Svoboda a pokora

Teď jsem tak seděl ve francouzské těstovinové restauraci, kde mají nádherné knížky a katalogy plné fotografií z Itálie (v jednom z nich jsem uprostřed Itálie narazil na Česko - Karlův most, Krumlov a všechna ta klišé). Kolem šel průvod zpívajících a tančících neskutečně si užívajících lidí. Mimochodem blíže než pubertě byli důchodu. O to ale nejde. Jde o složení té ploužící se skupiny, za níž trpělivě čekala fronta aut.

Uprostřed byl hlouček lidí, co se dobře bavili. Byli lehce otylí a opilí. A byli bílí. Skoro jako já, to znamená na místní poměry dost. Zábavu jim i sobě dělalo asi deset kytaristů všeho věku i barvy pleti, co nádherně hráli a zpívali. Před i za touto legií šli různí prodavači brambůrků, CD disků, mražené vody, ale i jacísi žebráci s neutrálním výrazem a skupinka dětí. Všichni černí jako bota. Na rozdíl od prvních dvou skupin až na děti nekřepčili a nezpívali. Ale naštvaní nebo negativní taky nebyli. Prostě jen byli.

Odbočím zpět k nám. Nikdo nedokáže objektivně zjistit, zda New Deal ve třicátých letech prohloubil krizi a podobné Dealy dnes to udělají také, anebo zda Dealy zachraňují. Začínám mít obdobně ambivalentní pocit úplně ze všeho. Například z revolucí před +- 200 lety. Byl to důvod dominace euroatlantické civilizace nebo počátek jejího úpadku? Volnost, rovnost, bratrství. Kvůli těmhle myšlenkám dnes nejsou ženy (možná/prý) podřízenou věcí. Kvůli nim (možná/prý) není vrchnost. Kvůli nim má dnes civilizovaný člověk svobodu. Prý a možná.

Konec nevolnictví, konec otroctví, sufražetky, volební právo, konec segregace, sexuální revoluce, feminizmus, mocná média, konzum, sociální stát, devastace planety, snižování chudoby, moderní válka, hippies, bezplatná lékařská péče, metal, nacizmus, konzervativizmus a tradicionalizmus, zvyšování chudoby, fanatizmus, emancipace, Che Guevara, postmoderna, parlamentní demokracie, informační rozvoj, daňové ráje, práva zvířat, relativizmus, sebeurčení, psychedelika, komunizmus jako idea - reálný socializmus jako důsledek. Cyberpunk. Marketing. Důsledky vlny revolucí před dvěma staletími.

Není mi jasné, proč, kdo a jak přišel na to, že současný člověk je svobodný nebo jen svobodnější, než člověk minulý. Pravda, minulost neznáme - ale něco tak temného, aby to bylo temnější než současnost, si lze představit těžko.

Každý člověk má původně svobodu. Vždycky ji měl. Když už v ničem jiném, tak v právu na sebevraždu. Svobody se lze zříct a to se stalo. Stalo se to už dávno, možná někdy za jakobínského teroru. Revoluce rozvrátily staré pořádky, staré stereotypy (to je dnes sprosté slovo, že?). Lidská hrůza z chaosu, co nastal, patrně způsobila, že se lidi vzdali svobody a vyměnili ji za cosi, čemu se paradoxně a alibisticky říká právě svoboda. Kouzlo marketingu, který musí mít kořeny v té době. Marketéři i cílová skupina jsme vždycky jen my. Hrajeme to na sebe. Vytváříme si falešná zdání, zjistíme, kde máme svá slabá místa, opřeme se do nich - a zapomeneme, že jsme to udělali. Změníme se z reklamních agentů na konzumenty svobody. Za to nejcennější, co máme, za pravou svobodu, si koupíme Audiny, postavení nebo aspoň klid v koutě. Prodáváme sami sobě vakuum za ty jediné drobné, co nám dali. Když ne svoboda, tak se tomu říká hedonizmus. Tohle že je hedonizmus?

Druhá světová válka způsobila hrůzu ze stádnosti. Židi se jí děsí dodnes asi nejvíc, protože je válka brutálně zasáhla. Brazilci nebo Malajci se příliš neděsí. Válka se zde jen otřela. Strach ze stádnosti je hrozně rozšířený mem, spočívající v tom, že: Není nic horšího, než být ve stádu - než být podřízen. Takže všichni budeme sví vlastní šéfové, nikoho nebudeme poslouchat, před nikým se neskloníme. Raz, dva, tři - dá mi ta hypotéka na Hummera nebo aspoň na novou Nokii v koženém pouzdře, aby moje svoboda měla být čím náležitě reprezentována? To, čeho se bojíme, to přivoláváme.

Problém je, že jsme smečkové bytosti, ať se nám to líbí nebo ne. Stádnost a hierarchie nám budou vždy vlastní. Čím víc před tím budeme zavírat oči, tím hlouběji budeme zahrabáni. Nedávno jsem objevil šílenou hru, u které je děsivé, kolik toho vlastně uhodne. Hra funguje jen proto, že v ovzduší lítá sakra málo originality! Jediná cesta ven, jestli je nějaká, je v podlehnutí, pasivitě a submisivitě. Nemá smysl se vzpouzet. Je emigrace do Brazlíie něco strašně originálního, odvážného a jedinečného? :D :D :D

Ale alespoň zde v Brazílii člověk vidí tu jinou cestu. Nebo její náznak. Patrně bude zahubena západním světem, který mele z posledního. Dokud ale budou chodit po ulicích Olindy takové skupiny lidí, složené z různých oddělených kast, s tím, že si nebudou hrát na nějakou rovnost jako na západě; dokud se běloch na chodníku nebude muset vyhnout černému chlapíkovi; tak do té doby je čím se inspirovat. (Ještě jednou pro moralisty, kteří jsou zmateni z toho, co si právě přečetli: ta inspirace není v tom, že bychom měli černochovi šlápnout na nohu.)

Služebník Orbital