Idea pojištění je skvělá. 1000 lidí má 1000 domů a je 1% šance, že dům za život vyhoří. Takže všichni zaplatí 1% navíc a za to se postaví těch 10 nových domů pro ty, kterým barák vyhořel.
Na to, že systém nebude úplně ideální, se přišlo záhy. Jsou to různé teorie morálního hazardu (pokud máte pojištěný barák proti požáru, tak už nebudete cpát další peníze do protipožárních ochran atd), nebo teorie o černém pasažérovi (pokud bydlíte mezi pojištěnými domy a sám jste nepojištěn, tak pojišťovna může například financovat opatření, která pomohou i vám - například hydranty apod).
Připočtěte si pojistné podvody a dělá to dohromady z pojištění poměrně vrtkavý byznys, který závisí na morálce obyvatelstva. (Jeden Brazilec se mi chlubil jak přijel do Evropy a nechal si pojistit batoh u pěti pojišťoven. Pak nahlásil jeho ztrátu a zinkasoval peníze. Rok si užíval ve Švýcarsku a jeho závěr je, že Evropani jsou největší idioti na světě.)
No a pořád není konec. Prosím vydržte a čtěte dál, je to důležité. Představte si trh životního pojištění. Někdo prostě prodává sázku na vaši smrt a vy, nebo vaše rodina ji kupujete, abyste zabránili kolapsu poté, co umřete, protože máte odpovědnost.
A teď to hypoteticky obraťme. Zkuste si představit, že sázku /pojištění/ na svoji smrt prodáváte a zkuste si představit, že žijete sami a že nic nemáte. Tak tak vyděláte nebo si půjčíte na jídlo a nájem. No není to pro vás špatný obchod. Někdo vám dá peníze s tím, že vy mu budete muset vracet mnohem víc, pokud zemřete. Pochopitelně: pokud zemřete, tak vám je už je vše jedno a jelikož nic nemáte nikdo si nic nevezme.
Kdo by takové pojištění kupoval, ptáte se oprávněně. Jedině idiot. A to vy víte. Takže si založíte třeba nějakou anonymní firmu jménem ZLATO s.r.o. a té to pojištění prodáte a ta ho bude přeprodávat dál. Zaplatíte si jinou firmu KAMARÁD v.o.s. a ta bude platit novináře a sama říkat, jak firma ZLATO prodává skvělé pojištění. Můžete to ještě vylepšit a celé to prohnat přes x jiných firem. Některé nemusí být jen nastrčené skořápky - stačí v nich podplatit manažery a firmy vaši sázku rády koupí a to vám zase přidá na kredibilitě, protože vaši sázku přijme třeba firma AIG a bude ji prodávat dál.
Teorie šílence? V tomto světě není nemožné prodat válku jako mír, úpadek za růst a ani svoji smrt. Objevily se zprávy, že řecké banky samy prodávaly pojištění na krach Řecka (tzv. CDS). V okamžiku, kdy se Řecko i se svými bankami zhroutí, tak pojištění proti tomu zhroucení bude možná vyplácet Řecko. Neboli kdokoli, kdo se pojišťoval oproti úpadku Řecka nedostane nic.
Svět je absurdní komedie, kde si lidé iracionálně nechávají pojistit zavazadlo, jehož ztrátu by mohli ustát s klidem. Často si podobná pojištění nechají vnutit od státu, jako třeba pojištění cestovek. Naopak pojištění skutečně důležitých věcí lidé odbývají. Spoléhat se na to, že příjmy ve stáří budou generovat státní důchody, papírovo-elektronické peníze bez hodnoty anebo vaše nemovitosti ve vymírající zemi je absurdita srovnatelná s nákupem CDS Řecka od řecké banky. Kdo tohle dělá, žije na dluh. A dluhy se platit budou již brzy.
Lidé na západě si zvykli pojišťovat úplně vše a pojištění ještě zajišťovat. Vždycky se našel někdo, kdo pojištění rád poskytnul a dokud vše roste, tak není problém. I poskytnutí pojištění totiž samo růst generuje. Pozornost se přesunula od fundamentů, tj. oceňování rizika, problémů morálního hazardu, černého pasažéra i podvodů k byznysu. Fundamenty, podobně jako v ekonomii, řeší nějaká formule, která stojí úplně na vodě, neboť nejsou znalosti anebo náš neurčitý svět vůbec neumožňuje najít formuli správnou. Pokud byznys roste, tak fundamenty nejsou tolik důležité. Ztráty se vykryjí z růstu. Chytří podvodníci, jako Řekové, Cikáni nebo onen Brazilec, ze systému profitují; nejchtřejší podvodníci si založí pojišťovny; blbí a ustrašení poctivci na to celé vydělávají, pojišťují se a vzájemně se ujišťují, že dělají správnou věc.
Je to jednoduché. Buďme chytří a ne hlupáci. Teď nastává doba, která bude bolet všechny a hlupáky nejvíc. Budou se platit dluhy a černý petr zůstal v rukou těm, kdo se pojišťovali bez prověřování a kdo přijímali bez prověřování pojištění jiných. Ano, mluvím o střední třídě západu a nikom jiném.
V diskuzi bylo neco o televizi, tak tady je bonus.
neděle 28. února 2010
pátek 26. února 2010
Tak nějak pravil Gandhi
Nejdřív na vás kašlou, <2008
pak z vás dělají magora, viz video 2010
pak se vám snaží nakopat prdel už je to tu s Dělníkama??
a pak to celý praskne. 2012???
Něco se mi děje s hlavou
Už asi týden se vždycky probudím v zvláštním a nepopsatelným stavu. Nějak to souvisí s Brazílií, lagunou a horama, na které si nechávám otevřený výhled z postele, i s tím, že Česko je už jen dávná vzpomínka - něco jako se člověk pamatuje na cukrovou vatu na pouti v pěti letech nebo na matematickou olympiádu.
Už jsem psal o tom klidu, když vyjdu ven na ulici. Ten trvá dál a jsem na něm závislej tak, že každý den musím ven a není to kvůli jídlu. Tenhle klid po probuzení je podobnej sobotnímu dopoledni prvňáčka, co musí volit mezi tím, zda půjde s kamarádkou zkoumat bunkr, s kamarádem stavět lodičky k rybníku anebo si ještě pospí, než mu máma donese kakao s loupákem.
Vtipný je, že i tenhle blog se jmenuje "pokus o nalezení klidu", hodně lidí i tohle slovní spojení googluje. Já to sem napsal, protože jsem nevěděl, co jiného psát a něco jsem plácnul. Stejně jako jsem udělal překlep v doméně a místo "brazílie" je tu "brazlie". Jak říká Leary, "dávejte si pozor na to, co si přejete, protože přesně to dostanete". Měl jsem tu napsat Pokus o nalezení Boha a všeho. Teď už je pozdě. To bude čekat na další dekádu a budování sídla a čajových plantáží v jižní Asii :)
Krom toho, že mi upadl zub 6ka nahoře na druhé straně (už jen tekutá strava) a naopak mi zmizelo těch pár šedivých vlasů a nebe se teď na týden zatáhlo velmi příjemnými mraky (nepršelo přes 2 měsíce), se neděje vcelku nic. Od příštího týdne začínají přijíždět návštěvy, takže klid bude ten-tam.
Už jsem psal o tom klidu, když vyjdu ven na ulici. Ten trvá dál a jsem na něm závislej tak, že každý den musím ven a není to kvůli jídlu. Tenhle klid po probuzení je podobnej sobotnímu dopoledni prvňáčka, co musí volit mezi tím, zda půjde s kamarádkou zkoumat bunkr, s kamarádem stavět lodičky k rybníku anebo si ještě pospí, než mu máma donese kakao s loupákem.
Vtipný je, že i tenhle blog se jmenuje "pokus o nalezení klidu", hodně lidí i tohle slovní spojení googluje. Já to sem napsal, protože jsem nevěděl, co jiného psát a něco jsem plácnul. Stejně jako jsem udělal překlep v doméně a místo "brazílie" je tu "brazlie". Jak říká Leary, "dávejte si pozor na to, co si přejete, protože přesně to dostanete". Měl jsem tu napsat Pokus o nalezení Boha a všeho. Teď už je pozdě. To bude čekat na další dekádu a budování sídla a čajových plantáží v jižní Asii :)
Krom toho, že mi upadl zub 6ka nahoře na druhé straně (už jen tekutá strava) a naopak mi zmizelo těch pár šedivých vlasů a nebe se teď na týden zatáhlo velmi příjemnými mraky (nepršelo přes 2 měsíce), se neděje vcelku nic. Od příštího týdne začínají přijíždět návštěvy, takže klid bude ten-tam.
středa 24. února 2010
Motýlí efekt
Před lety vyšla v Česku zábavná trilogie Ilumináti, která vrcholí katastrofou světa, kdy skryté nacistické vojsko vystoupí na svět z jezera Totenkopf. Jestli se pamatuju, tak za všechno mohl takový mužík, co pobíhal po světě a různě věšel cedulky se zdánlivě nesmyslnými nápisy, které začaly dávat smysl, když přišel ten den a zároveň onen den přiblížily.
Tenhle post nebude tak úplně o katastrofě, kterou všichni potřebujeme. Jen taková poznámka na okraj týkající se detailů, které ovlivňují možná mnohem víc.
Zkrátka: V Brazílii je fascinující, jak lidi tahají děcka v ruce, na rameni, na zádech; prostě po svém těle. Vím, že si myslíte, že Brazílie je brutální exotika, kde lidi skáčou kolem ohně v tanci hula-hula a tohle to jen podpoří, ale je to mylné. I velmi bohatí lidé, co zaparkují svůj Jeep prostě ty předškolní děti tahají na rukou. Dokonce jsou to často i děti spící, což je komické. Visí jak mrtvá kočka kolem krku a maminka nebo tatínek mezitím v klidu nakupují v supermarketu s takovou těžší šálou.
A v čem že jsou ty detaily? Když se narodíme na svět a potřebujem něco teplého a příjemného a jsme zavřeni co umělohmotné krabice zvané kočárek, tak chvíli řveme, protože ještě máme moudrost a víme, že je to na prd, a pak se přizpůsobíme a považujem to za normální. A v budoucnu zavíráme do krabic se stěnama sebe i své blízké. Zároveň tam být chceme a zároveň to nesnášíme. To je tak nějak všechno.
Tenhle post nebude tak úplně o katastrofě, kterou všichni potřebujeme. Jen taková poznámka na okraj týkající se detailů, které ovlivňují možná mnohem víc.
Zkrátka: V Brazílii je fascinující, jak lidi tahají děcka v ruce, na rameni, na zádech; prostě po svém těle. Vím, že si myslíte, že Brazílie je brutální exotika, kde lidi skáčou kolem ohně v tanci hula-hula a tohle to jen podpoří, ale je to mylné. I velmi bohatí lidé, co zaparkují svůj Jeep prostě ty předškolní děti tahají na rukou. Dokonce jsou to často i děti spící, což je komické. Visí jak mrtvá kočka kolem krku a maminka nebo tatínek mezitím v klidu nakupují v supermarketu s takovou těžší šálou.
A v čem že jsou ty detaily? Když se narodíme na svět a potřebujem něco teplého a příjemného a jsme zavřeni co umělohmotné krabice zvané kočárek, tak chvíli řveme, protože ještě máme moudrost a víme, že je to na prd, a pak se přizpůsobíme a považujem to za normální. A v budoucnu zavíráme do krabic se stěnama sebe i své blízké. Zároveň tam být chceme a zároveň to nesnášíme. To je tak nějak všechno.
neděle 21. února 2010
Co dělat?
Jsem už pár dní zaseklej na tom, že musím napsat článek, kterej můžete číst právě zde. Jednak jsem si vědom toho, že moje poznání světa je jako vždy limitováno a jednak taky vím, jak jsou lidi v Česku, Evropě a vůbec v celém "civilizovaném světě" hákliví na to, když jim někdo říká, co se má dělat. Ale nemůžu si pomoct, mám to na jazyku, takže ven s tím.
Momentálně se, mezi návalem práce a konflikty po Skype, prokousávám knihou Slavoje Žižeka (kredit: strictly critical, přečíst si ji můžete zde). Je to poměrně těžké čtení, a to nejen kvůli univezitnímu jazyku klasického inťoše. Je těžké přijmout obraz, který Žižek vykresluje o našem světě i o nás. Bohužel si myslím, že Žižek má pravdu. V čem? V hodně věcech - tady navážu jen na nějaké a ke zbytku se vrátím někdy v dalších postech.
Žižek například ukazuje, jak se dnešní doba vůbec nevymyká době poválečné a dokonce i předválečné. To, že máme více - či méně tendenci podléhat dojmu, že jsme se zbavili jakési nesvobody je součást rafinované iluze, kterou nám vtlouká do hlavy dnešní režim za přispění nás samých. Koneckonců, režim jsme my a vždy jsme byli.
Rádi hrajeme hry s okolím, s blízkými a sami se sebou. Vytváříme si problémy, které pak pracně řešíme a obvykle jsou to malichernosti. Pokládáme za důležité stihnout večerní program, výhru našeho hokejového týmu, povolání ještě nenarozeného dítěte a značku svetru nebou auta. Hrdina středověku byl rytíř, který bojoval za Boha; hrdina dneška je koníčkář. Bytost, která bojuje za své hobby - a jinak sedí v práci, kde se nepředře a má za to obstojný peníz; případně sedí v podnikání, kde má hned peněz víc a může si dovolit opravdu náročného koníčka. Koníčkář celou svoji "vášeň" dává do motorek nebo solária. Čas od času se mě někdo zeptá... "Tibore, jaký ty máš vlastně koníčky?" Během té pauzy, co neodpovídám, patrně něco demoluju. Ne, koníčky nemám a je to možná jediná věc, co mám, a jsem za to strašně vděčný. Neboli: nevytvářím si problémy a nesnažím se zapomenout na realitu tím, že bych lepil letadélka.
Koníčkáři necítí bolest z bytí, zapomněli na svět a ve svém kolotoči práce - zahrádka; práce - závody; práce - výstava psů; práce - hospoda; práce - klub; práce - televize; práce - marihuana; práce - charita (ti nejšílenější práce - práce) se snaží dosáhnout další mety více-lépe-radostněji a do konce života jim to vydrží. Frustraci spláchnout svojí drogou, však vědci zjistili, že každý potřebuje svoji závislost, jak říká idnes. Nebo ne?
