Revoluce je Sexy!

Kdo to řekl? Určitě Che Guevara, co neumřel a šel makat do Ogilvy. Zpět k mé rozpornosti. Poslední výplod byl o zdánlivě harmonické konzervativnosti brazilského feudalizmu. Buďme objektivní: všem se to asi nelíbí. Jenže to tu vypadá na dost velkou zemi a záleží na tom, kde jste. Po přesunu 20km severně z Olindy do bydliště uneseného Ricarda se věci jeví hnedle zas o dost jinak. Je tu rudo, rozhořčeno, pohoda.

Od začátku: chlapík jménem Angličan mě pozval na nespecifikovanou party. Ukázalo se, že je to takový tekk spojený s hodně levicovou agitací. Místní úřad poskytl prostor (křižovatka) a zdroje (zlodějkou napíchnutá elektřina přímo na stožáru). Bedny a dva party stany, jimž praskaly tyčky, se někde našly. Stejně tak i hromada sprejů (doplňovaná z kádí s barvami přímo na místě) na graffiti. To je zde považováno za umění. Mnoho občanů uvítalo možnost mít nový umělecký nátěr zdi, takže den před akcí byly tyto zdi označeny malým tagem od obecního úřadu, aby umělci věděli, kam cáknout. V místním skoro-kostele byla přednáška na politické téma. Neumím portugalsky, ale od Angličana jsem se leccos dozvěděl.

Cílem chudých vrstev je pozemková reforma. Kupodivu k ní mají ale vcelku racionální důvody. Velká část zemědělské půdy je v držení státu. Ale lidé, kteří chtějí půdu, obvykle využijí svých kontaktů na místní politiky a jednoduše zfalšují papíry. Politici, kteří takové triky posvětí, se dokonce nazývají podle názvu jistého hmyzu, který jsem zapomněl. Ten hmyz má zajímavou schopnost: pokud jej zavřete do krabice s papírem, tak po týdnu ten papír vypadá jako desítky let starý. Hezká eufemistická paralela. My jim neslušně říkáme svině.

Problém je, že ti lidé, co si takhle přivlastní půdu, jsou nemajetní. Takže nemají na osivo. Takže je hlad. No teorie má hodně děr, k nimž jsem se nedostal - dávám, jak to přišlo. Řekněme, že všechny své peníze ty chudí dají na těch poplatcích hmyzu. Pak se hypotéza aspoň 3 sekundy nerozpadne.

Přestože skupina za pozemkovou reformu není politickou stranou, zdá se mi, že nějaké militantní křídlo komunistů se tu utábořilo. Na stánku si můžete vybrat od Marxe a Engelse, přes Maa, Lenina, Trockého a spoustu neznámých brazilských myslitelů až k neznámému brazilskému rapu. Možná jen komunisté neříkají nahlas, že jsou komunisté. Stejně jako tu je rozšířený satanizmus, ale nikdo to nahlas neřekne. Miliony lidí tu má doma sošku rohatého, nechávají se posednout duchy, aby pak od satanizmu ustoupili a v militantně křesťanských kostelech ze sebe ty duchy nechávali na plastové židli vyřvat od šíleného kněze.

Zpět ke komunisticko nekomunistické buňce. Její boss před rokem zemřel na motorce. Prý to byla regulérní nehoda, říkají i jeho příznivci. Narozdíl od mnoha jiných revolucinářů, kteří zařvou například po použití střelné zbraně jinou osobou. Revoluce je sexy!

Lidé se polarizují a polarizují se i uvnitř pólů. Tak jako pól evropských mrtvol má Emo vs. Gothic, tak pól revoluce má Capoieru vs. Rap. Nejsou k sobě zlí, jen lehce přezíraví. Zvuky i pohyby si navzájem vykrádají. No capoieristům zdá se odstavili vůdce Ricarda, takže je to takové rozpačité. Zato dvě rapové skupiny jsou neskutečné. Míchají do toho i elektro a místní samply jako foho. Zpívají i o tom, jak zabili Ricarda, kterého už nikdy nikdo patrně neuvidí. Nasranost a užívání si okamžiku. Blýskavá náušnice, značkové hadry a slamák na hlavě rapujícího Kobe Bryanta s 170cm výšky a děravou peněženkou.

Opět po krátké době na mě přišel pocit, že sem patřím, i když absolutně nic nechápu. Byl jsem od revolucionářů pozván do vnitrozemí na prohlídku farem - asi mi to mnoho neobjasní, ale rád bych se zúčastnil. Třeba se dám ke komunistům nebo satanistům. Problém je čas - hodně práce a navíc mě něco táhne na jih Brazílie.

No jestli vám ani teď revoluce nepřipadne sexy, tak musím vytáhnout poslední trumf. Portrét revolucionářky. Líbí se mi o něco víc než nacisty umučená partyzánka nebo ten profláklý obraz Francouské Revoluce z francouzské revoluce.