Je to o to zvlastnejsi, ze jsem se zrovna chystal psat, jak je zde normalni, ze napriklad obchody se stavebninami nechavaji sve zbozi pres noc vyskladnene pred vylohami. No, zjistim jak to cele je.
neděle 31. ledna 2010
Ukradli mi banany
Je to o to zvlastnejsi, ze jsem se zrovna chystal psat, jak je zde normalni, ze napriklad obchody se stavebninami nechavaji sve zbozi pres noc vyskladnene pred vylohami. No, zjistim jak to cele je.
pátek 29. ledna 2010
Respekt
Za chvíli dorazí mladý kluk a holka, pochopil jsem že doktoři. Bere si mě doktorka, která dokonce umí trochu anglicky (asi jako já portugalsky). Posadí mě do křesla s rozbitou lampičkou a v pohovoru ji nejdřív několikrát ujišťuju, že kanálky čistit nepotřebuju, neboť už mi to dělali asi 10x a k ničemu. Snažím se jí vysvětlit, že když je na zubu ten ohromný železný čep, tak to ani nejde a dělá se tzv. resekce kořenového hrotu, tj. odvrtání zánětu bokem přes dáseň a kost, kterou mi tam už dělali dvakrát. Pak jsem pochopil, že je to marné, neboť místo 6ky vlevo nahoře v hnisajícím zánětu začala čistit 5ku vpravo nahoře a 8ku vlevo dole.
Řekla, že trhat nemůže, neboť tam je zánět a musím nejdřív dostat antibiotika. Ty už jsem 2 dny měl, což mi nevěřila. Pak, že musí počkat na experta - no skončilo to tím, že jsem podepsal revers, zaplatil 50 BRL a zub chci ven.
Začala tedy tahat. Cca. po hodině se jí za mých šílených bolestí podařilo jen urvat korunku, takže z rány koukaly nástroji neuchopitelné kořeny. Křeslo se potem proměnilo ve skluzavku. Už jsem řval otevřeně, posléze i brečel. Další 2 hodiny se pokoušela dostat kořeny ven, nepohla s tím ani trochu. S vysílačkou nad mými ústy se domlouvala s "expertem". Na chvíli ji střídal kolega, který měl sice víc síly, ale grif taky žádný. Časový rekord na křesle, který utvořil kdysi egyptský medik páčící mi 8ky na chirurgii na Karláku, padl. Egyptský medik měl dozor, tyhle děti měly push-to-talk s hologramem a doktor měl ještě Nintendo, které vedle mě se zaujetím hrál. Jediné co stálo za to, byla ta sestřička v zeleném, co mě utírala slzy a hladila, posléze i měkkýma kozičkama (to už mi bylo jasný, že jde do tuhýho).
Skončilo to tak, že expert přijede, do té doby mi zub jen rozřežou na části. Pospával jsem na křesle a chodil na balkon lízat zmrzlinu. Za celý den krom mě přišli jen dva pacienti. Nic moc byznys. A pak se expert objevil, teda obejvila se Ona. A já věděl, že je hotovo.
Možná jste někdy v nemocnici zažili doktory, co mají respekt. Ono ho mají všichni, už kvůli tomu, že jsou doktoři. Ale jsou špatní doktoři a ta aura jde s nimi a pak jsou dobří doktoři a jde to s nimi taky. Poznáte to na tom, jak se k nim chovají sestry a ten vzorec se přenese i na vás. No a potom je sorta vyvolených a ti mají Respekt. Nebývají to pouzí odborníci, protože odborník může léčit jen pro peníze, doktoři s Respektem léčí pro svoji duši.
Doktor s Respektem se nikdy k nikomu nechová arogantně, doktor s Respektem ovládne prostor s láskou. Většinu volného času přemýšlí o pacientech, takže jeho osobní život bývá v troskách stejně jako jeho automobil. Doktor s respektem může se sestrou nebo hierarchicky nižším tvorem flirtovat nebo na ni mluvit stroze, takže Respekt na první pohled není vidět, ale musíte číst mezi řádky. Respekt není respekt. Specifikem jsou doktorky s Respektem, které vždycky v něčem připomínají chlapa, ale stejně je v nich jistá ženskost nebo mateřskost. Když se dostanete k doktorovi s Respektem, tak buď umřete, protože Bůh to chtěl, anebo vás z toho vyseká za cenu vlastní ztráty energie.
Takže se ve dveřích objevila Ona - 50letá veselá černo-bílo-indiánská oplácaná osoba. Na chování všech okolo bylo hned jasné, kdo přišel. A já se po 6ti hodinách mohl chystat domů.
- nasazení a naštelování speciálních brýlí s lupou: 1 minuta
- výběr vhodných nástrojů: 5 minut
- anestezie píchaná hluboko a postupně na 4x: 5 minut (bonus - zpívaná ukolébavka)
- vyndání velkého kořene bez toho abych něco cítil: 1 minuta
- vyndání malého kořene bez toho abych něco cítil: 30 sekund
- čištění a průplach: 5 minut
- šití: 2 minuty
V každé společnosti je něco zjevného a spoustu skrytého. Když se narodíte v Brazílii do bohaté rodiny a chcete dělat zubaře, tak nastoupíte do skvělé školy a půjdete pracovat na skvělou a mastnou kliniku a vyděláte si na skvělý middle-class život. Když se narodíte do chudé rodiny, tak máte mizernou školu i praxi, ordinaci si otevřete v zapadákově, ale máte tam úžasnou šamanskou babču, která se o vás stará. A ve volných chvílích můžete hrát Nintendo. Tak co byste si vybrali?
středa 27. ledna 2010
Zubní kouzla
Léta mám problém se zuby. Kdesi pod nimi hnije kost a infekce se mi dostává neustále do těla. Dřív jsem končíval na sále s rozřezanou páteří a stále prosil zubaře, ať mi ty zuby vyrvou. Zubaři mají svoji hlavu a své poučky, takže mě mnohokrát vrtali přes dáseň do kosti, ale zuby tam nechali.
Takže přišel můj pravidelný zánělivý záchvat a mám půl hlavy jak meloun. Vydal jsem se na kliniku, co mám přímo pod barákem. Musím uznat, že wifinu a plazmu, resp. automatické návleky v Česku všude neuvidíte. Ani tak vstřícného lékaře. Všechno šlo jako na drátku, dokud jsem mu neřekl, že vše co chci, je vyrvat zub.
Jelikož jsem bílá huba tak nevadí že přijedu na Ukrajině. Je potřeba mě oškubat. Takže doktor začal vypisovat žádanku na rentgen a krevní testy a prý hned po vyrvání zubu že mi tam vsadí implantát. To je pro moje tělo to nejhorší, já potřebuju několik týdnů nebo i měsíců otevřeného hojení. Ale koho by to zajímalo, že. Jsem prachatá bílá huba.
No v implantátech jsem se nikdy nevrtal, ale dát 70 tisíc korun za implant mi přijde poměrně dost. Řekl jsem tedy uctivě děkuju, nechal si napsat antibiotika a šel. Když jsem se tak díval doma na ceny implantátův Brazílii, tak cenu nadhodnotil cca. 4-5x, oproti Česku cca. 3x.
Holt i v Brazílii jsou pěkně vychcané svině, naštěstí se člověk učí. Zpětně si vybavuju, že chlapíkovi se u toho účtování docela třásly ruce a když jsem ho požádal, zda mi dá rozpočet, tak to nechal přepsat asistenta tak, že na něm nebyl jeho podpis.
Je na čase si opravdu zvykat, že i naše zdraví není nic jiného než spotřební zboží a že i o jeho cenu budeme muset tvrdě vyjednávat. Hippokratova přísaha je přežitek.
