Efektivní korupce

Problémem Brazílie není korupce, ale neefektivita korupce. Korupce je součástí společnosti v každé zemi, dokonce i v zemích úspěšných jako USA, Japonsko nebo Česko. V těchto zemích víte, za kým jít s vašimi penězi a víte, kolik mu máte zaplatit, abyste dostali to, co potřebujete. Brazílie je příliš neorganizovaná a neefektivní, co se týče korupce. Můžete podplatit jednoho policajta, pak druhého a pořád nemáte to, co potřebujete. Nebo podplatíte soudce nebo politika a oni pro vás neudělají absolutně nic.

Prší. Sedím v Olindě v houpací síti a nejde internet. Vždycky když prší, tak zde zkolabuje připojení. Jediné co můžu, je používat Skype (neskutečné, co všechno ta potvora dokáže) a v omezené míře Google. Články na internetu čtu přes archív Google. A právě v jednom z nich píší to, co je kurzívou psáno v úvodu. A jelikož se tam zmiňují i o tom, jak v Brazílii za deště nefunguje internet, beru ho hned za hodnověrný zdroj.

Zkušenosti s korupcí tady zatím nemám, ale už mám domluvenou schůzku s jedním pánem, co má známé na policii, ohledně papírů. Jak to dopadne uvidíme. Myslím, že tu nikdo nechce peníze na dřevo, spíš se budují přátelské vztahy a lidé si nechávají vzájemně "otevřený nevyrovnaný účet".

V Evropě vidíme funkční korupci všude. A je neuvěřitelné, jak nás baví dokola pořád omílat, jaká je to hrůza, aniž bychom se zamyseli, proč, když je to hrůza, je to hrůza přetrvávající napříč politickými režimy. Politici a lidé, co jsou příjemci peněz zatloukají; my, co musíme uplácet náš aparát nadáváme. Znovu a znovu. A nikdy se nic nevyšetří. Možná proto, že korupce je efektivní.

Zkusme teď použít ultraliberální brýle křížené s fašizmem. Oboje jako vysvětlení světa, nikoli jako ideologii. Zapomeňme teď na idealistický koncept učebnicové demokracie. Z fašismu si vezměme to, že silnější požírá slabšího. Od ultraliberálů to, že trh, neboli efektivita, se vždy prosadí.

Pokud je koncept, toho, že vítěz chce vždy urvat co nejvíce, pravdivý, tak demokracie zdánlivě vypadá nepřirozeně. Vedoucí činitelé státu jsou ohodnoceni jako střední management úspěšné firmy a i za to jsou kritizováni. Tohle je odměna za celoživotní lezení po hřbetech a do zadnic? Za soustavné zrady a stresy? Takže buď jsou pak lidé, co mají moc altruisté :), anebo mají skryté odměny. Jako skrytou odměnu můžeme dnes vyloučit i prestiž, neb i pornoherečka ve výslužbě jí má v mediální kultuře víc. Takže zbývají postranní peněžní toky, kterými lidé s mocí dostávají to, co chtějí. Samozřejmě se tvoří jistá rovnováha. I v feudálním režimu byl panovník omezen. Mohl popravit koho chtěl, mohl udělat zákon jaký chtěl, ale pokud byly jeho akce přes míru, tak riskoval vzpouru. Proč riskovat vzpouru, když život je tak pěkný a můžu si psát zákony?

Efektivita si našla ve 20. století svoji cestu. S rostoucí mocí médií ale přišel zvrat. Watergate byl ohrožením systému. Funkčního systému. Naštěstí pro systém se utvořila nová rovnováha. O korupci je dovoleno mluvit a upozorňovat na ni, ale všichni zavíráme oči. Ono je to totiž efektivnější, než s ní bojovat. Viz. úvod. Ve společnosti, kde nevíte, koho a jak podplatit, jste omezeni. Někde hluboko si možná všichni uvědomujeme, že než riskovat svůj pohodlný život, je lepší zavřít oči, občas si zanadávat a být rádi, že lidé s mocí nejsou jako Mugabe a místo bilionů jim stačí miliardy.

Nebo že to není jako v Brazílii. Brazílie je jako basebalový hráč s enormním potenciálem. Má sílu, výdrž, rychlost i šikovnost, ale nikdy se nedostane do první ligy, píše se v článku z úvodu. Mohu potvrdit, že Brazílie je země s úžasnými možnostmi. A možná, že až zkvalitní svůj korupční systém na euroamerickou úrověň, tak se do první ligy dostane.

Dokud budou totiž lidé líní a budou chtít vrchnost nad sebou a zároveň jim nebude vadit lhaní sama sobě, tak nám všem bude muset stačit demokracie. Demokracie, jejíž nedílnou součástí je korupce. Korupce totiž není vředem demokracie. Korupce je podstatou demokracie a je to prvek, který zajišťuje její funkčnost. Jak rád bych byl za pořádnou korupci nyní, kdy musím čekat, až vyschnou telefonní linky, které byly položeny nekvalitně, neb nějaký korupčně neefektivní politik prosazoval nekvalitní tuzemské materiály, místo toho, aby se nechal podplatit od telefonních operátorů a povolil dovoz kvalitnější zahraniční izolace. Politik by dostal, co chce, telefonní operátoři by vydělali s rychlým internetem, společnost by profitovala z levných informací a poklesu cen připojení v důsledku úspor z rozsahu a já bych mohl na blog nahrávat pěkné fotky a nepsat hovadiny.