úterý 29. září 2009
Stávkují banky
Už týden stávkují banky. Začly přesně ten den, co mi měly dojít peníze. Prostě zavřely a zaměstnanci místo 4% chtějí přidat 12%. A život jde dál. Jak dlouho, to nevím. Naštěstí se tu dá platit kartou na každým rohu.
pátek 25. září 2009
Angličanovy patálie
Jak bylo řečeno, bydlíme s Angličanem v baráčku v jednom přímořském městečku ve státe Rio de Janeiro. Čekám na to až se uvolní barák a taky až ho budu moct zaplatit. Lezou do toho různé pro Brazílii klasické věci, jako například to, že banky vyhlásily stávku - a to pěkně natvrdo, jsou prostě ze dne na den zavřené.
Angličan dostal úkol najít si bydlení. Patrně přes kostel se dostal k jedné asi 35 leté slečně, co pronajímá části svého domu. Předně je potřeba se zmínit, že Angličan se změnil. Když jde kolem pěkná holka, tak už se mu hlava neotáčí o 360stupňů, sledujíce prdel dotyčné osoby. Angličan je boží služebník, neboť já jsem boží posel, co mu přišel zvěstovat, že je potřeba zachránit svět /zní to komicky, je to komické, ale Angličan si to myslí/.
Slečna byla na první návštěvě příjemná, pokoj levný. V kostele však jakási babka Angličanovi řekla, že do toho domu by se stěhovat neměl, protože jde o dům hříchu. Angličan nejen, že nešel hledat jiné bydlení, ale zaradoval se. Je totiž boží služebník a hřích je potřeba odstraňovat. Znám ho bohužel natolik, že to celé myslí upřímně.
Inu přišla jeho třetí návštěva a Angličanovi bylo oznámeno, že součástí kontraktu je to, že dotyčná bude po domě chodit maximálně ve spodním prádle. Dle vyjádření Angličana prý moc hezká není, takže jeho pokušení bude bohužel menší. Dále se setkal se spolubydlícím, kterým je asi 50letý znuznaný vynálezce z Argentiny. Pán prý vynalezl vodní pohon pro auta se spalovacím motorem. Podepisuje se poněkud autisticky jako NIKOLA TESLA, vypadá jako Lenin se svitem v očích a svůj vynález si patentovat nedá, protože by ho světové koncerny poté zabily. Naštěstí se má stěhovat pryč - alespoň to pravil, když mu patrně spoře oděná paní bytná laškovně vkládala do úst kousky své oblíbené čokolády, a to na střídačku s Angličanem.
Na dnešní čtvrtou návštěvu se Angličan vybavil jakousi čokoládovou tinkturou na vlasy /ó to podvědomí/, ale vcelku nic moc zajímavého se nedozvěděl - tedy až na ukázku domácího porna jeho nové ubytovatelky. Stěhuje se zítra.
Už vyzkoušel, že k mému domu doběhne po svých a bez přestávky. Objektivně vidím jeho šance, jakožto hocha ženami dotčeného spíše teoreticky než prakticky, jako velmi mizivé. Budu se za něj modlit.
Angličan dostal úkol najít si bydlení. Patrně přes kostel se dostal k jedné asi 35 leté slečně, co pronajímá části svého domu. Předně je potřeba se zmínit, že Angličan se změnil. Když jde kolem pěkná holka, tak už se mu hlava neotáčí o 360stupňů, sledujíce prdel dotyčné osoby. Angličan je boží služebník, neboť já jsem boží posel, co mu přišel zvěstovat, že je potřeba zachránit svět /zní to komicky, je to komické, ale Angličan si to myslí/.
Slečna byla na první návštěvě příjemná, pokoj levný. V kostele však jakási babka Angličanovi řekla, že do toho domu by se stěhovat neměl, protože jde o dům hříchu. Angličan nejen, že nešel hledat jiné bydlení, ale zaradoval se. Je totiž boží služebník a hřích je potřeba odstraňovat. Znám ho bohužel natolik, že to celé myslí upřímně.
Inu přišla jeho třetí návštěva a Angličanovi bylo oznámeno, že součástí kontraktu je to, že dotyčná bude po domě chodit maximálně ve spodním prádle. Dle vyjádření Angličana prý moc hezká není, takže jeho pokušení bude bohužel menší. Dále se setkal se spolubydlícím, kterým je asi 50letý znuznaný vynálezce z Argentiny. Pán prý vynalezl vodní pohon pro auta se spalovacím motorem. Podepisuje se poněkud autisticky jako NIKOLA TESLA, vypadá jako Lenin se svitem v očích a svůj vynález si patentovat nedá, protože by ho světové koncerny poté zabily. Naštěstí se má stěhovat pryč - alespoň to pravil, když mu patrně spoře oděná paní bytná laškovně vkládala do úst kousky své oblíbené čokolády, a to na střídačku s Angličanem.