* do komentářů můžete dát i svoje zkušenosti s implantáty, mohou se hodit
Takže přišel můj pravidelný zánělivý záchvat a mám půl hlavy jak meloun. Vydal jsem se na kliniku, co mám přímo pod barákem. Musím uznat, že wifinu a plazmu, resp. automatické návleky v Česku všude neuvidíte. Ani tak vstřícného lékaře. Všechno šlo jako na drátku, dokud jsem mu neřekl, že vše co chci, je vyrvat zub.
Jelikož jsem bílá huba tak nevadí že přijedu na Ukrajině. Je potřeba mě oškubat. Takže doktor začal vypisovat žádanku na rentgen a krevní testy a prý hned po vyrvání zubu že mi tam vsadí implantát. To je pro moje tělo to nejhorší, já potřebuju několik týdnů nebo i měsíců otevřeného hojení. Ale koho by to zajímalo, že. Jsem prachatá bílá huba.
No v implantátech jsem se nikdy nevrtal, ale dát 70 tisíc korun za implant mi přijde poměrně dost. Řekl jsem tedy uctivě děkuju, nechal si napsat antibiotika a šel. Když jsem se tak díval doma na ceny implantátův Brazílii, tak cenu nadhodnotil cca. 4-5x, oproti Česku cca. 3x.
Holt i v Brazílii jsou pěkně vychcané svině, naštěstí se člověk učí. Zpětně si vybavuju, že chlapíkovi se u toho účtování docela třásly ruce a když jsem ho požádal, zda mi dá rozpočet, tak to nechal přepsat asistenta tak, že na něm nebyl jeho podpis.
Je na čase si opravdu zvykat, že i naše zdraví není nic jiného než spotřební zboží a že i o jeho cenu budeme muset tvrdě vyjednávat. Hippokratova přísaha je přežitek.
* do komentářů můžete dát i svoje zkušenosti s implantáty, mohou se hodit
pátek 22. ledna 2010
Jsem nacista
Dobrý den,
jmenuji se Juan Augusta Meyen Zapatero. Moje přítel La Tibor mi umožnil semka něco napsat.
Předně Vám musím říci, že on lhal. Já opravdu existuju a tvořím. Nyní jsem v Caracas, Venezuela. Úžasná svobodná zem. Do Unie Evropská se nemohu vrátit, protože jsem tam byl zatčen a expelován. Jsem moc rád, že se Vám všem líbí moje umění. Ale musím Vás informovat.
Na stará kolena jsem se změnil. Už nejsem kommunista (avatár měnit nebudu). Zjistil jsem, že tamten nacionální socialismus je ona cesta. Jsem taky starý a jako mladý jsem pomáhal v koncentračním campu a velmi si to užíval. Pak jsem byl expelován do Buenos Aires, Argentina. Teď budu tvořit zase pro národní socialism.
Chci Vám říct: jako stařec, který viděl, jak zavražili 4.5 milionů Židáků (né 6 miliónů, to je dnešní hlavní otázka a já byl svědek všeho), tak důležitá je ideologie. Musíte si najít tu Vaší ideologii a držet se jí. Musíte vždycky pořát vědět, co je správně. Proto já sem teť nacionální socialista. V kontaktu s odpor.org. Dobří kluci. Ale ta idealogie může být třeba envíromentalism nebo kapitalism nebo makrobiotism. Nebo atheism. Hlavně se jí držte, jináč se Vám svět rozsype.
V žádném případě neřešte ty "malé věci" kolem. Pominou. Řešme ty velké. Povídejme. Diskutujme. Přesvěčujme. Bojujme za ně se zbraní v ruce.
Heil Hitler
* kdyžbych semka už nepsal, tak mě v Caracas zavraždila nebo unesla československá rozvědka, já mít plno respektu pro Vaši mafii, ona ví, jak přidržet lid a tím mu hodně pomáhat
jmenuji se Juan Augusta Meyen Zapatero. Moje přítel La Tibor mi umožnil semka něco napsat.
Předně Vám musím říci, že on lhal. Já opravdu existuju a tvořím. Nyní jsem v Caracas, Venezuela. Úžasná svobodná zem. Do Unie Evropská se nemohu vrátit, protože jsem tam byl zatčen a expelován. Jsem moc rád, že se Vám všem líbí moje umění. Ale musím Vás informovat.
Na stará kolena jsem se změnil. Už nejsem kommunista (avatár měnit nebudu). Zjistil jsem, že tamten nacionální socialismus je ona cesta. Jsem taky starý a jako mladý jsem pomáhal v koncentračním campu a velmi si to užíval. Pak jsem byl expelován do Buenos Aires, Argentina. Teď budu tvořit zase pro národní socialism.
Chci Vám říct: jako stařec, který viděl, jak zavražili 4.5 milionů Židáků (né 6 miliónů, to je dnešní hlavní otázka a já byl svědek všeho), tak důležitá je ideologie. Musíte si najít tu Vaší ideologii a držet se jí. Musíte vždycky pořát vědět, co je správně. Proto já sem teť nacionální socialista. V kontaktu s odpor.org. Dobří kluci. Ale ta idealogie může být třeba envíromentalism nebo kapitalism nebo makrobiotism. Nebo atheism. Hlavně se jí držte, jináč se Vám svět rozsype.
V žádném případě neřešte ty "malé věci" kolem. Pominou. Řešme ty velké. Povídejme. Diskutujme. Přesvěčujme. Bojujme za ně se zbraní v ruce.
Heil Hitler
* kdyžbych semka už nepsal, tak mě v Caracas zavraždila nebo unesla československá rozvědka, já mít plno respektu pro Vaši mafii, ona ví, jak přidržet lid a tím mu hodně pomáhat
středa 20. ledna 2010
Statistická kouzla a nedokonalost vnímání
Právě jsem rozbil další sklenici a napadla mě následující úvaha. Kdyby někdo, nejlépe vědec z severoamerické univerzity, dostal do rukou data o rozbitém nádobí z Brazílie a jiných koutů světa, tak bude patrně zděšen. Možná by zjistil, že Brazilci rozflákají 10x víc hrnků, sklenic a talířů než středoevropani.
Pokud by byl latentní rasista, tak by začal poměřovat šikovnost nordické rasy a černochů. A pokud by měl data nějaká data z Afriky, tak by možná své závěry o nešikovnosti negrů potvrdil.
Pokud by byl vědec lidumil, možná by se zaměřil na kvalitu zdravotnictví a neodhalenou Parkinsonovu chorobu. Těžko říct, co by vymyslel.
Bez toho, aby sem přijel a začal pozorovat a uvažovat jak Franta nad rozmrzajícím okapem, by ale bylo všechno špatně. Řešení je jednoduché - v Evropě jsou koberce a tady se všude používá dlažba. Má to samozřejmě dalekosáhlé důsledky například pro ceny spotřebního skla a keramiky, které jdou díky úsporám z rozsahu pořádně dolů atd. atp. Domyslet se to celé nedá, protože se tím člověk právě přiblíží americkému vědci.
Jsou v tom dvě lekce:
(i) naše vnímání je nedokonalé
(ii) i když náhodou něco vidíme, nikdy není vidět celý obraz
Důsledek:
Ještě víc pozorovat a méně dělat závěry. Nebo si spíš být vědom toho, že hrozně moc našich tvrzení jsou hovadiny, které jednou budeme muset přehodnotit.
Pokud by byl latentní rasista, tak by začal poměřovat šikovnost nordické rasy a černochů. A pokud by měl data nějaká data z Afriky, tak by možná své závěry o nešikovnosti negrů potvrdil.
Pokud by byl vědec lidumil, možná by se zaměřil na kvalitu zdravotnictví a neodhalenou Parkinsonovu chorobu. Těžko říct, co by vymyslel.
