Alternativní dějiny Česka

Odsud clovek o Cesku premysli jeste vic. Existence takoveho maleho nenavistneho narudku vypada z te dalky bizarne. Tady jsem narazil na clanek o knizce, ktera alternativne popisuje nase dejiny. Mytus o tatickovi Masarykovi, zlych Nemcich, zlych komunistech a uzasne revoluci v nem chybi.

Další a další psycha

Angličan jede domů. Mě plivla do obličeje jeho bytná, ale kupodivu jsem jí nic neudělal. OK... popořádku. Bude to trochu dlouhé, ale bude to klasická beznadějná story života. Strašně doufám, že se z ní budeme moct všichni poučit.

Ta paní, co u ní Angličan bydlel, mu dělala čím dál větší problémy. Jednak ho buzerovala, přicházela s obskurními nabídkami jako sex s jakýmsi teploušem a chtěla doplatky, na kterých se nedomluvili. Závěr byl takovej, že Angličan musí pryč.

Dřív stále tvrdil, že musí trpět, vydržet to a změnit ji. I když mu jak lidi z kostela, já i T. jsme říkali, že je to kravina. František tvrdí, že lidi se nikdy nezmění. Já říkám, pokud budou chtít, tak změna je možná. Tahle osoba ale v žádným přípaě změnu nechce. Je to obstarožní, tlustá, ztracená existence, co si právě vyžírá poslední lichvářský úroky od života. Na změnu je u ní prostě pozdě.

Včera mi začaly po skype přicházet zoufalé zprávy od Angličana, že ho nechce pustit ven a chce nějaké nesmyslné doplatky. Mám teď opravdu eneormní množství práce, zvlášť porušuju závazky vůči jednomu člověku, kterému se chci tímhle strašně omluvit, ale ten to vědět nebude, protože česky nemluví. Ale tohle jsem prostě opět řešit musel. Šli jsme pěšky do domu té čarodejnice.

Je to asi 4 kilometry, takže jsme cestou trhali kokosy a rozbíjeli je o kmeny /s kokosem stačí jen klepnout a můžete pít/ a povídali si. Angličan uznal, že zůstávat tam a měnit ji byla chyba. Dohodli jsme postup - on bude překládat, já budu mluvit. Požadovat se budou účty a platit se bude jen to, co přesáhne účty za minulá období. /Samozřejmě že baba účty Angličanovy ukázat nechtěla, nic navíc se nespotřebovalo - ženská jednoduše nemá peníze/.

Po příchodu do domu mě čarodejnice samozřejmě nejdřív, jako správná taktička vyrazila, že se mnou se bavit nebude. Protože ví, jak na Daqa. Po té procházce jsem ovšem věděl, že on ví, co má dělat a požadovat. Bába začínala postupně řvát. Přes plot jsem Daka zavolal a řekl mu ať si sbalí všechny věci a vypadne třeba oknem a vůbec se s ní nebaví. Jenže Daq, náš milý křesťan, si ji nechal nasáčkovat do pokoje a v nestřeženém nerozhodném okamžiku mu ta ženská sebrala notebook. A že prý volá policii.

Zavolal jsem opět Daka, ale s ním si to tam šinula i ta ženská. Něco jsem mu říkal a ona se vetřela mezi nás. Gestem jsem jí ukázal, ať se odsune dál. Nerozdýchala to a jednoduše mi přes branku plivla do obličeje.

Stárnu. Takže jsem měl amok jen 2 sekundy, za který stihla zmizet a Daq držel branku a bránil ji, protože ji zabít by opravdu nebylo optimální. Křičel, že teď přijede policie a ona udělala několik crimes a tím se to vyřeší. Uklidnil jsem se rychle, to je pro mě doufám pozitivní změna. Říkám mu OK. Teď půjdu pryč a ty to s nima vyřešíš, podáš trestní oznámení. Vše podle plánu. Daq říká OK. Pak, protože už spotřeboval peníze na tenhle měsíc, co mu dávám, mě požádal o další, protože co když ta ženská ukáže účty, tak je přeci bude muset zaplatit, že. A tady jsem udělal asi jedinou chybu. Peníze jsem mu dal. I když bylo jasné, že žádné účty nemá, poněvadž by je dávno ukázala.

Odešel jsem za T., která opodál uklízela náš předchozí dům a to hlavně proto, že už jsem přetáhl turistická víza a s policajty bych se radši nebavil, i když to není problém, podnikatelská víza jsou na cestě a i po deportaci ze země se na ně dá bez problému vstoupit zpět.

Asi za 2 hodiny jedu zpět a co nevidím. Daq kráčí po ulici se všemi věcmi. Měl jsem opravdovou radost, že vše vyřešil, ale při prvním pohledu do jeho tváře vidím, že vše ok není. Policie nepřijela a baba ho ukecala, že musí ven. Daqovi to bylo nepříjemné, takže prostě vyměkl. Neudělal nic. Zaplatil jí všechno, co chtěla /tvrdí aby ochránil mě a T./ a odešel.