Na dnešní čtvrtou návštěvu se Angličan vybavil jakousi čokoládovou tinkturou na vlasy /ó to podvědomí/, ale vcelku nic moc zajímavého se nedozvěděl - tedy až na ukázku domácího porna jeho nové ubytovatelky. Stěhuje se zítra.
Už vyzkoušel, že k mému domu doběhne po svých a bez přestávky. Objektivně vidím jeho šance, jakožto hocha ženami dotčeného spíše teoreticky než prakticky, jako velmi mizivé. Budu se za něj modlit.
úterý 22. září 2009
Mám si pořídit služebnictvo?
Evropa je plná keců o lidských právech. Dokonce i Brazílie je plná keců o lidských právech a důstojnosti. Občas si to s Evropou moc nezadá. Například moje pekárna, kam chodíme pro ranní housky, má na stěně jakýsi obskurní papír, že sex s dětmi a nezletilými do 18ti let je trestán těžkým žalářem. Přesto je Brazílie rájem sexturizmu i uvedeného zaměření, dokonce v domku kde teď jsem, mě bude střídat jakýsi Američan, který sem za byznysem nejezdí... V lekcích brazilské portugalštiny jsou věty jako "Slečno, berete dolary?".
Každá rodina od střední třídy vejš tu má alepsoň služebnou/kuchařku. Alternativní domácí profese jsou zahradník, údržbář, vrátný, bodyguard, obsluha vrtulníku... Právo a zvykové právo tu je poněkud obskurní. Dluhy a závazky jsou zde částí věcí. Můžete koupit auto nebo dům, a pokud budou zadlužené, taky o to můžete přijít. Podobně je služebnictvo, buť ne třeba úplně formálně, navázáno na dům. Takže mi teď Belgičani chtějí vnutit zahradníka (služebnou naštěstí neměli).
Tyhle profese jsou ve třetím světě brány jako úplatek pro sociální smír. Pořídíte si pár lidí za nuzný plat (cca. 4500 CZK měsíčně), oni budou předstírat práci a budete nedotknutelní. Za vašimi zády si odplivnou a vy k nim budete cítit respekt menší než ke kandelábru. Idylka jak z Marquéze. Poznal jsem to v jednom domě, kde jsem byl přechodně pár dní a tamní služebná s falešným úsměvem pomalu rozkrádala barák norských majitelů, co se před dvěma roky rozsekali v autě a od té doby jsou na severní polokouli.
Závěr je takovej, že na služebnictvo se snad budu moct vykašlat. Ale ne kvůli lidským právům. Trávníček si /rád/ posekám a zaleju sám, prát a vařit taky budem svépomocně. To, že se vám někdo cizí pohybuje po domě, je ve skutečnosti ještě horší než v představě. Jsem zvědav, jestli z toho budou problémy. Fakt je ten, že čím jsem starší, tím víc mě serou lidi a občas bych mohl někomu v afektu ublížit. Na druhou stranu je taky fakt, že zahradník v domě kde jsem teď je od pohledu sympatickej člověk, takže si nechávám 1% na změnu názoru. Možná mi s tím pomůže Angličan, ale ten se v poslední době úplně zbláznil a chce všechny obracen na víru Boží... a hlavně neví o Brazílii paradoxně skoro nic. Prostě dosud seděl ve favele a duševně chátral.
Ještě je jedna věc. Neumím se k lidem chovat s přezíravostí a asi bych jim chtěl pomoct. Je mi vlastní to co psal P.K.Dick o jednom Japonci, co raději nepomohl postiženému přes ulici, protože pak by mu byl zavázanej na celej život.
Aby to nebylo tak suchý, tak nakonec videjko. Pocit z toho videa je stejnej, jako pocit být mimo domov - mít novej domov. Něco zatuchlýho, něco co bylo, něco co už nebude a i když nás falešný představy zahlcujou nostalgií, je to dobře.
Každá rodina od střední třídy vejš tu má alepsoň služebnou/kuchařku. Alternativní domácí profese jsou zahradník, údržbář, vrátný, bodyguard, obsluha vrtulníku... Právo a zvykové právo tu je poněkud obskurní. Dluhy a závazky jsou zde částí věcí. Můžete koupit auto nebo dům, a pokud budou zadlužené, taky o to můžete přijít. Podobně je služebnictvo, buť ne třeba úplně formálně, navázáno na dům. Takže mi teď Belgičani chtějí vnutit zahradníka (služebnou naštěstí neměli).
