Ano, jsem v Brazílii. Občas to tu vypadá přesně jako na tom obrázku s ostrůvkem a třema palmama, co máte na ploše. A to taky chcete slyšet. Nebo bych se kolem toho měl aspoň motat. Buď jak se pod palmama skvěle leží, nebo jak pod nima kouše hmyz. (Ano, jednu noc jsem měl vskutku nápad jít spát na pláž ostrova Itamaracá. Obrázek je odtama, pro rejpaly, bylo to tam hezčí, ale vypliv mi mobil. Od moře vál studený vítr, poprvé a naposledy zde, za dunou bylo neskutečné vedro a dusno. Romantika se nekonala, hmyz ano. Něco mě kouslo do stehna a druhý den tam byl ohromný puchýř. Ještě po týdnech to hnisá, ale začal jsem to polévat jakýmsi vývarem z kůry stromu a pomáhá to).
Takže kde začít jinde, než u milovníků zviřátek. Je jich tu na ulicích dost a kupodivu nejsou tak zubožená, jako třeba v Řecku. Mají se tu vcelku dobře a i chlupáči to jaksi zvládají. Psíci jsou jaksi neteční, občas po člověku vyjedou, ale dají se zahnat dobře mířeným kopancem.
Tahle kočka se zatím líbí všem:
Tohohle supr kocoura mi přinesl kamarád Erik alias Formula z USA, chtěli si ho odvést, stejně jako před rokem kočku z Řecka. Jenže kocour se mi ztratil. Později jsem ho našel, jak se krčí pod mojí postelí. Druhý problém je, že moje bytná nerada zvířátka, tak jsem kocoura vykopl. Jak říká ten Francouz, co napsal Malýho Prince, nestal se pro mě tím výjimečným na celým světě. Mimochodem, dávat tuhle knihu číst dítěti je úchylnost (to píšu mamince).
Jeden z mála pejsků, co se nechal vyfotit. Ale jak říkám, komunikativní nejsou.
A nelze zapomenout do ještěra, který sice každý den v 10AM naklusal do kuchyně, ale fotit se nechat nechtěl.
No a protože přístě bude zas nějaký hardcore, tak abyste věděli, jak vás všechny mocinky miluju, ještě jedna kóšíškááá.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.