Jenže to nefunguje. Cítíme*, že není něco v pořádku. Můžeme obviňovat systém, ekonomiku, Česko, Brazílii, NWO, Židy nebo anarchisty, což taky děláme a utvrzujeme se v tom, že děláme to jediné, co můžeme. Jenže je to celé hra. Ve skutečnosti jsme srabi, co se bojí kouknout pod do skříně, natož vyrazit do temného lesa. Ležíme v posteli značky Prozac s věčně rozsvícenou lampičkou značky Hypotéka, pro jistotu baštíme brambůrky Cipralex, díváme se na televizi značky Viagra a běží tam nonstop program Pojištění. Za plotem štěká Nezaměstnanost a vyje Nejistota, MaléSebevědomí se tam přetahuje se SpolečenskýmNeuznáním, v komíně hučí Nevěra (někoho, koho ani neznáme, ale předstíráme k němu... co vlastně?), podlahy jsou kluzké NedostatkemLásky, nad tím vším se vznáší mraky Bolesti a Osamění a zdálky připlouvá stratocumulus Smrt. Tak strašný strach. Vážení. Je to směšné! Ne, že by to celé neexistovalo. Naopak, je směšné, jak děláme, že to neexistuje a právě tím tomu dáváme absolutní váhu.
Proč to sem píšu? Nějak, po těch minulých postech mi přišlo, že si myslíte, že ten výlet do Brazílie byl byznysmanský krok tam, kde Viagra je levnější a Prozac silnější. Ano, máte pravdu. V Brazílii bude patrně v následujících desetiletích snadnější život než v Evropě. Přesto je emigrace z ekonomických důvodů stejná ubohost a ztráta energie jako zjišťování detailů o celebritách. A já jsem to svými posty hodně a mylně podpořil.
Pár koníčků jsem ve světě vyzkoušel (kde je má sbírka mincí?!, kde je mé karatistické kimono?!), ale všechno to končí tak, že si člověk řekne: "hm, dobrý... a co jako?". Existuje věc, která dokáže člověku doslova naplnit srdce a výlet do Brazílie, nebo spíš odpoutání se od rodné hroudy, toho je součástí. To, co mě naplňuje štěstím je poznávání světa. Ne, žádné studentské výlety tam a zase zpátky. Žádné výpravy za dobrodružstvím, které si na vše jen hrajou, takže nenasytí. Jde o to, se do toho světa ponořit bez strachu a bez zadních vrátek. Je potřeba opustit vše a nechat do sebe tu novou realitu nasát. Neplánovat věci, které přijdou až potom. Věci, co se mají stát, přijdou samy. Jedině úplným odevzdáním může člověk poznat svět. Jinak vidíte kolem sebe jen děsivý odraz sebe sama, který ve vás vzbudí ještě větší strach. Nepodléhejte tomu a nechtějte tomu podléhat. Je to celé past, na které člověk posléze pracuje už jen sám. Skutečný život existuje. Tam venku.
*Píšu v prvním pádě množného čísla, protože se mi poslední dobou nějak ztrácí ego a když se tak s někým bavím po Skype, tak to tak nějak cítím s lidmi dohromady. Přeberte si to jak chcete. Možná to tak píšu proto, abych nebyl až příliš arogantní a vy jste to lépe zpracovali. A o to jde. O předání informace.
Momentálně se, mezi návalem práce a konflikty po Skype, prokousávám knihou Slavoje Žižeka (kredit: strictly critical, přečíst si ji můžete zde). Je to poměrně těžké čtení, a to nejen kvůli univezitnímu jazyku klasického inťoše. Je těžké přijmout obraz, který Žižek vykresluje o našem světě i o nás. Bohužel si myslím, že Žižek má pravdu. V čem? V hodně věcech - tady navážu jen na nějaké a ke zbytku se vrátím někdy v dalších postech.
Žižek například ukazuje, jak se dnešní doba vůbec nevymyká době poválečné a dokonce i předválečné. To, že máme více - či méně tendenci podléhat dojmu, že jsme se zbavili jakési nesvobody je součást rafinované iluze, kterou nám vtlouká do hlavy dnešní režim za přispění nás samých. Koneckonců, režim jsme my a vždy jsme byli.
Rádi hrajeme hry s okolím, s blízkými a sami se sebou. Vytváříme si problémy, které pak pracně řešíme a obvykle jsou to malichernosti. Pokládáme za důležité stihnout večerní program, výhru našeho hokejového týmu, povolání ještě nenarozeného dítěte a značku svetru nebou auta. Hrdina středověku byl rytíř, který bojoval za Boha; hrdina dneška je koníčkář. Bytost, která bojuje za své hobby - a jinak sedí v práci, kde se nepředře a má za to obstojný peníz; případně sedí v podnikání, kde má hned peněz víc a může si dovolit opravdu náročného koníčka. Koníčkář celou svoji "vášeň" dává do motorek nebo solária. Čas od času se mě někdo zeptá... "Tibore, jaký ty máš vlastně koníčky?" Během té pauzy, co neodpovídám, patrně něco demoluju. Ne, koníčky nemám a je to možná jediná věc, co mám, a jsem za to strašně vděčný. Neboli: nevytvářím si problémy a nesnažím se zapomenout na realitu tím, že bych lepil letadélka.
Koníčkáři necítí bolest z bytí, zapomněli na svět a ve svém kolotoči práce - zahrádka; práce - závody; práce - výstava psů; práce - hospoda; práce - klub; práce - televize; práce - marihuana; práce - charita (ti nejšílenější práce - práce) se snaží dosáhnout další mety více-lépe-radostněji a do konce života jim to vydrží. Frustraci spláchnout svojí drogou, však vědci zjistili, že každý potřebuje svoji závislost, jak říká idnes. Nebo ne?
Jenže to nefunguje. Cítíme*, že není něco v pořádku. Můžeme obviňovat systém, ekonomiku, Česko, Brazílii, NWO, Židy nebo anarchisty, což taky děláme a utvrzujeme se v tom, že děláme to jediné, co můžeme. Jenže je to celé hra. Ve skutečnosti jsme srabi, co se bojí kouknout pod do skříně, natož vyrazit do temného lesa. Ležíme v posteli značky Prozac s věčně rozsvícenou lampičkou značky Hypotéka, pro jistotu baštíme brambůrky Cipralex, díváme se na televizi značky Viagra a běží tam nonstop program Pojištění. Za plotem štěká Nezaměstnanost a vyje Nejistota, MaléSebevědomí se tam přetahuje se SpolečenskýmNeuznáním, v komíně hučí Nevěra (někoho, koho ani neznáme, ale předstíráme k němu... co vlastně?), podlahy jsou kluzké NedostatkemLásky, nad tím vším se vznáší mraky Bolesti a Osamění a zdálky připlouvá stratocumulus Smrt. Tak strašný strach. Vážení. Je to směšné! Ne, že by to celé neexistovalo. Naopak, je směšné, jak děláme, že to neexistuje a právě tím tomu dáváme absolutní váhu.
Proč to sem píšu? Nějak, po těch minulých postech mi přišlo, že si myslíte, že ten výlet do Brazílie byl byznysmanský krok tam, kde Viagra je levnější a Prozac silnější. Ano, máte pravdu. V Brazílii bude patrně v následujících desetiletích snadnější život než v Evropě. Přesto je emigrace z ekonomických důvodů stejná ubohost a ztráta energie jako zjišťování detailů o celebritách. A já jsem to svými posty hodně a mylně podpořil.
Pár koníčků jsem ve světě vyzkoušel (kde je má sbírka mincí?!, kde je mé karatistické kimono?!), ale všechno to končí tak, že si člověk řekne: "hm, dobrý... a co jako?". Existuje věc, která dokáže člověku doslova naplnit srdce a výlet do Brazílie, nebo spíš odpoutání se od rodné hroudy, toho je součástí. To, co mě naplňuje štěstím je poznávání světa. Ne, žádné studentské výlety tam a zase zpátky. Žádné výpravy za dobrodružstvím, které si na vše jen hrajou, takže nenasytí. Jde o to, se do toho světa ponořit bez strachu a bez zadních vrátek. Je potřeba opustit vše a nechat do sebe tu novou realitu nasát. Neplánovat věci, které přijdou až potom. Věci, co se mají stát, přijdou samy. Jedině úplným odevzdáním může člověk poznat svět. Jinak vidíte kolem sebe jen děsivý odraz sebe sama, který ve vás vzbudí ještě větší strach. Nepodléhejte tomu a nechtějte tomu podléhat. Je to celé past, na které člověk posléze pracuje už jen sám. Skutečný život existuje. Tam venku.
*Píšu v prvním pádě množného čísla, protože se mi poslední dobou nějak ztrácí ego a když se tak s někým bavím po Skype, tak to tak nějak cítím s lidmi dohromady. Přeberte si to jak chcete. Možná to tak píšu proto, abych nebyl až příliš arogantní a vy jste to lépe zpracovali. A o to jde. O předání informace.
čtvrtek 18. února 2010
Ceny v Brazílii
Brazílie má hodně zvláštností a protože to tu čtou samí buržousti a skrblíci, tak zůstanu zas u materiálna. Ceny v Brazílii si určitě zaslouží mnohem víc kapitol, ale začnu od toho, co vás při pohledu na ceníky zarazí. Teda pokud umíte z hlavy dělit, což Brazilci neumí. Jde o jednotkovou cenu.
Kdybych byl šílený ekonom, tak vás zde budu drtit S křivkou a z ní odvozenou derivací a konkávní křivkou. Ale to už nejsem, tak to okecám. Nejlevnější tovar zde velmi často dostanete za nejmenší balení. A to nejen absolutně, ale i relativně. Vysvětlím na příkladu.
Pokud pivo stojí v Česku 25 korun za půllitr, tak jednotková cena za deci je 5 korun (25/5). Když si chcete dát třetinku, tak si můžete být jisti, že nebude dražší než 3 x 5 = 15 korun, neboli jednotková cena nebude pod těch 5 korun. Třetinka by mohla stát někde kolem 17-18 a to především kvůli práci číšníka. Přesto jsou lidé, co si dávají třetinky, i když pijí celý večer, protože jim pivo nezteplá, jak praví.
V brazílii je to jinak. Jednotkově je obejmově menší balení často levnější. Můžete to vidět například na obrázku zde, kdy 2 deci acai, které obsluha vyrábí s polevou a vším tak 1-2 minutky, stojí jednotkově výrazně méně než 3 deci a méně než 5 deci. A to uvažte, že k velkému i malému balení má fixní výdaje na kelímek i plastovou lžičku!
Jiný příklad. Pod domem mám takový stánek, kde se zastavuju na coca-colu. Piju jen tu ve skle. 2deci flaška stojí 0.8 BRL. 2.9 deci lahev stojí 1.5 BRL. A to zde teplá vše strašně rychle, takže je mnohem větší motivace kupovat co nejmenší balení. Neuvěřitelné? Ne to je Brazílie.
Našel jsem jen jediný pseudodůvod. Je to zaměřeno na bohaté lidi, kteří se chtějí předvést, že na to mají a proto zaplatí tu prémii. Je to přitažené za vlasy. Neboli ekonomové celého světa - můžete se klidně posrat, ale lidi nemaximalizují svůj užitek a firmy svoje zisky, ledaže byste si pro každý případ, kdy teorie nesedí, vymysleli nějaký pseudodůvod, který ovšem degraduje celou teorii. A to taky děláte, protože vám nic jiného nezbývá. Člověk se těžko smiřuje s tím, že svět nedává smysl ani efektivitu, že.
Z legrace tu přepíšu ceník připojení k internetu. Není účelem tu ukázat, jak jsou zde vysoké ceny za high tech, i když by to byl jistě námět k zamyšlení pro šikovné české ručičky. Ten ceník, z hlediska jednotkových cen, nedává vůbec smysl. Nejnižší rychlost je sice jednotkově nejdražší, jak by měla být, ale pak to vypadá, že ceny dělalo 4 leté dítě.
Kdybych byl šílený ekonom, tak vás zde budu drtit S křivkou a z ní odvozenou derivací a konkávní křivkou. Ale to už nejsem, tak to okecám. Nejlevnější tovar zde velmi často dostanete za nejmenší balení. A to nejen absolutně, ale i relativně. Vysvětlím na příkladu.
Pokud pivo stojí v Česku 25 korun za půllitr, tak jednotková cena za deci je 5 korun (25/5). Když si chcete dát třetinku, tak si můžete být jisti, že nebude dražší než 3 x 5 = 15 korun, neboli jednotková cena nebude pod těch 5 korun. Třetinka by mohla stát někde kolem 17-18 a to především kvůli práci číšníka. Přesto jsou lidé, co si dávají třetinky, i když pijí celý večer, protože jim pivo nezteplá, jak praví.
Jiný příklad. Pod domem mám takový stánek, kde se zastavuju na coca-colu. Piju jen tu ve skle. 2deci flaška stojí 0.8 BRL. 2.9 deci lahev stojí 1.5 BRL. A to zde teplá vše strašně rychle, takže je mnohem větší motivace kupovat co nejmenší balení. Neuvěřitelné? Ne to je Brazílie.
Našel jsem jen jediný pseudodůvod. Je to zaměřeno na bohaté lidi, kteří se chtějí předvést, že na to mají a proto zaplatí tu prémii. Je to přitažené za vlasy. Neboli ekonomové celého světa - můžete se klidně posrat, ale lidi nemaximalizují svůj užitek a firmy svoje zisky, ledaže byste si pro každý případ, kdy teorie nesedí, vymysleli nějaký pseudodůvod, který ovšem degraduje celou teorii. A to taky děláte, protože vám nic jiného nezbývá. Člověk se těžko smiřuje s tím, že svět nedává smysl ani efektivitu, že.
Z legrace tu přepíšu ceník připojení k internetu. Není účelem tu ukázat, jak jsou zde vysoké ceny za high tech, i když by to byl jistě námět k zamyšlení pro šikovné české ručičky. Ten ceník, z hlediska jednotkových cen, nedává vůbec smysl. Nejnižší rychlost je sice jednotkově nejdražší, jak by měla být, ale pak to vypadá, že ceny dělalo 4 leté dítě.
úterý 16. února 2010
Jak létat do Brazílie
Zkusím jeden čistě faktický post. Jak se dopravit do Brazílie. Pokud někdo máte zkušenosti - diskuze je otevřena.
Pokud letíte na sever, tak jednoznačně nejlepší je Condor, což je vlastně charter skopčáků. Používají nějaké lowcosty, co nedoletí bez mezipřistání až na jih, ale letadla jsou to hezká, čistá, nová. Něco jako ryanair, kde po vás nechtějí platit za každou blbost. Fortaleza, Redife, Natal, Salvador - tam někam lítají. Zpáteční letenku seženete cca za 600 Euro, když se budete snažit, tak i za méně. Nevýhoda jsou odlety z Frankfurtu a taky nižší kapacita zavazadel.