Tyhle profese jsou ve třetím světě brány jako úplatek pro sociální smír. Pořídíte si pár lidí za nuzný plat (cca. 4500 CZK měsíčně), oni budou předstírat práci a budete nedotknutelní. Za vašimi zády si odplivnou a vy k nim budete cítit respekt menší než ke kandelábru. Idylka jak z Marquéze. Poznal jsem to v jednom domě, kde jsem byl přechodně pár dní a tamní služebná s falešným úsměvem pomalu rozkrádala barák norských majitelů, co se před dvěma roky rozsekali v autě a od té doby jsou na severní polokouli.
Závěr je takovej, že na služebnictvo se snad budu moct vykašlat. Ale ne kvůli lidským právům. Trávníček si /rád/ posekám a zaleju sám, prát a vařit taky budem svépomocně. To, že se vám někdo cizí pohybuje po domě, je ve skutečnosti ještě horší než v představě. Jsem zvědav, jestli z toho budou problémy. Fakt je ten, že čím jsem starší, tím víc mě serou lidi a občas bych mohl někomu v afektu ublížit. Na druhou stranu je taky fakt, že zahradník v domě kde jsem teď je od pohledu sympatickej člověk, takže si nechávám 1% na změnu názoru. Možná mi s tím pomůže Angličan, ale ten se v poslední době úplně zbláznil a chce všechny obracen na víru Boží... a hlavně neví o Brazílii paradoxně skoro nic. Prostě dosud seděl ve favele a duševně chátral.
Ještě je jedna věc. Neumím se k lidem chovat s přezíravostí a asi bych jim chtěl pomoct. Je mi vlastní to co psal P.K.Dick o jednom Japonci, co raději nepomohl postiženému přes ulici, protože pak by mu byl zavázanej na celej život.
Aby to nebylo tak suchý, tak nakonec videjko. Pocit z toho videa je stejnej, jako pocit být mimo domov - mít novej domov. Něco zatuchlýho, něco co bylo, něco co už nebude a i když nás falešný představy zahlcujou nostalgií, je to dobře.
pátek 18. září 2009
Co teď dělám
Hrozně se mi hnusí psát i číst co jaká nuzná existence dělá, protože mi přijde, že v poslední době všichni dělají jen to, že ostatním říkají, co že to úžasného dělají /e.g. jsem v hypermarketu a mají tu úžasný boty, jsem u pyramid na velbloudu, jsem úplne v prdeli, protože se nestarám o to jak žiju, ale vlastně za to nemůžu, že jo.../. Proto stručně.
Takže jsem u Ria a bydlím na posledním přechodným místě v zapůjčeném domečku od Belgičanů. Jsou to lidi, od kterých kupuju nádhernej barák s velkými okny /přestavěný prostě v evropským stylu s tím, že má brazilskýho ducha/ s výhledem na lagunu, na pláž nedaleko. Stojí na nejvyšším kopci (kopečku) zde, obklopený banánovníky. Rád tam uvítám všechny lidi, co si rádi vypijou večerní šálek zelenýho čaje a nebudou mě rozčilovat redundantní komunikací.
Teď tedy čekám s navrátivším se Angličanem, až se barák uvolní. /Prodloužilo se to, neboť tady nic moc easy není a nějaká belgická tv tam natáčela jakýsi obskurní pořad o expats./ Dále je tu moje holka /navždy, tedy dokud se usa a sssr nerozpadnou/, o které dál nebudu psát vůbec nic, protože není součástí příběhu, o kterém tady vykládám.
Zkrátka se máme dobře a brzo bude ještě mnohem líp. Pracuju intenzivně, spouštím nový projekt, se kterým budu svázanej další leta. Předevčírem jsme byli v Riu, Ipanema, Leblon a přilehlé čtvrtě. Nádherná výstava fotek Roberta Polidoriho, výborná atmosféra i když ve snobských čtvrtích. Skvělý jídla. Během měsíce přestavěli autobusák Novo Rio k nepoznání. Brazílie se vražedným tempem mění před očima.
Dnes v noci musím do kostela, protože už nemůžu vystát Angličana, jak mi tvrdí, jak je to nutný, ale jestli se tam opravdu nestane nějakej zázrak, tak ho tam zmlátím a vykálím se na oltář. Měl by si hledat bydlení místo tech blbostí s Ježíšem...
Takže jsem u Ria a bydlím na posledním přechodným místě v zapůjčeném domečku od Belgičanů. Jsou to lidi, od kterých kupuju nádhernej barák s velkými okny /přestavěný prostě v evropským stylu s tím, že má brazilskýho ducha/ s výhledem na lagunu, na pláž nedaleko. Stojí na nejvyšším kopci (kopečku) zde, obklopený banánovníky. Rád tam uvítám všechny lidi, co si rádi vypijou večerní šálek zelenýho čaje a nebudou mě rozčilovat redundantní komunikací.