Bez toho, aby sem přijel a začal pozorovat a uvažovat jak Franta nad rozmrzajícím okapem, by ale bylo všechno špatně. Řešení je jednoduché - v Evropě jsou koberce a tady se všude používá dlažba. Má to samozřejmě dalekosáhlé důsledky například pro ceny spotřebního skla a keramiky, které jdou díky úsporám z rozsahu pořádně dolů atd. atp. Domyslet se to celé nedá, protože se tím člověk právě přiblíží americkému vědci.
Jsou v tom dvě lekce:
(i) naše vnímání je nedokonalé
(ii) i když náhodou něco vidíme, nikdy není vidět celý obraz
Důsledek:
Ještě víc pozorovat a méně dělat závěry. Nebo si spíš být vědom toho, že hrozně moc našich tvrzení jsou hovadiny, které jednou budeme muset přehodnotit.
neděle 17. ledna 2010
Obskurní historka z Česka
Odposlechnuto ze Skype od nejmenované osoby. Ač offtopic, tak se snad neurazíte.
Osoba jela vlakem dnes v noci z Prahy do Ostravy. Vlak na půli cesty přejel chlapa, takže několik hodin stál. Osoba si zašla na svačinku do jídelního vozu.
V jídelním voze byl jakýsi bubeník na cestě domů v dobrém rozmaru. Aby taky ne, když si právě po otevření okna mohl vyfotit osobu (jinou), po které právě přejelo 500 tun. Bubeník začal lidem objednávat panáky a ukazovat fotky.
Náhle se nálada zvrhla. Personál zavřel neprodyšně vagón, začal zdarma nalévat panáky všem přítomným a rozdávat cigarety. Party jak má být. Když chtěl někdo ven, nepustili ho. Když chtěl někdo dovnitř, hodili po něm bagetou.
Kdesi se vynořil vykladač karet, který již hodně opilé osobě začal věštit smrt.
Toto není příběh od Toma Robbinse. To se děje v Česku na železnici.
Osoba jela vlakem dnes v noci z Prahy do Ostravy. Vlak na půli cesty přejel chlapa, takže několik hodin stál. Osoba si zašla na svačinku do jídelního vozu.
V jídelním voze byl jakýsi bubeník na cestě domů v dobrém rozmaru. Aby taky ne, když si právě po otevření okna mohl vyfotit osobu (jinou), po které právě přejelo 500 tun. Bubeník začal lidem objednávat panáky a ukazovat fotky.
Náhle se nálada zvrhla. Personál zavřel neprodyšně vagón, začal zdarma nalévat panáky všem přítomným a rozdávat cigarety. Party jak má být. Když chtěl někdo ven, nepustili ho. Když chtěl někdo dovnitř, hodili po něm bagetou.
Kdesi se vynořil vykladač karet, který již hodně opilé osobě začal věštit smrt.
Toto není příběh od Toma Robbinse. To se děje v Česku na železnici.
sobota 16. ledna 2010
Kocour a ještěr II
Tady něco píšu a přímo pod oknem se mi krade kočka. Vůbec si mě nevšímá a číhá.
Rychle zaútočí a nese si kořist.
Spokojeně si sedne než ji zaplaším.
Potvora mi zabila nejhezčí ještěrku zahrady. Takovej je prostě život. Silnější přežije.
Rychle zaútočí a nese si kořist.
Spokojeně si sedne než ji zaplaším.
Potvora mi zabila nejhezčí ještěrku zahrady. Takovej je prostě život. Silnější přežije.
čtvrtek 14. ledna 2010
Dá se lhát do nekonečna?
Když se rozhlédnu kolem sebe /teda teď už naštěstí jen virtuálně/, tak by se zdálo, že to opravdu jde. Hodně lidí - slušných lidí - to příšerně sere. Ale není důvod s tím až tak stresovat; líbí se mi níže popsaný Vašíčkův pragmatický přístup, kde tvrdí, že příliš mnoho pokrytectví způsobí rozpad systému. Myslím si to taky. Jde jen o to dočkat času.
V tom jediném tkví problém. Jak řekl Keynes: "V dlouhém období jsme všichni mrtví." Mimochodem tohle heslo má v hlavičce skutečně nezávislý český informační server Motejlek, který šije například do prasete, zloděje, STBáka Hušáka TM apod.
No, ale možná se přeci jen toho konce dlouhého období dožijeme. Zaujala mě jedna zpráva z mainstreamu. Řecko se zavázalo snížit deficit rozpočtu z 12.7% na 2.8% do roku 2012. Pro neekonomy - je to ohromná změna. Skoro bych řekl, že tak drastické omezení nemá v historii obdoby a jestli ano, tak to byla velká výjimka, která se promítla do každého koutu ekonomiky i společnosti.
Takovou změnu - tak velké úspory, by na trhu měly zvýšit důvěryhodnost Řecka a po takových prohlášeních, pokud nejsou předem známá, se tak vždy děje a je to znát na ekonomických číslech jako jsou typicky úrokové míry státních obligací. Věřitelé by měli být zkrátka ochotnější půjčovat někomu, kdo je schopen lépe splácet dluh.
Co se ale nestalo... Přirážka k výnosům řeckých vládních dluhopisů proti německým se během televizního vysílání vládní tiskové konference zvýšila o zhruba 0,1 procentního bodu na 2,7 bodu. Co to znamená? Přestože přišly pro věřitele dobré, ba dokonce skvělé zprávy, tak věřitelé po nich začali Řecku věřit dokonce méně.
Je zde jediné vysvětlení. Systém se mění. Trhy dostávaly falešná data a sliby po celá léta a reagovaly na ně naivně a věřily každému, o kom nějaká autorita řekla, že je autorita. Nyní zareagovaly opačně a nevěří i takové autoritě, jako je stát Evropské Unie. Možná zvolna přichází období, kdy lež nebude tolerovaná.
V tom jediném tkví problém. Jak řekl Keynes: "V dlouhém období jsme všichni mrtví." Mimochodem tohle heslo má v hlavičce skutečně nezávislý český informační server Motejlek, který šije například do prasete, zloděje, STBáka Hušáka TM apod.
No, ale možná se přeci jen toho konce dlouhého období dožijeme. Zaujala mě jedna zpráva z mainstreamu. Řecko se zavázalo snížit deficit rozpočtu z 12.7% na 2.8% do roku 2012. Pro neekonomy - je to ohromná změna. Skoro bych řekl, že tak drastické omezení nemá v historii obdoby a jestli ano, tak to byla velká výjimka, která se promítla do každého koutu ekonomiky i společnosti.
Takovou změnu - tak velké úspory, by na trhu měly zvýšit důvěryhodnost Řecka a po takových prohlášeních, pokud nejsou předem známá, se tak vždy děje a je to znát na ekonomických číslech jako jsou typicky úrokové míry státních obligací. Věřitelé by měli být zkrátka ochotnější půjčovat někomu, kdo je schopen lépe splácet dluh.
Co se ale nestalo... Přirážka k výnosům řeckých vládních dluhopisů proti německým se během televizního vysílání vládní tiskové konference zvýšila o zhruba 0,1 procentního bodu na 2,7 bodu. Co to znamená? Přestože přišly pro věřitele dobré, ba dokonce skvělé zprávy, tak věřitelé po nich začali Řecku věřit dokonce méně.
Je zde jediné vysvětlení. Systém se mění. Trhy dostávaly falešná data a sliby po celá léta a reagovaly na ně naivně a věřily každému, o kom nějaká autorita řekla, že je autorita. Nyní zareagovaly opačně a nevěří i takové autoritě, jako je stát Evropské Unie. Možná zvolna přichází období, kdy lež nebude tolerovaná.