TAP Portugal má asi nejlepší za sebou. Jsou dost drazí a létají z Portugalska a létají i na jih, tj.Sao a Rio. Jednou jsem viděl překvapivě dobrý deal z Budapeště. Četl jsem na ně stížnosti ve stylu, že vás nechají koupit jednosměrnou letenku, ale bez zpáteční vás pak nenechají nastoupit.
Velmi dobří jsou KLM/Air France pokud jim zrovna na lince do Ria nepadá letadlo. Zavazadla z Evropy můžete vzít 2x23 kg. Nejlepší a nejlevnější lety najdete z Vídně s přestupem Paříž (máte tam jen hodinku). Možná i něco z Mnichova. Dobré jídlo na palubě. Ceny: dají se najít i pod 20,000 CZK zpáteční, ale letenku nelze přebookovat.
No a poslední trumf je Iberia. Teď ji testujeme, letenka z Vídně teď stála 660 E zpáteční na jih. Vídeň, opakuji, je úžasné klidné letiště v porovnání s Ruzyní - je tam i levněji a rychlá free wifina. Skoro bych ji doporučil i Pražákům. Iberia nabízí také vysoký limit na zavazadla, i levnou letenku lze za 120E přebookovat. Mají dost zmatené stránky, občas tam najdete dobré dealy - mají tam cosi jako last minute.
Ještě létá Alitalia z Milána do Sao Paulo, občas mají dobré ceny, ale kvalita neznámá. Jsou propojeni snad s ČSA, takže z Prahy je čekněte
Zkoukněte případně i Swissair přes partnerské weby, dle diskuze zatím vede v soutěži o nejlevnější letenku.
Poznámky:
Vždy kupujte pokud možno zpáteční letenku. Nejen že nebudete mít problém při vstupu do země, ale možná taky zjistíte při odletu, že za letenku do Evropy jednosměrnou dáte víc než za zpáteční, klidně i 1000 Euro.
Ceny letenek se liší podle sezóny. Podle sezóny ne v Brazílii, ale v Evropě. Takže letenky od evropského podzimu do jara jsou výrazně levnější, než když se rozhodnete sem letět na prázdniny (kdy je taky offseason a oceán je ledovej).
V Brazílii můžete být legálně 6 měsíců do roka. Po 3 měsících musíte požádat o prodloužení (stojí 670 CZK), jinak platíte cca 80 CZK za den, ale max. pokuta je 8000 CZK. Platí se při příštím vstupu do země. Zda vás pak pustí a za jakých podmínek - to záleží, co úředníkovi vyplivne program, kterému zatím nikdo neporozuměl. Již v letadle dostanete papír, který vyplníte a slouží pak jako vízum. Odevzdává se při odletu. Když vás přepadnou a okradou, tak zloděje poproste, ať vám ten papír vrátí. Jsou slušní, udělají to. Nebo ho radějí vůbec nenoste s sebou a totéž dělejte s pasem. Policie v Brazílii znamená "humorná karnevalová maska".
Pokud letíte na sever, tak jednoznačně nejlepší je Condor, což je vlastně charter skopčáků. Používají nějaké lowcosty, co nedoletí bez mezipřistání až na jih, ale letadla jsou to hezká, čistá, nová. Něco jako ryanair, kde po vás nechtějí platit za každou blbost. Fortaleza, Redife, Natal, Salvador - tam někam lítají. Zpáteční letenku seženete cca za 600 Euro, když se budete snažit, tak i za méně. Nevýhoda jsou odlety z Frankfurtu a taky nižší kapacita zavazadel.
TAP Portugal má asi nejlepší za sebou. Jsou dost drazí a létají z Portugalska a létají i na jih, tj.Sao a Rio. Jednou jsem viděl překvapivě dobrý deal z Budapeště. Četl jsem na ně stížnosti ve stylu, že vás nechají koupit jednosměrnou letenku, ale bez zpáteční vás pak nenechají nastoupit.
Velmi dobří jsou KLM/Air France pokud jim zrovna na lince do Ria nepadá letadlo. Zavazadla z Evropy můžete vzít 2x23 kg. Nejlepší a nejlevnější lety najdete z Vídně s přestupem Paříž (máte tam jen hodinku). Možná i něco z Mnichova. Dobré jídlo na palubě. Ceny: dají se najít i pod 20,000 CZK zpáteční, ale letenku nelze přebookovat.
No a poslední trumf je Iberia. Teď ji testujeme, letenka z Vídně teď stála 660 E zpáteční na jih. Vídeň, opakuji, je úžasné klidné letiště v porovnání s Ruzyní - je tam i levněji a rychlá free wifina. Skoro bych ji doporučil i Pražákům. Iberia nabízí také vysoký limit na zavazadla, i levnou letenku lze za 120E přebookovat. Mají dost zmatené stránky, občas tam najdete dobré dealy - mají tam cosi jako last minute.
Ještě létá Alitalia z Milána do Sao Paulo, občas mají dobré ceny, ale kvalita neznámá. Jsou propojeni snad s ČSA, takže z Prahy je čekněte
Zkoukněte případně i Swissair přes partnerské weby, dle diskuze zatím vede v soutěži o nejlevnější letenku.
Poznámky:
Vždy kupujte pokud možno zpáteční letenku. Nejen že nebudete mít problém při vstupu do země, ale možná taky zjistíte při odletu, že za letenku do Evropy jednosměrnou dáte víc než za zpáteční, klidně i 1000 Euro.
Ceny letenek se liší podle sezóny. Podle sezóny ne v Brazílii, ale v Evropě. Takže letenky od evropského podzimu do jara jsou výrazně levnější, než když se rozhodnete sem letět na prázdniny (kdy je taky offseason a oceán je ledovej).
V Brazílii můžete být legálně 6 měsíců do roka. Po 3 měsících musíte požádat o prodloužení (stojí 670 CZK), jinak platíte cca 80 CZK za den, ale max. pokuta je 8000 CZK. Platí se při příštím vstupu do země. Zda vás pak pustí a za jakých podmínek - to záleží, co úředníkovi vyplivne program, kterému zatím nikdo neporozuměl. Již v letadle dostanete papír, který vyplníte a slouží pak jako vízum. Odevzdává se při odletu. Když vás přepadnou a okradou, tak zloděje poproste, ať vám ten papír vrátí. Jsou slušní, udělají to. Nebo ho radějí vůbec nenoste s sebou a totéž dělejte s pasem. Policie v Brazílii znamená "humorná karnevalová maska".
Zákony jsou od toho, aby byly porušeny
pondělí 15. února 2010
Story sympatickeho chlapika
Z redakcni posty. Prectete si nasledujici story, jak se da zit neohnute. Aneb spokojeny homeless.
Obskurni historka z Ceska II
Zase z jineho soudku. Neco od Policie CR. Zaslechl jsem dalsi historku; ta s prejetym panem byla oblibena, tak ted neco o ujetem panovi.
Jedne pani zemrel manzel a zbylo ji po nem auto. Jelikoz neridi, tak si auto pujcovala cela rodina. Jednoho dne za pani prisla policie a pozvala ji na vyslech. S autem pry nekdo prijel na pumpu, natankoval a ujel. Pani dostala mirny zachvat a poctive vyjmenovala vsechny, kdo kdy s autem jezdili.
Na odhaleni vinika nebyl potreba detektiv, rodina to vyresila sama. Jeden jeji clen jel domu s vysokymi horeckami a nadopovany teplotou proste zapomnel zaplatit.
Pani tedy volala slusne zpet na policii, ze vi, jak to bylo, a ze chce vse vysvetlit a spor urovnat. Odpovedi policajta bylo: "Nezajima me to, spis jsem jiz poslal dal". Na dotaz, kdo ten spis resi nyni byla odpoved: "Ja nevim".
Platte dane. Ale platte je prosim jinde. V Cesku to jen zvysuje neefektivitu systemu.
Jedne pani zemrel manzel a zbylo ji po nem auto. Jelikoz neridi, tak si auto pujcovala cela rodina. Jednoho dne za pani prisla policie a pozvala ji na vyslech. S autem pry nekdo prijel na pumpu, natankoval a ujel. Pani dostala mirny zachvat a poctive vyjmenovala vsechny, kdo kdy s autem jezdili.
Na odhaleni vinika nebyl potreba detektiv, rodina to vyresila sama. Jeden jeji clen jel domu s vysokymi horeckami a nadopovany teplotou proste zapomnel zaplatit.
Pani tedy volala slusne zpet na policii, ze vi, jak to bylo, a ze chce vse vysvetlit a spor urovnat. Odpovedi policajta bylo: "Nezajima me to, spis jsem jiz poslal dal". Na dotaz, kdo ten spis resi nyni byla odpoved: "Ja nevim".
Platte dane. Ale platte je prosim jinde. V Cesku to jen zvysuje neefektivitu systemu.
neděle 14. února 2010
Peníze, naivita & monetární past
Omlouvám se všem čtenářům, ale hned plodím další ekonomický traktát. Berte to jako návod, proč investovat třeba v Brazílii, pokud máte nějaké volné prostředky. Protože v tom, co přijde, bude jen pár vítězů a spousty poražených.
Začněme liberalizmem. Jistý pan Hayek tvrdil, že papírové peníze jsou zlodějinou páchanou na držitelích peněz. A že systém, založený například na penězích krytých zlatem, či čímkoliv jiným by byl lepší. Resp. on říká, nechme působit trh, nechme emitovat peníze soukromníky a ten sám vybere nejlepší měnu. Může to být zlato, měď, gigawatthodiny nebo třeba heroin. Podstatné je, že lidé si asi nevyberou potištěné kusy papíru, kterým momentálně skutečně věří.
Pan Hayek má pravdu. Jsem přesvědčen, že v takovém světě by se nám žilo mnohem líp. Především by nás nemohl okrádat stát a stát by také díky tomu neměl zdroje na šílené ekonomické projekty. Jenže je to celé klasická liberální utopie. Je třeba počítat s tím, že když má někdo tu možnost, tj. vy mu nemůžete nic špatného recipročně způsobit, tak vás okrade. Státu nezáleží primárně na efektovnosti nebo vašem blahobytu, státu záleží na zdrojích. Debata co by, kdyby, je v tomhle případě úplně stejná, jako debata to by byl svět hezký, kdyby v něm nebyly zbraně. Pojďme tedy zrušit zbraně /nebo státem emitované peníze/. Naivní.
Smiřme se s tím, že v současném socialistickém zřízení (vzhledem k tomu, že státy jsou zodpovědné za nadpoloviční objem ekonomických aktivit je slovo "socializmus" na místě, zvlášť, když si uvědomíme, že i v té "menší" polovině jsou valnou většinou zastoupeny velké korporace, které jdou státu na ruku a zároveň stát jde na ruku jim) prostě papírové nekryté peníze budou existovat.
To, kolik bude peněz v oběhu, řídí tzv. měnová neboli monetární politika a není to nic jiného než sada pragmatických kroků v systému, na jehož uchopení neexistují objektivní nástroje.
Základní věc u monetární politiky je rozhodnutí, kolik peněz vyrobit. Není to pouhé tištění peněz nebo jejich vyrábění v počítači, ale i manipulace s úrokovou mírou (stát půjčuje peníze bankám a tím jim vlastně říká za kolik mají půjčovat dál) a manipulace s povinnými minimálními rezervami (stát říká bankám, jaké procento z úvěru musí nechávat v trezoru a jaké procento mohou dále vypustit do oběhu). Více se můžete dočíst v ekonomických učebnicích (nebo shlédněte začátek následující videjko, pokud neznáte - IMHO dobrá analýza jako u Marxe je v něm zkažena zbrklým závěrem). Pozoruhodné je, že stát prostě střílí od boku jakási čísla a nějak tak věří, že to dělá správně. A věří také všichni ostatní, protože nemáme nic jiného na výběr, než platit jeho penězi z dětské rulety.
Důsledkem monetární politiky je inflace = znehodnocení měny. Pokud je objem produkce stejný a máte v systému víc peněz, tak trh způsobí, že se ceny zvýší a za stejné peníze si koupíte méně. Inflace znamená, že stát vezme vaše zdroje a použije je pro sebe. Dá se tomu říkat skrytá daň nebo krádež. Inflace je pro stát způsob, jak se zbavit dluhů a nezbankrotovat.
V klidných časech si stát uvědomuje, že je lepší své otroky dusit daněmi a inflací jen po jistou úroveň, protože blahobyt vytvářejí lidi co vytvářejí hodnoty a akumulují kapitál a pokud bude blahobyt, tak se stát udrží i s politiky ve vedení a ti si budou moct brát svůj korupční desátek.
V neklidných časech nic takového neplatí. Vše je nejisté a platí heslo urvi, co můžeš. Takové časy končí vysátím zdrojů od otroků. A přesně o to se teď budou státy snažit. Nevěříte? Odborníci z MMF doporučují zvednout inflaci. Oficiálně proto, aby mohly jít reálné úroky, které jsou již rekordně nízko, ještě níže, tj. do minusu. Současná nulová inflace to neumožňuje.
Zde je ta fantastická idea světových hlav. Zvýšíte-li inflaci a držíte-li úroky dole (například pokud máte inflaci třeba 10% a úrok 1%), tak by si měly chtít firmy půjčovat. A ony budou chtít! Protože i když nebudou dělat nic a jen za půjčené peníze koupí třeba pozemky, tak získají za rok slušné zhodnocení (něco jako 10-1%).
Problémy jsou dva. Zaprvé, pokud k nějakým půjčkám dojde, tak to platí všichni držitelé peněz. Ale je krize, takže je krádež legitimní. Za druhé: banky samozřejmě půjčovat nebudou, alespoň ne za ten směšný úrok. A přesně to se děje už i teď, kdy inflace není vysoká.
Proto Obama spolu s ostatními panáky prosí banky, aby půjčovaly, a zcela jistě s nimi hraje zvláštní hru. Na jednu stranu bankám peníze rozdává a banky potřebuje k nalití peněz do ekonomiky v marné naději, že jí to zachrání, resp. udrží ty šašky u vesla ještě déle. Na druhou stranu je musí nějak donutit půjčovat. Takže jim hrozí regulacemi. Hrozí jim zdaňováním. A především: chce omezit investiční bankovnictví. Proč je jasné z předchozích odstavců. Až bude vysoká inflace a nízké úrokové sazby, tak by se samotným bankám napěchovaným penězi vyplatilo investovat do spekulativních nákupů a peníze by se nedostaly do ekonomiky. Koneckonců politika "levných peněz" v minulých letech nic jiného nezpůsobovala.
