Oficina Brennand

Recife, Olinda, Paulista, Guararapes, Piedade ... dohromady je to snad 4 milionová betonová, placatá, rozpálená konurbace. Brízy od moře ani nárazové lijavce ji nikdy nezchladí natolik, abyste mohli vypnout větrák v ložnici.


Při náhodné procházce do jakési fabiky na kachličky se stala zvláštní věc. V jedné přímce uprostřed chodníku se na milimetru rozštěpil zahnívající, těžký, vlhký vzduch se vzduchem, který byl ještě vlhčí, exotický, kořínkovitý, ovocný, tajemný a neskutečně osvěžující. Ale i Čechovi bylo jasné, o co jde. O les. Kdysi tu všude byla oblast atlantického pralesa (neplést s amazonským, blumy), než ho kvůli našim cukronenažraným předkům zničili Portugalci, Holanďani a buhvíkdo. Dnes jsou z lesa jen maličké ostrůvky.


A uprostřed toho lesostrova na okraji betonové pouště byla ona fabrika - Oficina Brennand. Oficiální stránky zde. Místo nad řekou s přívozem, s moderní kaplí a samo působící jako ta nejčistší katedrála nebo klášter. Jak se můžete dočíst jinde, pan Brennand je týpek s vizáží Gandalfa, zdědil podnik po fogim a začal v něm plácat podivné skulptury. Lonely Planet od hloupých amíků jim říká sexualizované žížaly, což je asi tak nejdál od toho, co se v té pohádkové továrně na obkladačky vyskytuje. Vše je tam tak podivné! Tisíce roztodivných artefaktů od kašen, přes džbány, plastiky, po obří zeď střeženou no... sexualizovanými žížalami.


Pocit byl prostě klid, ticho, úžas. A to je expozice i takřka mezi dělníky. Ten pán Brennand o něčem hodně přemýšlel a povedlo se mu to. To je celé. Zbytek si najděte s velkým bratrem.