Chybně zvolené heslo
Brazílie má heslo státu Ordem e Progresso, neboli Pořádek a Pokrok. Podle mě tam má být Chaos a Pohoda. Nevím jestli to teda kvůli mě změní.
Ale je vtipné jak tu těmi vlajkami, někdy vážně a někdy nevážně, docela dost operují. Jeden pravdivej symbol v tom je. Po příletu vás uvítá Pomáhat a Chránit... pardon Pořádek a Pokrok a že je to celé o dost jinak je vidět hned. No a skoro po roce se dá říct, že je to tu vše úplně jiné, než se může na první nebo druhý pohled zdát. Takže vlajka v tom nejhlubším poselství nelže. Na druhou stranu - jinde to jiné asi nebude, takže jsme zase na začátku.
Btw. vlajka Zapa Brannigana mi spíš nez USA evokuje Brazilii. Sovy jsou tu taky běžní ptáčci, mrakodrapy nejúžasnější na světě, no Brazílie je prostě Futurama.
středa 13. ledna 2010
Ivo Vašíček
Zmiňovaný blog Ivo Vašíčka se mi teď hrozně líbí. Začal psát heslovitě, skoro jakoby to byly básničky. Kupodivu ho z idnes ještě nevyhodili, no ono to přijde, až si ten blog někdo z vedení konečně přečte. Než tu něco sesmolím, tak si můžete přečíst o pokrytectví.
úterý 12. ledna 2010
pondělí 11. ledna 2010
Mystifikace, kritičnost, poznání a další legrace
Asi před měsícem jsem zde psal o slavném umělci Zapaterovi a jeho nadčasovém díle Revoluce. Nulový ohlas jsem očekával, ale na druhou stranu jsem si vaši ignoraci světoznámých umělců vynahradil tím, že jsem zlomyslně lhal. Někdo by mohl namítat, že si vymýšlím a já nejdřív lhal a až poté nikdo nereagoval. Ale to neznáte perzistenci času a učení Buddhy o převrácené kauzalitě. Já to taky neznám, ale teď to využiju jako argument, že nejsem svině.
V čem že jsem to lhal? Autorem uvedeného obrázku nebyl neexistující Zapatero, ale La Tibor. Sorry. Na druhou stranu, tohle bylo lehké. Stačí na to Google.
Nehodlám tu z nikoho jen tak dělat debila, chci jen prakticky ukázat, v čem je dnešní doba zvrhlá a v čem že to mají pro změnu pravdu levičáci.
Inspirací mi může být i nově se projevený přispěvatel Tom, který napsal: "náhodou jsem narazil na tenhle blog". V tomhle světě, a na internetu obzvlášť, náhody nejsou.
Náhodou si můžete myslet, jak jste objevili powerball jako dárek pro tatínka, nebo si můžete myslet, že jste před Vánoci objevili skvělý recesistický chodící budík clocky. Ve skutečnosti jste jen ryba na háčku někoho, kdo vám právě prodal předražený šunt. A ten někdo to moc dobře ví a vy jste mu ukradeni. Náhoda - jestli vůbec existuje, tak je zachytitelná hůř než neutrino.
Trváme na náhodě, protože náhoda souvisí se svobodou západního pojetí. S nesmyslem - jsem svůj pán a můžu si dělat co chci. Pokud není náhoda, ale hrajeme hru, kterou někdo nadesignoval, kde je ta naše svoboda? Jenže náš život nadesignovaný je. Svoboda je jednoduše jen přelud. Trvat na ní je lhaní sama sobě. A trvat na ní bez automatického kritického pohledu, že člověk nevěří ničemu, tak to už je hyperabsurdní.
Budu citovat jednoho klasika mezi novými českými podnikateli - pro blog oblíbeného, s prominutím, studijního materiála Ahydeho: "S tim, jak roste cena akvizice trafficu, je nutny kazdyho uzivatele co nejvic vydojit...". Dejme mu kredit za to, že konečně říká natvrdo, o co tu jde. Podobně se vyjadřoval i soudruh Hušák (to je ten pán, co vytuneloval Sazku); ale soudruh Hušák je genius, který svojí upřímností předběhl jednu generaci, možná i dvě.
Kdybych sám sebe přesvěčil, že pan Zapatero skutečně existuje (nepodceňujme lidskou mysl, ta toho schopná je), tak by to byla absolutní lež. Co dělaly firmy a reklamky dosud, byla přesně tahle lež. Prostředí pražských reklamek jsem tak trochu nasál a stejně tak pány velkopodnikatele. Všichni se snažili prodávat předražený šmejd, ale nejen, že přesvědčili zákazníky, že jde o něco top, bez čeho nemohou být; oni o jedinečnosti svého obyčejného produktu přesvěčili i sami sebe. Bylo to období absolutní lži.
Dnes se to začíná hýbat a Ahyde a spol. už nelžou ohledně produktu sami sobě. Lžou samozřejmě lidem, co jim ty sračky, jako předražené pojištění, které je k ničemu, prodávají. A samozřejmě obelhávají sami sebe, když jsou na druhé straně barikády. Tj. když sednou na lep nějakému podobnému vykukovi, jako jsou oni sami a nechají se přesvědčit o výjimečnosti nějakého kusu plechu, co je vydáván za exkluzivní automobil. (Terminologií D-fense: "i zmrd je většinu času vohnoutem".)
Takže to vidím pozitivně. Absolutní lež se vytrácí a už stačí pouze kritické myšlení.
Proto prosím nenadávejte panu Zapaterovi. Jeho dílo je samozřejmě na prodej a jelikož jde o opravdu exkluzivní kousek, tak cenu uvádět nebudu. Je dostupná po PM na nejmenovaném fóru. Exkluzivní nabídka jen pro vás přátelé - náhoda tomu chtěla, abyste zavítali na tento blog a nepromeškali tuto příležitost. No někdo té náhodě říká promyšlené SEO, ale budeme se držet té náhody a škarohlídy pošleme tam kam patří... třeba do Brdele.
V čem že jsem to lhal? Autorem uvedeného obrázku nebyl neexistující Zapatero, ale La Tibor. Sorry. Na druhou stranu, tohle bylo lehké. Stačí na to Google.
Nehodlám tu z nikoho jen tak dělat debila, chci jen prakticky ukázat, v čem je dnešní doba zvrhlá a v čem že to mají pro změnu pravdu levičáci.
Inspirací mi může být i nově se projevený přispěvatel Tom, který napsal: "náhodou jsem narazil na tenhle blog". V tomhle světě, a na internetu obzvlášť, náhody nejsou.
Náhodou si můžete myslet, jak jste objevili powerball jako dárek pro tatínka, nebo si můžete myslet, že jste před Vánoci objevili skvělý recesistický chodící budík clocky. Ve skutečnosti jste jen ryba na háčku někoho, kdo vám právě prodal předražený šunt. A ten někdo to moc dobře ví a vy jste mu ukradeni. Náhoda - jestli vůbec existuje, tak je zachytitelná hůř než neutrino.
Trváme na náhodě, protože náhoda souvisí se svobodou západního pojetí. S nesmyslem - jsem svůj pán a můžu si dělat co chci. Pokud není náhoda, ale hrajeme hru, kterou někdo nadesignoval, kde je ta naše svoboda? Jenže náš život nadesignovaný je. Svoboda je jednoduše jen přelud. Trvat na ní je lhaní sama sobě. A trvat na ní bez automatického kritického pohledu, že člověk nevěří ničemu, tak to už je hyperabsurdní.
Budu citovat jednoho klasika mezi novými českými podnikateli - pro blog oblíbeného, s prominutím, studijního materiála Ahydeho: "S tim, jak roste cena akvizice trafficu, je nutny kazdyho uzivatele co nejvic vydojit...". Dejme mu kredit za to, že konečně říká natvrdo, o co tu jde. Podobně se vyjadřoval i soudruh Hušák (to je ten pán, co vytuneloval Sazku); ale soudruh Hušák je genius, který svojí upřímností předběhl jednu generaci, možná i dvě.