Přátelé, tohle je na mě moc. Angličana mám rád jako příbuzného, ale tohle prostě nejde. Nemůžete nechat někomu příbuznému naplivat do ksichtu, nemůžete být slabí, nemůžete se bát a postavit si víru na tom strachu. Víra i víra v Boha je fajn. Pokud ale touhle vírou omluvíte své slabosti i sliby, pokud přenášíte břímě svého života na někoho jiného, je to prostě nefér. Já jsem ztratil další den života - a proč vlastně?

Během zběsilé jízdy na kole, kdyz jsem čarodejnici za přihlížení vesničanů strhnul ceduli z vrat, jsem došel k tomu, tomu jedinému, k čemu se dalo. Angličan musí domů, tohle prostě nevyšlo. Snažil jsem se ho něco naučit ohledně vydělávání peněz a základ má dobrý. Ale snažil jsem se mu říct něco o světě a on to prostě odmítá akceptovat. V tom, co jsem popsal, se to projevilo úplně jasně a já nemůžu být takovej debil, co se snaží změnit někoho, kdo vlastně nechce. Tím bych jen popřel sám sebe a rady ohledně toho, jak se má chovat ke světu i té ženské. Je to prostě to poslední, co mu můžu dát. Letenku do pryč.

Celé to ještě pokračuje, ale už je to moc dlouhý a celý mě to dost bolí, takže příště. Teď mám plno práce s papírováním. Rád bych si třeba koupil židli, protože doma žádnou nemám a ukrutně mě bolí záda.

Blizka setkani tretiho druhu

Tak jsme tak tu chodili s moji slecnou po mestecku, shaneli nejake kastroly nebo co a najednou se ke me zacala hnat jakasi osoba. Byla to znama od Belgicanu. Britka s manzelem, 6ti psy a hyperaktivnim deckem. Mela v Britanii nekolik hospod, ale pred par lety je tak nasraly pravidla spolecnosti, ze to zabalili a vyrazili do neznama.

Moc mili lidi s prisernym dialektem. Zavedla nas ke stolku a zacala prolevat lehkym brazilskym pivem, ktere ovsem pusobi v tom horku docela dost. U stolku meli znameho, taky Brita, co tu ma jen chalupu v horach a jezdi sem jen na par mesicu do roka. Byl tu s pritelkyni - 33letou thajkou. Tohohle chlapika jsem si prekrtil na houellebecqa, kdo ho cetl, tak asi vi... Nicmene z tohohle houellebecqa nejde az takova beznadej jako z pana spisovatele, je to pry nejaky profesinalni gambler nebo co...

Dalsi den nas Britove vzali do vetsiho mesta opodal na nakup jinych kastrolu. Co se nakupnich stredisek tyce, tak je nedavam cim dal vic. Mam po par minutach problem v nich dychat, proste nejaka psychosomaticka choroba. Pak nam ukazali vlastni pomerancovou farmu sestavajici se z mnoha hektaru pudy na nekolika kopeccich a maleho jezirka v odlehle pustine s perfektni atmosferou. Puda je tu stale levna, cca 10Kc za m2 a vynosy nesrovnatelne vetsi. Uprostred pozemku si prebudovavaji sidlo.

Takze se tu tak nejak zaclenuju do expat komunity, ale uprimne receno, nejsem vubec spolecensky clovek, a prestoze ta setkani jsou fajn, obavam se, co ztropim. I kdyz ta Britka mi opravdu sedi - rika veci narovinu, tak jak je vidi. Z toho jsem se taky dozvedel, jak tu pusobim na lidi - jak takovej milej hipisak. Coz je oboje pekne mimo. Asi bych se mel po par mesicich oholit a ostrihat.

Jo, a koupil sem si sombrero s prumerem 1 metr. Z toho mam opravdu ohromnou radost.

Magické datum

Víkend kolem 18. října je vždycky magickej. Obvykle v Česku bývá to druhé babí léto, při sběru hub se člověk leckdy zapotí. V lesích padá barevný listí... a dějou se věci.

Skoro jako kdybych vždzcky celej rok stagnoval a čekal, co že se ten magickej víkend stane. Když jsem před třemi měsíci a kouskem měl připravenou cash na barák a barák na dosah - opravdu mě napadlo, že tenhle fraktálovej atraktor přitáhne můj nový a první domov v životě. Pak jsem to zaplašil, protože bylo jasný, že takovou dobu nemůžu přežít v psychickým zdraví. BYL JSEM NUCEN TO PŘEŽÍT.

Takže magické datum je tu, banky stále ve stávce, de iure vlastník stále nejsem, stěhuju se zítra odpoledne jen tady po městě. Jsem na to moooc zvědavej.

