Flying high

Tak jsem mel uspesnou noc. Je 10 dopoledne a nemuzu spat. Tak jsem se rozvalil na dece ve stinu u meho baraku /technicky bohuzel porad ne/ a pustil Snivilisation od Orbital. A vratil se mi ten pocit, kterej jsem napriklad v lete 2004 zazival bezne. Pocit avizovanyho klidu. Pocit toho, ze jsem to zvladnul a ze je vse jak ma byt. Uvolneni po opravdu dlouhy drine. Je to tak, usili s presunem teziste do Brazilie ted bude ustavat. Jeste neni problemum konec, samozrejme, ale nejhorsi je za mnou. Klidu bude cim dal vic, i kdyz s prvnim problemem se zas radne naseru.

Otazka je, co dal... Musim to v klidu promyslet. Potrebuju trochu parit a vycistit si mozek ne-myslenim, tj. presne tim stavem, ktery ted zazivam. Taky bych rad zacal psat knizky. Na internetu jsou velky moznosti, co delat a jeste mnohem vetsi moznosti jsou tady - offline v Brazilii. Ty moznosti jsou tak velky, ze by to v Cesku vsem pripadlo asi neuveritelny. Muzu dal zkusit nekomu pomahat, ale receno s Ayn Rand, lidi, co si pomoc zaslouzi patrne ve srackach nejsou. Ale clovek se musi ptat po hlubsim smyslu. Je rozdil v tom mit miliony, miliardy a biliony, krom toho ego-pocitu, kdy se muzete citit nadrazene? Pokud neni mozno nikomu vlastne pomoct, i kdyz mate prebytecne zdroje, proc se drit a nesplyvat s proudem?

Takze prozatim zustanu u Who we are? U kolibriku (obrazek i), co tu sosaji na keri. U vlastovek, co tu piji z chlorovaneho bazenu, uplne stejne jako na Kravaku v Brne. U tichych sov, co me pozoruji v noci a u toho zvedaveho zluteho ptacka (obrazek ii), co mi ted nakukuje do notasu. U supu co mi krouzi nad barakem a u fregatnich ptaku (obrazek iii), co krouzi nad lagunou pod barakem. A u tropicke cikady, ktera se rozhodla, ze v tech Orbital preci jen chybi nejaky podstatny sampl. Pral bych totez kazdymu, ale bohuzel z raje jsme byli vyhnani. I moje idylka bude jednou prerusena, uvidi se kdy a jak.