Kdybych sám sebe přesvěčil, že pan Zapatero skutečně existuje (nepodceňujme lidskou mysl, ta toho schopná je), tak by to byla absolutní lež. Co dělaly firmy a reklamky dosud, byla přesně tahle lež. Prostředí pražských reklamek jsem tak trochu nasál a stejně tak pány velkopodnikatele. Všichni se snažili prodávat předražený šmejd, ale nejen, že přesvědčili zákazníky, že jde o něco top, bez čeho nemohou být; oni o jedinečnosti svého obyčejného produktu přesvěčili i sami sebe. Bylo to období absolutní lži.
Dnes se to začíná hýbat a Ahyde a spol. už nelžou ohledně produktu sami sobě. Lžou samozřejmě lidem, co jim ty sračky, jako předražené pojištění, které je k ničemu, prodávají. A samozřejmě obelhávají sami sebe, když jsou na druhé straně barikády. Tj. když sednou na lep nějakému podobnému vykukovi, jako jsou oni sami a nechají se přesvědčit o výjimečnosti nějakého kusu plechu, co je vydáván za exkluzivní automobil. (Terminologií D-fense: "i zmrd je většinu času vohnoutem".)
Takže to vidím pozitivně. Absolutní lež se vytrácí a už stačí pouze kritické myšlení.
Proto prosím nenadávejte panu Zapaterovi. Jeho dílo je samozřejmě na prodej a jelikož jde o opravdu exkluzivní kousek, tak cenu uvádět nebudu. Je dostupná po PM na nejmenovaném fóru. Exkluzivní nabídka jen pro vás přátelé - náhoda tomu chtěla, abyste zavítali na tento blog a nepromeškali tuto příležitost. No někdo té náhodě říká promyšlené SEO, ale budeme se držet té náhody a škarohlídy pošleme tam kam patří... třeba do Brdele.
Banány na zahrádce
Banány nejdřív utvoří květ /tady je to květ červené odrůdy, která kvete v létě, tj. v lednu a plody má v zimě - červenci/
Na květ nalétají mrňavé černé včely a brzo jsou vidět malé banány.
A ty zrají několik měsíců, až jsou zralé k sklizni.
Krom banánů tu samovolně rostou kokosy.
A taky papája.
Filozofický dodatek tentokrát chybí.
Na květ nalétají mrňavé černé včely a brzo jsou vidět malé banány.
A ty zrají několik měsíců, až jsou zralé k sklizni.
Krom banánů tu samovolně rostou kokosy.
A taky papája.
Filozofický dodatek tentokrát chybí.
čtvrtek 7. ledna 2010
Typicky vyjezd do mestecka
Sice jsem v minule diskuzi psal, ze nalada je nesdelitelna, ale zkusim to. Bydlim na kopci. Do mesta jezdim na kole s kosickem na riditkach. Kola v Brazilii zasadne nebrzdi, ani kdyz jsou nova, takze slabsi povahy tlaci kolo nejen do kopce, ale i z kopce. No ja jezdim. Na jednu stranu je asfaltka, na druhou vedou jen ronove ryhy.
Rekneme ze jedu po asfaltce lemovane vegetaci a prizemnimi domky, nalepenymi jeden na druhy - nektere chatraji, jine jsou rozestavene. Kolo se rozjede kamsi blizko 50km.h-1 a doveze me do neceho, co se da nazyvat centrum. No je to takove namesti s benzinkou, autobusovou zastavkou a necim cemu rikame hneda bouda, coz je 2patrovy komplex asi 30 ruznych pidi hospod s plastovymi zidlemi a velkymi plazmovymi televizory urcenymi ke sledovani fotbalu. Namesti je obklopene lehce se drolicimi budovami a vysokymi palmami. Z jedne strany laguna, z druhe je to tam 300 metru na plaz k oceanu.
Zajedu trochu dal do pekarny pro bagety (v tehle konkretni maji i bagety euro typu) a dam si od cesty dve coca coly. Pote co usednu pribehne zpoza pultu vysmata holka a zepta se me, jestli chci kelimek, led, brcko, cokoliv. Donese to i s ubrouskama a peclive otre stolek. Za dokupovani bonbonu tam sedim asi hodinu na otevrene terase primo na rusne ulici u benzinky, cumim a premyslim. Pobihaji tam mistni deti a zastavuji nova auta vyletniku, co jdou na bagetku.
Pak se zvednu a zjistuju, ze kolo ma mekke pneumatiky, tak jdu k pumpe, kde si zrovna chysta nejaky mistni typek hustit kolo. Hned se na me zubi a neco rika - odhaduju, ze se me pta, jestli potrebuju vzduch. Kolo mi vezme, odsroubuje cepicky a pusti do nej plyn a vysvetluje me nakolik ho mam hustit. Pak dame oba palce nahoru a on se zas venuje svemu kolu. Podotykam, ze to neni zamestanec pumpy a v zivote jsem ho nevidel.
Jedu zpatky a mava na me nejaky mistni "chodnikovy" typek, dam mu palec nahoru, on da palec nahoru a vsichni jsou stastni. Dojedu zpet do hnede boudy a tam je v pizzerii pan Ital hovorici nemecky i s jeho servirkama vysmatej, ze me vidi. Palce nahoru vsichni (i kdyz nikdo z nas neni Brazilec - holky jsou z Argentiny). Pta se jestli nejsem unavenej, sam pritom po vikendovy sichte pada na hubu. Vsichni vedi, co jim a piju, tak mi vyjmenovavaji jidelni listek osekany me na miru. Kdyz donesou pizzu, tak si ke me pan majitel obcas na minutku sedne s plechovkou piva, aby mi rekl treba ze prechazet hranice do Uruguaye neni problem a zas odbehne. Coz se nekolikrat opakuje, ale vubec me to nerusi - naopak je to to nejprirozenejsi. V bednach muze hrat cokoliv od eurodiska, pres pagodi nebo italske balady az po metal a sedne vsechno. Vzdycky si u toho vzpomenu na jistou Vendulu K., ktera mixovala ruzne hudebni zanry vcetne sracek v ohromne sbirce magnetofonovych kazet tak, ze to dohromady ladilo. Cela Brazilie je tak nejak v tomhle stylu velkejch paradoxu.
Kdyz se prejim, tak sednu na kolo a jedu zpet. Pod kopcem jeste objednavam vodu, ktera se tu prodava v 20litrovych kanystrech. Slecna v krame plnem vody si pravdepodobne bud zpiva, nebo spi za kasou. Pokud spi, tak pote co ji vzbudim, vyjekne a zacne se smat. Kresli adresu (lidi tu nepisou, ale kresli pismenka) na kus papiru, platim 10 korun za dovoz vody do domu (10 korun zde stoji dovoz cehokoliv) a tlacim kolo do kopce. Na kopci fouka stabilni briza, takze si tu nejaky tata s klukem pousti malickeho draka snad na 200 metru dlouhe snure namotane na stare plechovce, tudiz drak neni skoro videt. Opodal sedi dva rybari s koly a deli se o plechovku piva (jak jinak, nez ze si ho rozlevaji do plastovych kelimku). Pred brankou prebehne kocka a za brankou me uz cekaji domaci jesterky a dzungle.
Doma sednu k netu a muzu se rozcilovat nad cimkoliv, ale ve skutecnosti se me to ani moc nedotkne. Tak to je Brazilie.
