Mám si pořídit služebnictvo?

Evropa je plná keců o lidských právech. Dokonce i Brazílie je plná keců o lidských právech a důstojnosti. Občas si to s Evropou moc nezadá. Například moje pekárna, kam chodíme pro ranní housky, má na stěně jakýsi obskurní papír, že sex s dětmi a nezletilými do 18ti let je trestán těžkým žalářem. Přesto je Brazílie rájem sexturizmu i uvedeného zaměření, dokonce v domku kde teď jsem, mě bude střídat jakýsi Američan, který sem za byznysem nejezdí... V lekcích brazilské portugalštiny jsou věty jako "Slečno, berete dolary?".

Každá rodina od střední třídy vejš tu má alepsoň služebnou/kuchařku. Alternativní domácí profese jsou zahradník, údržbář, vrátný, bodyguard, obsluha vrtulníku... Právo a zvykové právo tu je poněkud obskurní. Dluhy a závazky jsou zde částí věcí. Můžete koupit auto nebo dům, a pokud budou zadlužené, taky o to můžete přijít. Podobně je služebnictvo, buť ne třeba úplně formálně, navázáno na dům. Takže mi teď Belgičani chtějí vnutit zahradníka (služebnou naštěstí neměli).

Tyhle profese jsou ve třetím světě brány jako úplatek pro sociální smír. Pořídíte si pár lidí za nuzný plat (cca. 4500 CZK měsíčně), oni budou předstírat práci a budete nedotknutelní. Za vašimi zády si odplivnou a vy k nim budete cítit respekt menší než ke kandelábru. Idylka jak z Marquéze. Poznal jsem to v jednom domě, kde jsem byl přechodně pár dní a tamní služebná s falešným úsměvem pomalu rozkrádala barák norských majitelů, co se před dvěma roky rozsekali v autě a od té doby jsou na severní polokouli.

Závěr je takovej, že na služebnictvo se snad budu moct vykašlat. Ale ne kvůli lidským právům. Trávníček si /rád/ posekám a zaleju sám, prát a vařit taky budem svépomocně. To, že se vám někdo cizí pohybuje po domě, je ve skutečnosti ještě horší než v představě. Jsem zvědav, jestli z toho budou problémy. Fakt je ten, že čím jsem starší, tím víc mě serou lidi a občas bych mohl někomu v afektu ublížit. Na druhou stranu je taky fakt, že zahradník v domě kde jsem teď je od pohledu sympatickej člověk, takže si nechávám 1% na změnu názoru. Možná mi s tím pomůže Angličan, ale ten se v poslední době úplně zbláznil a chce všechny obracen na víru Boží... a hlavně neví o Brazílii paradoxně skoro nic. Prostě dosud seděl ve favele a duševně chátral.

Ještě je jedna věc. Neumím se k lidem chovat s přezíravostí a asi bych jim chtěl pomoct. Je mi vlastní to co psal P.K.Dick o jednom Japonci, co raději nepomohl postiženému přes ulici, protože pak by mu byl zavázanej na celej život.

Aby to nebylo tak suchý, tak nakonec videjko. Pocit z toho videa je stejnej, jako pocit být mimo domov - mít novej domov. Něco zatuchlýho, něco co bylo, něco co už nebude a i když nás falešný představy zahlcujou nostalgií, je to dobře.