Neboli náš neefektivní monetární systém peněz řízených státem dostal do pasti ty, kdo z něj kradou. Určitě nejde o jediný důvod nebo průvodní jev krize. Jen bych rád upozornil na to, co že se to vlastně teď s tím honem na banky děje a proč nastane /krátká?/ éra úplného bankovního socializmu. Je to logické vyústění našeho monetárního systému. Základní teze ale zůstává nezměněná. Pokud se budete nyní chovat jako stádo, tak skončíte okradeni a dovolání nebude.
Řešení nenabízím. Čekáme na konec a reset a ani pak nebude žádné řešení. Systém se ustanoví v takové podobě, v jaké mu lidi dovolí, neboli nakolik se nechají okrádat. Pokud se budou lidé chovat tak jako dosud - budou poslušně platit jakékoliv daně, nebudou emigrovat, když jim nebude dobře a budou chtít žít život bez rizika, tak i ten další systém nebude odlišný. Stále platí základní pravidlo fašismu: buď jste tvrdší vy nebo někdo jiný.
edit: greeruv novy clanek, nevim kam ho dat, za precteni stoji
Začněme liberalizmem. Jistý pan Hayek tvrdil, že papírové peníze jsou zlodějinou páchanou na držitelích peněz. A že systém, založený například na penězích krytých zlatem, či čímkoliv jiným by byl lepší. Resp. on říká, nechme působit trh, nechme emitovat peníze soukromníky a ten sám vybere nejlepší měnu. Může to být zlato, měď, gigawatthodiny nebo třeba heroin. Podstatné je, že lidé si asi nevyberou potištěné kusy papíru, kterým momentálně skutečně věří.
Pan Hayek má pravdu. Jsem přesvědčen, že v takovém světě by se nám žilo mnohem líp. Především by nás nemohl okrádat stát a stát by také díky tomu neměl zdroje na šílené ekonomické projekty. Jenže je to celé klasická liberální utopie. Je třeba počítat s tím, že když má někdo tu možnost, tj. vy mu nemůžete nic špatného recipročně způsobit, tak vás okrade. Státu nezáleží primárně na efektovnosti nebo vašem blahobytu, státu záleží na zdrojích. Debata co by, kdyby, je v tomhle případě úplně stejná, jako debata to by byl svět hezký, kdyby v něm nebyly zbraně. Pojďme tedy zrušit zbraně /nebo státem emitované peníze/. Naivní.
Smiřme se s tím, že v současném socialistickém zřízení (vzhledem k tomu, že státy jsou zodpovědné za nadpoloviční objem ekonomických aktivit je slovo "socializmus" na místě, zvlášť, když si uvědomíme, že i v té "menší" polovině jsou valnou většinou zastoupeny velké korporace, které jdou státu na ruku a zároveň stát jde na ruku jim) prostě papírové nekryté peníze budou existovat.
To, kolik bude peněz v oběhu, řídí tzv. měnová neboli monetární politika a není to nic jiného než sada pragmatických kroků v systému, na jehož uchopení neexistují objektivní nástroje.
Základní věc u monetární politiky je rozhodnutí, kolik peněz vyrobit. Není to pouhé tištění peněz nebo jejich vyrábění v počítači, ale i manipulace s úrokovou mírou (stát půjčuje peníze bankám a tím jim vlastně říká za kolik mají půjčovat dál) a manipulace s povinnými minimálními rezervami (stát říká bankám, jaké procento z úvěru musí nechávat v trezoru a jaké procento mohou dále vypustit do oběhu). Více se můžete dočíst v ekonomických učebnicích (nebo shlédněte začátek následující videjko, pokud neznáte - IMHO dobrá analýza jako u Marxe je v něm zkažena zbrklým závěrem). Pozoruhodné je, že stát prostě střílí od boku jakási čísla a nějak tak věří, že to dělá správně. A věří také všichni ostatní, protože nemáme nic jiného na výběr, než platit jeho penězi z dětské rulety.
Důsledkem monetární politiky je inflace = znehodnocení měny. Pokud je objem produkce stejný a máte v systému víc peněz, tak trh způsobí, že se ceny zvýší a za stejné peníze si koupíte méně. Inflace znamená, že stát vezme vaše zdroje a použije je pro sebe. Dá se tomu říkat skrytá daň nebo krádež. Inflace je pro stát způsob, jak se zbavit dluhů a nezbankrotovat.
V klidných časech si stát uvědomuje, že je lepší své otroky dusit daněmi a inflací jen po jistou úroveň, protože blahobyt vytvářejí lidi co vytvářejí hodnoty a akumulují kapitál a pokud bude blahobyt, tak se stát udrží i s politiky ve vedení a ti si budou moct brát svůj korupční desátek.
V neklidných časech nic takového neplatí. Vše je nejisté a platí heslo urvi, co můžeš. Takové časy končí vysátím zdrojů od otroků. A přesně o to se teď budou státy snažit. Nevěříte? Odborníci z MMF doporučují zvednout inflaci. Oficiálně proto, aby mohly jít reálné úroky, které jsou již rekordně nízko, ještě níže, tj. do minusu. Současná nulová inflace to neumožňuje.
Zde je ta fantastická idea světových hlav. Zvýšíte-li inflaci a držíte-li úroky dole (například pokud máte inflaci třeba 10% a úrok 1%), tak by si měly chtít firmy půjčovat. A ony budou chtít! Protože i když nebudou dělat nic a jen za půjčené peníze koupí třeba pozemky, tak získají za rok slušné zhodnocení (něco jako 10-1%).
Problémy jsou dva. Zaprvé, pokud k nějakým půjčkám dojde, tak to platí všichni držitelé peněz. Ale je krize, takže je krádež legitimní. Za druhé: banky samozřejmě půjčovat nebudou, alespoň ne za ten směšný úrok. A přesně to se děje už i teď, kdy inflace není vysoká.
Proto Obama spolu s ostatními panáky prosí banky, aby půjčovaly, a zcela jistě s nimi hraje zvláštní hru. Na jednu stranu bankám peníze rozdává a banky potřebuje k nalití peněz do ekonomiky v marné naději, že jí to zachrání, resp. udrží ty šašky u vesla ještě déle. Na druhou stranu je musí nějak donutit půjčovat. Takže jim hrozí regulacemi. Hrozí jim zdaňováním. A především: chce omezit investiční bankovnictví. Proč je jasné z předchozích odstavců. Až bude vysoká inflace a nízké úrokové sazby, tak by se samotným bankám napěchovaným penězi vyplatilo investovat do spekulativních nákupů a peníze by se nedostaly do ekonomiky. Koneckonců politika "levných peněz" v minulých letech nic jiného nezpůsobovala.
Neboli náš neefektivní monetární systém peněz řízených státem dostal do pasti ty, kdo z něj kradou. Určitě nejde o jediný důvod nebo průvodní jev krize. Jen bych rád upozornil na to, co že se to vlastně teď s tím honem na banky děje a proč nastane /krátká?/ éra úplného bankovního socializmu. Je to logické vyústění našeho monetárního systému. Základní teze ale zůstává nezměněná. Pokud se budete nyní chovat jako stádo, tak skončíte okradeni a dovolání nebude.
Řešení nenabízím. Čekáme na konec a reset a ani pak nebude žádné řešení. Systém se ustanoví v takové podobě, v jaké mu lidi dovolí, neboli nakolik se nechají okrádat. Pokud se budou lidé chovat tak jako dosud - budou poslušně platit jakékoliv daně, nebudou emigrovat, když jim nebude dobře a budou chtít žít život bez rizika, tak i ten další systém nebude odlišný. Stále platí základní pravidlo fašismu: buď jste tvrdší vy nebo někdo jiný.
edit: greeruv novy clanek, nevim kam ho dat, za precteni stoji
sobota 13. února 2010
Ekonomická úvaha: rovnost, rovnováha & důsledky krachu
Tak v tomhle blogmixu už zase dlouho nebyla nějaká úvaha. Volně navážu na diskuzi pod minulým příspěvkem. Vraťme se do 90tých let, kdy levičáci kritizovali globalizaci a její vliv na zbídačování obyvatelstva a pravičáci globalizaci obhajovali za zadkem majíce ricardiánské komparativní výhody. (Zákon komparativních výhod říká, že ceteris paribus obchod dvou zemí vede ke zvýšenému blahobytu obou). S odstupem času lze říct, že pravičáci měli pravdu s dopadem komparativních výhod a levičáci v tom, že globalizace je katastrofa (alespoň pro "západ").
Podrobněji: Směna přinesla chudým i bohatým státům ekonomický prospěch (ekologické škody, které budou mít dopad ve velmi dlouhém časovém období zde bohužel zohlednit nelze - ekonomický rozvoj jde vždy na úkor Přírody).
Analýza bohatých zemí: Klíčové je, že finanční situace běžných občanů stagnuje, přestože západní země z komparativních výhod mají benefity. Jak je to možné? Bohaté země mají vesměs demokratické politické režimy, jejichž průvodním znakem jsou opakující se volby. Evolučně nejúspěšnější politici jsou ti, kteří nejvíce naslibují. Hladovému člověku můžete slíbit práci a za ni odměnu a hladový bude šťasten. Co však slíbit sytému? Slíbíte mu stejnou životní úroveň za méně práce, popřípadě za nic.
Západní země jsou země nejbohatší a to je v kombinaci s demokratickým režimem jejich zabiják, protože mají pro globální finanční systém největší důvěryhodnost právě kvůli svému bohatství. Západní země si mohou půjčovat a politici mohou své sliby o zlepšující se životní úrovni dokonce limitovaně dosáhnout s úsilím menším, než by odpovídalo technologickému pokroku a demografickému vývoji (který do procesu zatím ani pořádně nezasáhl). Zákon komparativních výhod má trhlinu - směna aktiv funguje na obě strany, ale z té jedné je čím dál méně kryta prací (nebo surovinami či jinou hodnotou). Místo ní jsou tam dluhy, které jsou tvořeny zčásti půjčkami od vlastních občanů (což je katastrofa) a zčásti paradoxně od chudých zemí, které zde prokazují taktéž značnou neprozřetelnost, neboť jejich dluh jsou jen potištěné papírky a věřitelé je skrz ně mají v hrsti. Vlastně je to to jediné, co západu zbývá jako trumf.
Co se vlastně stalo konkrétně s tím benefitem ze směny s chudými zeměmi? Jak bylo řečeno: byl spotřebován na korupci, kdy se sice vrátil zpět do západní ekonomiky, ale urychleně byl exportován zpět do chudých zemí. Korupcí zde není míněno jen uplácení nejvyšší vrstvy, ale i střední a chudé vrstvy (typicky práce nepotřebných úředníků, podporování nezaměstnanosti, podpora vysokoškoláků, kteří nezískávají faktické znalosti a několik let si "užívají"). Toto mimotržní korupční rozdělování peněz je kromě zdanění další neefektivitou západního systému. Problémem západu není korupce, což je přirozená ekonomická aktivita; problémem západu je korupce neefektivní, tj. ta, která není v souladu s tržními silami.
Analýza chudých zemí:
Chudé země ochotně navenek přijaly liberální doktrínu západu, tj. liberalizmus ze strany západních zemí spočívající v otevřených trzích. Vlastní trhy si však úzkostlivě bránily přesně po vzoru poválečného Japonska. Podle ekonomických teorií zprava by je měla 100% cla, jako má například Brazílie, spolehlivě položit. Avšak nestalo se tak. Naopak - japonský model se osvědčil i nyní. Chudé země udržují nízké zdanění práce a spolu s ochotou dělníků v nich pracovat za nízké mzdy se jim daří sát zdroje (včetně zmíněných dluhů) na svoji stranu. Připočtěte si podhodnocené kurzy. Neuvěřitelná situace, kdy chudá Brazílie nebo Čína se topí v penězích a "bohatá" Kalifornie krachuje je zde. Samozřejmě: nic netrvá věčně a paradoxy už vůbec ne.
Navíc: Chudé země nemají demokracii, takže nejsou tolik náchylné k zmíněné politické korupci. To znamená, že jednotlivé třídy (především střední) nemohou být tolik kupovány vrstvou elit, za což jím na oplátku není zatím dovoleno tolik rozhazovat a rozhodně ne ze státem vypůjčených peněz. Střední třída se proto také tolik nemnoží (ačkoliv samozřejmě roste). Dovolím si zde úvahu, kterou hodlám dále zkoumat: Skoro jakoby se zdálo, navzdory mainstreamovým sociologickým teoriím, že efektivnější společnost je ta, co je nerovnostářská. Pokud je to pravda, tak je to pro humanizmus docela rána, neboť to vlastně znamená, že není efektivní společnost ta, kde je maximalnizován její užitek. Volně navázáno: barbaři přejedou vyspělejší civilizaci.
To, co se nyní děje a bude dít, bude narovnávání oné zvrhlé nerovnováhy. S tím, jak poroste vliv chudých zemí a budou bohatnout, bude zajímavé sledovat zda se vydají cestou demokratizace a s tím souvisejícím rozvojem střední třídy a neefektivní korupce (nadbytek výrobních kapacit v Číně tomu možná nasvědčuje). Zároveň na západě patrně dojde k odhumanizování společnosti po krachu sociálního systému, všeobecného zdravotnictví a penzí. Dále se bude nějakými cestami vyrovnávat i vnější nerovnováha (vývozy a dovozy).
Zkrátka máme se na co těšit, protože hodně starých dogmat z prava i leva bude rozcupováno na kousky. Mám samozřejmě obavy o mnoho lidí v Česku, protože všichni, kdo nevlastní žádný kapitál, na tom budou opravdu zle. Nemovitosti nikoho nezachrání, protože v chudé zemi na nájmech nikdo nezbohatl - na nájmech se bohatne v zemích se státem vyšponovanou cenou nemovitostí skrz levné úvěry - to si prosím uvědomte: nemovitosti nejsou kapitál. Přesto se na to vše těším, už i proto, že ekonomická stránka není celý život a je lepší být chudý a rovný, než bohatý a svině. Ten uragán, co za chvíli přijde, zcela určitě postaví na západě na hlavu i vztahy mezi lidmi. Doufejme tedy, že v tom pozitivním smyslu.
Podrobněji: Směna přinesla chudým i bohatým státům ekonomický prospěch (ekologické škody, které budou mít dopad ve velmi dlouhém časovém období zde bohužel zohlednit nelze - ekonomický rozvoj jde vždy na úkor Přírody).
Analýza bohatých zemí: Klíčové je, že finanční situace běžných občanů stagnuje, přestože západní země z komparativních výhod mají benefity. Jak je to možné? Bohaté země mají vesměs demokratické politické režimy, jejichž průvodním znakem jsou opakující se volby. Evolučně nejúspěšnější politici jsou ti, kteří nejvíce naslibují. Hladovému člověku můžete slíbit práci a za ni odměnu a hladový bude šťasten. Co však slíbit sytému? Slíbíte mu stejnou životní úroveň za méně práce, popřípadě za nic.