Rekneme ze jedu po asfaltce lemovane vegetaci a prizemnimi domky, nalepenymi jeden na druhy - nektere chatraji, jine jsou rozestavene. Kolo se rozjede kamsi blizko 50km.h-1 a doveze me do neceho, co se da nazyvat centrum. No je to takove namesti s benzinkou, autobusovou zastavkou a necim cemu rikame hneda bouda, coz je 2patrovy komplex asi 30 ruznych pidi hospod s plastovymi zidlemi a velkymi plazmovymi televizory urcenymi ke sledovani fotbalu. Namesti je obklopene lehce se drolicimi budovami a vysokymi palmami. Z jedne strany laguna, z druhe je to tam 300 metru na plaz k oceanu.
Zajedu trochu dal do pekarny pro bagety (v tehle konkretni maji i bagety euro typu) a dam si od cesty dve coca coly. Pote co usednu pribehne zpoza pultu vysmata holka a zepta se me, jestli chci kelimek, led, brcko, cokoliv. Donese to i s ubrouskama a peclive otre stolek. Za dokupovani bonbonu tam sedim asi hodinu na otevrene terase primo na rusne ulici u benzinky, cumim a premyslim. Pobihaji tam mistni deti a zastavuji nova auta vyletniku, co jdou na bagetku.
Pak se zvednu a zjistuju, ze kolo ma mekke pneumatiky, tak jdu k pumpe, kde si zrovna chysta nejaky mistni typek hustit kolo. Hned se na me zubi a neco rika - odhaduju, ze se me pta, jestli potrebuju vzduch. Kolo mi vezme, odsroubuje cepicky a pusti do nej plyn a vysvetluje me nakolik ho mam hustit. Pak dame oba palce nahoru a on se zas venuje svemu kolu. Podotykam, ze to neni zamestanec pumpy a v zivote jsem ho nevidel.
Jedu zpatky a mava na me nejaky mistni "chodnikovy" typek, dam mu palec nahoru, on da palec nahoru a vsichni jsou stastni. Dojedu zpet do hnede boudy a tam je v pizzerii pan Ital hovorici nemecky i s jeho servirkama vysmatej, ze me vidi. Palce nahoru vsichni (i kdyz nikdo z nas neni Brazilec - holky jsou z Argentiny). Pta se jestli nejsem unavenej, sam pritom po vikendovy sichte pada na hubu. Vsichni vedi, co jim a piju, tak mi vyjmenovavaji jidelni listek osekany me na miru. Kdyz donesou pizzu, tak si ke me pan majitel obcas na minutku sedne s plechovkou piva, aby mi rekl treba ze prechazet hranice do Uruguaye neni problem a zas odbehne. Coz se nekolikrat opakuje, ale vubec me to nerusi - naopak je to to nejprirozenejsi. V bednach muze hrat cokoliv od eurodiska, pres pagodi nebo italske balady az po metal a sedne vsechno. Vzdycky si u toho vzpomenu na jistou Vendulu K., ktera mixovala ruzne hudebni zanry vcetne sracek v ohromne sbirce magnetofonovych kazet tak, ze to dohromady ladilo. Cela Brazilie je tak nejak v tomhle stylu velkejch paradoxu.
Kdyz se prejim, tak sednu na kolo a jedu zpet. Pod kopcem jeste objednavam vodu, ktera se tu prodava v 20litrovych kanystrech. Slecna v krame plnem vody si pravdepodobne bud zpiva, nebo spi za kasou. Pokud spi, tak pote co ji vzbudim, vyjekne a zacne se smat. Kresli adresu (lidi tu nepisou, ale kresli pismenka) na kus papiru, platim 10 korun za dovoz vody do domu (10 korun zde stoji dovoz cehokoliv) a tlacim kolo do kopce. Na kopci fouka stabilni briza, takze si tu nejaky tata s klukem pousti malickeho draka snad na 200 metru dlouhe snure namotane na stare plechovce, tudiz drak neni skoro videt. Opodal sedi dva rybari s koly a deli se o plechovku piva (jak jinak, nez ze si ho rozlevaji do plastovych kelimku). Pred brankou prebehne kocka a za brankou me uz cekaji domaci jesterky a dzungle.
Doma sednu k netu a muzu se rozcilovat nad cimkoliv, ale ve skutecnosti se me to ani moc nedotkne. Tak to je Brazilie.
středa 6. ledna 2010
Post, co mel byt odpoved v diskuzi
Láďa řekl(a)...
La Tibor mi za tuhle otázku stopro vynadá co jsem to za iracionála, ale nemůžu si pomoct : pořád si lámu hlavu nad tím co tohle "perpetum mobile" blbý nálady,hnusných vztahů a českého kocourkovství obecně udržuje v chodu ? Celonárodní genetická predispozice ? Přitom jsme mnozí zajedno v tom, že venku se nám líbí a doma se nám potom chce blinkat.Jo, já vím, je to boj proti větrným mlýnům.
Casto premyslim nad tim, jakej je vztah priciny a nasledku. A prijde mi to zamotany. I kdyz vynecham ruzne silene teorie jako perzistence casu, tj. opacne kauzality, tak proste pricina neni nikdy jedna.
Da se zeptat: Proc jsi sel na tu skolu, co te nebavi? Odpoved muze byt - protoze tam brali bez prijimacek. Protoze jsem byl linej premyslet. Protoze jsem to nevedel. Protoze...
Stejne: Proc jste se rozesli? Protoze mi zahybal. Protoze nemel rad moje rodice. Protoze mame jine zajmy. Protoze uz to nebylo ono...
Duvod muzou byt vsechny odpovedi dokonce DOHROMADY. A mozna lze najit nekolik duvodu, ale patrne nikdy nelze nalezt vsechny. To je agnoze.
K otazce uvedu teda nekolik duvodu, proc je svet rigidni.
***Lidi si mysli, ze je to boj proti vetrnym mlynum (Ono ta bezvychodnost vubec nebude pouze v ceskem podani, "vetrne mlyny" jsou preci spodoba ze stredovekeho Spanelska a jde v ni o totez). Boj proti vetrnym mlynum to urcite JE. Problem je, ze clovek si mysli, ze neco takoveho jako boj bez sance, nema SMYSL. A v tom je ta chyba IMHO. Prave ten boj muze cloveka narovnavat. Jak rika pan Castaneda - "bojovnik vi, ze jeho boj je marny, ale v kazde chvili predstira, ze tomu tak neni. Pusobi mu to poteseni". Pridam scenu jednu komplikovanou scenu z Bergmanna, kdy ten rytir na konci je porazenej. Mluvi se Smrti a vi, ze neni uniku. Ale zatimco s ni mluvi /a hraje sachy/, podari se mu ziskat cas a unikne tam ta mlada rodina na voze. Hraje zoufalstvi tak presvedcive, ze tomu i sam uveri. Vi, ze jedina moznost, jak z toho ven, je podlehnout zoufalstvi, protoze Smrtak ho uz driv informoval, ze vi vse, co vi on. Priznal svoji marnost. Smrtak vidi, ze vyhral. Proto vyhral rytir.
Podivejme se dal do literatury, kolikrat se tam vyskytuje marny boj. Obvykle u nas vse vychazi z bible - nejsem znalec, ale David a Golias - proc tam asi je? Pak jsou tu Nibelungove, takze to neni jen o krestanstvi. Pan prstenu. Silmarillion - tam je to opakujici se tema - marny boj za marnym bojem, ktery nakonec prinese neco hezkeho, aby to bylo opet zkazeno. Marny boj lidi citi jako lidstvi, proto na tuhle strunu hrala exilova vlada s Heydrichem. Proto vsechny fascinuje 6ta Paulusova armada ve Stalingradu nebo obrana Berlina, kde Hitler naridil bojovat do posledniho muze. Jak "vyhral" Gandhi? Vsichni tihle lidi se nebali zacit naprosto marny boj a dali mu VSECHNO. To, ze nekteri nebo vetsina umreli je jedno. Vsichni umrem. Majetek si vezmou hloupi pribuzni, stat nebo nekdo kdo bude mit moc a i ten se nakonec rozpadne. Nezustane nic. Jak bojovat? Receno s Tomem Robbinsem: "Co nejcennejsiho muze clovek obetovat? Zivot? Eh. Proste to udela bum a jste v tom vasem raji. Obetovat zivot nic neni. Obetovat vase zvyky a dat vsanc vase presvedceni, to je to, co je potreba udelat".