Teď tedy čekám s navrátivším se Angličanem, až se barák uvolní. /Prodloužilo se to, neboť tady nic moc easy není a nějaká belgická tv tam natáčela jakýsi obskurní pořad o expats./ Dále je tu moje holka /navždy, tedy dokud se usa a sssr nerozpadnou/, o které dál nebudu psát vůbec nic, protože není součástí příběhu, o kterém tady vykládám.
Zkrátka se máme dobře a brzo bude ještě mnohem líp. Pracuju intenzivně, spouštím nový projekt, se kterým budu svázanej další leta. Předevčírem jsme byli v Riu, Ipanema, Leblon a přilehlé čtvrtě. Nádherná výstava fotek Roberta Polidoriho, výborná atmosféra i když ve snobských čtvrtích. Skvělý jídla. Během měsíce přestavěli autobusák Novo Rio k nepoznání. Brazílie se vražedným tempem mění před očima.
Dnes v noci musím do kostela, protože už nemůžu vystát Angličana, jak mi tvrdí, jak je to nutný, ale jestli se tam opravdu nestane nějakej zázrak, tak ho tam zmlátím a vykálím se na oltář. Měl by si hledat bydlení místo tech blbostí s Ježíšem...
úterý 15. září 2009
Moc zajímavej člověk v Brazílii
Má dva blogy a už nepíše. Možná je mrtvej.
Blog o Brazílii
Moc zajímavej blog o všem možným
Vím, že to zní dost debilně, ale nemám zatím moc čas to pročíst, co jsem ale přečetl, bylo zajímavý všecko.
Kredit fandor
pátek 11. září 2009
Frenchistáty
Ještě pár dnů nic nového nenapíšu, ale tady aspoň dám další vizi, jak bude podle mě svět vypadat po rozpadu systémů, které kolem sebe vidíme. Název jsem si vzal z knihy Sníh od Stephensona, kde tyhle státy jsou popsaný.
Tady jeden Čech popisuje, jak to vlastně funguje. Rio de Janeiro není jen obří město. Jsou to zároveň 3 státní zřízení, i když na mapě to vidět není.
Normální část Brazílie, Traffik (část financovaná a řízená přes drogy) a Milice (o ní se dočtete v článku).
Milicionářský stát je podle mě primitivní předlohou frenchistátů. Vybírá si své daně, za to dává ochranu. Oproti normálnímu státu je daní a ochran méně. Prostě konkurence přebujelých států s přemírou ochran a daní.
No a válčí všichni se všemi.
Tady jeden Čech popisuje, jak to vlastně funguje. Rio de Janeiro není jen obří město. Jsou to zároveň 3 státní zřízení, i když na mapě to vidět není.
Normální část Brazílie, Traffik (část financovaná a řízená přes drogy) a Milice (o ní se dočtete v článku).
Milicionářský stát je podle mě primitivní předlohou frenchistátů. Vybírá si své daně, za to dává ochranu. Oproti normálnímu státu je daní a ochran méně. Prostě konkurence přebujelých států s přemírou ochran a daní.
No a válčí všichni se všemi.
neděle 6. září 2009
Legalizace drog v Brazílii
Bývalý brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso je spolutvůrcem nedávné latinskoamerické Komise pro drogy a demokracii. "Situace se radikálně mění," konstatoval. "Válka proti drogám selhala." Brazilská soudkyně Maria Lucia Karam, sdělila deníku Guardian: "Jediným způsob jak snížit násilí v Mexiku, v Brazílii či kdekoliv jinde je legalizovat výrobu, dodávky a spotřebu všech narkotik."
Celý článek zde
Zdejší prudce se rozvíjející země mají prostě díky menším předsudkům v oblasti lidských práv a dalších kulturním stereotypům cestu otevřenou.
Zdá se mi čím dál pravděpodobnější teorie, že celý nelegální drogový byznys je tu jen pro mafii. Legalizace sníží ceny a zisky. V Evropě možná ne takový problém, ale zde z drog žijí desetimiliony nejchudších lidí - otroků/zaměstnanců mafie.
Celý článek zde
Zdejší prudce se rozvíjející země mají prostě díky menším předsudkům v oblasti lidských práv a dalších kulturním stereotypům cestu otevřenou.
Zdá se mi čím dál pravděpodobnější teorie, že celý nelegální drogový byznys je tu jen pro mafii. Legalizace sníží ceny a zisky. V Evropě možná ne takový problém, ale zde z drog žijí desetimiliony nejchudších lidí - otroků/zaměstnanců mafie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