Lidské slabosti

Původně jsem chtěl psát o Angličanovi, ale téma, co chci nakousnout, je širší. Ale začněme od Angličana.

Domnívá se, že na TO přišel. Život je oběť. Vysvětluje nám, jak musí bydlet u té ženské, co doma provozuje hodinový hotel a občas někoho nastěhuje i k němu do pokoje. Ta fuchtle má radost, když ho může budit nahlas puštěným mobilem. To mi jakožto běloška ukazovala - spiklenecky na mě zamrkala, až se jí tlusté břicho zavlnilo. "Vidíš, teď je ten černoušek i moje hračka, ale žádnej problém, poslouží nám oběma", jako by říkalo.

Jindy o ní Angličan vykládá, jak hrozí zastřelením milenci, co jí pustil k vodě a jak, jako expolicistka, na něj posílá policajty. Jindy kolabuje na ulici do bezvědomí. Pak má záchvaty pláče.

Angličan a ta ženská jsou dva extrémy. O obou hovoří křesťanství. Buď děláte křesťanskou oběť nebo děláte křesťanský hřích.

Jenže, podle mě je oboje špatně. To je to, co se snažím, dost bezúspěšně, Angličanovi vysvětlit. Pokud máte 1000 korun na víkend a prokalíte je v pátek odpoledne, není to hřích, protože se nesmí pařit, ale je zkrátka blbost, protože v neděli budete mít už ukrutnej hlad. Lidi se chovají, zdá se, jen podle těch extrémů. A pak se podivuhodně párují dohromady jako ta žena a Daq, neboli hříšníci a trpitelé spolu kráčí bez radosti životem.

Evropská civilizace končí. Jestli by snad něčím mohla obohatit lidstvo, je to právě poznatek, že tyhle extrémy jsou špatně. Ne kvůli univerzální morálce, ale prostě proto, že jsou to algoritmy, které nefungují. Je pravda, že svět je plný křesťanských hříšníků, ale to není důvod stávat se trpitelem. To je to, co se snažím Angličanovi sdělit. Takže by měl co nejdřív vypadnout z baráku, kde mu ženská vypojuje počítač v okamžiku, kdy se s ním po skajpu bavím.

PS. Chtěl jsem sem psát něco taky o lidech doma... o příbuzných a známých, o kterých mi docházejí horor story. Vlastně je to jen jedna story - mix lenosti a nepokory, který ústí v to, že se člověk (raději) nedívá na sebe a situaci v níž se nachází. Jednoduše rezignuje a nechává ostatní, aby za něj řešili jeho průsery. A on se vždy nějaký trpitel najde, že ano. O lidech v Česku psát nemůžu, moc by se vás to dotklo. Takže můžu jen napsat, buďte na sebe tvrdí, ať už máte úchylku směrem k hříchu nebo trpitelství. Všechno, co se zdá být nejasné, je jen produkt vašeho mozku, abyste si mohli zůstat na svém a nepohnout se z místa.

Zvláštní stavy

Něco se mi děje s mozkem. Je to hodně špatně popsatelný a je to strašně vtipný. Asi totiž nacházím ten klid. Je kolem toho hrozně moc paradoxů, protože takovejhle zápřah na mozek jsem neměl možná nikdy. Dělám několik prací najednou, nemůžu spát, kupuju barák, světový měny se hroutí, do toho se tu snažím učit něco Angličana a občas mám pocit, že s opicí by to fakt šlo líp, ale teď udělal úžasný pokroky a myslím, že nejhorší máme za sebou, jen ho bohužel musím mít pořád pod dohledem. Uklidňují mě jen Orbital... a především moje ženská.

Jenže, tohle všechno i když je v mozku, je to na povrchu. Najednou vidím všechno jakoby vytříděný. Vidím zbytečný věci a vidím kde je do něčeho nutný se opřít. Samozřejmě jde jen o pocit, který nemůžu nijak dokázat, ale ten pocit stojí za to. Nějak to opravdu vychází z přítomnosti smrti, což ostatně tvrdil i Castaneda.

Možná jsem to tu už psal, ale budu se opakovat. Brzo se budou dít opravdu věci, takže je na čase se pustit všech nesmyslů. Skoro bych řekl, že je už pozdě.

Už 3 týdny stávkují banky

Samozřejmě jsou při tom na cestě peníze za barák a samozřejmě je to ta největší částka a samozřejmě je tu tak debilní systém, že paníze na účet nedojdou automaticky, ale musí se o to požádat v bance a samozžejmě že Real k Dolaru za tu dobu poklesl z 1.9 pod 1.75, takže mě stávka brazilských bank stála nové auto. Děkuji. Jediné, co mě uklidňuje je to, že za pár měsíců nebo max. let ztratí hodnotu úplně všechno /kromě informací a znalostí/, takže je to vlastně úplně jedno.