Takze na otazku bylo odpovezeno jiz otazkou samou. Vetrnych mlynu se nedotykame, jako Franta motorky, protoze se bojime. Franta samozrejme neni dobry pripad - zlomil si pater jednou, priste skonci na voziku.
Daji se najit i dalsi duvody, proc jsou veci tak spatne, i kdyz vsechny serou, viz popularni d-fensuv blog. Ty duvody jsou samozrejme vselikaj vnitrne provazane.
Napr:
*Lidi chteji podvedome autodestrukci, poskozuji zamerne nejen sebe ale i spolecnost - apokalypsa proste v nas ateistickych krestanech je.
*Na geny neverim. Geny lze podle nejnovejsich vyzkumu zapinat a vypinat a clovek muze hodne ovlivnit vuli. Podle meho nazoru, se kterym nesouhlasi ani Franta ani muj otec, jde spis o memy, coz jsou takove nehmotne "geny". Treba se prenasi komplex z bile hory, husitstvi, porazky pohanstvi kdo vi.. Jak bylo napsano niz v jine diskuzi, lidi jako Bata jsou vystipani ze zeme, i kdyz ti, jimz pomohli, za ne meli bojovat. Prezidenta Masaryka nesneseme jako ironika, tak z nej udelame taticka vlasti a on se svemu kultu v senilite asi prizpusobil atd... Clovek s jinymi memy ve spolecnosti nema sanci. Dokonce i tenhle nevinnej blog nekomu stoji za to, aby mi psal zcela nekonkretni nadavky a inzultace, coz povazuju za uplne fantasticky. Ti lidi obhajuji nejaky super mem, ale pritom jsou presvedceni o sve individualite. Superorganismus existuje a existuje tak, ze jeho jednotlive clanky si toho nejsou vedomy.
*Bojime se vlastniho selhani. Bojime se strasne moc, ale dokud jsme o kousicek lepsi nez soused, tak si muzeme rikat, jak jsme dobri. I proto btw. ta nenavist Cechu vuci zahranici /Praze, vidlakum atd/.
*S tim souvisi i hruza ze zmeny. Byti na statku svych otcu, dedu a pradedu a ziti jak zili oni. Udrzovani prisernych manzelstvi. Vykonavani prace, co cloveka nebavi. Obava vzeprit se zakonum, co uz davno nejsou autority, jen proto, aby clovek nemel poskozeny status atd.
Duvody se daji najit, ale jediny, co jde delat, aby clovek byl narovnanej, je bojovat s vetrnymi mlyny. Pro 16letyho cloveka to muze byt treba izolace od predem definovanych her na to kdo ma lepsi znacku atd., ve 20ti muzete nezrat skolu a bojovat s ni, ve 30ti lze hodit praci sefovi na hlavu, v 50ti se nemusite z litosti a bez kecu starat o 80leteho otce, ktery na vas celej zivot sral. Kazdej ten malej boj ma nesmirnou dulezitost a je potreba ho delat pokud mozno s rozmyslem. Viz. film Fight Club. Co zmuze clovek, co si rozdvoji osobnost, je nejvetsi loser na svete a strili si pistoli do hlavy??? O tom ten film je. Aby daval nadeji. Stejne jako ty vyse vyjmenovany mytologicky pribehy. To co se deje ted, neni nic vyjimecneho. Je to bitva, ve ktere jsou lidi totiz asi porad.
La Tibor mi za tuhle otázku stopro vynadá co jsem to za iracionála, ale nemůžu si pomoct : pořád si lámu hlavu nad tím co tohle "perpetum mobile" blbý nálady,hnusných vztahů a českého kocourkovství obecně udržuje v chodu ? Celonárodní genetická predispozice ? Přitom jsme mnozí zajedno v tom, že venku se nám líbí a doma se nám potom chce blinkat.Jo, já vím, je to boj proti větrným mlýnům.
Casto premyslim nad tim, jakej je vztah priciny a nasledku. A prijde mi to zamotany. I kdyz vynecham ruzne silene teorie jako perzistence casu, tj. opacne kauzality, tak proste pricina neni nikdy jedna.
Da se zeptat: Proc jsi sel na tu skolu, co te nebavi? Odpoved muze byt - protoze tam brali bez prijimacek. Protoze jsem byl linej premyslet. Protoze jsem to nevedel. Protoze...
Stejne: Proc jste se rozesli? Protoze mi zahybal. Protoze nemel rad moje rodice. Protoze mame jine zajmy. Protoze uz to nebylo ono...
Duvod muzou byt vsechny odpovedi dokonce DOHROMADY. A mozna lze najit nekolik duvodu, ale patrne nikdy nelze nalezt vsechny. To je agnoze.
K otazce uvedu teda nekolik duvodu, proc je svet rigidni.
***Lidi si mysli, ze je to boj proti vetrnym mlynum (Ono ta bezvychodnost vubec nebude pouze v ceskem podani, "vetrne mlyny" jsou preci spodoba ze stredovekeho Spanelska a jde v ni o totez). Boj proti vetrnym mlynum to urcite JE. Problem je, ze clovek si mysli, ze neco takoveho jako boj bez sance, nema SMYSL. A v tom je ta chyba IMHO. Prave ten boj muze cloveka narovnavat. Jak rika pan Castaneda - "bojovnik vi, ze jeho boj je marny, ale v kazde chvili predstira, ze tomu tak neni. Pusobi mu to poteseni". Pridam scenu jednu komplikovanou scenu z Bergmanna, kdy ten rytir na konci je porazenej. Mluvi se Smrti a vi, ze neni uniku. Ale zatimco s ni mluvi /a hraje sachy/, podari se mu ziskat cas a unikne tam ta mlada rodina na voze. Hraje zoufalstvi tak presvedcive, ze tomu i sam uveri. Vi, ze jedina moznost, jak z toho ven, je podlehnout zoufalstvi, protoze Smrtak ho uz driv informoval, ze vi vse, co vi on. Priznal svoji marnost. Smrtak vidi, ze vyhral. Proto vyhral rytir.
Podivejme se dal do literatury, kolikrat se tam vyskytuje marny boj. Obvykle u nas vse vychazi z bible - nejsem znalec, ale David a Golias - proc tam asi je? Pak jsou tu Nibelungove, takze to neni jen o krestanstvi. Pan prstenu. Silmarillion - tam je to opakujici se tema - marny boj za marnym bojem, ktery nakonec prinese neco hezkeho, aby to bylo opet zkazeno. Marny boj lidi citi jako lidstvi, proto na tuhle strunu hrala exilova vlada s Heydrichem. Proto vsechny fascinuje 6ta Paulusova armada ve Stalingradu nebo obrana Berlina, kde Hitler naridil bojovat do posledniho muze. Jak "vyhral" Gandhi? Vsichni tihle lidi se nebali zacit naprosto marny boj a dali mu VSECHNO. To, ze nekteri nebo vetsina umreli je jedno. Vsichni umrem. Majetek si vezmou hloupi pribuzni, stat nebo nekdo kdo bude mit moc a i ten se nakonec rozpadne. Nezustane nic. Jak bojovat? Receno s Tomem Robbinsem: "Co nejcennejsiho muze clovek obetovat? Zivot? Eh. Proste to udela bum a jste v tom vasem raji. Obetovat zivot nic neni. Obetovat vase zvyky a dat vsanc vase presvedceni, to je to, co je potreba udelat".