Západní země jsou země nejbohatší a to je v kombinaci s demokratickým režimem jejich zabiják, protože mají pro globální finanční systém největší důvěryhodnost právě kvůli svému bohatství. Západní země si mohou půjčovat a politici mohou své sliby o zlepšující se životní úrovni dokonce limitovaně dosáhnout s úsilím menším, než by odpovídalo technologickému pokroku a demografickému vývoji (který do procesu zatím ani pořádně nezasáhl). Zákon komparativních výhod má trhlinu - směna aktiv funguje na obě strany, ale z té jedné je čím dál méně kryta prací (nebo surovinami či jinou hodnotou). Místo ní jsou tam dluhy, které jsou tvořeny zčásti půjčkami od vlastních občanů (což je katastrofa) a zčásti paradoxně od chudých zemí, které zde prokazují taktéž značnou neprozřetelnost, neboť jejich dluh jsou jen potištěné papírky a věřitelé je skrz ně mají v hrsti. Vlastně je to to jediné, co západu zbývá jako trumf.
Co se vlastně stalo konkrétně s tím benefitem ze směny s chudými zeměmi? Jak bylo řečeno: byl spotřebován na korupci, kdy se sice vrátil zpět do západní ekonomiky, ale urychleně byl exportován zpět do chudých zemí. Korupcí zde není míněno jen uplácení nejvyšší vrstvy, ale i střední a chudé vrstvy (typicky práce nepotřebných úředníků, podporování nezaměstnanosti, podpora vysokoškoláků, kteří nezískávají faktické znalosti a několik let si "užívají"). Toto mimotržní korupční rozdělování peněz je kromě zdanění další neefektivitou západního systému. Problémem západu není korupce, což je přirozená ekonomická aktivita; problémem západu je korupce neefektivní, tj. ta, která není v souladu s tržními silami.
Analýza chudých zemí:
Chudé země ochotně navenek přijaly liberální doktrínu západu, tj. liberalizmus ze strany západních zemí spočívající v otevřených trzích. Vlastní trhy si však úzkostlivě bránily přesně po vzoru poválečného Japonska. Podle ekonomických teorií zprava by je měla 100% cla, jako má například Brazílie, spolehlivě položit. Avšak nestalo se tak. Naopak - japonský model se osvědčil i nyní. Chudé země udržují nízké zdanění práce a spolu s ochotou dělníků v nich pracovat za nízké mzdy se jim daří sát zdroje (včetně zmíněných dluhů) na svoji stranu. Připočtěte si podhodnocené kurzy. Neuvěřitelná situace, kdy chudá Brazílie nebo Čína se topí v penězích a "bohatá" Kalifornie krachuje je zde. Samozřejmě: nic netrvá věčně a paradoxy už vůbec ne.
Navíc: Chudé země nemají demokracii, takže nejsou tolik náchylné k zmíněné politické korupci. To znamená, že jednotlivé třídy (především střední) nemohou být tolik kupovány vrstvou elit, za což jím na oplátku není zatím dovoleno tolik rozhazovat a rozhodně ne ze státem vypůjčených peněz. Střední třída se proto také tolik nemnoží (ačkoliv samozřejmě roste). Dovolím si zde úvahu, kterou hodlám dále zkoumat: Skoro jakoby se zdálo, navzdory mainstreamovým sociologickým teoriím, že efektivnější společnost je ta, co je nerovnostářská. Pokud je to pravda, tak je to pro humanizmus docela rána, neboť to vlastně znamená, že není efektivní společnost ta, kde je maximalnizován její užitek. Volně navázáno: barbaři přejedou vyspělejší civilizaci.
To, co se nyní děje a bude dít, bude narovnávání oné zvrhlé nerovnováhy. S tím, jak poroste vliv chudých zemí a budou bohatnout, bude zajímavé sledovat zda se vydají cestou demokratizace a s tím souvisejícím rozvojem střední třídy a neefektivní korupce (nadbytek výrobních kapacit v Číně tomu možná nasvědčuje). Zároveň na západě patrně dojde k odhumanizování společnosti po krachu sociálního systému, všeobecného zdravotnictví a penzí. Dále se bude nějakými cestami vyrovnávat i vnější nerovnováha (vývozy a dovozy).
Zkrátka máme se na co těšit, protože hodně starých dogmat z prava i leva bude rozcupováno na kousky. Mám samozřejmě obavy o mnoho lidí v Česku, protože všichni, kdo nevlastní žádný kapitál, na tom budou opravdu zle. Nemovitosti nikoho nezachrání, protože v chudé zemi na nájmech nikdo nezbohatl - na nájmech se bohatne v zemích se státem vyšponovanou cenou nemovitostí skrz levné úvěry - to si prosím uvědomte: nemovitosti nejsou kapitál. Přesto se na to vše těším, už i proto, že ekonomická stránka není celý život a je lepší být chudý a rovný, než bohatý a svině. Ten uragán, co za chvíli přijde, zcela určitě postaví na západě na hlavu i vztahy mezi lidmi. Doufejme tedy, že v tom pozitivním smyslu.
pátek 12. února 2010
Karneval
Tak nam do mestecka prijel z Ria karneval. A s nim i bohati Cariocas. Je to tu docela zive, i kdyz zatim min, nez bych cekal. V dobe karnevalu jsou vsichni expats zalezli v boudickach a rikaji, jak jsou brazilci infantilni a pritom je stejne maji radi.
V Riu byla, jak jiste vite z TV Nova, vyhlasena kralovnou karnevalu sedmileta sexbomba. Nebudu to moc rozmazavat, ale opravdu to jen dokresluje zvlastni rys lidske povahy, ze nejvic pritahuje zapovezene a pokud mozno okorenene nejakou samolzi, ktera je pokud mozno kolektivni. Neverte lidem, verte archetypum.
U nas teda chodi po ulicich vicemene dospeli lide (aby to bylo jeste vtipnejsi, tak dospelost zde neni 15 ale 18 let) a pred sebou nosi figuriny s panacou. Ja ale zjistuju od pana Itala podrobnosti k potencialnimu obchodu. Mimochodem jsem zjistil, ze pan Ital, kteryho jsem povazoval za belocha ze severu, je z Kalabrie a pry je opalen jak cikan. V brazilsky realite ale vypada 100% arijsky. To je relativita.
Protoze je karneval, tak prestali dorucovat vodu. Patrne na 1.5 litrovych PETkach vydelaji vic nez na 20 litrovych galonech. No nejzajimavejsi vec dnes byla bitva policajtu s tonfami a stity. Ne... nic se tu nedelo. Jen se kluci policajtsky pred policejni stanici nudili, tak na sebe vytahli to svoje nadobi a hrali si jak maly haranti s drevenymi meci. Je proste karneval.
V Riu byla, jak jiste vite z TV Nova, vyhlasena kralovnou karnevalu sedmileta sexbomba. Nebudu to moc rozmazavat, ale opravdu to jen dokresluje zvlastni rys lidske povahy, ze nejvic pritahuje zapovezene a pokud mozno okorenene nejakou samolzi, ktera je pokud mozno kolektivni. Neverte lidem, verte archetypum.
U nas teda chodi po ulicich vicemene dospeli lide (aby to bylo jeste vtipnejsi, tak dospelost zde neni 15 ale 18 let) a pred sebou nosi figuriny s panacou. Ja ale zjistuju od pana Itala podrobnosti k potencialnimu obchodu. Mimochodem jsem zjistil, ze pan Ital, kteryho jsem povazoval za belocha ze severu, je z Kalabrie a pry je opalen jak cikan. V brazilsky realite ale vypada 100% arijsky. To je relativita.
Protoze je karneval, tak prestali dorucovat vodu. Patrne na 1.5 litrovych PETkach vydelaji vic nez na 20 litrovych galonech. No nejzajimavejsi vec dnes byla bitva policajtu s tonfami a stity. Ne... nic se tu nedelo. Jen se kluci policajtsky pred policejni stanici nudili, tak na sebe vytahli to svoje nadobi a hrali si jak maly haranti s drevenymi meci. Je proste karneval.
středa 10. února 2010
Byznys plan II
Cena ma byt tusim 60k BRL. Pizzerie v prumeru vyprodukuje pres 60 pizz denne + nejake veci kolem. Naklady na jednu pizzu jsou 2.5 BRL. Cena je cca 15 BRL. Naklady na personal a najem limitni nula. Spocitejte si to sami. Pizza je siroko daleko nejlepsi a zaroven i nejlevnejsi. Hodne jich jde na home delivery.
Nechcete se to nekdo naucit. Tohle opravdu nestiham. Lado?
Byznys plan
Tak jsem vyrazil do sveho mestecka na kazdodenni nakup a prisun energie. Z mistnich tlampacu se jako obvykle linul nejakej alternativni hip-hop. (Tlampace vypadaji jak ty bednicky co prodavaji Vietnamci, nechapu jak tak povlavajice ve vetru na betonovych sloupech mohou prezit vsechny ty tropicke boure).
Platil jsem ucet za elektrinu (btw. spotrebovavam cca 30-50 BRL / mesic a to mi vetrak jede na plno, mozna na tech uspornejch zarovkach neco bude). V bance jsem potkal taxikare, co jsem se s nim bavil uz drive. Mluvi hodne lamanou nemcinou a sokoval me tim, ze se chce nekde sejit a cvicit gramatiku, protoze se pripravuje na vozeni skopcaku na Olympiade (rok 2016). Tak to je chystacstvi jako prase. Asi si mysli, ze sveze jednoho za milion a bude. Na druhou stranu: dobre ze ma drajv.
Nejak se sejdeme v me oblibene pizzerii, kde je nemcina prakticky lingua franca. O to ale az tak moc nejde, vzpomnel jsem si totiz na svuj byznys plan, co tu musi napadnout kazdeho Evropana. Zacnu zesiroka.
Brazilie je zeme extremu. Kdyz mate penize, dostanete vse. Kdyz nemate penize, tak ruznymi cestickami kolem dostanete prekvapive hodne. Co tu chybi hodne, jsou normalni veci za normalni ceny. Prikladu se da najit nespocet. Napriklad pronajmy bytu v Riu Zona Sul zacinaji na cene 100+USD/den za usmrkanou garsonku. To neni zdaleka normalni cena, pokud ji date do pomeru s cenou nemovitosti (ktera je nizsi nebo cca max stejna jako v Cesku). Proste kdyz nekdo ma penize a kapital, tak zde ryzuje nehorazne. Ceny internetu: wifi 0.5 mbit nejde na mensim meste nebo vesnici pod 100 BRL, spis vice (ve mestech se preci jen uz zacina uplatnovat konkurence).
Moje cca 50+ tisicova vesnice je vicemene rozdelena na dve casti: party cast u oceanu, kde se ovsem nachazeji i rezidencni ctvrte jak tech nejbohatsich, tak tech nejchudsich a druha cast, neco jako byznys centrum s obchody - ta pusobi vice mestsky. Mezi temi castmi je hlavni silnice dlouha asi 4 kilometry a vede pod kopcem, kde bydlim ja. Dopravu mezi Obema castmi mesta zajistuji autobusy, ktere pokracuji do rezidencnich ctvrti. Cena za svezeni je 2.20 BRL, i kdyz jedete jen za roh. A co je zajimave, ony povestne kombi taxiky zde nejezdi.
Pokud by nekdo nastavil cenu 1 BRL za cestu v dodavce, tak mu lidi urvou ruce. Dodavka, do ktere se na jednu cestu konzervativne vejde 10 lidi (vetsina lidi jezdi velmi kratkou cast cesty, i chudi brazilci jsou lini chodit pesky), se za hodinu otoci 2x, coz je 40 BRL/hod a muze s klidem jezdit i 16 hod denne. Naklady velmi mirne.
Az na toho taxi-typka narazim, tak to s nim zkusim prodiskutovat, podle me v tom musi byt nejaky problem s licenci od mesta, ale clovek nikdy nevi.
Platil jsem ucet za elektrinu (btw. spotrebovavam cca 30-50 BRL / mesic a to mi vetrak jede na plno, mozna na tech uspornejch zarovkach neco bude). V bance jsem potkal taxikare, co jsem se s nim bavil uz drive. Mluvi hodne lamanou nemcinou a sokoval me tim, ze se chce nekde sejit a cvicit gramatiku, protoze se pripravuje na vozeni skopcaku na Olympiade (rok 2016). Tak to je chystacstvi jako prase. Asi si mysli, ze sveze jednoho za milion a bude. Na druhou stranu: dobre ze ma drajv.
Nejak se sejdeme v me oblibene pizzerii, kde je nemcina prakticky lingua franca. O to ale az tak moc nejde, vzpomnel jsem si totiz na svuj byznys plan, co tu musi napadnout kazdeho Evropana. Zacnu zesiroka.
Brazilie je zeme extremu. Kdyz mate penize, dostanete vse. Kdyz nemate penize, tak ruznymi cestickami kolem dostanete prekvapive hodne. Co tu chybi hodne, jsou normalni veci za normalni ceny. Prikladu se da najit nespocet. Napriklad pronajmy bytu v Riu Zona Sul zacinaji na cene 100+USD/den za usmrkanou garsonku. To neni zdaleka normalni cena, pokud ji date do pomeru s cenou nemovitosti (ktera je nizsi nebo cca max stejna jako v Cesku). Proste kdyz nekdo ma penize a kapital, tak zde ryzuje nehorazne. Ceny internetu: wifi 0.5 mbit nejde na mensim meste nebo vesnici pod 100 BRL, spis vice (ve mestech se preci jen uz zacina uplatnovat konkurence).
Moje cca 50+ tisicova vesnice je vicemene rozdelena na dve casti: party cast u oceanu, kde se ovsem nachazeji i rezidencni ctvrte jak tech nejbohatsich, tak tech nejchudsich a druha cast, neco jako byznys centrum s obchody - ta pusobi vice mestsky. Mezi temi castmi je hlavni silnice dlouha asi 4 kilometry a vede pod kopcem, kde bydlim ja. Dopravu mezi Obema castmi mesta zajistuji autobusy, ktere pokracuji do rezidencnich ctvrti. Cena za svezeni je 2.20 BRL, i kdyz jedete jen za roh. A co je zajimave, ony povestne kombi taxiky zde nejezdi.
Pokud by nekdo nastavil cenu 1 BRL za cestu v dodavce, tak mu lidi urvou ruce. Dodavka, do ktere se na jednu cestu konzervativne vejde 10 lidi (vetsina lidi jezdi velmi kratkou cast cesty, i chudi brazilci jsou lini chodit pesky), se za hodinu otoci 2x, coz je 40 BRL/hod a muze s klidem jezdit i 16 hod denne. Naklady velmi mirne.
