni, na zádech; prostě po svém těle. Vím, že si myslíte, že Brazílie je brutální exotika, kde lidi skáčou kolem ohně v tanci hula-hula a tohle to jen podpoří, ale je to mylné. I velmi bohatí lidé, co zaparkují svůj Jeep prostě ty předškolní děti tahají na rukou. Dokonce jsou to často i děti spící, což je komické. Visí jak mrtvá kočka kolem krku a maminka nebo tatínek mezitím v klidu nakupují v supermarketu s takovou těžší šálou.
A v čem že jsou ty detaily? Když se narodíme na svět a potřebujem něco teplého a příjemného a jsme zavřeni co umělohmotné krabice zvané kočárek, tak chvíli řveme, protože ještě máme moudrost a víme, že je to na prd, a pak se přizpůsobíme a považujem to za normální. A v budoucnu zavíráme do krabic se stěnama sebe i své blízké. Zároveň tam být chceme a zároveň to nesnášíme. To je tak nějak všechno.
středa 24. února 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Na to že děti nemáš máš dobrej postřeh :-) Náš mladej od 8 měsíců kdy začal chodit jezdil kočárem zásadně ve stoje,musel mít popruhy aby nevypadnul teda,ale musel vidět kam se jede a vydržel stát zatraceně dlouho i několik km.jinak to co popisuješ bych spíš přirovnal ne tak k přepravování kočárem,ale k přístupu k dítěti.Když potřebuje blízkost matky tak je prostě u matky,spí sní,tak ve 4 letech řekne dost mazlení a je z něj vyrovnaná silná osoba co má jistotu že ho rodiče chtějí a udělají pro něj co potřebuje.Když ho šoupnpu od mala do vedlejšího pokoje a nechají týden řvát dokud si nezvykne což je u nás podporovaná varianta v psychickou rovnováhu příliš nevěřím,My jsme nikdy neměli to srdce to udělat a zpětně myslím že to bylo dobře.Pes když má štěnata tak je taky nezavírá do vedlejší místnosti dokud sami nechtějí.Vsadil bych se že v brazil děcka spěj s mámou normálně.Můžeš udělat průzkum :-)Samozřejmě ted jsem naštval spousty lidí v čechách ,kteří poslechli doporučení lékaře a děckou šoupli do svojeho pokoje a jsou si jisti ,že udělali to nejlepší.Je to jen o uhlu pohledu,já věřím tomu co vidím a cítím já a já to neudělal.
OdpovědětVymazatUhh Franto, ani nevíš jak rád vidím tvoje slova. Protože moje manželka je taky proti a pořád máme malého u nás v ložnici a to mu budou dva roky :-) ale prostě nemáme tu povahu ho dát vedle a učinit tu drezúru, kterou podstupují tisíce rodin, jen aby měli klid... Já jen doufám, že děláme dobře. Ale musím říct, že zatím se nám to vyplácí, neboť je prcek úplně v pohodě a bez nějakých známek stresů i nemocí, které se mu vyhýbají. Možná je to důsledek toho všeho možná ne. Ale věříme v to. A taky sladkosti ještě neví co jsou.. Proč u něj vytvářet představu odměn formou sladkostí ? Pak si to malý mozek propojí a zvykne si, že sladkost je něco dobrého, jen za odměnu, přitom je tomu právě naopak.
OdpovědětVymazatUff diskuse jako z nějakého mimiwebu :-)
Manželka má rozum,že dá na svuj pocit a ne na rady lekařů a kamarádek.Kdyby jsi byl na místě tvojeho dítěte chtěl bys spát sám ve svém pokoji? :-)
OdpovědětVymazatPřesně, určitě ne. Co obdivuju, tak je to naprogramování žen na mateřství, jejich trpělivost a péči s jakou se o děti starají .. Já osobně to vydržím max. den dva a už mi z toho hrabe, ale užívám si to. Ale vydržet to imrvere (napsane to slovo vypada efektne) to je proste zahul.. Proto se snazim zene vyjit max. vstric a pokud mozno ji pomahat jak je to jen mozne. A kdyz vidim kolem dvoulete deti kolegu ci kolegyn, kteri vydavaji jen nejake skreky a pazvuky a nekteri ani v 5 letech neumi poradne mluvit nechapu to... Malemu cteme pohadky skoro denne, neustale s nim mluvime apod. a ta pece je videt uz ted. Proste neni vychova jako vychova..
OdpovědětVymazatJo jo,co do toho dítěte vrazíš to tam bude,pokud k tomu má geny.Chlapy mají něco,ženy zas něco jinýho a obojí dítě potřebuje,potřebuje i dědu a babičku a celou vesnici případně čtvrt,aby z něj něco bylo.Dnešní teorie řízenejch kolektivů jsou řek bych na škodu,přirozenej vývoj a růst a bojovat o všechno je dneska přesměrováno do toho, jaký má děcko mobil a jaký hadry který získá tím že,brečí před rodičema,že bez značkový čepice nemuže do školy.Strašná parodie uvěřit okolí.Vzhůru k výchově myslících bytostí :-)
OdpovědětVymazatad ,,motýlí efekt,,-tohle všechno o čem se tu bavíte není záležitost nějakýho prťavýho byť důležitýho fraktálovýho uzlu vzniklýho tím, že mávne nějakej barevnej motýlek svým ctěným křidýlkem...tedy aspoň já mám ten názor - to je naprosto zásadní záležitost toho jak to tady vyzerá a vyzerat bude.a sem hrozně rád když čtu vaše řádky.
OdpovědětVymazatno ano..to se totiz zapomnelo rict, ze ten motejl kdyz mavl tim kridlem, tak patrne moc dobre vedel, co dela
OdpovědětVymazat