Takze na otazku bylo odpovezeno jiz otazkou samou. Vetrnych mlynu se nedotykame, jako Franta motorky, protoze se bojime. Franta samozrejme neni dobry pripad - zlomil si pater jednou, priste skonci na voziku.
Daji se najit i dalsi duvody, proc jsou veci tak spatne, i kdyz vsechny serou, viz popularni d-fensuv blog. Ty duvody jsou samozrejme vselikaj vnitrne provazane.
Napr:
*Lidi chteji podvedome autodestrukci, poskozuji zamerne nejen sebe ale i spolecnost - apokalypsa proste v nas ateistickych krestanech je.
*Na geny neverim. Geny lze podle nejnovejsich vyzkumu zapinat a vypinat a clovek muze hodne ovlivnit vuli. Podle meho nazoru, se kterym nesouhlasi ani Franta ani muj otec, jde spis o memy, coz jsou takove nehmotne "geny". Treba se prenasi komplex z bile hory, husitstvi, porazky pohanstvi kdo vi.. Jak bylo napsano niz v jine diskuzi, lidi jako Bata jsou vystipani ze zeme, i kdyz ti, jimz pomohli, za ne meli bojovat. Prezidenta Masaryka nesneseme jako ironika, tak z nej udelame taticka vlasti a on se svemu kultu v senilite asi prizpusobil atd... Clovek s jinymi memy ve spolecnosti nema sanci. Dokonce i tenhle nevinnej blog nekomu stoji za to, aby mi psal zcela nekonkretni nadavky a inzultace, coz povazuju za uplne fantasticky. Ti lidi obhajuji nejaky super mem, ale pritom jsou presvedceni o sve individualite. Superorganismus existuje a existuje tak, ze jeho jednotlive clanky si toho nejsou vedomy.
*Bojime se vlastniho selhani. Bojime se strasne moc, ale dokud jsme o kousicek lepsi nez soused, tak si muzeme rikat, jak jsme dobri. I proto btw. ta nenavist Cechu vuci zahranici /Praze, vidlakum atd/.
*S tim souvisi i hruza ze zmeny. Byti na statku svych otcu, dedu a pradedu a ziti jak zili oni. Udrzovani prisernych manzelstvi. Vykonavani prace, co cloveka nebavi. Obava vzeprit se zakonum, co uz davno nejsou autority, jen proto, aby clovek nemel poskozeny status atd.
Duvody se daji najit, ale jediny, co jde delat, aby clovek byl narovnanej, je bojovat s vetrnymi mlyny. Pro 16letyho cloveka to muze byt treba izolace od predem definovanych her na to kdo ma lepsi znacku atd., ve 20ti muzete nezrat skolu a bojovat s ni, ve 30ti lze hodit praci sefovi na hlavu, v 50ti se nemusite z litosti a bez kecu starat o 80leteho otce, ktery na vas celej zivot sral. Kazdej ten malej boj ma nesmirnou dulezitost a je potreba ho delat pokud mozno s rozmyslem. Viz. film Fight Club. Co zmuze clovek, co si rozdvoji osobnost, je nejvetsi loser na svete a strili si pistoli do hlavy??? O tom ten film je. Aby daval nadeji. Stejne jako ty vyse vyjmenovany mytologicky pribehy. To co se deje ted, neni nic vyjimecneho. Je to bitva, ve ktere jsou lidi totiz asi porad.
pondělí 4. ledna 2010
Nový rok v Riu
Tak i na Silvestra jsem vyrazil čumět do Ria místo práce. A tentokrát tam v ulicích bylo o několik milionů lidí navíc oproti Vánocům. To že Brazilci budou Silvestra žrát víc než Vánoce mi došlo hned jak jsem vyšel z domu. Přede mnou zastavila bugina plná asi 15letých holčiček a začaly mi tancovat a něco na mě hulákat. Za volantem seděl tak 60letý pupkatý běloch s plechovkou piva a kalným pohledem...
Vzal jsem to oklikou přes Niteroi, což je město na druhé straně zálivu. Z Niteroi vede do Ria ten most, o kterém jsem psal, ale taky tam za pár korun jezdí velký a moderní přívoz. Cesta trvá asi 20 minut, no zážitek asi jako z parníčku na Vltavě nebo na Prýglu.
V Riu jsem jel na Ipanemu, kde jsem sháněl něco k snědku a narazil opět na hospodu evropského ražení. Majitel byl jakýsi pan Janovsky. Hospoda až na pár euroholek prázdná, ale přitočil se ke mě mladíček, od pohledu surfer. Jelikož měli točenou Stellu (což je tu fakt vzácnost), tak jsme jich spolu pár dali a dozvěděl jsem se věci.
Modrookému blonďatému mladíčkovi, co vypadá na 25 bylo ve skutečnosti 44. Není surfer ale hudebník. Jmenuje se Jurij a jeho děda bojoval za nacistické Něměcko. Bydlí v Jižní Africe a teď si dělal výlet přes Brazílii do Kalifornie.
Musím říct, že jsme si spolu naprosto sedli a bylo to jasný hned. Povídal plno věcí: o tom jak má rád hudbu a jak začínal prodávat kytary známým, až si otevřel obchod, který se mu zvětšil tak, že v dané branži má být největší na jižní polokouli. Jmenuje se Music connection. Povídal o tom, jak ho v tom obchodě 2x postřelili, jelikož Jihoafrická republika je tak lehce crazy i v porovnání s Brazílií. Je to tam prostě normální. Na druhou stranu strašně chválil mezilidské vztahy mezi bílými v JAR. Lidi si tam prostě váží života i důvěry. V porovnání s Brazílií je tam prý lepší infrastruktura.
Zbytek dne jsme to tak táhli na Copacabanu, kde byl konec roku, pak na Ipanemu zpět. Všude byly příšerné zácpy a lidi byli oblečení v bílém, což je prý tradice. Přátelskou atmosféru ani nezmiňuju, to už je prostě norma. Dělal jsem tam nějaké video, ale radši sem postnu něco z Youtube.
Události kolem (jako Nový rok atd.) byly marginální, protože jsme si užili tu výměnu informací. Hodně věcí o Česku mi nechtěl věřit - především tu chudobu a připosranost, co v ČR máme. I když něco tušil, neboť chodil s Ruskou, co dělala v JAR důlního inženýra a nechala se otěhotnět bez toho, aby mu to oznámila, což ho naprosto šokovalo. Poslal ji na potrat a poté do prdele, samozřejmě. Prostě jsme si tak trošičku navzájem předali chybějící dílky puzzle.
Když jsme se loučili, tak jsem mu sice dal email, ale je mi jasný, že už se neuvidíme a i jsem mu to v tu chvíli říkal (tvářil se že ne, ale byla to sranda, protože mu v obličeji bylo vidět, že ví jak to je). Alespoň já ho vyhledávat nebudu, ačkoliv mě do JAR pozval. Není to nutný. Konkrétní lidi důležití nejsou. Důležité je směřování a odhodlání a vše ostatní, jako peníze, zážitky a lidi - to přijde samo. Do JAR bude doufám čas se někdy podívat po svém.
Za všechno můžou komunisti
Komunisti byli mor té naší nádherné země. Zničili mezilidské vztahy a vlastně vůbec všechno. A nedá se s tím nic dělat, jen tak v klidu a tichosti stát mimo.
Anebo to je celé trochu jinak? Aneb co řekl jeden pán o Češích na začátku 21. století. Pardon 20. století.
Anebo to je celé trochu jinak? Aneb co řekl jeden pán o Češích na začátku 21. století. Pardon 20. století.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