Az na toho taxi-typka narazim, tak to s nim zkusim prodiskutovat, podle me v tom musi byt nejaky problem s licenci od mesta, ale clovek nikdy nevi.
pondělí 8. února 2010
LSD
LSD je asi nejznamejsi halucinogen. Jeho zvlastnosti je, ze ucinkuje v minimalnim mnozstvi, cca tusim jiz od stotisiciny gramu. Je to tak ucinna latka, ze muzete byt intoxikovani i skrz kuzi dotykem. A je to prave LSD, ktere stoji za hnutim hippies, ktere dalo vzniknout yappies, coz jsou presne ti sraci, co se vam snazi prodat predrazeny trendy znackovy smejd, aby si mohli sednout do znackovyho fara a bydlet v cool bejvaku. Yappies jsou neco jako padli magove a uz ani nevedi, co je v jejich korenech. Vsak jich mezi ctenari blogu bude nemalo. Tim chci rict, ze i LSD koluje ve vasi krvi, aniz byste o tom vedeli a nekdy si ho dali.
LSD, zvany trip, papir a vselijak jinak, je obvykle malinky ctverecek papiru napusteny ucinnou latkou. A prave takovy mi skoncil v ruce od chlapika, co mel tricko, ktere hlasalo, at mu neverim. Vemte si, ze frcite na extazi, jste nekde v horouci prdeli, je vam strasne fajn, ale vite, ze telo i hlava jede jaksi na dluh. Vite, ze party se blizi ke konci a mel byste si dat relax. Ale - darky se neodmitaji, takze jsem ho do sebe lupnul.
LSD vyvolava silny halucinace. LSD vam rozlozi osobnost na malinky kousicky, takze nevite kdo jste. S LSD zabloudite ve vlastnim obyvaku; na LSD zabloudite i na kostce cukru. Chemical brothers rikaji LSD "test". To proto, ze LSD vam otestuje realitu. Vsechny hry, ktere hrajete v normalnim zivote vam odstreli silou uraganu a tim to cele jen zacne. A pak se ukaze, jestli to, co zbyva, je pokrivene nebo neni. Pokud to krive je, dostanete kapky, kterym se nic na svete nevyrovna.
U uzivani drog se doporucuji dve veci, ktere vypadaji nedulezite, ale jsou to zakladni. Set a setting. Da se to prelozit jako vnejsi a vnitrni pohodove naladeni. Musite byt v pohode vy a musi byt v pohode okoli. Vyhoda uzivani psychedelik (coz jsou prave ty drogy ovlivnujici vedomi, coz je jak LSD, tak podle me i extaze, ktera ale muze byt i stimulantem a jako ten byva casto zneuzivana) v soukromi je ta, ze okoli si muzete dobre nastelovat sami a riziko rozruseni nejakym vnejsim podnetem je male. Vyhodou uzivani mezi cizimi lidmi je zase to, ze pokud je nalada skvela, tak vas to muze vytrhnout ze spatneho tripu samo o sobe. Je na vas zvazit, co je pro vas to prave, ale oba zazitky se znacne lisi. Ja jsem spis komorni uzivatel, takze tohle byla zmena.
Nejzajimavejsi bylo, ze se jakoby nestalo nic. Nejak to potvrzuje moji teorii, ze mi z tripu houklo uz driv a zustalo mi to. LSD takove proste je - zmeni vas a nikdy se uplne nevratite. Ne, ze byste nemohli, vidite pred sebou zkratka vic osobnosti a muzete si vybrat jakou chcete - to mluvim o stavu "po tripu". Proste zacnete i v normalnim zivote vic videt ty vsechny hry (coz vidi i tak dost lidi), ale pomuze vam to se z nich vymanit. Samozrejme muzete taky z toho zacit panikarit a muze vam houknout tak, jak si nikdo nepreje.
Jak se rozednivalo, tak se party postupne presouvala ven. Davno jsem se, nekdy kdyz najizdela extaze, podelil o posledni flasku vody. Od te doby ke me vse jen prichazelo. Lizataka, voda, led, vsechno jak ma byt. To je to odevzdani. Vite, ze mate poslednich par hltu vody a pokud nevypijete do rana aspon 3 litry, tak umrete. A presto, kdyz vidite na lidech kolem, ze maji zizen, tak jim date napit. A oni pak daji vam. Makroorganizmus. Uzasna vec.
Pri jednom vyletu ven jsem narazil na partu vedenou dvema kluky z favel. Nevim, co je to za zabavu nutit cizince rikat sprostarny, ale je to celosvetovy hit. Chlapcum jsem to nesezral, protoze v tu dobu uz jsem byl temer rodily mluvci jakehokoliv jazyka - stacilo se na cloveka podivat a proste jste vedeli, o co tam jde. A pak ze trip nejel :)
Kluci tam delali nejake ksefty s konzumacnima kartama. Kazdopadne se jim hodil neznamy ksicht jako ja, kterej bude piti vyzvedavat a to me mega bavilo. Jednak jsem mel prisun vody, jednak jsem mohl overovat fakt, ze se bavi fakt vsichni a jednak to bylo zas neco v sedy zone a tam se rad priucim.
V klubu byla jedna vec zajimava. Znacky. Znackove hadry frci v Brazilii snad jeste vic nez v Cesku, alepson v urcitych vrstvach. U tech bohatych a u tech chudych. Sef toho minigangu, se kterym jsem se bavil, mel v oblibe Oakley. Oakley byla jeho trida, urcite funguje neco jako ze Calvin Klein je pod nim a Cyclone nad Oakleyem - kdo vi. Ale duvera mezi nami byla nastolena, takze se zacal ptat, coze to mam za znacky na sobe a kolik co stalo. Po zachvatu smichu, kdy jsem mu notne poprskal prave ten ohromny napis Oakley, jsem mu rekl, ze znacky jsou shit, penize taky nejsou dulezity, ze je dulezity, co ma v hlave a jestli pomaha ostatnim a ty ostatni veci jsou automaticky. Dal jsem si zalezet, aby to tak nejak slyseli vsichni a myslim, ze to byl pro ne spatnej trip vecera, doslova zhrouceni reality. Sice na to zapomenou, ale svanda to byla. Pak uz jen kluci s brejlema za 1000 BRL kroutili hlavou nad mejma brejlema za 3 BRL a zkouseli si je nasadit. Vzpomnel jsem si na Anglicana, kterej frcel v podobnych vecech. Vite, tihle lidi jsou sice taky pomyleni, ale nejsou to autodestrukcni pitomci, co trvaji na volovinach. Citim, ze treba tyhle hovadiny se z nich daji odstranit s relativne malym usilim. Staci jim proste prakticky ukazat, ze to jde i v no-name hadrech. Skoda, ze na kluka nemam kontakt.
Zajimava byla i dalsi vec. Ackoliv klukum slo samozrejme opet predevsim o holky a to pouze o jejich urcite casti, tak tam s nima 2 sedely. Obzvlast jedna z nich byla neskutecna. Jeste nactileta princezna. Vosi pas, prsa 5+, nadhernej velkej zadek, podpatky 12cm+, nadherna mulatka s velkyma hnedyma udivenyma ocima a perfektnimi zuby (ano, zuby pro me zacinaji mit jistou dulezitost). A tahle holka, ktera od pohledu snad v zivote nemela ani panaka caipirinhy, proste sledovala bandicku silencu s jednim cizincem. Jeji pohledy jsem moc nechapal, nechapal jsem, proc se o ni kluci nezajimaji, protoze to byla fakt nejhezci holka celeho klubu a sedela tam kdesi mimo. Pak jsem na to prisel. Byla to urcite pribuzna toho sefa z favely a byla to proste princezna, co ceka na svyho prince, a to s naprostou jistotou.
Po me prednasce o znackach kluci mlceli a princezna mi gesty oznamila: "ty", "ja", "dum", "spat", "ozenit se". Mazec co? Tahle holka proste vse pozoruje uplne inertne, nevi co se tam deje, ale ceka a ceka. Neco tak naivniho a zaroven fantastickyho vyrazilo dech me. Zvlast, kdyz si predstavite, ze vyrusta v nejistote a chudobe ve favele a mezi typky jako jeji bratr, ci kdo to pro ni byl.
Takze: svet je opravdu jinej, nez si myslime. A stoji za to ho zkoumat.
Tu holcicku samozrejme nikam neodvedu a neni to jen proto, ze mam T. zavatou kdesi v zavejich stredni Evropy. Nicit neco tak naivniho proste clovek nesmi a to nehlede na to, jak moc mu sex chybi.
Je uz 9 rano, takze stejne musim vypadnout a vyklidit pokoj nekde na druhe strane mesta. Loucim se a od dveri jeste zamavam skrz sklo placici princezne. Je mi skvele. Did I pass? Yes, it's true.
Ale zdaleka to cele nekonci. Trip v plnem proudu. Shanim bankomat. Zadny nefunguje. Hraju si na indiana, beham ulickama a stiham Banco do Brazil (pobocka, kde bankomat vzdy funguje). Schovavam se za rohy ulicek, smeju se na ranni joggisty a vencitele psu jak blazen. Beham priskoky, 30metru bezet, 30 metru chuze. Jojo, tak nas to na skautu ucili. Strasna sranda. Natacim uzasna videa, ve kterych je hlavnim akterem slunicko a priroda. Po case zjistim, ze mam na uctu 120 BRL, akorat tak na bus domu a gablik.
Jeste chvili bloudim a zjistuju ze naschval, protoze presne vim, kde jsem, ale bavi me chodit ulicema a ptat se na cestu, protoze ti lide jsou proste uzasni. Nejvic me zaujal deda tak 70 let. Urcite nejakej byvalej pravnik, s prosedivelyma vlasama, knirkem a inteligentnim vyrazem, elegantne oblecenej jak podle Roberta Nemce. Snazi se mi strasne pomoct a kdyz si porozumime, tak me srdecne poplaca po zadech. Chapete to? Tohle je normalni reakce. V tomhle chci zit. A presne takhle chci zestarnout (bez R.N.). Ten deda mel proste radost, ze vidi jakesi vesele podivne individuum a udelalo mi to radost taky. To je duch Brazilie a duvod, proc zde zit.
A tady skoncim, ackoliv se i dale dely veci. Tohle nema byt denicek, ale pokud mozno co nejcistsi predani jiste informace. Mejte se hezky, uz zase sedim u laguny a premyslim, co dal.
edit: tady je aktualni clanek v ceskem mainstreamu o LSD, jinak doporucuju precist neco od Learyho
a tady je dokument z ceske armady intoxikovane LSD, pokud jste jeste nevideli, stoji za to
LSD, zvany trip, papir a vselijak jinak, je obvykle malinky ctverecek papiru napusteny ucinnou latkou. A prave takovy mi skoncil v ruce od chlapika, co mel tricko, ktere hlasalo, at mu neverim. Vemte si, ze frcite na extazi, jste nekde v horouci prdeli, je vam strasne fajn, ale vite, ze telo i hlava jede jaksi na dluh. Vite, ze party se blizi ke konci a mel byste si dat relax. Ale - darky se neodmitaji, takze jsem ho do sebe lupnul.
LSD vyvolava silny halucinace. LSD vam rozlozi osobnost na malinky kousicky, takze nevite kdo jste. S LSD zabloudite ve vlastnim obyvaku; na LSD zabloudite i na kostce cukru. Chemical brothers rikaji LSD "test". To proto, ze LSD vam otestuje realitu. Vsechny hry, ktere hrajete v normalnim zivote vam odstreli silou uraganu a tim to cele jen zacne. A pak se ukaze, jestli to, co zbyva, je pokrivene nebo neni. Pokud to krive je, dostanete kapky, kterym se nic na svete nevyrovna.
U uzivani drog se doporucuji dve veci, ktere vypadaji nedulezite, ale jsou to zakladni. Set a setting. Da se to prelozit jako vnejsi a vnitrni pohodove naladeni. Musite byt v pohode vy a musi byt v pohode okoli. Vyhoda uzivani psychedelik (coz jsou prave ty drogy ovlivnujici vedomi, coz je jak LSD, tak podle me i extaze, ktera ale muze byt i stimulantem a jako ten byva casto zneuzivana) v soukromi je ta, ze okoli si muzete dobre nastelovat sami a riziko rozruseni nejakym vnejsim podnetem je male. Vyhodou uzivani mezi cizimi lidmi je zase to, ze pokud je nalada skvela, tak vas to muze vytrhnout ze spatneho tripu samo o sobe. Je na vas zvazit, co je pro vas to prave, ale oba zazitky se znacne lisi. Ja jsem spis komorni uzivatel, takze tohle byla zmena.
Nejzajimavejsi bylo, ze se jakoby nestalo nic. Nejak to potvrzuje moji teorii, ze mi z tripu houklo uz driv a zustalo mi to. LSD takove proste je - zmeni vas a nikdy se uplne nevratite. Ne, ze byste nemohli, vidite pred sebou zkratka vic osobnosti a muzete si vybrat jakou chcete - to mluvim o stavu "po tripu". Proste zacnete i v normalnim zivote vic videt ty vsechny hry (coz vidi i tak dost lidi), ale pomuze vam to se z nich vymanit. Samozrejme muzete taky z toho zacit panikarit a muze vam houknout tak, jak si nikdo nepreje.
Jak se rozednivalo, tak se party postupne presouvala ven. Davno jsem se, nekdy kdyz najizdela extaze, podelil o posledni flasku vody. Od te doby ke me vse jen prichazelo. Lizataka, voda, led, vsechno jak ma byt. To je to odevzdani. Vite, ze mate poslednich par hltu vody a pokud nevypijete do rana aspon 3 litry, tak umrete. A presto, kdyz vidite na lidech kolem, ze maji zizen, tak jim date napit. A oni pak daji vam. Makroorganizmus. Uzasna vec.
Pri jednom vyletu ven jsem narazil na partu vedenou dvema kluky z favel. Nevim, co je to za zabavu nutit cizince rikat sprostarny, ale je to celosvetovy hit. Chlapcum jsem to nesezral, protoze v tu dobu uz jsem byl temer rodily mluvci jakehokoliv jazyka - stacilo se na cloveka podivat a proste jste vedeli, o co tam jde. A pak ze trip nejel :)
Kluci tam delali nejake ksefty s konzumacnima kartama. Kazdopadne se jim hodil neznamy ksicht jako ja, kterej bude piti vyzvedavat a to me mega bavilo. Jednak jsem mel prisun vody, jednak jsem mohl overovat fakt, ze se bavi fakt vsichni a jednak to bylo zas neco v sedy zone a tam se rad priucim.
