Takže jsem u Ria a bydlím na posledním přechodným místě v zapůjčeném domečku od Belgičanů. Jsou to lidi, od kterých kupuju nádhernej barák s velkými okny /přestavěný prostě v evropským stylu s tím, že má brazilskýho ducha/ s výhledem na lagunu, na pláž nedaleko. Stojí na nejvyšším kopci (kopečku) zde, obklopený banánovníky. Rád tam uvítám všechny lidi, co si rádi vypijou večerní šálek zelenýho čaje a nebudou mě rozčilovat redundantní komunikací.
Teď tedy čekám s navrátivším se Angličanem, až se barák uvolní. /Prodloužilo se to, neboť tady nic moc easy není a nějaká belgická tv tam natáčela jakýsi obskurní pořad o expats./ Dále je tu moje holka /navždy, tedy dokud se usa a sssr nerozpadnou/, o které dál nebudu psát vůbec nic, protože není součástí příběhu, o kterém tady vykládám.
Zkrátka se máme dobře a brzo bude ještě mnohem líp. Pracuju intenzivně, spouštím nový projekt, se kterým budu svázanej další leta. Předevčírem jsme byli v Riu, Ipanema, Leblon a přilehlé čtvrtě. Nádherná výstava fotek Roberta Polidoriho, výborná atmosféra i když ve snobských čtvrtích. Skvělý jídla. Během měsíce přestavěli autobusák Novo Rio k nepoznání. Brazílie se vražedným tempem mění před očima.
Dnes v noci musím do kostela, protože už nemůžu vystát Angličana, jak mi tvrdí, jak je to nutný, ale jestli se tam opravdu nestane nějakej zázrak, tak ho tam zmlátím a vykálím se na oltář. Měl by si hledat bydlení místo tech blbostí s Ježíšem...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.