V klubu byla jedna vec zajimava. Znacky. Znackove hadry frci v Brazilii snad jeste vic nez v Cesku, alepson v urcitych vrstvach. U tech bohatych a u tech chudych. Sef toho minigangu, se kterym jsem se bavil, mel v oblibe Oakley. Oakley byla jeho trida, urcite funguje neco jako ze Calvin Klein je pod nim a Cyclone nad Oakleyem - kdo vi. Ale duvera mezi nami byla nastolena, takze se zacal ptat, coze to mam za znacky na sobe a kolik co stalo. Po zachvatu smichu, kdy jsem mu notne poprskal prave ten ohromny napis Oakley, jsem mu rekl, ze znacky jsou shit, penize taky nejsou dulezity, ze je dulezity, co ma v hlave a jestli pomaha ostatnim a ty ostatni veci jsou automaticky. Dal jsem si zalezet, aby to tak nejak slyseli vsichni a myslim, ze to byl pro ne spatnej trip vecera, doslova zhrouceni reality. Sice na to zapomenou, ale svanda to byla. Pak uz jen kluci s brejlema za 1000 BRL kroutili hlavou nad mejma brejlema za 3 BRL a zkouseli si je nasadit. Vzpomnel jsem si na Anglicana, kterej frcel v podobnych vecech. Vite, tihle lidi jsou sice taky pomyleni, ale nejsou to autodestrukcni pitomci, co trvaji na volovinach. Citim, ze treba tyhle hovadiny se z nich daji odstranit s relativne malym usilim. Staci jim proste prakticky ukazat, ze to jde i v no-name hadrech. Skoda, ze na kluka nemam kontakt.
Zajimava byla i dalsi vec. Ackoliv klukum slo samozrejme opet predevsim o holky a to pouze o jejich urcite casti, tak tam s nima 2 sedely. Obzvlast jedna z nich byla neskutecna. Jeste nactileta princezna. Vosi pas, prsa 5+, nadhernej velkej zadek, podpatky 12cm+, nadherna mulatka s velkyma hnedyma udivenyma ocima a perfektnimi zuby (ano, zuby pro me zacinaji mit jistou dulezitost). A tahle holka, ktera od pohledu snad v zivote nemela ani panaka caipirinhy, proste sledovala bandicku silencu s jednim cizincem. Jeji pohledy jsem moc nechapal, nechapal jsem, proc se o ni kluci nezajimaji, protoze to byla fakt nejhezci holka celeho klubu a sedela tam kdesi mimo. Pak jsem na to prisel. Byla to urcite pribuzna toho sefa z favely a byla to proste princezna, co ceka na svyho prince, a to s naprostou jistotou.
Po me prednasce o znackach kluci mlceli a princezna mi gesty oznamila: "ty", "ja", "dum", "spat", "ozenit se". Mazec co? Tahle holka proste vse pozoruje uplne inertne, nevi co se tam deje, ale ceka a ceka. Neco tak naivniho a zaroven fantastickyho vyrazilo dech me. Zvlast, kdyz si predstavite, ze vyrusta v nejistote a chudobe ve favele a mezi typky jako jeji bratr, ci kdo to pro ni byl.
Takze: svet je opravdu jinej, nez si myslime. A stoji za to ho zkoumat.
Tu holcicku samozrejme nikam neodvedu a neni to jen proto, ze mam T. zavatou kdesi v zavejich stredni Evropy. Nicit neco tak naivniho proste clovek nesmi a to nehlede na to, jak moc mu sex chybi.
Je uz 9 rano, takze stejne musim vypadnout a vyklidit pokoj nekde na druhe strane mesta. Loucim se a od dveri jeste zamavam skrz sklo placici princezne. Je mi skvele. Did I pass? Yes, it's true.
Ale zdaleka to cele nekonci. Trip v plnem proudu. Shanim bankomat. Zadny nefunguje. Hraju si na indiana, beham ulickama a stiham Banco do Brazil (pobocka, kde bankomat vzdy funguje). Schovavam se za rohy ulicek, smeju se na ranni joggisty a vencitele psu jak blazen. Beham priskoky, 30metru bezet, 30 metru chuze. Jojo, tak nas to na skautu ucili. Strasna sranda. Natacim uzasna videa, ve kterych je hlavnim akterem slunicko a priroda. Po case zjistim, ze mam na uctu 120 BRL, akorat tak na bus domu a gablik.
Jeste chvili bloudim a zjistuju ze naschval, protoze presne vim, kde jsem, ale bavi me chodit ulicema a ptat se na cestu, protoze ti lide jsou proste uzasni. Nejvic me zaujal deda tak 70 let. Urcite nejakej byvalej pravnik, s prosedivelyma vlasama, knirkem a inteligentnim vyrazem, elegantne oblecenej jak podle Roberta Nemce. Snazi se mi strasne pomoct a kdyz si porozumime, tak me srdecne poplaca po zadech. Chapete to? Tohle je normalni reakce. V tomhle chci zit. A presne takhle chci zestarnout (bez R.N.). Ten deda mel proste radost, ze vidi jakesi vesele podivne individuum a udelalo mi to radost taky. To je duch Brazilie a duvod, proc zde zit.
A tady skoncim, ackoliv se i dale dely veci. Tohle nema byt denicek, ale pokud mozno co nejcistsi predani jiste informace. Mejte se hezky, uz zase sedim u laguny a premyslim, co dal.
edit: tady je aktualni clanek v ceskem mainstreamu o LSD, jinak doporucuju precist neco od Learyho
a tady je dokument z ceske armady intoxikovane LSD, pokud jste jeste nevideli, stoji za to
sobota 6. února 2010
Extaze
Takze odznova. Zacneme klasiky joo. Jsem v ramci minimalizmu cely vcerejsek sledoval jednu ulici ve ctvrti Pinheros. Az se me zas nejakej chytrak bude ptat, proc ta ulice, jaks na ni prisel, co v ni bylo zajimavyho... tak odpovidam rovnou. Nevim a proste to tak je. Nez celej zivot resit, z jakyho konce co vzit, to je lepsi to vzit odkudkoliv.
Ulice... zajima vas? Bila, cista, mrakodrapy i male baracky. Plno restauraci a kavaren. Kupodivu s drevenymi stoly. Sao Paulo je totiz docela slusne evropske mesto. Casti, co jsem videl, vypadaly jako Berlin v 90tych letech. Staveniste, proluky... Nebo jako Rotterdam, tam je te prazdnoty vic. A taky trochu Athen a tim uz me evropsky metsa nebavej, si sem laskave zalette.
Neco jsem resil na poste; neco jsem resil v hospode /jidlo, jojo, party, totiz potrebuje pripravu a na party jsem se pochystal/. Dzusik ze zeleniny, co neznam. Syrovo houbovy kolacek. Zelnacka se slehanou smetanou. Ovocny salatek.
A jde se do banky. Bankomaty v SP konci v 22 hodin. 22:01 se snazim vybrat. Mam neco pres kilo, to neni moc. No vsude berou karty, tak jakej problem s mym Prepaid Mastercardem na cizi zensky jmeno.
Busy jsou tu z Brazilie nejcistsi a nejnovejsi. V nekterych jdou i celovecerni filmy. Cesta z jednoho konce mesta na druhej je worth of vzit si dovolenou.
Pan pruvodci s nejakou holcickou me vyhodi kousek od mista urceni, A Club. Letiste nedaleko. Vypadovka jak u Olmika. Klub je presne tam, kde ma byt - za den delam pokrok a uz mam mapu nactenou v hlave. Slunce spolu s letistem a trajektorii startujicich letadel dava patricne mnozstvi orientacnich bodu a porad jsme v eukleidovskem vesmiru - jediny co je potreba casti mapy vymazat z hlavy, abych se nedesil toho, ze vim vse. To ale krute predbiham, to se dozvim az dalsi den.
Klubik zavrenej, zewlim kolem. Imitace nemecky hospody se neda minout. Tak osklivy servirky fakt asi importovali ze Skopcacka, ale pivo maji vytecny. Cepovany. Podle me Stella, no psali na tom Brahma.
Zpet ke klubu. Uz je to tu nachystany jak na prijezd Hollywoodu. Zatarasy, kde se za chvili budou lidi tisnit jen proto, ze se to tak dela. Fantasticky. Smat se mi chce hned, ale jak opet pozdeji pochopim..nechavam si to. Sednu na zed a vedle me si sedne particka. Pro znalce Human Trafficu... uz vite kdo vedle me sedel, i kdyz trochu pricmoudlej. Pro ostatni - mestska omladina, kterou doted nejsem schopen tridne zaradit. Ale podle me to byla party pro vyssi stredni tridu az zlatomladezniky, mezi nimiz se to michalo s drogovymi dealery, ale vsichni se oblikali stejne, takze to chtelo blizsi pohled.
Nu, jeste jsem nerekl, ze jsem mel ukrutnou chut na extazi a pote co jsem to particce oznamil, tak propuklo bujare veseli. Nemuzu zde popisovat vsechny postavicky, dojmu je strasne moc, ale zacinam mit pocit, ze veci jsou dost jednoduche. Staci se cloveku podivat do oci a pak vedet, ze vas budou chtit vsichni ojebat a teprv az se nedate, tak vas vezmou mezi sebe. A kupodivu se podarilo.
Problem byla hotovost, neb klub na potvoru nebral kreditku MasterShit, takze mi zbylo 37 BRL a k extazi se prece pije i voda. XTC stala od chlapika s rovnym pohledem 50 BRL, nebyla sance. Premyslel jsem jak vydelat 20 BRL a napadaly me fakt obskurni zpusoby. Nakonec ovsem... jsem dealera otravoval svoji pritomnosti tak dlouho, ze sam souhlasil dat si ji se mnou napul. Neslychano. Jeste silenejsi je, ze mi z niceho nic zacal vypravet neco o Orbital.
Klub..mam nejaka videa. Uzasnej prostor. Nejaky byvaly sklad s deravym prvnim patrem. Chill out je kolem budovy. Hudba..az na hvezdy vecera... uplne bozi. Typci co hrali byly zarostle manicky, dost v kontrastu s mistnim osazenstvem. A bavili se ukrutne. Obcas se zacali libat s nejakoun kockou, co jim tam vlezla. Drogy naopak byly prodavany dost skryte a u vchodu byl check, ze mi nasli i zapadle antibiotikum (btw. co dela oxacilin+mdma+lsd?)
Kdyz si s vami da extazi dealer, tak vite, ze to shit nebude. Ja ji nemel skoro 2 roky a pulka byla silenost. Jeste nenajela a uz najela. A pak najela. A pak to jelo. Videl jsem pratele vsechno a konecne jsem si po rocee oddech. Tak nahlas a pak jsem se musel jen tlemit. Vidite deti, co si jsou nejisty ve svejch socialnich rolich. Tak trochu zkouseji balit, tak trochu delaji ze nic a hlavne je ta silena vlna chemie bere s sebou, takze vubec nejsou. Fantasticky. Jen se tlemim na holky a to co zazivam, se da fakt tezko popsat. Nabizeji vsechno a pritom je to TAK JEMNY. Do toho se tlemite, ale neni v tom ani trosku sklebu. Jen uleva. Vidim vse, vnimam vse a vse je ok. Obcas se klasicky do interakce vloudi nejakej opilec, co mu jemna prediva byti fakt nic nerikaji, ale i to je UPLNE JEDNO. Vzdycky se odnekud vynori nejakej z mejch novejch kamosu a nacpe do me nejaky piti. Chlapik tam pari se svym tatou a jeho macecha mi narve super lizatko. Vsichni tu cucaj lizatka na susaka a pije se ze dna flasky, ktery je milimetrove prokousnuty.
Ucim se portugalsky - behem toho vseho a pekne rychle.A navic bez usili. Asiati, indky, nadherny kocky, smazky, hory svalu, tetovani, boty na platformach, boty na podpatcich, sekuritaci vsude. Dealeri VIP hosti. Uz to bohuzel cele zapominam. Tak to proste s chemii je. Zapomenete, ale kdyz si to dobre naprogramujete, tak pak v zivote dokazete hodne. Proto je Pan Prstenu a Hobit povazovan za psychedelickou literaturu. Cesta tam a zase zpatky. Comprende?
Jo nekde tam bude i moje fotecka, protoze proc si nezakaluzovat s kocickou, zvlast kdyz je to tak priserna prdel, ze se poprskame. A tak to jde a jde. A je 7 rano. A uz bych se mel pakovat. A v tu chvili se objevi chlap typu hora svalu a retez kolem krku. Pozdeji zjistim, ze ma na triku napsano "Do not trust this man". Precetl jsem to pozde. Poda mi ruku a nezne se obejmeme. V ruce mi zustane papir - trip - lsd. Chlapec s dabelskym sklebem zmizi. Tak a to bude cast cislo 2.
Ulice... zajima vas? Bila, cista, mrakodrapy i male baracky. Plno restauraci a kavaren. Kupodivu s drevenymi stoly. Sao Paulo je totiz docela slusne evropske mesto. Casti, co jsem videl, vypadaly jako Berlin v 90tych letech. Staveniste, proluky... Nebo jako Rotterdam, tam je te prazdnoty vic. A taky trochu Athen a tim uz me evropsky metsa nebavej, si sem laskave zalette.
Neco jsem resil na poste; neco jsem resil v hospode /jidlo, jojo, party, totiz potrebuje pripravu a na party jsem se pochystal/. Dzusik ze zeleniny, co neznam. Syrovo houbovy kolacek. Zelnacka se slehanou smetanou. Ovocny salatek.
A jde se do banky. Bankomaty v SP konci v 22 hodin. 22:01 se snazim vybrat. Mam neco pres kilo, to neni moc. No vsude berou karty, tak jakej problem s mym Prepaid Mastercardem na cizi zensky jmeno.
Busy jsou tu z Brazilie nejcistsi a nejnovejsi. V nekterych jdou i celovecerni filmy. Cesta z jednoho konce mesta na druhej je worth of vzit si dovolenou.
Pan pruvodci s nejakou holcickou me vyhodi kousek od mista urceni, A Club. Letiste nedaleko. Vypadovka jak u Olmika. Klub je presne tam, kde ma byt - za den delam pokrok a uz mam mapu nactenou v hlave. Slunce spolu s letistem a trajektorii startujicich letadel dava patricne mnozstvi orientacnich bodu a porad jsme v eukleidovskem vesmiru - jediny co je potreba casti mapy vymazat z hlavy, abych se nedesil toho, ze vim vse. To ale krute predbiham, to se dozvim az dalsi den.
Klubik zavrenej, zewlim kolem. Imitace nemecky hospody se neda minout. Tak osklivy servirky fakt asi importovali ze Skopcacka, ale pivo maji vytecny. Cepovany. Podle me Stella, no psali na tom Brahma.
Zpet ke klubu. Uz je to tu nachystany jak na prijezd Hollywoodu. Zatarasy, kde se za chvili budou lidi tisnit jen proto, ze se to tak dela. Fantasticky. Smat se mi chce hned, ale jak opet pozdeji pochopim..nechavam si to. Sednu na zed a vedle me si sedne particka. Pro znalce Human Trafficu... uz vite kdo vedle me sedel, i kdyz trochu pricmoudlej. Pro ostatni - mestska omladina, kterou doted nejsem schopen tridne zaradit. Ale podle me to byla party pro vyssi stredni tridu az zlatomladezniky, mezi nimiz se to michalo s drogovymi dealery, ale vsichni se oblikali stejne, takze to chtelo blizsi pohled.
Nu, jeste jsem nerekl, ze jsem mel ukrutnou chut na extazi a pote co jsem to particce oznamil, tak propuklo bujare veseli. Nemuzu zde popisovat vsechny postavicky, dojmu je strasne moc, ale zacinam mit pocit, ze veci jsou dost jednoduche. Staci se cloveku podivat do oci a pak vedet, ze vas budou chtit vsichni ojebat a teprv az se nedate, tak vas vezmou mezi sebe. A kupodivu se podarilo.
Problem byla hotovost, neb klub na potvoru nebral kreditku MasterShit, takze mi zbylo 37 BRL a k extazi se prece pije i voda. XTC stala od chlapika s rovnym pohledem 50 BRL, nebyla sance. Premyslel jsem jak vydelat 20 BRL a napadaly me fakt obskurni zpusoby. Nakonec ovsem... jsem dealera otravoval svoji pritomnosti tak dlouho, ze sam souhlasil dat si ji se mnou napul. Neslychano. Jeste silenejsi je, ze mi z niceho nic zacal vypravet neco o Orbital.
Klub..mam nejaka videa. Uzasnej prostor. Nejaky byvaly sklad s deravym prvnim patrem. Chill out je kolem budovy. Hudba..az na hvezdy vecera... uplne bozi. Typci co hrali byly zarostle manicky, dost v kontrastu s mistnim osazenstvem. A bavili se ukrutne. Obcas se zacali libat s nejakoun kockou, co jim tam vlezla. Drogy naopak byly prodavany dost skryte a u vchodu byl check, ze mi nasli i zapadle antibiotikum (btw. co dela oxacilin+mdma+lsd?)
Kdyz si s vami da extazi dealer, tak vite, ze to shit nebude. Ja ji nemel skoro 2 roky a pulka byla silenost. Jeste nenajela a uz najela. A pak najela. A pak to jelo. Videl jsem pratele vsechno a konecne jsem si po rocee oddech. Tak nahlas a pak jsem se musel jen tlemit. Vidite deti, co si jsou nejisty ve svejch socialnich rolich. Tak trochu zkouseji balit, tak trochu delaji ze nic a hlavne je ta silena vlna chemie bere s sebou, takze vubec nejsou. Fantasticky. Jen se tlemim na holky a to co zazivam, se da fakt tezko popsat. Nabizeji vsechno a pritom je to TAK JEMNY. Do toho se tlemite, ale neni v tom ani trosku sklebu. Jen uleva. Vidim vse, vnimam vse a vse je ok. Obcas se klasicky do interakce vloudi nejakej opilec, co mu jemna prediva byti fakt nic nerikaji, ale i to je UPLNE JEDNO. Vzdycky se odnekud vynori nejakej z mejch novejch kamosu a nacpe do me nejaky piti. Chlapik tam pari se svym tatou a jeho macecha mi narve super lizatko. Vsichni tu cucaj lizatka na susaka a pije se ze dna flasky, ktery je milimetrove prokousnuty.
Ucim se portugalsky - behem toho vseho a pekne rychle.A navic bez usili. Asiati, indky, nadherny kocky, smazky, hory svalu, tetovani, boty na platformach, boty na podpatcich, sekuritaci vsude. Dealeri VIP hosti. Uz to bohuzel cele zapominam. Tak to proste s chemii je. Zapomenete, ale kdyz si to dobre naprogramujete, tak pak v zivote dokazete hodne. Proto je Pan Prstenu a Hobit povazovan za psychedelickou literaturu. Cesta tam a zase zpatky. Comprende?
Jo nekde tam bude i moje fotecka, protoze proc si nezakaluzovat s kocickou, zvlast kdyz je to tak priserna prdel, ze se poprskame. A tak to jde a jde. A je 7 rano. A uz bych se mel pakovat. A v tu chvili se objevi chlap typu hora svalu a retez kolem krku. Pozdeji zjistim, ze ma na triku napsano "Do not trust this man". Precetl jsem to pozde. Poda mi ruku a nezne se obejmeme. V ruce mi zustane papir - trip - lsd. Chlapec s dabelskym sklebem zmizi. Tak a to bude cast cislo 2.
pátek 5. února 2010
São Paulo
Tak se veci vyvinuly, ze jsem musel urgentne do Sao Paulo. Mesto vetsi nez Cesko, neco, co jsem si chtel nechat na pozdeji. Poslechl jsem vsechny stopare galaxie, k rucniku pridal dalsi material /sbalil si deku/ a v 10 vecer vyrazil na nocni bus do Ria.
Nejdriv jsem sel na pizzu. Nerozhodny pan pizzar chce kupovat pozemek hned naproti memu, coz by bylo fajn - ale pozemky sly nahoru. Mimochodem dum, ktery je jiz oficialne muj se objevil v reportazi v belgicke tv a ted do nej chteji vsichni skopcaci na dovolenou. Staci ho pronajmout na par mesicu v roce, v case kdy hodlam byt stejne jinde a zaplati mi to rocni naklady na zivobyti. Coz je fakt vyzva, protoze se mi uz proste pracovat nechce. Ale musim jeste vydrzet - je to proste dobra ukazka, jak penize delaji penize a v Brazilii to plati 10x tolik.
Pizza se protahla, takze jsem sel na bus do blizkeho mesta, ktery me mel dovezt na nocni bus do Ria. V Sao Paulu jsem mel schuzku druhy den v poledne. Bus to nejak zapichl /ridic v nem zaspal - rusit jsem ho nechtel/, takze mi odjel navazujici spoj /potkali jsme ho na krizovatce/. No vyndal jsem deku a lehnul si do kokosoveho hajku. Za chvili me zacala rusit sova, tak jsem se zvedl a zbytek noci cekal v baru s caipirinhou /zapomnel jsem, ze beru antibiotika/.
Rano jsem dorazil do Ria a od te doby to zacalo byt jaksi klipovite. Bezim ke kase, bus jede za 3 minuty. Rozespaly okraden o 5 realu. V autobuse chybi voda. Balim se do deky - autobus mrazi na 20 stupnu. Zacpa pred SP /dalnice se rozsiruje z cca 12 pruhu na 20 a stacit to nebude/. Kamiony a kamiony. Pred ocima se promenuji vesnicka hriste fotbalu na kilometry parkovacich ploch.
Sao Paulo: nevim kde jsem. Nevim nic. Asijsky vliv. Evropsky vliv. Zmixovane rasy /co ty na to Ivo?/. Vzduch vyrazne jiny nez v Riu - chladnejsi a spinavejsi. Jednani za 45 minut, nemam vytistene ani papiry. Spanelsky vyhlizejici chlapik - prvni kontakt: "Mluvis tak spatne portugalsky, ze tady umres". Bezva. Neni vychodisko - policejni stanice a usmev na 40 letou policistku jak z policejni akademie konci skoro jak v policejni akademii. Prcham na bus, ktery mi ujede. Timeschedule je v haji, v te doprave se nevyzna nikdo a neni to mozne. Cisla autobusu maji 6 cifer. Kamkoliv se priblizujete iteraci. Nejaka holcicka se se mnou da do reci. Sao Paulo nezna jako kazdej. Zve me do jakesi galerie, kde bydli. Tady ma web, ten Saman se mi libi.
O 3 hodiny pozdeji jsem na miste urceni.Urednici se me desi. 3/4 roku jsem si nestrihal vlasy a zhubnul. Vypadam jak gringo - drogovy dealer na uteku, chybi mi uz jen slunecni bryle znacky Moucha a Strach a hnus v Sao Paulo je tady. Papiry jsou hotove za 5 minut, jsem vyzvan k registraci. Jsem uz hodne unaven, takze urednikovi reknu, ze on pracuje pro mafii a registrovat pro Evropu se budu "po revoluci". Takhle se vytvari realita. Urednik couva ze dveri bez pozdravu. Jsem volny. Jsem v Brazilii.
Na ulici se davam do reci s dedou, co prodava bagetky a acai dzusy a motokuryrem. Rozumime si. Zastavi Lexus a chlapik jak hora v padnoucim kvadru z nej vykoupi vsechny acai dzusy. Kdyz odjede, tak se dozvim, ze je to "ten bohaty". Tedy nepresne: je to pouze ochranka bohateho. Ochranka superbohateho. Tech, co je jich zde plne nebe v vrtulnicich a private jetech, co proletavaji 100 metru nad rusnou ulici. Baraky kolem nepujdou pod 100M, kazdej ma 10 metrovou zed a vlastni botanickou zahradu.
Zacina prset. Padaji vedra vody. Teplota z 33 na 20. Uz nema smysl se schovavat pod stromem, vykrocim do bazenu a azyl dostanu az ve vyrobne dlazdicek, kde se svleknu a ... zabalim do deky. Dosusuju se u caje v obchodaku. Jeste vysvitne vecerni slunce a ulickama plnyma malych hospudek a kramku hledam nocleh. Tam, kam jsem miril, maji plno, ale ochotne me vytisknou adresu jinam. Typo error zpusobi, ze jdu o hodinu dele /zamena cisla 1519 za 519/. Hostel za par drobnych je super. Za cim se to vlastne clovek zene? Balim se do deky...
Nejdriv jsem sel na pizzu. Nerozhodny pan pizzar chce kupovat pozemek hned naproti memu, coz by bylo fajn - ale pozemky sly nahoru. Mimochodem dum, ktery je jiz oficialne muj se objevil v reportazi v belgicke tv a ted do nej chteji vsichni skopcaci na dovolenou. Staci ho pronajmout na par mesicu v roce, v case kdy hodlam byt stejne jinde a zaplati mi to rocni naklady na zivobyti. Coz je fakt vyzva, protoze se mi uz proste pracovat nechce. Ale musim jeste vydrzet - je to proste dobra ukazka, jak penize delaji penize a v Brazilii to plati 10x tolik.
Pizza se protahla, takze jsem sel na bus do blizkeho mesta, ktery me mel dovezt na nocni bus do Ria. V Sao Paulu jsem mel schuzku druhy den v poledne. Bus to nejak zapichl /ridic v nem zaspal - rusit jsem ho nechtel/, takze mi odjel navazujici spoj /potkali jsme ho na krizovatce/. No vyndal jsem deku a lehnul si do kokosoveho hajku. Za chvili me zacala rusit sova, tak jsem se zvedl a zbytek noci cekal v baru s caipirinhou /zapomnel jsem, ze beru antibiotika/.
Rano jsem dorazil do Ria a od te doby to zacalo byt jaksi klipovite. Bezim ke kase, bus jede za 3 minuty. Rozespaly okraden o 5 realu. V autobuse chybi voda. Balim se do deky - autobus mrazi na 20 stupnu. Zacpa pred SP /dalnice se rozsiruje z cca 12 pruhu na 20 a stacit to nebude/. Kamiony a kamiony. Pred ocima se promenuji vesnicka hriste fotbalu na kilometry parkovacich ploch.
O 3 hodiny pozdeji jsem na miste urceni.Urednici se me desi. 3/4 roku jsem si nestrihal vlasy a zhubnul. Vypadam jak gringo - drogovy dealer na uteku, chybi mi uz jen slunecni bryle znacky Moucha a Strach a hnus v Sao Paulo je tady. Papiry jsou hotove za 5 minut, jsem vyzvan k registraci. Jsem uz hodne unaven, takze urednikovi reknu, ze on pracuje pro mafii a registrovat pro Evropu se budu "po revoluci". Takhle se vytvari realita. Urednik couva ze dveri bez pozdravu. Jsem volny. Jsem v Brazilii.
Na ulici se davam do reci s dedou, co prodava bagetky a acai dzusy a motokuryrem. Rozumime si. Zastavi Lexus a chlapik jak hora v padnoucim kvadru z nej vykoupi vsechny acai dzusy. Kdyz odjede, tak se dozvim, ze je to "ten bohaty". Tedy nepresne: je to pouze ochranka bohateho. Ochranka superbohateho. Tech, co je jich zde plne nebe v vrtulnicich a private jetech, co proletavaji 100 metru nad rusnou ulici. Baraky kolem nepujdou pod 100M, kazdej ma 10 metrovou zed a vlastni botanickou zahradu.
úterý 2. února 2010
Automobilismus v Brazílii
Pro ekonomické nadšence je tu článek o rozvoji automobilového průmyslu v Brazílii v hospodářkách. Nic překvapujícícho v něm není; koresponduje s tím, co je zde vidět.
Angličan a Yuri online
Angličan se objevil online a píše si raději než se mnou s T. Zajímavá, ale nikoliv neočekávaná věc je, že já se kontaktu s ním děsím. Ten člověk mi vzal tolik energie, že i když mu přeju všechno dobré, tak reálně o něm ani za boha nechci nic slyšet. Počet slabochů, které dokážu v životě ustát, se asi naplnil. Plivanec od ježibaby jaksi zapomenout nelze.
Na druhou stranu mi udělal radost Jurij - jihoafričan, co jsem s ním propařil Nový rok v Riu. Nějak si na mě pamatoval a zve mě do JAR. Rád bych se tam podíval, no děsím se, že pár let teď nebude na odpočinek čas. Uvidíme.
Zítra se mají jít podepsat poslední papíry ohledně baráku a patrně přijde reportáž ze Sao Paula, kam musím jet kvůli dalším papírům. Konec upoutávek Televizních novin.
Na druhou stranu mi udělal radost Jurij - jihoafričan, co jsem s ním propařil Nový rok v Riu. Nějak si na mě pamatoval a zve mě do JAR. Rád bych se tam podíval, no děsím se, že pár let teď nebude na odpočinek čas. Uvidíme.
Zítra se mají jít podepsat poslední papíry ohledně baráku a patrně přijde reportáž ze Sao Paula, kam musím jet kvůli dalším papírům. Konec upoutávek Televizních novin.
Paměť
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
